9. 2. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 2. 2007

Pro raketovou základnu, nebo proti ní?

Dalo by se s úlevou vydechnout, že po nepříliš povznášejících tancích okolo sestavování vlády, při nichž Ústava tiše plakala v koutku, se začínáme vracet ke skutečně zásadním věcem pro budoucnost České republiky, Evropy, a bez přehánění můžeme říci i světa. Mám na mysli jednání o Ústavní smlouvě a základně amerického národního systému protiraketové obrany.

Veřejnost na zprávy o jejím možném umístění začala reagovat velmi živě. To je povzbudivé: už se pomalu zdálo, že je jí politika lhostejná. Teď je však klíčově důležité, aby debata o základně byla věcná, přesná a pokud možno zbavená ideologických předpojatostí.

Vysíláno na ČRo 6 ZDE

Začněme otázkou: co je národní systém protiraketové obrany, jehož součástí má základna být? Pro odpověď se musíme vrátit o dvacet let zpátky, do poloviny osmdesátých let, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil svůj program hvězdných válek. Do té doby už téměř od počátku studené války spočíval mír na konceptu garance vzájemného zničení. Anglická zkratka pro tento koncept - MAD (tedy Mutually Assured Destruction) - znamená šílený.

Potom, co USA a SSSR nahromadily dostatek zbraní na několikeré zničení zeměkoule, mělo malý smysl zbrojit dál. Existovala-li jistota, že ani náhlý jaderný útok nezlikviduje schopnost protivníka na něj odpovědět, pak stačilo zajistit, že protivník nebude vyvíjet protiraketové systémy, aby existovala docela slušně garantovaná rovnováha. Toho se dosáhlo na počátku sedmdesátých let: USA a SSSR podepsaly smlouvy o omezení strategických zbraní a zákazu stavby protiraketových systémů, která každé zemi povolovala jeden protiraketový systém okolo určité lokality.

S nástupem prezidenta Reagana zahraniční politika USA přiostřila. Pokud by se USA podařilo vytvořit protiraketový štít, pak by získaly obrovskou výhodu nad SSSR. Jenže zavést spolehlivý protiraketový štít není jednoduché ani levné. Raketu je možné zničit buď v první části letu, kdy ji lze identifikovat teplem produkovaným jejími motory, nebo ve střední části letu, kdy její dráha má fyzikální parametry a dá se spočítat s dostatečnou přesností, je-li k dispozici přesný a výkonný radar, nebo v koncové části, kdy míří k cíli.

Nejvýhodnější je rakety ničit v úvodní fázi. "Hvězdné války" proto předpokládaly, že antirakety budou k dispozici na oběžných drahách kolem země, aby mohly proti startujícím raketám zasáhnout během desítek vteřin. Vynést do kosmu a udržovat na poměrně nízkých oběžných drahách tisícovku antiraket je však nesmírně nákladné. Co je horší: celá řada amerických vědců argumentovala, že "hvězdné války" nikdy nemohou garantovat, že zadrží útok či odvetu ze strany SSSR.

V devadesátých letech se diskuse o protiraketové obraně stala výrazně střízlivější. Už se nemluvilo o umisťování antiraket do vesmíru, tedy ničení raket v první fázi letu. Další možností je likvidace raket v koncové fázi letu. Ale to je také nesmírně nákladné: antiraketa nemůže být dál než 50 km od cíle, který má chránit. Zůstalo proto ničení raket ve střední části letu - ale takový systém nemůže odrazit masivní raketový útok, spíš chránit proti omylem vypuštěné raketě nebo ojedinělé raketě vypuštěné "lotrovským" státem. Zde se jedná o spolupráci včasného varovacího systému na družicích s pozemskými radarovými stanicemi a pozemskými sily s antiraketami. Tedy o systém, jaký má být umístěn u nás a v Polsku.

V roce 1999 americký Kongres přijal několikařádkový zákon o národním protiraketovém systému, v němž deklaroval záměr vybudovat co nejrychleji ochranu teritoria USA před omezeným raketovým útokem. Prezident Clinton nejevil o NMD velký zájem, nechal realizaci zákona na svém nástupci. Prezident G. W. Bush měl jasno: antiraketová obrana se stala jednou z klíčových doktrín jeho bezpečnostní strategie.

Aby si rozvázal ruce, vypověděl v roce 2002 smlouvu ABM zakazující stavbu protiraketových systémů, kterou USA uzavřely se SSSR v roce 1972. Přitom šlo o smlouvu, která celých třicet let zajišťovala vzájemné odstrašení. Rusko s rušením muselo souhlasit, smlouva byla vypověditelná. Ale dalo najevo, že stavbu národního protiraketového systému považuje za destabilizaci bezpečnostního uspořádání.

