Předseda Topolánek si to možná ani neuvědomil, ale vytyčení "komunistického myšlení" coby abstraktního nepřítele namísto konkrétní komunistické organizace, která dál může tento boj s větrnými mlýny pobaveně sledovat, je opravdu více než logické z hlediska jím vedené ODS. KSČM jako reprezentant zločinů komunismu je totiž pro ODS nesmírně cenným strategickým prvkem celého stranického systému. A to jako "blokační minorita" a strašák proti ČSSD, která si při většině povolebních konfigurací může vybírat pouze ze dvou velmi špatných koaličních variant, musí volit mezi koalicí s ODS nebo s KSČM.

Případný zájem ČSSD o koalování s politickým protipólem ODS je logicky vnímán jako návrat k velké koalici, jako politický protimluv a popření významné části vlastního programu. Vede proto k odlivu voličů ČSSD ke KSČM nebo ke středovým stranám.

Připuštění koalice ČSSD s jediným možným levicovým partnerem, tedy s KSČM, je zase naopak logicky chápáno jako paktování s ďáblem, což je pak účinnou volební zbraní v rukou ODS. Navíc jestliže sama ČSSD překoná vnitřní odpor a připouští spolupráci s KSČM, je prakticky jisté, že toto se stává nestravitelným soustem pro případné další potřebné středové koaliční partnery, jak jsme mohli vidět např. při letních povolebních kotrmelcích KDU. Zkrátka KSČM opakovaně dostává ČSSD do bezvýchodné situace.

Takové zablokování koaličních možností je významné nejen při hledání parlamentní většiny, ale i na úrovni měst a regionů. Pokusy vyměnit nedůvěryhodnou reprezentaci ODS na radnicích často naráží právě na "blokační minoritu" KSČM bez níž nelze sestavit koalici bez ODS. Např. pražská ODS dobře ví, že díky politicky "pekelným" mandátům KSČM ustála několik pokusů o sestavení rady bez ODS, a tak v Praze spokojeně vládne nad desítkami, resp. stovkami miliard téměř po dvě desetiletí. Pokud by KSČM byla bývala vymazána z politické mapy, je prakticky jisté, že by již v roce 1998 nebo 2002 došlo k sestavení "proti-korupční" pražské radnice bez ODS. Podobnou situaci bylo možné po loňských komunálních volbách sledovat v mnoha dalších městech, jako třeba v Jihlavě, Brně, Praze 5 atd. Přitom zde obvykle nejde o pravicovost nebo levicovost, ale o řešení praktických komunálních problémů, o možnost výměny nedůvěryhodných politicko-podnikatelských struktur (což mohou být někdy lidé ODS, jindy zase ČSSD, nebo třeba tzv. "nezávislí") novými lidmi, kteří by měli šanci přinést politickou změnu.

Je proto nepochopitelné, proč se sama ČSSD již dávno nepokusila o likvidaci, či alespoň nucenou transformaci nereformované KSČM. Stačilo například zvednout hlasy pro návrh novely trestního zákona týkající se zákazu symbolů komunismu.

Jinými slovy zákaz či nucená razantní transformace KSČM není jenom imperativem morálním, z hlediska požadavku spravedlivého trestu organizace, která zodpovídá za zločiny komunismu, ale je také nezbytností pro vytvoření prostředí pro zdravé a věcné soupeření politických stran bez iracionálního anomálního stranického prvku s nulovým koaličním potenciálem.