|
11. 4. 2007
Důstojnost je nutno odpracovatMístopředsedkyně romského sdružení Athinganoi Monika Mihaličková podala o Velikonocích trestní oznámení na místopředsedu vlády Jiřího Čunka kvůli jeho výrokům o Romech. Čunek si je vykoledoval za svá slova o "opálených" spoluobčanech, jejichž nepříliš skrytým smyslem bylo říci, že při přidělování sociálních dávek neplatí míra sociální potřebnosti, ale zejména etnická příslušnost a hlasitost při uplatňování nároku na ně. Vláda v předvelikonočním týdnu představila reformu veřejných financí. Výraznou součástí argumentace o potřebě reformy je tvrzení, že ze 400 tisíc nezaměstnaných je 280 tisíc Romů. Vláda chce počet nezaměstnaných výrazně omezit a nabídnout jim mj. i ta pracovní místa, která nyní zastávají cizinci, jichž podle téhož materiálu pracuje v České republice téměř 200 tisíc. O jaká pracovní místa jde? Na stavbách a na postech uklízeček pracují Ukrajinci, v mnoha českých továrnách slyšíte měkkou slovenštinu, ale i polštinu či exotickou mongolštinu, obchod s textilem je z velké části obsazen Vietnamci. Nejenže jde o pracovní pozice, které u nás cizinci zastávají už tradičně a léta, ale především jde o místa, kde cizince vnímáme jako pracovité, výkonné a houževnaté. Jsou samozřejmě i romští zedníci a uklízečky; mnohem méně už však je romských továrních dělníků a Roma jako obchodníka jsem popravdě řečeno snad nikdy neviděl. Když jsem na volná pracovní místa v továrnách ukázal své známé romské poradkyni, odpověděla mi slovy, na která se těžko slušně odpovídá: "Naši lidé nejsou na takovou práci zvyklí." |
|
Krajní pravice, která Čunkovi tleská, není ochotna připustit, že Čunek svým výrokem -- za nějž se neslaně nemastně omluvil -- urazil všechny slušné Romy, kteří způsobem svého života nepředstavují pro své okolí žádný problém. Přes barvu své pleti a odlišnou fyziognomii jsou rovnocennou součástí této společnosti. I oni těžce nesou, když se v jejich okolí vyskytnou rodiny, jejichž stín padá na ně. Je proto jen logické a naprosto správné, když se tito lidé brání tomu, aby byli házeni do stejného pytle s lidmi, kteří hlasitě volají jen po svých právech, aniž by přijali povinnosti. Romové se ale na druhé straně nedoberou vlastní důstojnosti trestními oznámeními, stížnostmi a nářky nad svým osudem. Většinová společnost bude toto vše brát vážně, když bude vidět nepřehlédnutelné úsilí etnika jako celku o změnu způsobu života. Nikdo si nedovolí Romy opovrhovat, když romské rodiny budou posílat své děti pravidelně do škol a tyto děti budou mít nadprůměrné výsledky jako děti Vietnamců. Nikdo nebude zpochybňovat jejich pracovní nasazení, když většina z nich bude pracovat stejně tvrdě a spolehlivě, jako Ukrajinci, Mongolové, Slováci nebo Poláci. "Viděl jsem romského číšníka," říká mi užasle známý, "byl jako ze žurnálu: pečlivě vyžehlený oblek, sněhobílá košile. A jak mu to seklo!" Ale kolik je takových číšníků v poměru k Romům, kteří "pracovat nejsou zvyklí"? Jiří Čunek si vykoledoval trestní oznámení. Jaký užitek však z té koledy mají naši Romové, kromě krátkodobého pocitu morální satisfakce? |
