tisková zpráva

Iniciativa NE ZÁKLADNÁM svolává protestní shromáždění před Úřad vlády ČR s vybudováním mírové základny úterý 13.2. - 17.30h zahájení protestu

Ve stejný den se také koná soudní jednání ve věci žaloby na Magistrát hl. m. Prahy v 9.00h, Hybernská 18, 1.patro, dveře č.260

Mnichov. Konference o bezpečnosti. Asi nejvýznamnější veřejná konference členů NATO s významnými hosty. Nesetkali se poprvé, po prvé ale pozvali ruského presidenta Vladimíra Putina. Mysleli si, že bude velebit spolupráci NATO s Ruskem. Mýlili se...

Jedna z vůdčích osobností teroristické tzv. Frakce Rudé armády Brigitte Margret Ida Mohnhauptová (1949) bude dnešním usnesením vrchního zemského soudu ve Stuttgartu příští měsíc podmíněně propuštěna z vězení, ve kterém strávila čtvrt století svého života. K pětinásobnému doživotnímu vězení byla odsouzena v roce 1985, a to zejména za vraždu generálního spolkového návladního Siegfrieda Bubacka, mluvčího Drážďanské banky Jürgena Ponta, prezidenta zaměstnavatelského svazu Hanse-Martina Schleyera a dalších šesti lidí. Až do svého zatčení v listopadu 1982 byla tato 162 cm vysoká dnes 57 letá žena považována za hlavu "druhé generace" RAF a svůj trest si odpykává již 24. rok v bavorské věznici v Alchachu.

Írán nemá rakety, které by mohly ohrozit Evropu a Rusko nemá informace, že by Írán plánoval vybavit své střely jadernými hlavicemi, řekl během mnichovské konference o bezpečností politice v sobotu Vladimír Putin.

"Írán plánuje zkonstruovat raketu, která dokáže doletět jen na vzdálenost 2400 kilometrů," uvedl Putin. "Je nejasné, zda to technologicky zvládnout. Co se týče doletu 4000, 5000 nebo 6000 kilometrů, jsem přesvědčen, že to dokáže jen ekonomika úplně jiné úrovně. Je to v podstatě nepravděpodobné. Írán Evropu neohrožuje," řekl Putin.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vždycky bylo docela vzrušující sledovat, co naši političtí koryfejové vyprodukovali ve svých mozkovnách. Člověk se tím docela dokázal - pravda, mnohdy poněkud masochisticky -- pobavit, zpravidla o nic podstatného nešlo. Zda je ten či ona zkorumpovaný/á, zda je hloupý/á nebo chytrý/á, kdo a co za co dostane nebo může očekávat, komu co a jak pomůže a komu to naopak uškodí.

(Autor je předseda představenstva o.s. Brdy-Res publica. Žije v Příbrami.)

Ve svém článku Pohrdání demokracií jsem vedení českých politických stran, zapletených do podvodu na občany v souvislosti s vojenskou základnou USA, úmyslně nařkl z vlastizrady, v rámci pokusu o vyvolání veřejné debaty o této otázce. Nikdo z nařčených v sobě nenašel dostatek cti na to, aby se veřejně bránil a své jednání tak obhájil před voliči.

Nezbude tedy nejspíš jiná možnost než podat trestní oznámení. Vybudování americké základny je nejdůležitější politickou událostí v našem státě od roků '68 a '89. Není tedy možné nechat celou věc vyšumět do ztracena a dopustit, aby proběhla bez toho, aniž by občanům byla dána možnost se v této věci demokraticky vyjádřit.

Pro instalaci amerického radaru na českém území se vyslovila nejen lidovecká ministryně obrany Parkanová, která to má jaksi "v popisu práce", ale promptně po svém potvrzení i premiér Topolánek, ministr zahraničí Schwarzenberg, bývalý prezident Havel a konečně i současný hradní pán Václav Klaus.

Vážené přítelkyně, vážení přátelé, Přiznám se, že tu dnes vystupuji s jistým pocitem zadostiučinění. Na předminulém sjezdu koncem března 2003 jsem pomohl prosadit rezoluci, v níž jsme odsoudili invazi do Iráku, kterou prezident Bush, Tony Blair, ale i Cyril Svoboda či Václav Havel ospravedlňovali poukazem na údajný fakt, že Irák má zbraně hromadného ničení a že představuje nebezpečí pro USA a svět. Byl jsem v té době předsedou VS OSN a OSN tehdy odmítla nátlak USA a nedala mandát k válce. Nyní je jasné, že se inspektorům OSN podařilo donutit irácký režim zničit ZHN už v 90. letech, a tak tam v době invaze nebyly, i když Cyril Svoboda ujišťoval český parlament, že o jejich existenci má "osobní poznatky".

Toto je plný text projevu, který si Jan Kavan napsal pro jednání ÚVV ČSSD dne 10.února 2007. Z časových důvodů mu předsedající schůze povolil přečíst asi 60% tohoto textu.

Českem obchází strašilo Politizace. Co to je? To je právě na tomto strašidle to nejstrašidelnější -- nikdo o něm nic neví. Ví se jenom, že je politizace mocná. Napadá zejména politiky a když se jim nepodaří z jejího ocelového sevření dostatečně rychle vykroutit, většinou rychle uhynou. Samozřejmě pouze v té politické rovině, ačkoliv ani konec fyzické existence se nedá u osob, které na sebe role politiků berou, úplně vyloučit. Až tak může být ta zlověstná Politizace, děs mě obchází při pouhém vyslovení toho zakletého slova, mocná. Zajímavé je na tomto strašidle to, že jeho moc roste s mocí politika, kterého se rozhodne zardousit. Je z toho pak námět na frašku, tady je její torzo:

Podle serveru Aktuálně.cz se případem nebohého místopředsedy vlády Čunka zabývá organizace Amnesty International! S touto organizací údajně konzultoval podezření Čunka z korupce jeho kolega z vlády Bursík. Kdo by však chtěl přemýšlet nad tím, jakým způsobem byla v případě lidoveckého šéfa porušena lidská práva, nechť se nenechá zmást. Server Aktuálně.cz totiž uvádí, že Bursík oslovil organizaci Amnesty International proto, že se "dlouhodobě zabývá korupcí". Můžeme tedy být klidní, o Čunkova lidská práva pravděpodobně nikdo neusiluje, ačkoli motiv by tu asi byl. To pouze na Aktuálně.cz nevidí rozdíl mezi Amnesty International a Transparency International:).

V dokumentu "Znovuvybudování americké obrany" , který prezentuje vojenskou doktrínu současné americké vlády se píše: "Pentagon potřebuje začít kalkulovat sílu nezbytnou k nezávislé ochraně amerických zájmů v Evropě, Východní Asii a Perském zálivu v kterékoli době" (str. 21 -- pdf, dokument str.9) a "Je důležité, aby NATO nebylo nahrazeno Evropskou unií a Spojené státy nezůstaly bez vlivu na evropské bezpečnostní záležitosti.

Proč není běžně ke koupi klasická česká literatura? Jak do vztahu nakladatelů, kritiky a čtenářů zasahují mezilidské vztahy? I o tom se píše v současném vydání kulturního týdeníku A2 (číslo 6/07). Na titulu je anotace -- malý český nakladatel, a začátek velmi poučeného rozhovoru Daniely Iwashity s Janem Šulcem, známým editorem a redaktorem několika nakladatelství. Již titul hovoří sám za sebe: "Všichni se tu navzájem nesnášíme". Před půl rokem to v jiném periodiku totiž sama tazatelka popsala podobně: "Vleklou poruchou českého společenského i kulturního života je mentalita uzavřené, někdy i řádně zabedněné party."

Napsal jsem (a prodalo se) již sedm knih a tak o velmi bědné a často až skandální situaci na poli vydávání a distribuce knih něco vím.

Nová válka je na spadnutí, informuje Mladá fronta. Vzpíral jsem se Dnes ráno zprvu uvěřit svým očím, když jsem přes rameno čtenáře ve vagóně metra zahlédl titulek Irácká válka už má vítěze: Írán. MFD nečtu, ale je nejčtenější, a tedy názorotvorná pro velkou část české populace. Pod vlivem titulku mě zajímalo, čeho se lze v argumentaci od věrných čtenářů Mladé fronty vbrzku nadít.

Co opravdu stojí v MF Dnes, 9. února? Je to tak. Kola propagandy se točí a hlásná trouba je namířena nesmlouvavě a ostře nabitá. Sdělení MF je úplně jednoznačné, protože: Írán chce v Iráku dominovat.

