Čelný britský dokumentarista Adam Curtis, autor filozofujících seriálů The Century of the Self a The Power of Nightmares natočil nový třídílný film The Trap: Whatever Happened to our Dream of Freedom (Past: Copak se stalo s naším snem o svobodě). Vysílal se v minulých týdnech na pokračování na televizním okruhu BBC 2. Film zkoumá naše pojetí svobody, a konkrétně, jak k dnešním představám o svobodě vedl zjednodušený model lidských bytostí jako sobeckých stvoření, podobných robotům. Podrobnosti v angličtině jsou např. ZDE, všechny tři díly je možno si stáhnout z webu ZDE (porušujete tím copyright). Záporně je film hodnocen v britském časopise Prospect ZDE

Vrátila se mi sedmnáctiletá dcera Hannah z výletu do Irska. S kamarádem byla také na Giant's Causeway. "A byli tam i Češi," informovala mě. "Pěkný rasisti." - "Jak to?" zeptal jsem se? - "No, říkali, 'Hele Indové, hnus!'", poznamenává Jan Čulík.

"Šlo o akci důstojnou, prestižní a reprezentativní. Navíc Moravec je externí zaměstnanec ČT, takže v tom střet zájmů nevidím. Střet zájmů u svých podřízených si troufám interpretovat kvalifikovaněji než ledasjaký internetový škrábal," prohlásil Šámal.

Novinky: Moravec čelí nařčení kvůli moderování soukromé akce ZDE

Kodex České televize ovšem hovoří jasně a Šámalovi odporuje. O reprezentativnosti a prestižnosti akcí, na kterých ceny rozdávají politici, se v Kodexu nic nepraví. Že by si ho ani ředitel zpravodajství nepřečetl? Někdy to tak "zvonkajšku vyzerá".... Šámal tak o televizi bezděčně vypovídá víc, než by mu nejspíše bylo milé.

Už třetí den mám problém s poštou na e-mailové schránce u firmy Centrum.cz. Nejdřív mi spadla jedna schránka, pracoval jsem tedy s druhou, na níž se objevila veřejná omluva za vzniklé potíže, které však pokračují dodnes, a to tak, že do ani jedné e-mailové schránky se už nelze dostat, přičemž kontaktní telefon je neustále obsazený. Považuji to za vrcholnou neprofesionalitu a nezvládnutí situace. Tuto zprávu posílám ze schránky na Seznam.cz, píše Tomáš Koloc a dodává:

Protože jediná pevná linka Centra je neustále obsazena, volal jsem na dvě telefonní čísla, uvedená pod tiskovou zprávou, která říká: "V současné době by mělo vše fungovat, nicméně je pravděpodobné, že uživatelé během dneška ještě zaznamenají dílčí technické problémy". Jsou to jediná další čísla, která jsem našel a patří tiskovému mluvčímu Centra a podpůrné technické firmy GTS Novera, která díky výpadku svého datového centra spoluzavinila poruchu.

Tiskový mluvčí Centra nebere telefon a tiskový mluvčí GTS Novera Pavel Kaidl uvedl, že z jejich strany je závada již odstraněna a že zástupci firmy poskytli Centru radu, aby si rozšířilo komunikaci se zákazníky o větší počet linek.

V tuto chvíli, ve čtvrtek ve 12:30 se při průběžném volání každou hodinu již po dva a půl dne trvání poruchy pro neustálé obsazení linky nelze do Centra dovolat a tiskový mluvčí má buď obsazeno nebo nebere telefon.

Vznáším tedy provokativní dotaz na šéfredaktora Britských listů Jana Čulíka, který žije v Glasgow, zda by se něco podobného mohlo stát např. ve Velké Británii?

