Děsivé se stalo skutkem. Jan Vyčítal a Vlasta Parkanová natočili oslavnou tirádu na americký radar. Využili k tomu poststalinskou píseň Gustava Broma "Dobrý den, majore Gagarine" a dokázali tím, že v bolševickém slouhovství vůči zahraniční mocnosti se dodneška v České republice nezměnilo vůbec nic.(Škoda, že Vyčítal kromě toho, že neumí ani pořádně artikulovat, nevysloví "r", není schopen bezchybně vyslovit prosté anglické slovo "welcome" - když už chce někomu lézt kamsi, tak by snad se mohl aspoň naučit vyslovovat.)

Vyčítal a Parkanová si zřejmě mysleli, jaká to bude legrace, když změní význam komunistické propagandy a obrátí u "Gagarina" znaménka. Jenže ono to tak nefunguje. Demokracie a pluralita nevzniká tím, že se ke komunistické totalitě dají opačná znaménka. Dám-li ke komunistické totalitě opačné znaménko, dostanu totalitu pravicovou - demokracie, otevřenost, svobodomyslnost a pluralismus, ty jsou na úplně jiné rovině.

Hrůzné na počinu Vyčítala a Parkanové je právě to, že si vůbec neuvědomují, že se chovají vůči cizí mocnosti přesně stejně kolaborantsky, jako to činili exponenti komunistického režimu začátkem šedesátých let, když dělali v médiích propagandu "slavné" cestě Jurije Gagarina do vesmíru. Na rozdíl od dnešní oslavy to aspoň byl civilní let - za komunismu nebylo zvykem psát oslavné ódy na vojenské základny.

Srovnáním obou písní vyvstane děsivost celého podniku. Původní Bromova píseň o Gagarinovi sice má všechny odstrašující rysy stalinské a poststalinské propagandy ("radostné nadšení"), z nichž však ve Vyčítalově zoufaleckém pokusu zůstaly jen ty nejhrubší rysy. Jak výrazně za téměř padesát let poklesla úroveň propagandistických tvůrců vyvstane srovnáním obou textů. Nejenže mezitím do veřejného projevu pronikla plebejská obecná čeština, Vyčítalův text je nesmírně neohrabaný a primitivní - vypovídá o úrovni českého establishmentu daleko víc, než je zdrávo. Nad tím, že se mohla k šíření tohoto vlezdoprdelezeckého popěvku, přímo navazujícího na komunistickou propagandu, propůjčit rovnou ministryně české vlády, zůstává rozum stát.

Pokud to celé od Parkanové není vtip, pozoruhodná je její sebevědomá drzost. Nebojí se riskovat, že pro ni a pro jeji stranu příště oněch 70 procent národa, které jsou proti radaru, už zřejmě hlasovat nebude, protože je tímto komediálním aktem hluboce a arogantně urazila.

Vyčítal, Parkanová, "Dobrý den, prapore hvězd a pruhů" ZDE

Když jsem v pondělí kritizoval omezenost a servilitu některých českých novinářů, netušil jsem, že mezitím si současná ministryně obrany zvyšuje kvalifikaci. Z prostého rektálního alpinisty povýšila na rektálního speleologa.

Přiletí muž, někdy zlehčovaně označovaný jako nejmocnější muž Zeměkoule. Jako jeden z dárků mu zazpívá ministryně války své laudatio ve stylu country. V zemi, která má své tradice, kde po městských dlažbách proháněl dávno před Davidem Coperfieldem kouzelník Žito ve kočáře taženém kohouty, kde duněl Palečkův smích či se také teskně rozezníval Palečkův pláč, kde putovali potulní hudci či se rozléhalo Ljubou Hermanovou procítěně sdělované My jsme ti blázni, blázni z povolání... , to ostatně není nic netradičního. Ba mnozí z nás pamatují, kdy v černobílé televizi se objevovala a zase mizela Ztracená revue se spoustou mimů, mágů, et item bláznů v charakteristických šatech.

Ruský prezident Vladimír Putin v neděli oznámil, že vznikly nové závody ve zbrojení a nová studená válka se Západem. Dodal, že Rusko bude reagovat na americké plány vybudovat v Evropě raketovou obranu tím, že zaměří své rakety na evropská města.

Putin pronesl pozoruhodný útok na Západ ohledně raketové obrany, Kosova a demokratických norem.

"Já už vážně nevim, co na to říct" napsal můj kamarád v pondělí do emailu, když mi posílal link na zprávu, že ministryně obrany Parkanová nazpívala s "Honzou" Vyčítalem píseň o radaru. Myslím, že ani já jsem chvíli nevěděl, co na to říct, protože ve chvíli, kdy se znepřátelené tábory příznivců a odpůrců radaru přou o slovíčka, kdy se hádají o to, komu se v médiích nadržuje a o tom, zda je nutné referendum, nám prostě paní ministryně oznámí, že se rozhodla nazpívat Bushovi píseň. Myslím si, že téma si mohla vybrat jiné, ale to ponechme stranou. Nyní a zde bych chtěl hlavně vyslovit varování:

Dostáváme se opět do situace, kdy důležitější než diskuze bude si zazpívat tu správnou píseň.

Jednatele lobbistické firmy, který se přiznal, že ovlivnil telekomunikční zákon ve prospěch svého klienta , bývalého poslance ODS Zdeňka Švrčka chce ministr průmyslu a obchodu Martin Říman nechat zvolit členem Rady Českého telekomunikačního úřadu na uvolněné místo po telekomunikační expertce Marcele Gürlichové. Té skončil mandát koncem dubna 2007. Českému rozhlasu Digital to potvrdil mluvčí ministerstva Tomáš Bartovský.

Vláda této koalice vedené ODS, tak ukazuje, jak vnímá možný střet zájmů a jak vnímá požadavky nezávislosti členů klíčových mediálních rad. Bývalí poslanci nyní kandidují do Rady České televize, Rady Českého rozhlasu i Rady ČTÚ. Nejspíš potřebuje ODS svým kamarádům přiklepnout najaké licence.

"Důvodem jsou dlouholeté zkušenosti pana Švrčka v oblasti telekomunikací," nechal se slyšet Římanův mluvčí...

Podrobnosti: Pátým členem Rady ČTÚ bude zřejmě Švrček ZDE

Tuto fotografii si nemůžete nechat ujít. Je to fotografie desetiletí ZDE. Teodor Marjanovič se chová přesně tak, jak se novinář s trochou cti v těle chovat vůči politikovi nemůže. Je to vynikající, archetypální fotografie, která by měla vejít do análů moderní historie Česka. (JČ)

Příjezd velekněze americké demokracie Bushe do Prahy je provázen ozbrojenými manévry připomínající přípravu na válku. Kordóny policistů hlídají celé město, jehož celé části se neprodyšně uzavírají, aby k americkému pohlavárovi -- doslova -- nepronikla ani myš ( co kdyby třeba měla na těle bombu?). Samozřejmostí je maximální utajení prezidentových kroků či bushovské rodeo ve všech masmédiích.

Nedávno Prahu poctila svou návštěvou jiná hvězda, tentokrát šoubyznysu. Tehdejší prudký nálet všech možných i nemožných V.I.P. doprovázejících Madonnu do Prahy vzbudil také velký rozruch.

Jenže s Bushem je to jiné.

Pan Toman srovnává nesrovnatelné . V době kdy do naší země jezdili Brežněv nebo Gorbačov, byla naprosto jiná situace, co se týče případného atentátu vzhledem k extrémní restrikci dostupnosti zbraní, propustnosti hranic apod. At se na mne pan Toman nezlobí, ale jeho argumentaci mi připomíná jednoho českého emigranta z Austrálie a podle všeho obdivovatele nacismu (mám dojem že i Britské listy mu před několika lety uveřejnili nějaké články), který kdesi psal, že Adolf Hitler taky nepotřeboval žádná zvláštní bezpečnostní opatření a jezdil mezi "milující lid" v otevřené limuzíně. Pane Tomane, čemu se divíte? píše Václav Neckář.

Rád bych reagoval na komentář pana Václava Neckáře s titulkem "Bezpečnostní opatření na ochranu George Bushe jsou oprávněná", píše Martin Mitáš.

Podle mého názoru opatření nejsou oprávněná. Pan Bush a bohužel zřejmě ani naše politická reprezentace a/nebo policie nechce riskovat, aby se pan Bush dostal do styku s normálními občany. Ať už proto, že má opravdu strach o svou bezpečnost (nebudu rozebírat, zda oprávněně a z jakých důvodů), anebo prostě proto, že se nechce střetnout s žádným projevem nesouhlasu, demonstrací apod.

V každém případě by se pak ale jeho návštěva neměla odehrávat uprostřed Prahy, ale v nějakém vojenském prostoru, nejspíš utajeně atd. Tam se dá bezpečnost zajistit mnohem snáze, a zároveň bezpečnostní opatření nebudou obtěžovat život Pražanům.

Situace, kdy je celá Praha vzhůru nohama kvůli tomu, aby se spolu setkalo pár jednotlivců, a tito se nesetkali s nikým jiným, je poněkud absurdní. Tak jako mnoho jiných věcí v našem současném veřejném životě. Bohužel.

Tento víkend se na mnoha místech naší republiky konaly akce pro děti. Ne všechny děti v naší zemi mají možnost se radovat.

V souvislosti s dalším případem týraných dětí se začalo mluvit o praktikách výchovy dětí a praktikách sociálních pracovníků včetně soudní praxe. Alarmující čísla ze zjištěných statistik ani odhadovaná čísla nezjištěných případů nedokáží vyburcovat veřejnost z lhostejnosti. Naopak, stále se v této oblasti držíme hesla: "Co tě nepálí, nehas." Kromě několika organizací a malých iniciativ se stavem výchovy dětí nezabývá žádná politická strana ani veřejnost. Kromě pana Topolánka, který v duchu jednoho českého úsloví navrhuje nový úřad. V dnešním svobodomyslném světě pak obzvlášť sami sebe přesvědčujeme, že výchova dítěte je soukromou záležitostí rodičů a jenom jejich, nikdo jiný do toho nemá co mluvit. A to i za cenu týrání, mrzačení a vraždění těch nejvíce bezmocných -- našich dětí.

