"Švejnar je představitelem tvrdé globalizace bezhotovostních spekulací šekových knížek a kreditních karet. Představitel nadnárodních korporací, kterým vždy patřil, patří a bude patřit. Kamarád Madeleine Albrightové. Člověk až příliš vkořeněný do americké kultury a politického zákulisí, než aby zde nebylo podezření na účelovost jeho kroků a snahu Američanů podřídit si českou politiku...".

Jistě každý máme právo měnit názory, ale já jsem starší člověk a s názorovými přemety se trochu obtížně srovnávám. Na Jana Švejnara vyhraněný názor nemám, ale držel bych se při zemi, neboť stojí psáno "Po ovoci poznáte je" a na Václava Klause, pokud jde o ekonomickou reformu, jsem názor nezměnil nejpozději od roku 1991 (viz Právo lidu 2. 7. 1991 -- Slovo k ekonomické části), pokud jde o zahraniční politiku (Jugoslávie, Kosovo, Irák, EU atd) musel jsem s Václavem Klausem většinou (ne vždy) souhlasit.

Ale k podstatě věci: trvám na tom, že volba prezidenta (ale i jiných politiků) by měla být tajná. Jinak volby můžeme zrušit a stačí dohoda stranických sekretariátů resp. volit by mohli jen předsedové stran (+ pánové Melčák a Pohanka a nezávislí senátoři) s tím, že každý by disponoval hlasy "svých" poslanců a senátorů. Připadá mi to k smíchu (nebo k pláči?) ale o tom jak volit, zda veřejně či tajně, se diskutovalo na XXII. sjezdu KSSS v roce 1961 a dospěli tehdy k závěru, že volby funkcionářů by měly být tajné. Možná, kdyby tam měli tajné volby od začátku, nedostal by se Stalin tam, kam se dostal, nebo by se na tom místě neudržel dlouhých (skoro) třicet let.

Reakce Štěpána Kotrby: Tak za prvé jsem se ani náhodou nestal stoupencem Švejnara. To musím vytknout před závorku prezidentské rovnice. Stejně jako konstatování druhé, že nejsem ani stoupencem Václava Klause. Jen ta binárnost a rozpolcenost české politiky i společnosti na stoupence pravice a levice prozatím nenaznačuje jiné řešení. Třetí cestu....

Jan Švejnar je a bude představitel kořistné nadnárodní globalizace. Stejně jako je Václav Klaus představitelem národního kořistného kapitálu let devadesátých. Jan Švejnar je liberálně proevropský. Oproti tomu je Václav Klaus konzervativně nacionalistický. Právě za jeho předsednictví ODS byla přijata strategie "české státní ideje" jako zahraničněpolitická koncepce ODS. Sorry, raději budu obyvatelem standardní Evropy, občanem nadnárodní federalistické Evropské unie, oněch nenáviděných "Spojených socialistických států evropských", než ocáskem americké politiky v izolovaném Česku, zmítaném svéráznými tunely.

Jan Švejnar je sociálně liberální, s důrazem na slovo liberální se společným jmenovatelem flexibility a kooperativnosti. To je cesta krutá, ale je to cesta, ve které vidím kolektivní strategii pro ekonomickou diplomacii, pro rozvoj celého kontinentu v globální soutěži kartelizovaného kapitalismu dneška. Hovořit o konkurenci firem či jednotlivých národních ekonomik je směšné. Hovoříme dnes o konkurenci kontinentálních aliancí, jakou je třeba EU, USA, NAFTA nebo nejnověji Šanghajská organizace spolupráce. Politická diplomacie ustupuje před diplomacií ekonomickou. Rusové či Arabové nám zavřou kohoutek s plynem uprostřed zimy, nepošlou sem tanky. Jan Švejnar nabízí integraci do globální struktury, Klaus a ODS nabízí americké stíhačky, americký radar a americké zájmy, nikoliv vnímání toho, že ležíme v samém centru evropského kontinentu. Transatlantismus Švejnarův je pragmatický a umírněný, vkořeněný logicky do evropského kontinentu, zatímco Klausův je extrémní ideologický - neokonzervativní . Beru spíše to prvé, protože s pragmatikem se dá hovořit nejen o důsledcích globálního oteplování na osídlení Holandska a roztátých ledovců v Alpách, se Savonarolou nikoliv. S Bushem také nejde hovořit, protože válku mu poradil Bůh. Jeho Bůh.

Kritizoval jsem zpočátku Švejnara více, neboť jeho styl komunikace byl politicky diletantský. Jak je vidět, dokázal se naučit české politické realitě dokonale za pár týdnů. Umí se poučit z chyb, zatímco Václav Klaus na svých chybách protestantsky trvá. Proti všem. I proti zdravému rozumu. Nepotřebujeme v křesle prezidenta samolibého profesora ekonomie a NGOismu, nepotřebujeme ostudu ve světě. Potřebujeme přežít.

Proto jsem svůj názor po zralé úvaze a analýze řečeného i vykonaného změnil. Ne podle slov, ale podle činů poznáte je. Oba. S Václavem Havelm i Václavem Klausem jsem už měl tu možnost. Jako člověk levicového názoru vím, že politika je umění možného, že kompromis lze dosáhnout pouze tehdy, nestojí-li v cestě zaslepenost, ale kritičnost a vůle měnit svět k lepšímu. Dávat alternativu. Švejnarův svět je jiný svět, než svět václava Klause. A jiný svět je možný. I jiný prezident.