Šéfredaktor Britských listů odpovídá: Tiskoví mluvčí firem jsou v Británii většinou velmi efektivní a vstřícní. Při stížnostech na nefungující internetové služby se člověk nesetkává s obsazeným telefonem. Vyskytne-li se vážná závada, po vytočení čísla služby se uživatel setká s nahranou omluvou, že se vyskytla závada a že se na jejím odstranění pracuje. Při dílčích dotazech nebo pokusech spojit se s internetovou či kabelovou (televizní) firmou však často uživatel čeká u telefonu až půl hodiny (telefonní linka je zadarmo) a při snaze vyřešit problém si ho operátoři předávají od jednoho k druhému. Při tom není zrovna nápomocné, že call centra, která vyřizují stížnosti zákazníků v Británii, jsou většinou v Indii či v Bangladéši a i když se při jednání s operátory zákazník setkává s neuvěřitelnou starosvětskou zdvořilostí, jak z 19. století, indičtí operátoři nemají vždy k dispozici informace britského ústředí a čeká se další dlouhé minuty, než si různé pobočky firmy mezi sebou předají údaje.

Po té, co i president republiky nesouhlasně pozvedl obočí nad naprostou většinou souhlasných, a dokonce povzbuzujících ohlasů čtenářů nad kroky bývalého vsetínského starosty, kterými "vyřešil" romský problém ve městě, a kterými se pochlubil v několika on-line rozhovorech, a po množství kritických a vážných intelektuálních úvah věnujících se stejnému problému, případně výtek dotýkajících se dokonce až základních lidských práv, kterými byly občané v uplynulých měsících častováni, je asi opravdu na místě se ptát: opravdu jsme jako národ ve své převažující většině xenofobní rasisté?

Nevolám po cenzuře, ale článek Ondřeje Šlechty mi pěkně hnul žlučí. Přidal se k proudu rasistických výplodů v internetových diskuzích. Ondřej Šlechta několikrát zmiňuje, že Čunek říká pravdu, aniž by to nějak doložil. Co je pravdivého na tvrzení, že aby se člověk dostal k penězům musí se opálit, začít dělat binec a rozdělávat ohně na náměstí, ptá se Petr Rubák. Je zde neustále opakován stereotyp o tom, že sociálně vyloučení Romové jsou akceptoři nějakých zvláštních dávek - což rozhodně není pravda.

Pozn. red.: Čtenáři poukazují, že jde o nedorozumění - že je text naopak protirasistickou parodií. No, proti gustu žádný dišputát. Vkusné to tedy není.

Ve svém článku "Křížením národů vzniknou bastardi", který vyšel 6.4. v Denících Bohemia, se snaží Ivan Mládek zamýšlet nad tím, jak je pro lidský druh nebezpečné, když se navzájem kříží různá etnika.

Jeho vysloveně rasistické teorie, z nichž vycházel ve svých zrůdných vývodech např. i Adolf Hitler, jsou v dnešní multikulturní společnosti a éře rizikových technologií obzvláště nebezpečné.

Do rodin není vidět. Znám různé případy "diskriminace" nejen homosexuálů, té nejhorší, totiž skryté, obtížně dokazované, maskované rodičovskou láskou, schované za starostlivost, jež je ve své podstatě často jen snahou manipulovat a připoutat k sobě blízkého člověka, jako náhradu za vlastní selhání v životě. Vlastnické vztahy prosákly společnost, vpily se do rodin, ovlivňují výchovu, vzdělání, duševní a citový růst dětí.

Nedlouho poté, co se íránský prezident Mahmud Ahmadinedžád dal slyšet, že Írán může obohacovat uran v průmyslovém měřítku, ozvaly se první reakce. Mezitím dali někteří lidé vědět, že tomu nevěří. A první členové německých křesťanských stran začali žádat základny taky pro Německo.

Média by měla aspoň trochu sloužit veřejnosti, jak informacemi, tak kvalifikovanými a o fakta opřenými komentáři; v zájmu nás všech. Nelze přehlédnout, že v naší současnosti práce médií nebývá vždy zcela nezištná. Svou někdy skrytou roli v jejich činnosti hrají rozmanité, obtížně detekovatelné zájmy, a ovšem i onen -- v současnosti stěží skrývaný -- pocit celebrit, tvořících takto dějiny.

