4. 4. 2007
K předčasné smrti hladem a žízní je odsouzeno přes tři miliardy lidíTragédie spočívá v myšlence, že se palivem stanou potravinyFidel Castro Ruz
Toto číslo není nadsazené, je spíše střídmé. Po jednání prezidenta Bushe s americkými výrobci automobilů jsem o tom hodně přemýšlel. Neblahá myšlenka přeměnit potraviny v palivo se v pondělí 26. března 2007 definitivně stala ekonomickou linií zahraniční politiky Spojených států. |
Zpráva americké zpravodajské agentury AP, která šla do všech koutů světa, říká doslova: "Washington, 26. března (AP) Na pondělním jednání s výrobci vozidel, při němž se George W. Bush snažil získat podporu pro své plány v oblasti alternativních paliv, ocenil prezident přínos automobilů na etanol a bionaftu. Bush řekl, že příslib představitelů domácího automobilového průmyslu zdvojnásobit produkci vozidel na alternativní palivo napomůže k odklonu automobilistů od motorů spalujících benzín a ke snížení závislost země na ropě z dovozu. Pro zemi to znamená velký technologický pokrok, řekl Bush poté, co si prohlédl tři vozidla na alternativní palivo. Chce-li národ snížit spotřebu benzínu, musí mít spotřebitel možnost rozhodnout se racionálně. Prezident naléhal na Kongres, aby urychlil schvalovací proces legislativních opatření navržených nedávno vládou k využití 132 miliard litrů (835 miliard galonů) alternativních paliv v roce 2017 a zavedení přísnějších norem úspory (tradičních) paliv u automobilů. Bush se sešel s předsedou správní rady a generálním ředitelem General Motors Corp. Richem Wagonerem, generálním ředitelem Ford Motor Co., Alanem Mulallym a generálním ředitelem skupiny Chrysler z Daimler Chrysler AG, Tomem LaSordou. Účastníci setkání jednali o opatřeních na podporu výroby automobilů na alternativní paliva, o pokusech vyrobit etanol ze vstupních surovin, jako je tráva či piliny, a o návrhu na snížení spotřeby benzínu o 20 % během 10 let. Debaty probíhaly v době, kdy ceny benzínu stoupají. Nedávná studie organizace Lundbert Survey poukázala na skutečnost, že průměrná cena benzínu na domácím trhu vzrostla v posledních dvou týdnech ze 6 centů za galon (3,78 l) na 2,61 dolaru." Myslím, že omezení a recyklace všech motorů na elektřinu a (tradiční) paliva je pro lidstvo elementární a naléhavou nutností. Tragédie nespočívá ve snížení této spotřeby energie, nýbrž v myšlence, že se palivem stanou potraviny. Dnes se zcela přesně ví, že z tuny kukužice lze v průměru, podle hustoty, vyrobit pouze 413 litrů etanolu, což je ekvivalent 109 galonů. Průměrná cena kukuřice v přístavech USA činí 167 dolarů za tunu. Takže na výrobu 35 miliard galonů etanolu je zapotřebí 320 milionů tun kukuřice. Podle údajů FAO dosáhla sklize 8; kukuřice ve Spojených státech v roce 2005 280,2 milionů tun. I když prezident hovoří o výrobě paliva z trávníku nebo pilin, každý chápe, že jeho výroky jsou absolutně odtrženy od reality. Je třeba si dobře uvědomit, že 35 miliard galonů znamená 35 a devět nul! Následovat budou krásné příklady produktivity na hlavu a hektarových výnosů dosahovaných zkušenými a dobře organizovanými zemědělci ve Spojených státech, kukuřice zpracovávané na etanol, odpadu z této kukuřice zpracovaného na krmivo s 26-procentním obsahem bílkovin, hnoje používaného jako surovina na výrobu plynu. Tomu všemu samozřejmě předcházejí obrovské investice, jaké si mohou dovolit pouze nejmocnější podniky, které musí na veškerý pohyb spotřebovávat palivo a elektřinu. Přeneste tento recept do zemí třetího světa a uvidíte, kolik lidí z hladovějících mas této planety přestane konzumovat kukuřici. Nebo ještě hůře. Půjčte finance chudým zemím, aby vyráběly etanol z kukuřice nebo jakékoli jiné potraviny, a nezbyde jediný strom, který by lidstvo chránil před klimatickými změnami. Další země bohatého světa mají v plánu používat na výrobu paliva nejen kukuřici, ale také obilí, slunečnicová semena, řepku a další potraviny. Pro Evropany by například bylo výhodné dovážet všechnu sóju světa, aby snížily spotřebu paliva ve svých automobilech a nakrmili svůj dobytek odpadem z