Pracovat jen nestačí

V první řadě bychom měli vědět, co od zahraničních pracovníků chceme, co potřebujeme a co jim nabízíme. Budou to pro nás sezónní dělníci, nebo trvalé pracovní síly, kterým vytvoříme plnohodnotné životní zázemí a dáme jim šanci podílet se na rozvoji naší země? Pokud si budeme chtít cizince dlouhodobě udržet, musíme jim tu umožnit i podle určitých podmínek žít. To kromě práce znamená naučit se jazyk, pochopit kulturní a historické souvislosti, poznat systém společnosti a vzdělávat se.

A právě vyšší vzdělanost přináší dlouhodobý ekonomický efekt a zároveň snižuje rizika, která vznik multikulturní společnosti všeobecně provázejí -- rasovou nesnášenlivost, kriminalitu atd. Bohužel, žádný fungující systém vzdělávání cizinců a imigrantů v současné době u nás neexistuje.

Stále se ještě potýkáme s problémy státního školství, pomalu začínáme pracovat na dalším vzdělávání dospělých, takže myšlenky na vzdělávání cizinců jsou pro nás asi příliš vzdálené. Pokud ale chceme být pro zahraniční pracovní síly atraktivní destinací, musíme určit jasná a jednoduchá pravidla, která budou srozumitelná pro všechny -- Čechy i cizince, kteří se stanou našimi konkurenty na trhu práce a budou mít zároveň motivaci k vlastnímu profesnímu růstu.

Přiučit se můžeme jinde

Některé západoevropské státy už s nedostatkem pracovních sil mají zkušenosti. Dobrým příkladem může být Norsko, které má asi 400 tisíc volných pracovních míst a je na přílivu cizinců doslova závislé. Díky své ekonomické prosperitě je zároveň cílovou zemí imigrantů z nejchudších zemí Afriky (Somálsko) a Asie (Afghánistán, Irák, Írán, Pákistán). Norsko se v podstatě snaží řešit vzniklou situaci dvěma způsoby. Poptává konkrétní pracovní síly, kterým umožňuje jednoduchou certifikací, při níž stačí prokázat praktické dovednosti dané profese a základní jazykovou znalost, rychlou legalizaci práce s odpovídající mzdou. Anebo dává pracovní příležitost přistěhovalcům, u nichž zkoumá dosaženou úroveň vzdělání, podle které pak absolvují povinnou výuku 250h norštiny a 50h společenského základu ve svém rodném jazyce (někteří imigranti jsou mnohdy negramotní, nebo mají neúplné vzdělání). Pokud přistěhovalci pocházejí ze zemí EU, musí si tuto povinnou výuku platit, v ostatních případech ji mají zdarma a absolventi potom většinou pokračují v kurzech dalšího vzdělávání dospělých. Tento program oficiálně zaštiťuje vláda, a tak cizinci a imigranti nejsou vnímáni jako nechtění hosté, ale jako potřebné síly, které pomáhají udržet ekonomickou stabilitu země a stávají se její nedílnou součástí.

Naše možnosti

Domnívat se, že v soutěži o pracovní síly budeme mít na evropském trhu zásadní postavení, je naivní. Západ bude vždy pro ostatní části světa atraktivnější a má také s příchodem lidí ze zahraničí mnohaleté zkušenosti. S rostoucí prosperitou naší ekonomiky se však i my budeme setkávat se stále větším zájmem cizinců a imigrantů o práci a možnost trvalého pobytu. Jak velký ten zájem bude, můžeme ovlivnit sami, stejně jako kvalitu nabízených podmínek. Jedno je však naprosto jisté, bez cizinců se už dávno v České republice neobejdeme.