Komisi, která měla koncem devadesátých let vyhodnotit risika napadení USA, tehdy vedl Donald Rumsfeld, pozdější ministr národní obrany USA a jeden z hlavních zastánců strategie "aktivních" zásahů USA ve světě. Komise vyhodnotila nebezpečí jako akutní. USA začaly - pod vlivem znepokojivých zpráv o pokračujícím vývoji raket v Severní Koreji - stavět ve Fort Greely na Aljašce antiraketovou základnu proti raketám z Koreje.

Teď se konečně dostáváme k základně na našem území. Kromě Koreje považují USA za další "lotrovský stát" Irán. Pro ochranu před raketami vypálenými z jeho území na Spojené státy byly pro umístění radaru a raket vytipovány Polsko a Česká republika. Zopakujme: jde o součást amerického systému národní protiraketové obrany, která proti raketám zasahuje ve STŘEDNÍ části jejich letu, tedy když je raketa několik set kilometrů nad zemí. Je proto zřejmé, že nemůže chránit Českou republiku, a lze si velmi obtížně představit, jak by mohl chránit Evropu.

Umístění radaru by v případě války nepochybně zvýšilo riziko napadení ČR, ale pokud by k jaderné válce došlo, stěží by se ČR vyhnula jejím důsledkům i bez radarové základny. Nemyslím, že by občané naší republiky byli zbabělci, kteří by se zvýšeným rizikem nechali zastrašit. Navíc nebylo by nevděkem odmítnout pomoc spojenci, který osvobodil část naší republiky?

Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, musíme zvážit, jestli se stavbou radaru zvýší nebo sníží celková bezpečnost světa. Neosvobodily nás totiž jenom USA, osvobodil nás i Sovětský svaz, a dnešní Rusko má naprosto legitimní starost o svou bezpečnost. A nejen Rusko, i další regionální velmoci. Je pravda, že by plánovaný systém protiraketové obrany nedokázal zabránit odvetě Ruska, ale zde je třeba vzít v úvahu dva faktory: v USA se neustále ozývá volání po dobudování protiraketového systému na úroveň "hvězdných válek", což by mohlo podstatně oslabit kapacitu Ruska odpovědět na jaderný úder, a v devadesátých letech dramaticky poklesl počet jaderných hlavic i nosičů, jimiž obě velmoci disponují. Protiraketový systém tak narušuje koncept garance vzájemného zničení - a tím také bezpečnostní rovnováhu ve světě. Dá se očekávat s velkou pravděpodobností, že na budování amerických základen ve východní Evropě odpoví Rusko a další státy novým kolem zbrojení. Budou vyvíjet "chytré" zbraně schopné překonat antiraketové systémy. To je ovšem v příkrém rozporu s požadavky na zachování světové bezpečnosti.

Nakonec zmiňme argumenty, které se v diskusi o potřebě národního protiraketového systému vyskytují v USA nejčastěji: scénář, že k jadernému útoku na USA dojde mezikontinetální balistickou raketou, je nanejvýš nepravděpodobný. Start rakety by identifikoval zemi a vystavil by ji zničující odvetě. Mnohem spíš by bombu na místo dopravila loď nebo raketa krátkého doletu odpálená z lodě v blízkosti amerického pobřeží. Je to nesrovnatelně technologicky jednodušší - a bylo by podstatně těžší odhalit, kdo za útokem stojí. Před takovým útokem však radar v Brdech nepomůže USA ani trochu.

Odpůrci protiraketového systému argumentují racionálně. Podle nich předstírá zvýšení bezpečnosti Spojených států, přitom ji ve skutečnosti sníží. Investovalo se do něj už 80 miliard dolarů, přitom neumí USA ochránit před nejpravděpodobnějším scénářem útoku.

Jak bychom na tuto situaci měli reagovat my? Uvážlivě. Neměli bychom rozhodnout před příštími prezidentskými volbami v USA. Není totiž vůbec jisté, jestli stávající politika, kterou prosazuje administrativa prezidenta G. W. Bushe a jejíž trpké plody dnes vidíme v Iráku, bude po těchto volbách ještě platit.