Řada německých politiků vyslovila znepokojení nad sobotními demonstracemi antiglobalistů v Rostocku. Poukazují na to, že původně plánovaný mírumilovný happening se zvrhl zejména přičiněním zahraničních účastníků v pouliční bitky s policií. Představitelé Strany levice naopak poukazují na odpovědnost vlády, která situaci vyhrotila již předchozími represemi proti organizátorům protestů. Demonstrace se udály proti středečnímu setkání představitelů osmi nejprůmyslovějších zemí světa G 8 -- Německa, Ruska, Velké Británie, Spojených států, Francie, Kanady, Itálie a Japonska v historických mořských lázních Heiligendammu.

Reakci pana Miroslava Nováka ("Proč český stát nepodporuje, aby se rodily děti?") na článek Tomáše Chochole ("Proč chce Česko přilákat cizince jen na práci, nemáme na víc?") nepokládám za zcela neadekvátní. Některé Novákovy otázky jsou legitimní, odpověď na ně bohužel není příliš složitá.

Uspěchanou hloupost, cituplnou starostlivost a neznalost odborné problematiky přiznala autorka Harryho Pottera Joanne K. Rowlingová , autorka dopisu českému prezidentovi Václavu Klausovi v rozhovoru s nynější ministryní Džamilou Stehlíkovou při své "utajené" návštěvě Prahy, o které Mladou frontu Dnes informovala Stehlíková... "Slavná britská spisovatelka Joanne K. Rowlingová lituje poprasku, který způsobila kritikou klecových lůžek v českých ústavech pro postižené", psal na Den dětí server iDnes.

"Paní Rowlingová řekla, že jejím cílem nebylo rozpoutat takový humbuk. Ale článek si přečetla v britských novinách a představila si dítě v klecovém lůžku, jak je smutné a osamocené, a proto o tom napsala," řekla ministryně Stehlíková. (ŠK)

iDnes 1. 6. 2007: Rowlingová tajně v Praze. Mříže u lůžek už jí nevadí ZDE

Štěpán Kotrba 25. 4. 2005: Kdo stojí za kampaní proti klecovým lůžkám ZDE

Pozn. JČ: To, že si paní Rowlingová nyní myslí, že klecová lůžka nevadí, přirozeně zdaleka neznamená, že je s užíváním klecových lůžek v ČR všechno v pořádku, jak konec konců svědčí četné příspěvky k tomuto tématu v tomto listě.

Povinná školní četba je dnes na středních školách považována většinou za zbytečný "opruz", protože stručný obsah prakticky všeho lze snadno najít na internetu. Je to škoda. Nejenom proto, že upadá schopnost číst psaný text a rozumět mu, nebo proto, že slovní zásoba již i absolventů gymnázií pronikavě upadá. Literatura nám totiž také často říká hodně jak o naší minulosti, tak o přítomnosti, již žijeme.

Vezměme např. Jiráskovu divadelní hru Lucerna z roku 1905. Jde o výstižný popis (nejspíš) typické české malosti a poníženosti. Je zajímavé, že ta se netýká jen "těch dole", ale i lokální vrchnosti, která se přestane chovat pánovitě a ohne hřbet v okamžiku, kdy přijede někdo výše postavený - kněžna. Tu přitom paradoxně slouhovitost místního obyvatelstva obtěžuje. Postavou, jež se z obvyklého chování vymyká, je mlynář, který si na jedné straně je vědom svých závazků a na straně druhé říká "ne" tam, kde již povinnostmi vázán není. V Jiráskově hře je mu to nakonec ku prospěchu a stává se zcela svobodným.

Různost pohledů na reorganizaci tajných služeb vyjádří v diskuzi Mgr. František Bublan, poslanec a předseda výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (2001--2004), ministr vnitra ČR (2004 -- 2006) a Gen. Ing. Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby (2001-2002), bezpečnostní poradce předsedy ODS (2003-2006). Moderuje Martin Kunštek. Pořádá Res publica, sdružení pro informace.

Setkání se koná ve čtvrtek dne 7. června 2007 od 17. hodin v galerii VIVO klub, Maltézské náměstí 3, Praha 1

V sobotu po televizních novinách na ČT 1 jsem zaslechl následující reklamu na vysílání České televize. Zněla asi takto: Česká televize bude vysílat vstupy z návštěvy George Bushe v Praze a jeho projev v přímém přenosu. Po tomto reklamním šotu mě trochu zamrazilo v zádech. Zeptal jsem se sám sebe, čím se Bushova návštěva liší od jiných mezistátních návštěv, že jeho projev bude vysílán v přímém přenosu. Vysílá snad americká televize přímý přenos z projevu jiných státníků, kteří navštíví USA? ptá se Zdeněk Vopat.

Celá tato akce mi připomněla roky takzvané normalizace, kdy slova vůdců SSSR byla významnější než slova našich vládních představitelů.

Pan Bush je prezidentem momentálně nejvlivnější světové mocnosti. Proto mají jeho slova oprávněně větší váhu, než slova prezidentů při jiných mezistátních návštěvách. Když si uvědomíte tuto asymetrii, tak se pak ani nebudete ptát, co vysílají televize v USA. Není to podstatné. A zřejmě máte pravdu, obdobně to bylo v dobách normalizace se slovy vůdců SSSR. Samozřejmě, že byla významnější, než slova našich vládních představitelů. Alespoň pro ty z nás, které zajímá co se děje i za horizontem jejich vesnice, píše Mirek Pištek v reakci na poznámku Zdeňka Vopata "Ztratili jsme suverenitu".

Vzpomínám si, jak jsem zamlada četl o německé ofenzívě v Ardenách na přelomu let 1944 a 1945. Tehdy naposledy Němci soustředili mohutnou útočnou sílu včetně nejmodernějších tanků a pokusili se na Západě zvrátit nepříznivý vývoj války. Z Ardenských lesů vyjeli proti nic netušícím Američanům a ti byli obráceni na ústup. Útok zastihl americkou 101. výsadkovou divizi ve městě Bastogne. Zde zaujala kruhovou obranu a udatně vzdorovala německé přesile a nevzdala to. Vydržela až do zhroucení německého útoku! Tehdy to byla generace dědů dnešních amerických vojáků. Do porobené Evropy nesli osvobození a příslib lepší budoucnosti. Byli to osvoboditelé, stejně jako rudoarmějci a všichni ostatní, kteří šli s nimi.

Ve svém pravidelném týdenním diáři se reportér BBC Mark Mardell tentokrát zabývá kontroverzí ohledně amerických základen, plánovaných pro Polsko a Českou republiku, anglicky ZDE. Po shrnutí základních informací britský reportér zaznamenává, že polská pravicová vláda americké antirakety chce, protože je nadšená z toho, že Rusové proti tomu zuří. Poláci podle reportéra BBC nepovažují za hrozbu Írán, ale z historických důvodů považují za hrozbu Rusko. Někteří polští politikové požadují ve věci základny referendum, avšak, poznamenává britský reportér, to se v Polsku nebude konat, protože polští občané nepodporují myšlenku americké základny pro Polsko tak nadšeně jako polská vláda.

V České republice existuje pro americkou základnu obdobné nadšení ve vládě a jsou vznášeny i obdobné požadavky, aby se konalo referendum, tentokráte od sociálnědemokratické opozice. Avšak vzhledem k tomu, že asi 68 procent Čechů je proti americké základně, je nepravděpodobné, že by se referendum konalo i v ČR. V současnosti je nepravděpodobné, že by pro americkou základnu hlasoval český parlament.

Mirek Topolánek, při obědě s podbrdskými starosty, 4. května 2007.

Od okamžiku vyhlášení referenda v Trokavci 17. 3. 2007 jsem toho názoru, že bojovat s kýmkoliv a proti čemukoliv se má čestně, poctivě, s odkrytým hledím. Abych já viděl protivníka a on aby viděl mne. A když mu upadne meč, mám počkat, až jej zvedne. Premiér Topolánek mě z této naivity vyvedl.

Radar v Brdech - základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy? TÉMA BL

Přestože Ředitel americké Agentury pro raketovou obranu generál Henry A. "Trey" Obering jasně uvedl 25. ledna 2007, že radar v Česku bude sloužit k ochraně radarů v Grónsku a na Aljašce, dále k obraně území Spojených států a posléze i k ochraně spojenců v severozápadní Evropě, premiér Topolánek a jeho triumvirát Parkanová, Vondra a Schwarzenberg dodnes tvrdošíjně hřímají, že „musíme ukázat, že jsme připraveni náš prostor bránit...!“ Je to opakovaná, vědomá, a proto nestydatá lež.

Odborníci, kteří s námi spolupracují od počátku, dokončili na základě těch podkladů, které se jim podařilo sehnat, své výpočty a předkládají je veřejnosti.

Radar v Brdech - základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy? TÉMA BL

Although General Henry A. "Trey" Obering, Chief Executive of the US Missile Defense Agency, said clearly on 25th January 2007 that the US radar in the Czech Republic will protect the US radars in Greenland and in Alaska and that it will defend the territory of the United States and the US allies in North Western Europe, Czech Prime Minister Topolánek and Defence Secretary Parkanová, Foreign Secretary Schwarzenberg and Czech Deputy Premier Alexander Vondra still keep telling us that "we must show that we are ready to defend our territory". This is a repeated, conscious and hence shameless lie.

A group of specialists who have been working with us since the beginning have just completed their calculations on the basis of those data that they have managed to obtain, and they have decided to present their conclusions to the public.

Nechci se tu věnovat "odborné" stránce celé záležitosti, pokud ovšem v původním textu o jakékoli odborné informace jde, o čemž si dovolím skutečně pochybovat. Rozumějme -- to, že ocituji bezpochyby zajímavá data neznamená, že jsou relevantní k dané záležitosti, v tom případě by musely být splněny ještě jisté další, pro autora zřejmě "nepodstatné" předpoklady. Rád bych se pozastavil právě nad tím, jakým způsobem zde pan autor svoji raketovou víru hlásá, píše Pavel Odehnal.