Nové, cize znějící pojmy z oblasti ekonomiky, technologie i sportu jsou často jen svévolnou aktualizací starých, dobrých označení, ale u pojmu moderátor je situace složitější: Zatímco někdejší konferenciér se pojil s představou mluvčího, který uvádí soutěžní pořady (v této roli se osvědčil především dr. Jan Pixa), současná nabídka televizních a rozhlasových průvodců je tak nevyhraněná, že se teprv ze samotného pořadu dozvíme, zda v něm moderátor vystoupí jako popularizátor, jako komentátor, jako předčítatel, jako nahrávač nebo jako obveselovač; nikdo mu dokonce nebude mít za zlé, když tyto funkce během pořadu vystřídá. Vyjdeme-li z etymologie, měl by především mírnit a tlumit diskusi, jíž se účastní (srv. tempo moderato v hudbě nebo moderaci ve fyzikálním a právnickém smyslu); to ovšem většinou nečiní, protože je každý pořad časově limitován a protože diváci netouží, řečeno obrazně, po ukolébavce, nýbrž po kvapíku a po kankánu.

No, posuďte sami. Nedávno jsem potkal svého dávného přítele, říkejme mu Jirka, který před časem emigroval z České republiky (mimochodem divný název, jako by někdy patřila Čechům). Přijel sem něco na skok vyřídit. Vyprávěl mi svůj příběh. Napřed jsem jen valil oči, ale potom jsem začal uvažovat.

Teherán vstoupil do jaderného klubu. Učinil tak mírovým krokem. Zatím?

Národní den jaderných technologií, který se v Íránu slaví 9. dubna, byl pro prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda vhodnou příležitostí k oznámení, že obohacování uranu dosáhlo v této zemi průmyslové úrovně. Učinil tak na místě k tomuto nejvhodnějším: v jaderném středisku Natanz, kde obohacování uranu probíhá.

Chtěl bych přinést ještě několik detalilů k brožuře ministerstva zahraničí a krajských úřadů o radarové základně v Brdech, píše Michal Mašín.

Brožura sama je kompilátem otázek a odpovědí z internetové adresy www.radarbrdy.cz/otazky-a-odpovedi. Při pozorném přečtení odpovědí na otázky je zjevná neintegrita poskytované informace. (V přiloženém souboru označeno červeně). Přestože jsou tyto dvě odpovědi i na internetové stránce těsně pod sebou, pisatele odpovědi to nijak nezarazilo.

Ačkoli nejsem odborník v oblasti elektrotechniky, jak mohu považovat za hodnověrné informace, které nevykazují integritu, ba naopak poskytnuté údajně odborné a pravdivé odpovědi o přibližných hodnotách se řádově liší?

tisková zpráva

Divadlo Sklep slavnostně zahájí 17. ročník Ekologických dnů Olomouc 2007 (EDO 2007), který je již několik let největším ekologickým festivalem pro veřejnost v České republice (navštěvuje jej více než 20000 lidí). Pořádá jej pravidelně Statutární město Olomouc prostřednictvím své dlouholeté podpory činnosti Sluňákova, centra ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s.. Divadelní představení "Piš, Kafka, piš" odstartuje téměř 20 dnů velice pestrých akcí, které se různým způsobem týkají vztahu lidí a krajiny, ve které žijí. Až 3.5. bude festival zakončen varhanním koncertem Japonky Hiroko Inoue.

tisková zpráva

Ženeva (MVČK) -- Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) ve zprávě vydané ve středu v Ženevě vyjádřil mimořádné znepokojení nad neustále se zhoršující humanitární situací v Iráku a vyzval k neodkladné akci ke zlepšení ochrany civilistů před pokračujícím násilím.

Skončilo jednání v Camp Davidu. Všichni jsme se zájmem sledovali tiskovou konferenci prezidentů Spojených států a Brazílie i zprávy týkající se jednání a vyslovených názorů. Bush, na něhož jeho brazilský host vznesl požadavky ohledně celních sazeb a dotací chránících a podporujících americkou produkci etanolu, neučinil v Camp Davidu sebemenší ústupek. Prezident Lula tomu přičítal zdražení kukuřice, jejíž cena podle jeho slov vzrostla o více než 85 %.

