Ve svých sporech se světem tak Írán zvýšil sázku. Podle mluvčího Národní bezpečnostní rady USA jsou Spojené státy „velmi znepokojeny“. Z Londýna pak zazněla ozvěna tohoto amerického hlasu. Do nelehkého postavení se dostalo i Rusko, kterému se spolu s Čínou podařilo udržet sankce vůči Íránu obsažené v březnové rezoluci Rady bezpečnosti č. 1747 na úrovni doporučení, ovšem s výzvou, aby do dvou měsíců Teherán obohacování ukončil. A muziku tvrdí neustálé zprávy o tom, že americký vojenský útok na Írán začne 6. května.

Technologicky se zdá vše srozumitelné. V únoru Írán sdělil, že má 164 centrifug na obohacování uranu, koncem března jich měl dostavět tři tisíce a směřuje k 50 tisícům centrifug. Zároveň oznámil, že úroveň obsahu uranu 235 by po obohacení měla dosáhnout 3,5 %. Což stačí na palivo pro jaderné reaktory, nikoliv však na výrobu bomby. Na nukleární nálože se užívá uran, v němž je koncentrace U 235 přibližně 90 %.

Je na Washingtonu, jakou strategii zvolí. Bombardování íránských jaderných laboratoří výrazně zvedne cenu ropy, na čemž Írán vydělá. Bombardovat ropná zařízení je přímým ohrožením zájmů Číny. Každý útok pak znamená nevypočitatelné riziko pro americké základny v Iráku, kam dosáhnou íránské rakety středního doletu, a pro americké lodě v Perském zálivu. Navíc se dramaticky zaktivizuje šíitský odboj v Iráku. A jak ukazuje zkušenost z Iráku, okupovat Írán možná lze, vyhrát tam válku je však asi nemožné. Podle dostupných informací nemůže v této akci americké vojáky nahradit Izrael, protože údajně nemá konveční bomby, schopné proniknout do podzemních laboratoří v Natanzu.

V Teheránu naopak vidí, že severokorejské odzkoušení jaderné bomby bylo to jediné, co přinutilo Bushovy diplomaty zasednout ke dvoustrannému jednání. A Teherán, právě tak jako Pchjongjang, požaduje přímé rozhovory s Washingtonem.

Situaci Spojených států komplikuje fakt, že stále více zabředávají do krvavých problémů v Iráku. To navíc krajně znevýhodňuje republikány prezidenta George Bushe před volbami příští rok. A nalézt řešení íráckého konfliktu se zdá nemožné bez jednání s Teheránem. Proto do světa pronikají informace, že se počátkem května Condoleezza Riceová sejde nejen s iránským, ale i se syrským ministrem zahraničí na jednání o Iráku.

Snad konečně promluví rozum místo zbraní.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom