Nedávno se v médiích objevily zprávy, jak si naši zákonodárci zdokonalili zařízení pro tajnou volbu. Místnost, do které může vždy vstoupit jen jeden volitel, mu zajišťuje dokonalé soukromí a chrání jej před pohledy a kontrolou ze strany kohokoliv jiného. Ale jen pokud volitel sám chce před těmito vlivy být chráněn. Bohužel neprošel návrh, aby poslanec či senátor nesměl do této místnosti pronášet mobilní telefon či jiné zařízení, kterým by mohl svou volbu zdokumentovat (ofotit volební lístek) a následně tedy prokázat. Tím se však z tajné volby stává volba potenciálně veřejná.

V ekonomii platí, že tam, kde existuje poptávka, nabídka se dříve či později najde. Opačně však tento mechanismus obecně neplatí. Budu se snažit někoho zkorumpovat, když nebude existovat žádná možnost jak zkontrolovat, zda ten někdo za obdržené peníze odvedl skutečně to, co se po něm žádalo? Asi sotva. Stejně tak ani stranické sekretariáty nebudou po svých poslancích a senátorech vyžadovat důkaz jejich loyality, pokud takový důkaz z principu (nastavení systému) nemůže existovat. Korupční jednání v takovém případě nemůže existovat nikoliv z důvodu morální čistoty našich zákonodárců, ale z důvodu absence poptávky po něm. Volitel je v tomto případě chráněn nejen proti nátlaku zvenčí, ale i proti svému pokušení.

Chceme-li tedy, aby se volitelé rozhodovali jen na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí, nesmí mít volitel sebemenší možnost dokázat, jak vlastně v daný okamžik volil. Jiná otázka je, zda nejlepší vědomí a svědomí zastupitele je vždy v souladu se zájmy lidí, kteří daného zastupitele zvolili. Z pohledu voliče a demokracie je tedy asi veřejná volba vhodnější, ale to už je na jinou a mnohem složitější diskusi.