Zdravím všechny zajímavé čtenáře BL,

chtěla bych Vás pozvat na besedu s Thomasem Cassidym. Thomas sloužil v americké armádě od roku 2001 do r. 2005. Devět měsíců byl v Kosovu a rok v Iráku. Do Evropy přijel protestovat proti rozšíření americké základny v německém Ansbachu a proti aktivitám G8. V Praze vystoupil na sobotní demonstraci NEZAKLADNAM a rád se zúčastní debaty na jakékoli téma. První jsme nazvali "Zahraniční politika USA, americká armáda a význam OSN".

Diskusi bude moderovat JUDr. Zdeněk Matějka. Konat se bude 5.6. v Rajské budově (VŠE), učebna 112 v 1. patře, od 17:00 do 19:00.

Těšíme se na váš názor.

Thomas Cassidy

Jana Ridvanová

Je mi líto, že pan starosta a s ním další chápou pojem " náš prostor " přesně v typicky čecháčkovském smyslu, t.j. humna Trokavce, možná od Aše po Moravu. Nebudu se ptát, proč považuje tento prostor za svůj, jakým právem, to by bylo na dlouhou diskusi o vzniku Československa... ale okamžikem přijetí České republiky mezi demokratické státy je " náš prostor " od řeky Moravy po Havajské ostrovy, a ten chci chránit, píše Petr Jakl.

"Každý problém má jednoduché, snadno pochopitelné, rychle realizovatelné a zcela nesprávné řešení." (Murphyho zákony.)

Asi nejsem sám, kdo na vývoj politické situace v této zemi od posledních voleb v údivu nestačí zírat. A přitom by stačilo tak málo: Znovu si definovat, co to vlastně je politika. Navrhuji následující definici: Politika je způsob prosazování zájmů v organizaci a řízení společnosti.

Povšimněte si prosím, že vynechávám morální měřítko posuzování reálných aktivit politiků. Nejenže se domnívám, že toto měřítko je v reálné politice irelevantní a tudíž nepoužitelné. Jdu ještě dál: Kdokoli jej používá, buď je zcela naivní a neví, která bije, nebo je zručným manipulátorem, který dokáže své dílčí zájmy prodávat tak, že je významná část společnosti (rozuměj voličů) sežere i s navijákem. Od "spravedlivého" rozhořčení české veřejnosti nad některými dokonale zmanipulovanými tuzemskými aférami po roce 1989 až po "osu zla" mladého Jirky Bushe, pořád jde o totéž: Zakrýt skutečnou podstatu věcí a donutit nás ztotožnit se s něčími zájmy.

Kardinální průšvih nastává v momentě, kdy nějaké významné skupiny ve společnosti tuto hru neprohlédnou.

Trestní řízení má být nástrojem, k němuž se v případě porušení práv sáhne jen z nezbytí, když nelze dosáhnout nápravy jiným způsobem. K jeho vyvolání by se mělo přistupovat uvážlivě, protože účast na něm je pro strany řízení vždy ve větší nebo menší míře psychickou i finanční zátěží, často i náporem na zdraví a v neposlední řadě ohrožuje také jejich rodinné, společenské, obchodní i pracovní vztahy. Výsledek řízení nemusí být vždy přiměřený vině: lidská omylnost může nechat uniknout skutečného zločince stejně jako pomoci za mříže nevinnému. Zahrávání s nástroji trestního práva pak může přerůst v tragedii.

Autor je členem spolku Šalamoun.

Očekávám, že RRTV zahájí sama od sebe řízení s ČT 1 i za zprávy odvysílané v neděli v 19.00. Byla tam naprosto jednostranná reportáž o americkém radaru, v podstatě jeho propagace, píše Milan Valach, mluvčí Brněnské skupiny Ne základnám.

tisková zpráva

Iniciativa Ne Základnám v Českém Krumlově

navrhuje udělení hanlivé ceny

Koniášův řád

českým sdělovacím prostředkům a České televizi zejména.

Důvodem je naprosté zanedbání zveřejňování informací o škodlivých účincích na obyvatelstvo Čech, na negativní dopad na mezinárodní situaci a na zahájení studené války v případě vládou projednávané instalace americké radarové základny.

Je zvýšená pravděpodobnost teroristických útoků na našem území a stává se tím pochopitelnou. Otevřená diskuse s politiky, politology či filosofy, která je naprosto nutná, je po měsíce nahrazována do nekonečna opakovanými zprávami o kauzách Čunek, Krejčíř či domácí násilí.

Tím je nesmyslně vyplňován drahý televizní zpravodajský čas. Skutečné informace se musí pracně hledat na internetu či z anglických, německých či jiných mezinárodních zdrojů.

Důsledek zanedbání informovanosti obyvatel se zřetelně projevil na účastnickém složení demonstrace 26. 5. 2007 na Václavském náměstí, kterou pořádalo hnutí Ne základnám, kam byly pozvány všechny názorové skupiny obyvatel.

Velmi silně vtiskli této demonstraci charakter komunisti, prokázali tím zřetelně informační náskok oproti běžným obyvatelům.

Informační embargo neoficiálně položené na zveřejňování skutečností kolem amerického radaru naše sdělovací prostředky splnily.

