11. 4. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 4. 2007

Na život a smrt se ... !

Jsme pomalu svědky odchodů těch, které my mladší známe z učebnic, někdy i z osobní zkušenosti, ale i z aktivního života, těch, jejichž věk se pomalu začal blížit stovce a kteří pro mnohé byli duchovními guru či uměleckými vzory. Tichý odchod je uctivý, ale myslím, že pieta, se kterou odešel citlivý aristokrat českého filmu Jan Špáta, se pro Egona Bondyho nehodí. I když jsem se s Bondym osobně nikdy nesetkal, vděčím mu za mnoho a proto bych rád nekrolog Milana Kozelky doplnil o jednu skromnou osobní zkušenost.

Včera ráno mi přišla velmi překvapená sms zpráva. Ne, že bych si její obsah hned napoprvé plně uvědomil, ale ihned jsem běžel k počítači a informaci o smrti Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho jsem hledal v relevantních zdrojích. A našel. Ale ani v jednom z nekrologů jsem neobjevil epitaf, který si pro sebe básník sám určil: "Na život a smrt se vyser/Tady leží, Zbyněk Fišer".

Zřejmě bude potřeba zařídit "glejt papežské stolice", jak ve své literární závěti v Invalidních sourozencích sám Bondy předepisuje, nemají-li pro něj naši žurnalističtí kostelníci pochopení. Protože Bondy sám se groteskností své tvorby i svých myšlenek zdaleka vymykal běžnému vnímání, bylo by to vůči němu podle mého názoru mnohem uctivější, než informace o tom, že "byl synem generála čs. armády" (iDNES).

Po delším čase vytahuju z knihovny jeho knížky (Totální realismus dokonce nesvázaný, ve velmi špatné pokoutní kopii), na které jsem v poslední době mnoho nesáhl. A vzpomínám, jak jsem Bondyho objevil ještě na střední, spolu s několika dalšími přáteli (jeden z nich, muzikant, mi právě onu sms dnes -- po několika letech, co o Bondym ani slovo nepadlo, napsal), jak jsme dokonce párkrát slavili jeho narozeniny (a nikoliv v jednom z vyhlášených brněnských aternativních center a klubů, ale velmi spontánně, s téměř nulovou přípravou v jedné docela běžné, pro obyčejného smrtelníka ne zcela přívětivé hospodě kousek u Hlavního nádraží, situované mezi pornoshopem a prodejnou levného oblečení) i to, jak jsem s dvěma dalšími z mých přátel (dnes studentem architektury a fotografem), do noci řešil nesubstanční ontologii.

Nebudu moc přehánět, když řeknu, že to byl právě Bondy, kdo mě -- i když jen ve formě jakéhosi duchovního gurua -- přivedl ke dvěma základním úběžníkům mého života. Byl to právě on, díky kterému jsem se začal systematičtěji věnovat literatuře, četbě i tvorbě, ale i filosofii. V kterémsi rozhovoru s ním jsem četl repliku, že přečetl téměř vše, co na světě bylo napsané. I když je to typický bondysmus, začal jsem od té doby hltat knihy rozličného zaměření (vzpomínám si, že jsem jednou bezprostředně za sebou četl Komenského Labyrint a kapitolu z Feynmenových přednášek z fyziky, i když tomu prvnímu jsem rozuměl nepoměrně lépe) -- i to je důkazem toho, že na generaci současných vysokoškoláků Bondy vliv měl.

Tedy nejen Hrabalův Něžný barbar, underground, nejen třetí díl Balajkových Přehledných dějin literatury. Bondy se i pro mnohé z nás mladších ze svého života a díla zhmotnil do bezprostředního zjevu, který nás ovlivňoval či inspiroval více, než osoby v našem okolí skutečně žijící. I když mám dnes na spoustu věcí jiný názor a více mne ovlivňují jiné myšlenkové autority v mém okolí, Bondy stále zůstal nezbytným podhoubím, z něhož vyrůstá (troufám si říct) významná část generace těch, kteří v době kolem sametové revoluce nastupovali či již prodělávali povinnou školní docházku.

Vzpomínám, jak jsem velkou náhodou se svojí prací na téma nesubstanční ontologie stanul v celorepublikovém kole SOČ ve filosofii a jak si jeden z porotců posteskl, proč jsem raději nevěnoval svoji energii na jiného autora. Bondy byl podle jeho slov "pábitel", ale jeho myšlenky zřejmě nestály za podrobné zkoumání. K mnohým z nás ale jeho filosofie, jakkoliv eklektický myšlenkový guláš to byl, mluvila skutečně autenticky. Bondyho "totální realismus", hledání krásna i v těch nejodpornějších věcech, pivní poetismus, grotesknost, ale i jemnost a citlivost, to nebylo jen pábení. Byl to skutečný, živý duch, který ve své rozporuplnosti dokázal s plnou vážností mluvit o Bohu hned ve stejné větě jako o marxismu, duch, který svojí hravostí, objevováním nového a nacházením nečekaných odpovědí docela dobře nahradil klukovský svět foglarovek světem svých vlastních temných uliček, vlastních komunit, vlastních hodnot.