                 
Obsah vydání       9. 2. 2007
10. 2. 2007 Odvahu odmítnout mnichovanství a říci základně NE Jan  Kavan
9. 2. 2007 Guardian: Proč Češi a Poláci spoléhají na Ameriku
9. 2. 2007 Vědci dokážou změřit lidské úmysly
9. 2. 2007 Otec Tomáš  Koloc
9. 2. 2007 Radar v Nepolisích: Jak jsem si jel prohlédnout fotbalový míč Štěpán  Kotrba
11. 2. 2007 Slova, slova, slova aneb nerozlučný projev vůle Zdeněk  Bárta
9. 2. 2007 Petr Mach se mýlí Ladislav  Metelka
9. 2. 2007 Výkonný ředitel CEP Petr Mach v Lidových novinách: Projev vysokoškolsky vzdělaného ignoranta Jakub  Rolčík
9. 2. 2007 Sporné praktiky exekutorské komory k zamezení diskuse o pochybeních exekutorů v době přípravy novely právní úpravy
9. 2. 2007 Odbory v ČT: Janeček i Rada ČT o Lambertovi věděla
9. 2. 2007 Milicionář Lambert Jiří  Janeček
9. 2. 2007 Rada ČT: Nevyzývejte nás k rezignacím
9. 2. 2007 Kdo si koupil Českou televizi? Josef  Šmída
9. 2. 2007 Brutální a dlouho beztrestný domácí odsouzen za šikanu nájemníků
9. 2. 2007 Názor dne - včerejšího
9. 2. 2007 Pro raketovou základnu, nebo proti ní? Václav  Žák
9. 2. 2007 Byli byste na základě současných informací pro stavbu americké radarové základny v České republice?
9. 2. 2007 Čert nepatří do pekla, ale do televize Štěpán  Kotrba
9. 2. 2007 ČeRT - dosavadní průběh diskuse o možné spojení České televize, rozhlasu a tiskové kanceláře
9. 2. 2007 Válka není valčík a není to budování kašen nebo škol, aneb Co s německým ministrem obrany, když nemluví pravdu? Uwe  Ladwig
9. 2. 2007 Golf Michal  Šanda
8. 2. 2007 USA poslaly do Iráku 12 miliard dolarů. Nechaly je zmizet beze stopy
9. 2. 2007 Proč to před lidmi utajovat?
9. 2. 2007 Veřejný prostor v krabičce cigaret Lukáš  Posolda
9. 2. 2007 Václav Havel: Naši spojenci po nás už skutečně méně chtít nemohou Michal  Rusek
10. 2. 2007 Omluva Martin  Škabraha
9. 2. 2007 Falešní proroci nové levice - případ Monbiot Michal  Brož
9. 2. 2007 Svět mírových válek Václav  Dušek
9. 2. 2007 Uhnul byste před rozzuřeným býkem? Karel  Dolejší
8. 2. 2007 Co se stane, když v Anglii napadne sníh Alena  Damijo
8. 2. 2007 Prohlášení generálního ředitele ČT
8. 2. 2007 Invazi na Kubu Kennedy ve skutečnosti zdědil Michal  Brož
8. 2. 2007 Raketová základna musí mít stoprocentní účinnost, jinak je nanic Zdeněk  Wognar
8. 2. 2007 Zákonitý výskyt "melčáků" v ČSSD Stanislav A. Hošek
8. 2. 2007 Maturity pro barbary Ondřej  Hausenblas
8. 2. 2007 Ohmynews: Korejské Britské listy?* Max  Park
8. 2. 2007 Ohmynews: Korean Britské Listy?* Max  Park
7. 2. 2007 Světem se šíří nesmyslný konspirační virus o událostech z 11. září
7. 2. 2007 Peníze jsou relativně podružné Petr  Wagner
7. 2. 2007 "Naše práce je poskytovat inspiraci a výbušniny kubánskému lidu," říká Amerikou najatý vrah Štěpán  Kotrba
6. 2. 2007 Pomoc před vyděrači, nabízející neinformovaným chudým "rychlý úvěr"
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
10. 2. 2007 Odvahu odmítnout mnichovanství a říci základně NE Jan  Kavan
9. 2. 2007 Pro raketovou základnu, nebo proti ní? Václav  Žák
9. 2. 2007 Byli byste na základě současných informací pro stavbu americké radarové základny v České republice?   
9. 2. 2007 Václav Havel: Naši spojenci po nás už skutečně méně chtít nemohou Michal  Rusek
9. 2. 2007 Guardian: Proč Češi a Poláci spoléhají na Ameriku   
9. 2. 2007 Otec Tomáš  Koloc
9. 2. 2007 Radar v Nepolisích: Jak jsem si jel prohlédnout fotbalový míč Štěpán  Kotrba
8. 2. 2007 Americká základna v ČR: Jde o obchod   
8. 2. 2007 Raketová základna musí mít stoprocentní účinnost, jinak je nanic Zdeněk  Wognar
7. 2. 2007 Základna se bude řešit mezi USA a Ruskem, v NATO i v Moskvě   
6. 2. 2007 Ne!   
5. 2. 2007 Demokracie pod policejním drobnohledem Štěpán  Kotrba
5. 2. 2007 Pomůcka nerozhodnutému občanovi - ANO v otázce radarové základny   
5. 2. 2007 Zásadní otázky o základně, které je třeba zodpovědět Pavel  Čámský
5. 2. 2007 Proti základně, ne proti Americe! Ivan Odilo Štampach