Proto jim právem Koniášův řád náleží.

Pevně doufám a věřím, že americká administrativa spolu se svými komplici ve vedení českého státu hrubě podceňují svědomí a občanské postoje českého národa ve věci radarové základny. Říkám si zaplať bůh, že se jaksi opomnělo zpracovat nebo zmanipulovat starostu obce Trokavec pana Neorala a podobně odhodlané aktivisty. Pan Neoral je bez nadsázky soudobý buditel, kterému není jedno, že se takto bezvýhradně a jednoznačně hodláme prohlásit za spojence USA a má pro mne stejný význam jako kdysi disident Václav Havel, píše Patrik Marschal, který v Jemenu vydává internetový časopis www.ye.cz .

Nejsem spisovatel a neumím psát články. Snažím se tedy shrnout myšlenku do co nejmenšího počtu výstižných slov. Jako reakci na debatu o radaru v Čechách myslím stačí položit otázku: Souhlasili bychom s výstavbou ruského radaru na našem uzemí na obranu proti čečenským teroristům? píše Jiří Stýblo.

Výtržnosti v provincii Kuang-si (Guangxi) si vyžádaly několik mrtvých a zraněných, zdevastované policejní stanice, městský úřad v části Po-paj a zdemolované automobily. A to vše kvůli restrikcím spojených s politikou jednoho dítěte.

Mirek Topolánek na nedávném setkání Konfederace politických vězňů prohlásil, že není řešením prosadit zákaz KSČM, ale je prý třeba se zbavit komunistického myšlení. To je sice pravda, ale zatímco vymýcení nepolapitelného "komunistické myšlení" je úkol prakticky nemožný a nikdy nekončící, zákaz KSČM je krokem uskutečnitelným a z hlediska ozdravění naší politiky více než potřebným.

Na semináři k protiraketové obraně pronesl premiér Mirek Topolánek projev, který vzbudil pozornost médií, potažmo pravidelných i méně pravidelných přispěvatelů do Britských listů. Nastínil totiž apokalyptickou vizi možného zániku Evropy, nenajde-li dostatečnou vůli k obraně. Což o to, logiku to má, kde je ale nepřítel, který nás Evropany nemilosrdně zlikviduje, nebudeme-li se schopni ubránit?

Vůbec mi bodrý Valach ze Strakovky připomíná legendárního rytíře Dona Quijota. Stojí na stráži v plné zbroji, zrak mu plane odhodláním k obraně. Je připraven zničit zloduchy, kteří ohrožují jeho milovanou Dulcineu -- Evropu.

Polemika s článkem Ilji Herolda "Trvám na naději"

Pozorně jsem si přečetl příspěvek pana Ilji Herolda, jak nám tady defétisticky líčí, že všechno v dnešním světě, církvemi počínaje, přes integraci IT a telekomunikací jako hlavní piliř vědeckotechnického rozvoje a prohnilou Evropskou unií konče, přispívá k jeho vizi blížící se apokalypsy . Přiznám se, že jsem v jeho textu lajícímu všem politickým stranám, všem institucím včetně (neprotestanských církví), Vatikánu a i dokonce synodnímu seniorovi Smetanovi, cítil od počátku jistou nesourodost až chaotičnost natolik -- že jsem přeskočil jinak dlouhý text a říkal jsem si, že onen člověk musí být snad jen zvláštní kombinací pevně věřícího komunisty anebo stoupenec nějaké prazvláštní mesianistické odnože církve s jasnou vizí (pokolikáté už?) bližícího se Armaggedonu, protože tak jednostranně zorným úhlem vidícího a programově koherentním způsobem svoji víru šířícího člověka jsem již dlouho nepotkal, a to -- aniž by byl buď jedním nebo druhým.

Akce komicky připomíná vyjadřování lásky a díků "sovětským osvoboditelům". Viděli jste někdy, že by se akce "Díky, Ameriko!" konaly ve Francii, v Německu nebo v Británii? Kdeže to stál onen největší pomník Stalinovi na světě? pozn. JČ.)

BBC to hlásila, BL to převzaly: Podle Putina Rusové reagovali na plán Američanů postavit v Evropské unii protiraketový štít zkouškami balistických raket. Putinovu tvrzení také nevěřím.

"Ačkoliv trvá násilí mezi Izraelci a Palestinci, bude v příštích týdnech možno obnovit mírový proces na Blízkém východě", prohlásila evropská komisařka pro zahraničí Benita Ferrero-Waldnerová minulý čtvrtek skončené mezinárodní konferenci "Women Leaders-Networking for Peace and Security in the Modele East" ve Vídni. Ta jednala po dva dny u kulatého stolu ve dvorním Hradě, kde zasedlo na šest desítek političek v čele s šéfkou státního departementu Condoleezzou Riceovou a izraelskou ministryní zahraničí Cipi Livniovou. Na konferenci svolané šéfkou rakouské diplomacie Ursulou Plessnikovou za účelem "dát ženským političkám příležitost se vyjádřit k tématům, u kterých jejich mužské protějšky vyčerpaly všechny možnosti", byla přítomna řada vysoce prominentních osobností.