Snad to bylo i proto, že byl skutečně žijícím člověkem, že ve svých dílech mluvil o lidech, které jsme znali či objevovali nejen ve škole, snad to bylo i proto, že vlastně zůstal klukem i do svých pozdních let. Snad to bylo i proto, že neoplýval optimismem z ekonomického a politického vývoje před revolucí, ani po ní, ale přitom se dokázal radovat, snad to bylo tím, že dokázal dojet "na konečnou stanici trolejbusu/Rozkvetly tam květiny/Lidé v trolejbusu se smějí/a vyprávějí o jaru/je zase březen." (XXXVII., Totální realismus) Jako mimino jsem v Ostravě měl za okny třebovickou elektrárnu, pak jsem vyrůstal na velkokapacitním sídlišti na kraji Brna, na konečné trolejbusu. V obou případech jsem žil v krajině v jistém smyslu bezútěšné, ale nadějné. I na bahnité planině pozdněnormalizačního staveniště rozkvetl březen.

A Bondy dokázal vnést poetiku do věcí, které jinak mohou vypadat špinavé, nevábné a neužitečné. Myslím, že mnohé z nás jako duchovní guru naučil vidět jinak, naučil nás používat fantazii a nebát se mýtizovat banální artefakty, hledat příběhy v šedé každodennosti. A proto si myslím, že až proběhne Bondyho pohřeb tak, jak si jej sám přál v Invalidních sourozencích, spolu se všemi "vikingy s lebkou rozštípnutou sekyrkou" zařveme i my, později narození, kteří bychom bez Bondyho neměli klukovský svět zázraků, ale ani takové myšlení, jaké dnes máme.

Pane doktore, děkuji.

                 
Obsah vydání       11. 4. 2007
11. 4. 2007 Jistotou pro středočeské zdravotnictví je hejtmanova víra Bohumil  Kartous
11. 4. 2007 Pár poznámek k "radostné nenávisti" Milan  Daniel
11. 4. 2007 Důstojnost je nutno odpracovat Milan  Daniel
11. 4. 2007 "Čekám na film o Mašínech" Josef  Švéda, Marie  Pásková
11. 4. 2007 Ženské reči Gaius Valerius Catullus
11. 4. 2007 O Okřiku Lukáš  Zádrapa
11. 4. 2007 Castro má podle konzervativního týdeníku The Economist pravdu...
11. 4. 2007 Gagarin
10. 4. 2007 Balabánův článek v Respektu je dobrý
11. 4. 2007 Na život a smrt se ... ! Jan  Motal
11. 4. 2007 Darwin, Lamarck, muži a ženy Petr  Wagner
11. 4. 2007 Biologická přirozenost se obejde i bez stromů k bydlení Jan  Stejskal
11. 4. 2007 Když balamutí redakce BL aneb vše pro přítele Monbiota Michal  Brož
11. 4. 2007 Ještě jednou k jugoslávské tragédii Daniel  Veselý
11. 4. 2007 Nesmyslná štvanice na Čunka Ondřej  Šlechta
11. 4. 2007 Poučit se od Čechů může zachránit životy, aneb Automobily, alkohol, drogy, zabití z nedbalosti, právo a spravedlnost Uwe  Ladwig
11. 4. 2007 Paranoia a popírání přírodních zákonů Petr  Nachtmann
10. 4. 2007 Nikdo v Klenčí neví, že zemřel marxist levý Milan  Kozelka
10. 4. 2007 Jak se radostně nenávidět Darina  Martykánová
9. 4. 2007 Biologicky přirozené bylo zůstat na stromech Petra  Procházková
10. 4. 2007 Topolánkovi jsou ženy lhostejné Petra  Procházková
10. 4. 2007 Sufražetky, posvátnost soukromého majetku a zakouřená česká putyka Lenka  Vytlačilová
10. 4. 2007 Chudák Darwin aneb věda a její aplikace Darina  Martykánová
10. 4. 2007 Křesťanství z pohledu radikálního agnostika Boris  Cvek
10. 4. 2007 Přestaňte nakupovat, nebo planeta praskne Jindřich  Kalous
9. 4. 2007 Svět v roce 2035
7. 4. 2007 Jaké si to uděláš.... aneb Velká cen klisen Petra "Alraune" Neomillnerová
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007