Pokračuje výrokem, že bakterie do přírody patří, že je nakonec máme ve střevech a vůbec, že život na Zemi by bez bakterií nebyl možný. Svou argumentaci pak ekonom korunuje výzvou, abyste nekupovali zubní kartáčky a zubní pasty, neboť jsou drahé. Neplýtvejte svými zdroji, nabádá vás, peníze raději nechte v kapse a naložte s nimi efektivněji než pacienti ovlivnění momentálními náladami stomatologických nátlakových skupin.

Jaká bude vaše reakce? Nejspíš si pomyslíte, že se ten člověk zbláznil - říká zjevné nesmysly a navrhuje vám, abyste kvůli minimální úspoře peněz hazardovali se svým zdravím. Především však vám bude vrtat hlavou, jak si někdo může troufnout vyjadřovat se k zubní medicíně, když ji nestudoval a profesně se jí nevěnuje.

Podobný pocit získá střízlivě uvažující čtenář, pokud vytrvá a dočte do konce komentář, který pod názvem Sporná teorie oteplování publikoval v sobotních Lidových novinách Ing. Petr Mach, Ph.D., výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) a od roku 2003 externí poradce prezidenta republiky pro ekonomiku.

Ve svém životopise uvádí Petr Mach, že titul Ing. a Ph.D. získal v letech 1999 a 2003 na Vysoké škole ekonomické v Praze, v oboru Finance. Vystudovaný klimatolog (meteorolog, geochemik, přírodovědec...) tedy není.

V citační on-line databázi Web of Science, která shromažďuje informace o článcích ve vědeckých časopisech od roku 1980 do současnosti, lze nalézt dva Machovy články. Oba - Classical demand for money in the standard supply-demand model z roku 2001 i Seigniorage in continuous time z roku 2004 - vyšly v časopise Politická ekonomie a nijak se netýkají globálního oteplování. Uznávaný odborník v oborech souvisejících s globálním oteplováním tedy Petr Mach také není. Přesto se ve zmíněném článku v Lidových novinách vyjadřuje značně autoritativně.

Např. hned na začátku druhého odstavce píše: "Data však nepotvrzují jednoznačně, že teplota Země stoupá..."; v druhé půli článku pak dodává: "Teorie globálního oteplování nemá pevnou oporu v datech." Odkaz na odborný článek prošlý recenzním řízením nebo na vědeckou autoritu přirozeně chybí. V polemice, která chce oponovat desítkám světových klimatologů, geologů, oceánologů a dalších specialistů, již se věnují po mnoho let studiu tak komplexních jevů, jako je právě globální oteplování, jde o skutečně zarážející nedostatek. Pochybnosti o serióznosti autorovy argumentace jsou zde zřejmě na místě.

Dalším politováníhodným rysem Machova článku je špatné vyjadřování, založené nejspíš na nedostatečném porozumění problematice. Tak např. tvrzení, že "Rostliny CO₂ dýchají, aby mohly růst.", je učiněný nesmysl. Rostliny, podobně jako člověk, při dýchání přijímají kyslík a uvolňují CO₂. Dodejme, že neschopnost rozlišit fotosyntézu a dýchání rostlin by studentu 4. ročníku gymnázia přinesla značné těžkosti při maturitě z biologie.

Jádrem Machovy argumentace je tvrzení, že "Emise CO₂ vlivem spalování fosilií není jednoznačně pro přírodu špatná, naopak umožňuje růst živé přírody." (v závěru článku používá Petr Mach dokonce slova "cenný kysličník uhličitý"). Jde opět o zásadní neporozumění. O důležitosti a nezbytnosti oxidu (ne "kysličníku") uhličitého není sporu, problém je ovšem v jeho množství. Zvýšená koncentrace CO₂ v ovzduší vede nejen k oteplování Země (což ovšem Petr Mach popírá), ale též ke zvýšené asimilaci oxidu uhličitého rostlinami, jež má dopad na příjem vody rostlinou (s nezanedbatelným účinkem na ekosystém) a též na její kvalitu a odolnost vůči stresu. Jako příklad uveďme sníženou odolnost dřevin vůči parazitům a následně sníženou kvalitu získaného dřeva.

Ohrožení zemědělské produkce jako následek zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře (a zvýšené teploty) je pak záležitost, jež se již závažně dotýká výživy lidstva. Zde je na místě provést podrobné ekonomické analýzy, jež by dokumentovaly, zda "plnění regulačních požadavků na základě sporné hypotézy" je skutečně tak drahé, jak se Petr Mach snaží naznačit. Na kolik vedle toho přijdou možné hladomory a opakované sanace krajiny zlikvidované extrémními výkyvy počasí?

Pozoruhodné přitom je, že Petr Mach pomíjí fakta, jež by mu, jako ekonomovi, mohla být blízká: Zvyšující se počet přírodních katastrof a zvláště pak rostoucí finanční škody katastrofami způsobené.

Z celého článku je patrna snaha ekonoma, neznalého podstatných principů a faktů, marginalizovat problém globálního oteplování. Je nezodpovědné vystupovat takovým zavádějícím způsobem v médiích a vytvářet před veřejností dojem, že možnost katastrofálních změn klimatu je jen hypotetická. A je varovné, když takto vystupuje (externí) poradce hlavy státu.