V pátek 1. června zemřel v Obořišti u Příbrami, kde se usadil po návratu z USA, "provokatér a buřič", spisovatel Jan Beneš. Vystudoval Umprum a dálkově práva na Universitě Karlově. V šedesátých letech publikoval v Plameni, Literárních novinách a v Hostu do domu, knižně debutoval povídkovým souborem Situace (1963). V 50. a 60. letech byl v Československu několirát vězněn. V roce 1969 emigroval do USA. Publikoval v exilových nakladatelstvích (Sixty-Eight Publishers, Index, Konfrontace), devatenáct let učil ve středisku CIA v Monterey v Kalifornii češtinu, zeměpis a dějepis zpravodajské důstojníky, agenty FBI, CIA i diplomatický personál. Po návratu do Československa v roce 1992 se svými publikacemi věnoval především "boji proti komunismu"; v roce 2005 se stal Beneš obětí nespravedlivého pronásledování ze strany českých úřadů v souvislosti s konfliktem s agresivním motoristou, k němuž došlo v Dobříši ZDE, nespravedlivý soudní rozsudek byl posléze zrušen.

I když byl Beneš po většinu života "zuřivým antikomunistou" a buřičem (svého času se dostal do ostrého sporu například i se svým kanadským vydavatelem Josefem Škvoreckým), zajímavé je, že jeho texty ze Spojených států nepostrádají určitou mírou ironie i vůči životu v USA - věčného rebela v sobě nezapřel.

Toto jsem v roce 1991 napsal o Janu Benešovi v monografii české exilové literatury Knihy za ohradou:

Jaký má naše planeta problém ? Je červivá člověkem. Ten hlodá a hlodá. Na rozdíl od zvířat chce většinou víc, často o moc víc, než doopravdy potřebuje. Kde na to bere právo? V omylu přírody či Pánaboha, který jej učinil tak nebezpečně silným a zároveň zapomněl na dostatečně silné predátory ? Pojďme udělat stojku a chvíli přemýšlet naruby. Co člověku přiznat pouze takovou niku, na kterou má nárok a tu rozdělit víceméně rovným dílem mezi všechny lidské bytosti. Pozor ! To není bolševické rovnostářství. Pokud někdo svým umem v rámci své řekněme "povolené ekologické stopy" vydobude pro sebe víc než někdo jiný, budiž mu toto jeho "neškodlivé víc" ze srdce přáno.

Proti výstavbě americké radarové základny v Brdech se postavila většina účastníků referend v Hvožďanech na Příbramsku, Těních na Rokycansku a Zaječově na Berounsku. V první z obcí hlasovalo proti 95, ve druhé i třetí vesnici 98 %.

První referndum uspořádala obec Trokavec. Ze 72 účastníků jich 71 odmítlo americký radar. V Míšově se v anketě z 96 oprávněných voličů proti vyjádřilo 76. V obci Vísky z 31 oprávněných se referenda se zúčastnilo 30 voličů a všichni byli proti. Z 296 voličů v obci Příkosice se zúčastnilo ankety 232, tedy 78 procent. Všichni zúčastnění jednoznačně odmítli stavbu radarové základny.

Podrobnější informace v iDnes: Další obce z Podbrdí odmítly v referendu radar ZDE

Když jsem poslal předsedovi Poslanecké sněmovny Pralamentu stížnost na porušení zákona 484/1991 Sb. a návrh na odvolání Dany Jaklové a Marii Ptáčkové z Rady Českého rozhlasu, bylo to proto, že zákon dle mého názoru BYL porušen. Generální ředitel Českého rozhalsu si nechal (proč?) zpracovat dvě právní analýzy (zpracovat si je měla nechat Rada - pro své poučení) advokátním kancelářím Kříž-Bělina a Wintr, posléze je předal předsedovi Rady Florianovi a ten je předal poslanci ODS Plevovi, který z nich citoval, aniž je zveřejnil a dal k dispozici svým kolegům. To je ale v poslanecké komisi zvykem... Parlament zadal právní studii svému Parlamentního institutu. Důvodem všech tří posudků bylo jednoduché sousloví, které definuje u členů Rady konflikt zájmů: nesmí zastávat veškeré funkce ve veřejné správě. Mariu Ptáčkovou její funkce živí, Danu Jaklovou nikoliv. Obě funkce v době podání stížnosti měly, obě zákon porušily.

Stálá komise pro sdělovací prostředky mou stížnost neodmítla, u Marii Ptáčkové konstatovala shodu s nálezem Pralamentního institutu - porušení zákona. Reagovala po rozpravě na návrh poslance Plevy žádostí předsedovi Parlamentu o podání určovací žaloby a na návrh můj zahrnula do této žaloby obě členky Rady, protože Pleva navrhoval pouze Ptáčkovou, podporovanou KDU-ČSL, Jaklovou, kterou podporovala ODS, nikoliv... Má stížnost a návrh byly ale směřované vůči oběma. A soud je jediným orgánem, který může učinit rozhodnutí o výkladu zákona. Respekt k soudnímu verdiktu je respektem k třem pilířům moci. A ty bychom měli respektovat všichni. Parlament zákony vydává, soud je vykládá.

2. Korintským 13,13

Milost našeho Pána Ježíše Krista - tj.: přeji vám vysvobození od všech hlupáků a zlosynů, amnestii z trápení nad stavem našeho světa a nás samotných, odemčení všech pout odcizení, všech sešněrování dobovými módami, představami, pověrami, prostě všemi lidskými hovadinami,
a láska Boží – tj.: přeji vám, abyste vnímali, že světu nevládne náhoda a chaos, na kterém parazitují grázlové se širokými lokty a ve kterém slušný člověk je pouze využíván a je na okraji. Naopak, světu vládně láska, slušnost, spravedlnost – jen si pro to zachovejte víru, jinak upadnete opět do otroctví (viz předchozí milost),
a přítomnost Ducha svatého – tj.: přeji vám, abyste se zbavili vší vyduchlosti a byli stále inspirováni (in-spiró – vdechuji) , duchaplní, duchapřítomní, oduševnělí – prostě abyste nebyli jak mrtvé pařezy.

Dnes 2. června 2007 vysílal kanál Čt24 přímý přenos vystoupení pana Paroubka. Ten se vyjadřoval k současnému stavu v zemi, k současné vládě a nešetřil kritikou. Bohužel pro vládu, mluvil pan Paroubek pravdu. Bylo to přínosné vystoupení, které by mělo slyšet co nejvíce lidí v zemi. Po chvíli se Paroubkova kritika oprávněně přenesla i na novináře a média v zemi. Zejména se zaměřil na kritiku České televize. Tu jsme ale jako diváci nemohli slyšet celou, protože Čt24 v ten okamžik přímý přenos utnula!!! píše Karel Krůpa.

Objevil se komentátor se slovy: "Pan Paroubek nehovoří o ohlášených tématech a tak přerušujeme vysílání." Namísto toho jsme mohli začít sledovat vysoce zajímavou reportáž bez komentáře o výstavě císaře Konstantina v Německu. A dále následoval pořad Testoviny.

Takto utnout přímý přenos v okamžiku, kdy je televize (která přenos vysílá) kritizována, považuji za vrchol veškeré cenzury a čin, kterým Česká televize dává jasně najevo svou neobjekltivitu a "kvalitu", na kterou je čím dál více správně poukazováno. Opravdu by mě zajímalo, kdo rozhodl o tom, že zbytek Paroubkova projevu nemáme jako diváci právo vidět.

Pozn. JČ: Profesionálním přístupem by bylo informovat o kontroverzích, týkajících se vlastní instituce zcela neosobně, jako by to byla nějaká jiná instituce, tak přesně to dělá rozhlas a televize BBC. Když je její management kvůli něčemu veřejně kritizován, reportéři BBC jej interviewují stejně ostře jako kohokoliv jiného, popřípadě uvedou do vysílání, že "generální ředitel BBC nám v této věci odmítl odpovědět na naše otázky".

Potíž je, že pracovníci České televize si myslí, že mají právo dělat své instituci ve vysílání jen reklamu. Neuvědomují si, že plést si vysílání vlastní stanice se sebereklamou a neschopnost informovat i o své vlastní instituci padni komu padni vytváří o České televizi značně balkánský dojem. Je obtížné přimět pracovníky ČT k tomu, aby si uvědomili, že Česká televize není jejich majetkem, jehož prostřednictvím mají právo šířit jen reklamu ve prospěch její "větší slávy", jak to například dělá její tiskový mluvčí Martin Krafl v často trapně sebepochvalných tiskových zprávách.

Názory diváků ČT k této věci ZDE

Kodex České televize ZDE

Pozn. ŠK: Česká televize se "chytila za nos" a odvysílala plné znění Paroubkova projevu ze záznamu od 13:00-13:40. Po jeho skončení a krátkých zprávách naváže v 13:50 přímým přenosem tiskové konference ze zasedání ÚVV ČSSD. V avízu "mimořádného vysílání" na jejích internetových stránkách ovšem není ani jediné slovo o tom, že by se ČT omlouvala za porušení svého Kodexu cenzurou, které se dopustili její redaktoři...

Návod na podání stížnosti na vysílání ČT Radě poro rozhlasové a televizní vysílání ZDE

Často slyším politiky, jak se ohrazují proti "slovíčkaření". Co to vlastně je to slovíčkaření? To je snaha zachytit podstatu toho, co někdo jiný říká. Je to definování myšlenkových obsahů určitého prohlášení, je to nacházení všech možných sdělení, která prohlášením nese a která mohou mít často i pro samotného mluvčího velmi překvapivý charakter. Někdy je totiž možné zjistit, že mluvčí s urputnou snahou stvořit co nejbanálnější a nejefektivnější klišé projeví něco skutečně podstatného, něco, co vede poněkud do hloubky jeho myšlenkových východisek, za hranice pleťové masky nanášené v tlusté vrstvě z politických důvodů a často taky kvůli prázdnosti skutečného výrazu tváře dané osoby. Proto politici nemají rádi slovíčkaření a mají kliku, protože v českých médiích se moc neslovíčkaří, spíš se každý snaží stavět na pleťových maskách jako na nezpochybnitelné skutečnosti*.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.