Já, moje, můj... modus vivendi dneška. V pohledu zvenčí slušné postavení, úspěch, pravidelný nadstandardní měsíční příjem, dobrá životní úroveň, všechno na dosah ruky, uvnitř ale velmi často zpackaný osobní život, nepovedené partnerské vztahy, neschopnost nalézt vlastní štěstí v sobě a hlavně strach ze stáří a samoty. Děti jsou záchrana, ke které se upínají, jediným důvodem jejich života, spoutají je falešnou láskou, rozmazlováním, penězi, učiní je závislými.

Tito rodiče jsou svým dětem stále v patách, přílišným zájmem maskují nedostatek skutečné lásky, lásky osvobozující, nezávislé, přející, umožňující jim vlastní rozhodnutí a volbu. Panický strach o děti není strachem ze ztráty jejich vlastního růstu a schopností, ale sobeckým strachem z vlastní budoucnosti. Plíživě a nepozorovaně se kolem nich obtáčejí, dusí je a činí z nich nesamostatné jedince, ufňukané rozmazlence a cynické konzumenty.

Děti mají děti a ty, které se svým starším dětem vzepřou, jsou vyobcovány, odříznuty od výhod nikoliv proto, aby se stali odpovědnými a sami si vážili vědomí svých dosažených úspěchů, ale za trest. Dnešní rodiny jsou plné podobných utajených dramat dětí, nesoucích si do dalšího života citelné psychické jizvy, neboť není nic horšího, než když se křivení charakterů děje pod rouškou rodičovské lásky.

Mnohé z nich končí na drogách, ve stejně nepovedených vztazích, v psychiatrických léčebnách a nebo dokonce předčasně ukončeným životem. Vzepřít se, vymanit se z manipulace vděčnost očekávajících rodičů je těžké, ty, které "přežijí", čelí tlaku svých milovaných rodičů skrze vlastní děti. Na vnouče přesunou svoji pozornost, přisají svá láskyplná chapadla, přesměrují své ekonomické zdroje.

Chceme vnoučata! Vnoučata jsou podmínkou uvolňující jařmo láskyplného otrockého vztahu, jsou pomyslným přeseknutím pupeční šňůry. Cože, homosexuál či lesba? Stáří bez vnoučat? To byste nám přece nemohli udělat! A tak si nejsem tak zcela jistý, jestli lidé s jinou sexuální orientací mají u nás skutečně rovnoprávné postavení. V podobných rodinách a že jich je hodně, je to dle mého soudu docela stále aktuální problém. Sobectví je klíště krvavý, zpíval kdysi Semelka.