Ten, který nezastupitelně zosobňoval intelektuální potenciál Prahy, zemřel v Bratislavě.

Celým svým životem a dílem provokoval hochštaplery všech kategorií, vášnivě posouval názorové meze, surrealisticky proplétal možné s nemožným, odhaloval v síle slabost a v slabosti sílu. Byl neautoritativním otcem invalidních sourozenců, zenovým marxistou, hegeliánským taoistou, přítelem něžných barbarů, neokázalou ikonou undergroundu. Byl neodmyslitelným inventářem Malé Strany. Té Malé Strany, která byla živnou půdou pro svobodu v surových mezích zákona a pro hlasitý vzdor, pro city a myšlenky, které se nevměstnaly do oficiálních šablon. Každodenní psaní pro něj bylo stejně přirozené jako pravidelný dech, slova volil neopatrně a nabíjel je sžíravou energií.

Akční rádius jeho myšlení byl neomezený, v jeho textech se vzdálené děje prolínaly s přítomnou budoucností, proletářský Buddha byl Maovým komiksovým dvojníkem, psychedelický Masaryk v sobě tajil puritánského Learyho, zběsilý Marx se komicky podobal abstinujícímu Jirousovi. Mluvil jako když zpíval, zpíval řečí rozkolísanou a nedefinitivní.

Čas je neúprosný, nikdo odsud neodchází živý.