Ačkoliv brněnská Duha, mezinárodní Greenpeace a podobné ochranářské organizace nejsou mezi Čechy příliš oblíbené, přece je vidím důležité právě i v politickém významu. Kromě švandovních výstupů na komíny, kterými se zviditelňují, pořádají také prospěšnější akce. V době globalizace, kdy poklesá síla a důležitost státních vlád, mají i další úkoly. Již svým založením - jsou zvyklé postupovat kriticky proti chybám v lidské společnosti. Tím se liší od politických stran, které třebaže mimo vládu, mimo parlament, postupují určitým způsobem při odsuzování politických činů a jejich cílem je - získat moc. Někdy k tomu "jdou po krku" svým politickým protivníkům. Politické problémy jsou k tomu toliko použitým prostředkem. I když nakonec získaná moc poslouží právě k řešení problémů jiným možným způsobem.

Od roku 1997 nebyla ODS u vlády (když nepočítáme ta koryta, která si rozdělili v rámci opo-smlouvy). Teď už znovu je a hle, "staří dobří" lidé z party profesora Klause se vracejí. :o)

Ivan Kočárník se stal předsedou dozorčí rady ČSA. :o) ZDE

Vladimír Dlouhý zas v nedávném rozhovoru přiznal, že by nabídku na post premiéra neodmítl. :o) ZDE

Když to vezmu všeobecně, tak mám dojem, že v Čechách je přibližně 2000 lidí, kteří proste mají potřebu vést. Že vedou blbě, ovšem nikoho celkem nezajímá, míní Karel Stehlík.

Jsme pomalu svědky odchodů těch, které my mladší známe z učebnic, někdy i z osobní zkušenosti, ale i z aktivního života, těch, jejichž věk se pomalu začal blížit stovce a kteří pro mnohé byli duchovními guru či uměleckými vzory. Tichý odchod je uctivý, ale myslím, že pieta, se kterou odešel citlivý aristokrat českého filmu Jan Špáta, se pro Egona Bondyho nehodí. I když jsem se s Bondym osobně nikdy nesetkal, vděčím mu za mnoho a proto bych rád nekrolog Milana Kozelky doplnil o jednu skromnou osobní zkušenost.

Včera ráno mi přišla velmi překvapená sms zpráva. Ne, že bych si její obsah hned napoprvé plně uvědomil, ale ihned jsem běžel k počítači a informaci o smrti Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho jsem hledal v relevantních zdrojích. A našel. Ale ani v jednom z nekrologů jsem neobjevil epitaf, který si pro sebe básník sám určil: "Na život a smrt se vyser/Tady leží, Zbyněk Fišer".

Vedle medicínské odbornosti bude ve Středočeském kraji rozhodovat o zdraví pacientů také síla víry současného středočeského hejtmana Petra Bendla. "Věř a víra tvá tě uzdraví" sice Bendl přímo neřekl, ale na dotaz reportérky ČT, zda může kraj zaručit, že po privatizaci desíti středočeských nemocnic nebude omezena lékařská péče, odpověděl Bendl "věříme, že ne". Takové vyjádření má úplně stejnou váhu, jako "nevím", protože věřit v něco neznamená žádnou záruku toho, že se to stane, ale pouze vyjádření subjektivního a z velké části emocionálního vztahu k nějakému zcela nezávislému objektu. Hejtman Bendl evidentně přiznává, že si zachováním kvality zdravotnické péče nemůže být jist, což je v rozporu s hlavním záměrem koncepce zdravotnictví ve Středočeském kraji.

Místopředsedkyně romského sdružení Athinganoi Monika Mihaličková podala o Velikonocích trestní oznámení na místopředsedu vlády Jiřího Čunka kvůli jeho výrokům o Romech. Čunek si je vykoledoval za svá slova o "opálených" spoluobčanech, jejichž nepříliš skrytým smyslem bylo říci, že při přidělování sociálních dávek neplatí míra sociální potřebnosti, ale zejména etnická příslušnost a hlasitost při uplatňování nároku na ně.

