Podtitulek článku Irácká válka už má vítěze: Írán. zní "Teherán si na úkor USA upevňuje pozice v Iráku a Libanonu, jeho vojenská i ekonomická expanze děsí arabské státy;" aby bylo jasno, že Írán je nepřítelem mezinárodního společenství, překvapivě v prvém sledu arabského.

Írán je na dostřel a nikdo U Nás už si nemůže myslet, že se nás to netýká. Vždyť druhým odstavcem už jsme v ohni nejžhavějším a jsme zděšeni (stejně jako všichni Arabové): "...země (Írán) oznámila úspěšný test nové rakety." Test může podle MFD "paradoxně podpořit jak kritiky, tak zastánce plánované výstavby amerického radaru v Jincích na Příbramsku. Kritici stavby mohou argumentovat zvýšenou možností íránského útoku na české území. Zastánci radaru pak nebezpečností i nevyzpytatelností íránského režimu."

Jakýpak paradox! Nějakými dvojsmysly nás MF Dnes nehodlá obtěžovat. Sdělení je jen jedno: Zatímco zastánci radaru správně a hned pochopili, že nebezpečí z Íránu je na pořadu dne, odpůrci radaru se chtějí jen zbaběle vyhnout spoluzodpovědnosti za osud Západu.

Zřejmě v rámci objektivity autor PAVEL NOVOTNÝ sice informuje, že vyzkoušená střela uletí jen 350 km, ale to asi nevíte, že "Írán navíc již dnes disponuje raketami schopnými teoreticky dostřelit do velké části Evropy. Jeho raketa X-55 má dolet 2500 kilometrů, tedy až na Moravu. Raketa Šaháb 4, která je dosud ve vývoji, by pak hravě zasáhla celé území Česka." (A jsme doma).

Matoucí objektivita, tedy konfrontace různých názorů - , na kterou český čtenář není zvyklý ani zvědavý, se ještě jednou vrací, když nás autor každou další větou uvádí do rozpaků: "Schyluje se tedy ke střetu mezi Spojenými státy a Íránem? K válce, která by podle britských i amerických expertů měla vpravdě katastrofické důsledky? (Mezititulek: USA a Írán již bojují. O vliv.) ...Zatím se zdá, že přímý vojenský konflikt mezi Íránem a USA nehrozí. Ale : "Američané totiž s šíitským Íránem soupeří o vliv na Blízkém východě. A zatím se jim nepříliš daří."

Závěrem článku autor líčí, že "Íránský nástup v Iráku začíná připomínat nejhorší noční můru amerických plánovačů."

Írán se totiž angažuje v Iráku, ale prostřednictvím Hizballáhu i v Libanonu a zkrátka všem, USA i "arabským (sunnitským) státům v čele s Egyptem a Saúdy" ... "jde o více -- o zastavení íránské ofenzivy na Blízkém východě."

Íránskou ofenzivu v Iráku vykresluje článek Írán chce v Iráku dominovat. Autor: (paw) se ptá : "Stane se Irák politickou a hospodářskou kolonií sousedního Íránu?" Odpovídá: "Jisté to není, ale přinejmenším Teherán se o to snaží. ...A nejde jen o sofistikované zbraně či výbušniny, které podle amerických vojáků dovážejí do Iráku právě íránští specialisté."

Po tomto třaskavém odhalení už pro vnímavé netřeba nic dodávat, ale ještě se dovídáme, že (zřejmě za bezmocného přihlížení amerických specialistů) "Írán hodlá investovat nemalé peníze", hodlá vystavět "3 miliony nových bytů," rekonstruovat elektrárny atd., budovat společné podniky a "dokonce otevřel v Bagdádu pobočku jedné banky." Pikantní je dovětek: "Mimochodem, její provoz měl zahájit druhý tajemník íránské ambasády Džalál Šarafí. Ten však na místo nedojel, byl cestou unesen neznámými ozbrojenci v uniformách speciální jednotky irácké armády. Teherán z únosu obvinil Američany, ti však jakoukoli účast na této akci odmítají."

Mainstreamový tisk formátu Mladé fronty dokáže Dnes (a podle potřeby denně) napínat a udivovat davy. S nejčtenější MFD jsme si prožili éru hrozby iráckých Zbraní Hromadného Ničení (ZHN), spojenecký preventivní útok na iráckou základnu světového terorismu, únavné hledání ZHN, zklamání z práce neschopných tajných služeb (ZHN se nenašly). Nedali jsme se. Odhodlaně jsme se s Mladou frontou pustili do budování irácké demokracie. Posléze zažili deziluzi z dekonstrukce tak slibně se rozvíjející irácké (podobně afgánské/kábulské?) demokracie, ale ujistili jsme se navzájem, že by bylo nezodpovědné odcházet od nedokončeného díla. Mýlili jsme se s těmi ZHN, ale když už tam jsme, musíme přece aspoň znovu postavit to, co jsme zničili. Až jsme se dočkali přechodu k irácké občanské válce (zostření bojů v Afghánistánu?) a přiznali jsme si, že v Iráku (a současně v Afghánistánu) prohráváme. Teď už ale konečně (díky Mladé frontě) víme, kdo za to může: Írán. Írán je ten klín, který brání nevyhnutelnému úspěchu - zprava v Iráku, zleva v Afghánistánu.

Chceme přece dotáhnout boj za demokracii + proti terorismu do vítězného konce. Nic jiného nám nezbývá, je to boj kdo z koho. Pak musíme dobýt Teherán.

A postavit aspoň radar v Trokavci. Stihneme to ještě před útokem?