12. 2. 2007
Jde o základnu v ČR, anebo o členství ČR v NATO?Také poslední příspěvek v diskusi okolo umístění raketové základny v České republice z pera Jana Kavana není ušetřen ideologizující demagogie, ačkoliv ji sám kritizuje. V tomto sporu nejde přece "o odvahu odmítnout mnichovanství a říci základně ne". Několikaměsíční intenzivní diskuse na stránkách Britských listů potvrzuje ve své většině příspěvků stavějících se proti umístění radarů v ČR, že demokracie - byť s odřenýma ušima - funguje. Dokonce by se dalo říci, viděno ideologizující optikou pana Kavana, že souhlas s umístěním základny USA v ČR, se považuje za odsouzeníhodný výraz pohodlné loajality s provládním postojem, který se v těchto souvislostech spojuje s pasivní rezistencí občanů s režimem před rokem 1989, píše Kristián Kaufman: |
V tomto - pro budoucí postavení ČR a její mezinárodní význam - zásadním sporu, opředeném navíc desítkami protichůdných argumentů, se rozhoduje, kam chce ČR patřit svými konkrétními akty, přestože svým vstupem do NATO a EU, své cíle zahraniční politiky smluvně jasně deklarovala. Ideologizující hrátky o tom, že se v případě umístění základny jedná o systém, který stojí na bilaterálním, nikoli aliančním základě, spíše smutně ukazují a stvrzují bezbřehost bezpečnostní a zahraniční politiky EU, tragicky lavírující mezi třecími kameny legitimních hospodářských zájmů Německa, Francie a nejvíce pro alianční Velké Británie. Těch hospodářských zájmů, které se v případě USA hodnotí více či méně jako nelegitimní bezprincipiální žoldáctví a porušování mezinárodního práva. V lepším případě se považují za projev amerického hegemonismu vykupovaného po roce 1945 desítkami tisíc mrtvých amerických vojáků, kteří zasahovali proti postupujícímu bezvýchodnému komunistickému imperialismu a v současnosti zasahují proti extrémnímu terorismu, financovaného přímo či nepřímo islámskými vládními elitami. To, co nabízí pan Kavan jako východiska, "diplomacii a citlivé sociální projekty, odzbrojování před preventivními válkami, společnou politiku, rovnoprávnou spolupráci se všemi našimi spojenci" apod., vedlo ve své politické a hospodářské nedůslednosti za posledních více než 50 let po II. světové válce k sebezničujícím výsledkům, na jejichž konci stojí strašné genocidy, srovnatelné s genocidami II. světové války a sovětského internacionálního a vnitřního totalitarismu. Chceme-li tedy vznést důsledně otázku o umístění základny v ČR, pak tedy ne o odvaze, ale o principiálním směřování ČR a o rozhodnutí jejích občanů v případném referendu o další účasti ČR v NATO resp. o jejím případném vypovězení. Bohužel, stávající svět se v praktikách "reálpolitiky" nezměnil, jen vylepšil vyhlazovací technologie. Při rozhodování malých zemí, často fatálním a vynuceným mocenskou politikou velkých a silnějších států, si je třeba, aniž bychom museli jako občané opouštět to nejlepší, co lze čerpat z náboženských a humanistických myšlenek, položit otázku: který z těchto dnešních nedokonalých mocenských světů po svém "vítězství" zachová svobodný prostor, umožňující lidem beztrestně pochybovat a svobodně se rozhodovat. Proto se v otázce umístění základny USA v ČR přikláním k americkému hegemonismu. Přes všechna jeho pochybení a tragické oběti a omyly po sobě nezanechává či diktuje totalitární a extrémní perspektivy, které ve svých důsledcích nabízejí bezzubé rezoluce OSN, nezajištěný a bezpečnostně nepokrytý prostor Evropské unie, anachronický post nacionalismus krvavých konfliktů zemí bývalého sovětského tábora včetně pro demokraticky blufujícího imperiálně autoritářského Ruska a sebevražedná religióznost světových kultur. Na rozdíl od výše uvedených tendencí má v sobě reflexi, skrze niž se mu zatím dařilo a daří vypořádat se v historicky zanedbatelném časovém horizontu i se svými vnitřními excesy, které krátkodobě omezovaly či potlačovaly možnosti svobodného rozhodování a volby občanů USA.
|