této luštěniny mimořádně bohaté na všechny druhy esenciálních aminokyselin. Na Kubě se alkohol vyrábí jako doplňkový produkt cukrovarnického průmyslu poté, co se ze třtinového sirupu na třikrát vyextrahoval cukr. Na naší cukrovarnické produkci se již podepisují klimatické změny. Velká sucha se střídají s rekordními dešti, které stěží umožňují vyprodukovat během stodenního období, připadajícícho na měsíce naší mírné zimy, cukr s přiměřenými výnosy. A tak je v důsledku dlouhého sucha v měsících vhodných pro výsadbu a pěstování málo cukru z třtiny nebo málo třtiny z hektaru. Mám za to, že ve Venezuele by nepoužívali líh na export, nýbrž ke zlepšení kvality svého vlastního paliva s ohledem na životní prostředí. A tak bez ohledu na vynikající brazilskou technologii výroby lihu není pro Kubu použití této technologie na přímou výrobu lihu ze třtinové šťávy ničím víc než snem nebo blouzněním těch, kdo se touto myšlenkou opájejí. Plochy, které by byly věnovány přímé produkci lihu, mohou být v naší zemi využity mnohem užitečněji na produkci potravin pro lidi a na ochranu životního prostředí. Všechny země světa bez výjimky, bohaté i chudé, by mohly ušetřit biliony dolarů za investice a palivo prostou výměnou všech klasických žárovek za úsporné, což už Kuba provedla v téměř všech domácnostech v zemi. Nabízí se tak chvíle oddechu, umož 8;ující odolávat klimatickým změnám, aniž by přitom masy chudých ve světě zabíjel hlad. Jak je patrné, nepoužívám přívlastky k charakterizaci pánů světa nebo systému. Tento úkol skvěle ovládají experti na informace a poctiví mužové z oborů společensko-ekonomických a politických věd, jichž je ve světě spousta a kteří bez ustání bádají o současnosti i budoucnosti našeho (živočišného) druhu. Stačí počítač a stále se množící internetové sítě. Nyní poprvé poznáváme skutečně globalizovanou ekonomiku a mocnost dominantní na ekonomickém, politickém a vojenském poli, která se v ničem nepodobá císařskému Římu. Někdo se může ptát, proč mluvím o hladu a žízni. Odpovídám: nejde o druhou stranu mince, nýbrž o několik stran jiného objektu, jako je kostka se šesti stranami či mnohostěn s mnoha stranami. Cituji zde oficiální zpravodajskou agenturu TELAM založenou v roce 1945 a zpravidla dobře informovanou o ekonomických a sociálních problémech světa. Doslova uvedla: "Za cca 18 let bude v zemích a regionech, pro něž voda bude jen vzdálenou vzpomínkou, žít kolem 2 miliard lidí. Dvě třetiny světové populace by mohly žít v místech, kde by tento nedostatek vytvářel sociální a ekonomické napětí takových rozměrů, že by mohl národy přimět, aby vedly o cenné "modré zlato" války. Podle statistik Světové rady pro vodu (anglická zkratka WWC) se odhaduje, že k roku 2015 vzroste počet obyvatel postižených touto závažnou situací na 3,5 miliardy. Organizace spojených národů slavila 23. března Světový den vody a při této příležitosti vyzvala ke koordinovanému řešení nedostatku vody ve světě prostřednictvím Organizace pro zemědělství a výživu OSN (FAO), s cílem zdůraznit prohlubující se závažnost celosvětového nedostatku vody a potřebu větší integrace a spolupráce, která by umožnila zajistit trvalé a účinné hospodaření s vodními zdroji. Mnohé regiony planety trpí vážným nedostatkem vody a žijí s necelými 500 kubickými metry na osobu ročně. Oblastí trpících chronickým nedostatkem tohoto životně důležitého prvku je stále více. Hlavním důsledkem nedostatku vody je nedostatečné množství této cenné tekutiny pro produkci potravin, nemožnost rozvoje průmyslu, měst a turismu a zdravotní problémy." Potud zpráva argentinské agentury TELAM (Telenoticiosa Americana - Agencia Nacional de Noticias de la República Argentina). Nezmínil jsem při této příležitosti další významné skutečnosti, jako jsou tající ledovce v Grónsku a Antarktidě, poškození ozonové vrstvy a zvyšující se obsah rtuti v mnoha druzích běžně konzumovaných ryb. Bylo by možné dotknout se i dalších aspektů, avšak tyto řádky mají být pouze komentářem k setkání prezidenta Bushe s předními managery amerických automobilových společností... |