Nějakou dobu jsem cestoval a doufám, že mi to bude režimem v naší republice i nadále umožňováno. Obecně vzato si myslím, že ačkoliv většina Čechů neustále nadává na to či ono, ve srovnání se zeměmi třetího světa se pořád máme jako prasata z žitě. Všichni. I ta nejnižší vrstva obyvatelstva. Nechci tady analyzovat a rozebírat důvody chování člověka jako jedince ve společnosti v dané situaci, ale spíš na jednoduchých příkladech ukázat, jak absurdní se mi zdá přístup některých lidí k životu.

Také poslední příspěvek v diskusi okolo umístění raketové základny v České republice z pera Jana Kavana není ušetřen ideologizující demagogie, ačkoliv ji sám kritizuje. V tomto sporu nejde přece "o odvahu odmítnout mnichovanství a říci základně ne". Několikaměsíční intenzivní diskuse na stránkách Britských listů potvrzuje ve své většině příspěvků stavějících se proti umístění radarů v ČR, že demokracie - byť s odřenýma ušima - funguje. Dokonce by se dalo říci, viděno ideologizující optikou pana Kavana, že souhlas s umístěním základny USA v ČR, se považuje za odsouzeníhodný výraz pohodlné loajality s provládním postojem, který se v těchto souvislostech spojuje s pasivní rezistencí občanů s režimem před rokem 1989, píše Kristián Kaufman:

Napsáno po přečtení povídky "Má co říct", (v originále "Something To Say", autor James Thurber) a po přečtení článku "Veřejný prostor v krabičce cigaret" v Britských listech.

"Co to čtete, princi?" ptá se dánský premiér Polonius Hamleta. "Slova, slova, slova...," odpovídá posměšně (vztekle, zasněně, smutně -- dle dramaturgického záměru) dánský kralevic, neboť zřejmě nemluví o knize, kterou čte, ale o řečech premiérových. Vida, jak čtyři sta let od sepsání Hamleta není zas až tak dlouhá doba, aby v ní inspirativní myšlenka zestárla. Ale ani dva tisíce let a více, které nás dělí od sepsání Bible, nedalo zestárnout jejím inspirovaným myšlenkám.

Armáda "vyhověla novinářům" a rozhodla se jim ukázat radar. A ne ledajaký radar. Ten nejnovější, který dostali vojáci zato, že jsme v NATO.

"Ministerstvo obrany vyšlo vstříc velikému zájmu novinářů a ve čtvrtek 8. února 2007 umožnilo zástupcům sdělovacích prostředků návštěvu režimového pracoviště v Nepolisích." Tak pravilo PR oddělení ministerstva obrany v oficiální zprávě o novinářském půldni v Nepolisích. Nejdříve jsme tvrdli tři čtvrtě hodiny venku v autě, neb vojáci se soustřeďovali a tak nás do objektu nemohli pustit. Pak nám řekli, že dál než k drátům se s fotoaparáty a kamerami nedostaneme. Na tiskové konferenci v místní klubovně se sešli ředitel Sekce rozvoje druhů sil - operační sekce MO brigádní generál Ivo Zbořil, starosta obce Nepolisy Jiří Šustr, zástupce velitele brigády velení, řízení a průzkumu pplk. Jaroslav Kalkant a představitelé italské firmy Selex, která radar dodávala.

"Měli jsme od zahájení přípravy projektu na zastupitelstvu k dispozici všechny informace, které nás zajímaly. Byly to odborné posudky renomovaných specialistů a my neměli a nemáme důvod pochybovat o tom, že by měl mít radar nějaké negativní důsledky na život v obci a jejím okolí," řekl starosta.

Já důvodů k pochybám měl více než dost.

Záznam tiskové konference v Nepolisích - Jak to doopravdy probíhalo | WMA 22k 13,5 MB AUDIOZÁZNAM 

Tým čelných světových neurochirurgů a neurovědců vyvinul techniku, která umožňuje nahlédnout hluboko do lidského mozku a přečíst úmysl člověka, než začne jednat.

Výzkum vyvolává vážné etické otázky ohledně toho, jak bude užívána technologie čtení mozku v budoucnosti.

Psychologie nám říká, že každý, kdo má moc, kterou nad námi roztáhne jako plášť, lhostejno zda dobrý či špatný, toho podvědomě začneme považovat za otce. Je-li to navíc otec, který dává spočinout, pomáhá morálně i materiálně, ze kterého si můžeme vzít příklad, zaujme roli našeho otce na celý život. Zvláště když otec skutečný, tak jak tomu v dnešní kulturní etapě je, tuto roli neplní.

Můj bývalý šéf býval za normalizace redaktorem ilegálního disidentského periodika. Dobře si vzpomínám na jeho reakci vždy, když jsem řekl cokoli kritického o Spojených státech amerických. Na úplném začátku debaty, ve chvíli, kdy jsem dokončil úvodní větu, sebou trhl, jako kdybych mu uštědřil políček.

tisková zpráva Iuridicum Remedium

Okresní soud v Karlových Varech ve čtvrtek potrestal majitele domu Mariana Ortha za jeden z jeho skutků, jimiž dlouhodobě šikanuje své jediné zbývající nájemníky, důchodce Kolečkovi a to zbourání koupelny a WC jejich bytu v létě 2005. Přes média jim poté vzkázal, aby si pořídili chemické WC ze supermarketu. Soud jeho počínání potrestal podmíněným trestem v trvání šesti měsíců se zkušební dobou dvacet měsíců. Rozsudek není pravomocný, odsouzený již avizoval, že se odvolá.

V souvislosti s přípravou novely exekučního řádu vyvíjí Exekutorská komora opakovaně nátlak na redaktory diskusí nad tímto tématem. Již dvakrát po redakci ultimativně vyžadovala, aby byl původně sjednaný partner do diskuse, nevládní organizace právníků, Iuridicum Remedium (IuRe), odvolán a nahrazen jiným. Stalo se tak v pořadu Radiofórum Českého rozhlasu, kdy původně naplánovanou diskusi(14.11.2006) její redaktor František Lutonský nakonec zrušil právě pro nátlak Exekutorské komory, která vyžadovala výměnu IuRe s hrozbou, že jinak se nebude diskuse účastnit.

Tato otázka mě napadá poslední dobou stále víc a víc. Je to především díky tomu, jakým způsobem informuje společnost o případném umístění radarové základny USA na našem území.

Zatím jsem neviděl žádný pořad ČT, snad kromě Otázek Václava Moravce, kde by vystoupil někdo, kdo je proti této základně a kdo by to dokázal věrohodně zformulovat tak, aby si veřejnost mohla udělat kvalitní obrázek o celé problematice.

V různých pořadech vystupují všemožní generálové, náměstci, teď i ministři a jiní činovníci - "odborníci", kteří pro radar lobbují a hlasitě ho podporují. I v pořadech, kde se očekávávají nějaké třecí plochy, kde může být dán prostor právě opozičním hlasům. I tam, kde to může být fifty-fifty. I tam si dovolí pozvat Česká televize dva zastánce základen. Co ji k tomu vede?

Dalo by se s úlevou vydechnout, že po nepříliš povznášejících tancích okolo sestavování vlády, při nichž Ústava tiše plakala v koutku, se začínáme vracet ke skutečně zásadním věcem pro budoucnost České republiky, Evropy, a bez přehánění můžeme říci i světa. Mám na mysli jednání o Ústavní smlouvě a základně amerického národního systému protiraketové obrany.

Veřejnost na zprávy o jejím možném umístění začala reagovat velmi živě. To je povzbudivé: už se pomalu zdálo, že je jí politika lhostejná. Teď je však klíčově důležité, aby debata o základně byla věcná, přesná a pokud možno zbavená ideologických předpojatostí.

Vysíláno na ČRo 6 ZDE

< plíce zničená rakovinou v důsledku kouření

Co je to veřejný prostor? Na tuto otázku neexistuje zcela jednoznačná odpověď, protože prostor se dá vymezit na základě znaků fyzických nebo abstraktních. Ve veřejném prostoru se ocitáte, když vyjdete ze svého domu na ulici, nebo se jedná o místo, kde se střetávají informace, názory a myšlenky, tudíž za takový prostor lze považovat tisk, televizi nebo internet. V poslední době se k mezi tato pojetí vkrádá i nová definice založená na formálních ustanoveních, a to že veřejný prostor je místo, kde je zakázáno kouřit. Jenže toto vymezení má svou zásadní chybu, že jsou z něj vynechána místa, které bez jakýchkoli pochyb za veřejná považujeme.

Jsme nekuřáci a jsme na to hrdi! Billboard típnuté cigarety ve tvaru Skotska, užívaný po 26.3 06 >

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.