2. 6. 2007
Odsouzeni ke svobodě...Často slyším politiky, jak se ohrazují proti "slovíčkaření". Co to vlastně je to slovíčkaření? To je snaha zachytit podstatu toho, co někdo jiný říká. Je to definování myšlenkových obsahů určitého prohlášení, je to nacházení všech možných sdělení, která prohlášením nese a která mohou mít často i pro samotného mluvčího velmi překvapivý charakter. Někdy je totiž možné zjistit, že mluvčí s urputnou snahou stvořit co nejbanálnější a nejefektivnější klišé projeví něco skutečně podstatného, něco, co vede poněkud do hloubky jeho myšlenkových východisek, za hranice pleťové masky nanášené v tlusté vrstvě z politických důvodů a často taky kvůli prázdnosti skutečného výrazu tváře dané osoby. Proto politici nemají rádi slovíčkaření a mají kliku, protože v českých médiích se moc neslovíčkaří, spíš se každý snaží stavět na pleťových maskách jako na nezpochybnitelné skutečnosti*. |
Někdy přitom není vůbec třeba složitě bádat, abychom dokázali nacházet v politických prohlášeních přímo exemplární případy s diagnózou manipulace, vydírání, zastrašování, totalitní sklony a jiné. Směs toho všeho předkládá v současnosti vláda, zejména ústy svého předsedy a místopředsedy. Svou jednoznačností mě ale ještě více zaujal email, který obdržel Jiří Novák od chrudimské ODS. Pokud je skutečně autor znám (nad článkem je uvedený "oblastní manažer", pak bych rád, kdyby pomohl zodpovědět otázky, které sám svým prohlášením položil. To sdělení je plné materiálu ke slovíčkaření, určitě by bylo možné zařadit jej do učebnice mediální výchovy na středních i vysokých školách. Je pravděpodobné, že oblastním manažerům není poskytován takový mediální trénink, aby byli schopni sdělovat pouze taková klišé, která nedovolí vykládání pravých významů, ale na druhou stranu, možná si oblastní manažer řekl: vedení velí do útoku, tak tedy ukažme, jakou politiku vlastně chceme dělat. Těch pár vět je jako opsaných z ideologických příruček jakékoliv totality. Nechybí jasné vymezení nepřítele (komunisté, socani), který je existenční hrozbou, konspirační teorie o infiltraci nepřátelskými myšlenkami (nepřátelské PR agentury ovlivňují mínění ¾ lidí), reálná hrozba při následování nepřátelských myšlenek (nebezpečí ztráty svobody), definice nezpochybnitelných a hodnotově neutrálních principů (vše je třeba chápat v souvislostech, je třeba poučit se z historie a jednat na základě analýzy faktů), samozřejmě bez jakékoliv konkretizace, a konečně jediné možné správné východisko... Nabízejí se různé možnosti toho, na jakém stupni sebe -- vědomí se autor prohlášení nachází, obávám se ale, že pro společnost to má následek buď špatný, nebo ještě horší. Je jistě možné, že si mluvčí není úplně vědom toho, co říká. Jedná se třeba o klasickou pleťovou masku, pod kterou je vcelku prázdný výraz, jehož majitel je jen vodičem v prostředí dané ideologie a jinak by "ani mouše neublížil". Pak je zde ale nepochybně možnost, že mluvčí je přesvědčen o tom, co říká, a že tedy plně chápe význam svých slov ve všech souvislostech. Pokud je schopen autor této emailové zprávy garantovat smysl svých slov, je to další z množících se varování v tom smyslu, že někdo politicky činný považuje za společensky žádoucí, aby nějaká minorita rozhodovala o osudech všech ostatních. Výkřik "stojíte pod jedním praporem s komunisty" je zde trochu paradoxní. Toto prohlášení nejvíc ze všeho eviduje touhu je nahradit, být na jejich místě -- rozhodovat o druhých a vnucovat jim jakási DOBRA, o kterých, hlupáci, nevědí. Prostě a jednoduše: ODS bude Vaši svobodu hájit i když o to nestojíte!*Jen na okraj trochu aktuálních souvislostí. V hlavním zpravodajství ČT z 1. 6. 2007 se objevila zpráva o mezinárodním dnu dětí. Aby se bylo na co koukat, ČT odvysílala záznam z tiskové konference vlády. Proč? Protože tiskovou konferenci zahájila -- v den dětí -- malá holčička. Následoval skutečně přesvědčivý projev ministerského předsedy, že "rodina je základ státu". Vcelku průhlednou PR akci sežrala ČT jako nějaké kravské rozhledy financované nějakým malým lokálním oligarchou, a navíc ještě udělala hezký bobeček pochvalným dodatkem na adresu den dětí slavící vlády. Dá se s tím vůbec něco dělat? |