Vláda v předvelikonočním týdnu představila reformu veřejných financí. Výraznou součástí argumentace o potřebě reformy je tvrzení, že ze 400 tisíc nezaměstnaných je 280 tisíc Romů. Vláda chce počet nezaměstnaných výrazně omezit a nabídnout jim mj. i ta pracovní místa, která nyní zastávají cizinci, jichž podle téhož materiálu pracuje v České republice téměř 200 tisíc.

O jaká pracovní místa jde? Na stavbách a na postech uklízeček pracují Ukrajinci, v mnoha českých továrnách slyšíte měkkou slovenštinu, ale i polštinu či exotickou mongolštinu, obchod s textilem je z velké části obsazen Vietnamci. Nejenže jde o pracovní pozice, které u nás cizinci zastávají už tradičně a léta, ale především jde o místa, kde cizince vnímáme jako pracovité, výkonné a houževnaté. Jsou samozřejmě i romští zedníci a uklízečky; mnohem méně už však je romských továrních dělníků a Roma jako obchodníka jsem popravdě řečeno snad nikdy neviděl. Když jsem na volná pracovní místa v továrnách ukázal své známé romské poradkyni, odpověděla mi slovy, na která se těžko slušně odpovídá: "Naši lidé nejsou na takovou práci zvyklí."

Po masivním lobbyingu velkých stavebních firem, které něco takového nechtěly připustit, zavedl český parlament na počátku minulého roku do tuzemského právního pořádku výraznou změnu cizineckého zákona. Přes odpor největších odběratelů pracovní síly z Ukrajiny tak cizinci získali nárok na možnost požádat o trvalý pobyt již po pěti letech pobytu předchozího. K tomu, aby mohli toto právo naplnit, však potřebují splnit zdánlivě banální podmínku: získat příslib trvalého ubytování. To je však v českých podmínkách problém, majitelé nemovitosti se něčemu takovému brání jako čert kříži, jakkoliv u českých nájemců by jim taková smlouva vadila v mnohem menší míře.

Nemám nic proti tomu, nazývat problémy pravými jmény. Skutečnost je ovšem složitá a jednoduchá vysvětlení nebývají vždy ta nejadekvátnější. I když v souladu se selským rozumem to vypadá, že se Slunce otáčí kolem Země, již pár století víme díky lidem, kteří se nespokojili s povrchním dojmem, že je tomu přesne naopak.

Tak nevím.

Původně jsem měl v úmyslu napsat něco hlubokého a zároveň dojímavě krásného na velikonoční téma. K mému chvályhodnému předsevzetí přispěly především zprávy o výsledku jednání mezivládního panelu OSN o klimatických změnách. Nabízelo se velké téma - křesťanská velikonoční tradice a její možný vliv na chování lidstva v ohrožení...

Jenže na Velký pátek přinesl The Guardian tuto zprávu: "Džíny za 8 a bikinky za 2 libry v Primarku způsobily davové šílenství."

Podle internetových výzkumů iAudit International a NetMonitor se stabilizovala doposud rekordní návštěvnost Britských listů. Reach - podíl na trhu - mezi internetovými uživateli serverů na doméně .cz si v březnu 2007 udržely na úrovni 3,27 % všech návštěvníků českého internetu v měsíčním průměru.

Počet unikátních návštěvníků stoupl na 154 725, průměrná denní návštěvnost v pracovní dny stoupla na 12 085 unikátních návštěvníků a 15 880 návštěv. Celkem bylo naměřeno v březnu 2007 na všech monitorovaných serverech v ČR 4 738 007 unikátních návštěvníků. Počet zobrazených stran Britských listů dosáhl za březen úctyhodných 1 073 923, což je v pracovní dny průměr 41 251 . Oproti minulému měsíci je to nárůst o 10% a více ve všech ukazatelích. 7% návštěvníků je ze Slovenska, 36% návštěvníků je podle databáze RIPE ze zahraničí.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.