Tato doba minimálního věznění, která 26.března odsouzené vyprší, byla stanovena Spolkovým zastupitelstvem a potvrzena poté příslušným soudem. Jde tak o čtvrtý případ předčasného podmíněného propuštěni člena RAF, když k prvému došlo v říjnu 2001 u Rolfa Heisslera a následně v.únoru 2002 u Adelheidy Schulzové na základě milosti udělené tehdejším spolkovým prezidentem Johannesem Rauem. Ta však již čtyři roky předtím ze zdravotního důvodu měla přerušený trest a byla obdobně jako Mohnhauptová odsouzena na doživotí na základě její účasti při zavlečení Schleyera. U Andrei Klumpové , která popírala svou účast na teroristických akcí RAF, soud nakonec své obvinění odvolal. V současné době ještě leží na stole spolkového prezidenta Horsta Köhlera žádost o milost na doživotí odsouzeného teroristy RAF Christiana Klara. Ten obdobně jako Mohnhauptová se v roce 1977 účastnil zavraždění Schleyra, Ponta i Bubacka. Mluvčí spolkového prezidenta před týdnem prohlásil, že v současné době byly všechny právní spisy, které se týkají tohoto případu, shromážděny a jsou zkoumány. Spolkový prezident se rozhodne teprve poté, až dostane dobrozdání z Badensko-Württenberska, avšak mluvčí označil informaci magazínu "Focus" z konce týdne, že by si s vězněným promluvil mezi čtyřmi očima, za pouhou spekulaci.

V současné době tak se ještě ve vězení nacházejí Brigita Hogenfeldová a Eva Hauleová. Řada z jejích soudruhů, z nichž část je již dvacet let znovu na svobodě, jak při procesech, tak po propuštění svých činů litovala, nebo alespoň se distancovala od "ozbrojeného boje".Samotná Hogenfeldová patří ke spoluautorům "Deeskalačního prohlášení" z roku 1992, ve kterém z vězení vyzvala k rozpuštění RAF, které však následovalo až šest let poté. Chybí zde však slova omluvy nebo politování nad obětmi jejich činů. Většina bývalých příslušníků levicově extremistických teroristických RAF skupin jako "Hnutí 2.června" nebo "Revolučních buněk RZ" zřejmě uzavřela smír s jimi zavrhovaným demokratickým právním státem, který byl pro ně původně "svinským systémem". V této souvislosti bylo překvapivou informací oznámení z počátku tohoto měsíce, že po 19 letech vyšli z podzemí dva vedoucí činitelé "Revolučních buněk" a vzdali se německým úřadům, když od roku 1987 byli hledáni spolkovým kriminálním úřadem.Mluvčí spolkového zastupitelstva odmítl jejich jména oznámit a informoval, že se přihlásili již koncem minulého roku. Zatčeni sice nebyli, ale budou postaveni před soud a hrozí jim až 15 roční trest ztráty svobody. Další informace nebyly poskytnuty. "Revoluční buňky" založily nebo provedly mezi léty 1973 až 87 na dvě stě požárů nebo útoků s třaskavinami. Na rozdíl od RAF šlo o skupinu na prvý pohled nezúčastněných osob, které se označovaly za "sváteční teroristy".

Vzhledem k tomu, že činnost RAF probíhala především v letech naší normalizace, informace o její činnosti byly jednostranné a její podpora od východoněmeckého komunistického režimu byla zatajována. Vznikla v roce 1970 a stala se známou pod názvem "Skupina nebo banda Baader-Meinhofové" . Těžiště její činnosti leželo především v sedmdesátých letech a začátku let osmdesátých a příkladem jí byly komunistické městské guerilly v jihoamerickém Tupamaros v Uruguay. Jejím cílem bylo terorem napadnout z jejího hlediska nespravedlivý společenský řád, který byl v průběhu šedesátých let otřesen studentskými nepokoji a protiválečným hnutím. V Německu pak specificky nástupem nové generace, která žádala plné osvětlení nacistické éry a potrestání jejich činitelů, kteří stále zaujímali místa v státním aparátu a ve společnosti. V zásadě šlo o malou skupinu lidí, která měla velmi omezenou podporu ve společnosti, která však na druhé straně převážnou většinou kladně reagovala na přijaté protiteroristické zákony a podporovala zásady právního státu. První generace v letech 1970 až 72 provedla řadu přepadení bank a bombových útoků proti americkým vojenským zařízením, přičemž přišli čtyři lidé o život a třicet jich bylo zraněno.

Druhá generace se pokusila na podzim 1977 vyměnit uneseného Schleyera za zbytek uvězněných členů RAF.K zesílení tohoto tlaku byla podpořena palestinskými teroristy, kteří unesli letadlo Lufthansy do somálské Modagiši i s pasažéry, které osvobodilo zvláštní německé policejní komando. Po nezdařeném pokusu o výměnu vedoucí RAF spáchali ve vězení sebevraždu a teroristé Schleyera zavraždili. Šlo o jednu z nejznámějších manažerských osobností, která v roce unesení převzala funkci prezidenta spolkového svazu německého průmyslu. Měl však kontroverzní životní dráhu jako aktivní nacista a člen SS, který "čistil" univerzity od jejich odpůrců. Po vyhlášení Protektorátu v roce 1939 se objevil v Praze, kde měl za úkol zlikvidovat českou část Karlovy univerzity. Po jeho vraždě se pak rozpoutala vlna dalších teroristických činů proti velitelství NATO, americkému velvyslanectví a vražd význačných politických a hospodářských činitelů až do března 1993. Řada příslušníků druhé generace byla odsouzena po zhroucení berlínské zdi, kdy byla odhalena jejich pravá identita v archivech STASI.

Následné tvrdé jádro "třetí generace" podle informací Spolkového úřadu na ochranu ústavy se sestávalo z 15 až 20 osob. Jejich účast na útocích proti představitelům Siemensu, Deutsche Bank a zastřelení privatizačního správce státních podniků bývalé NDR Detleva Karstena Herrhausena je stále ve stadiu vyšetřování. Celková bilance obětí akcí RAF jsou čtyři desítky osob, z nichž některé zahynuly omylem při policejních akcích. O život přišly na tři desítky členů RAF, a to při policejních akcích, sebevraždami, zacházením s výbušninami nebo při automobilových nehodách při pronásledování. K poslednímu došlo v roce 1999 ve Vídni, kdy při pokusu o zatčení byl zastřelen Horst Ludwig Meyer. O třetí vlně RAF se dodnes vedou spory, poté co televize ARD v roce 1992 přinesla pořad, který popíral její existenci a následné vraždy připsal tajným službám. Ověřeným faktem zůstává, že 20.dubna 1998 obdržel spolkový kriminální úřad ve Wiesbadenu osmistránkový dopis, ve kterém RAF oznámila své rozpuštění slovy "Před 28 lety, 14.května 1970 vznikla RAF při jedné osvobozovací akci. Dneska končíme tento projekt. Městská guerilla ve formě RAF patří nyní dějinám!".

RAF Info - v němčině ZDE