Válka proti Iráku byla klasickou ukázkou americké tzv.preventivní války, jejímž dosavadním výsledkem je více než 3000 mrtvých Američanů a mnoho desítek tisíc mrtvých Iráčanů a vytvoření v Iráku daleko většího ráje pro mezinárodní terorismus než byl kdykoliv Afghánistán. Irák je dnes největší líhní i cvičištěm teroristických bojůvek. Jsem rád, že naprostá většina delegátů sjezdu ČSSD podpořila naši rezoluci a odmítla argumenty typu, že musíme podpořit amerického spojence i proti OSN a bez mandátu NATO, že nesmíme být zbabělí, že musíme odmítnout údajný mnichovanský postoj většiny Evropanů, že nesmíme lavírovat, že musíme být schopni přinést oběti na oltář světového míru apod. Dnes můžeme být hrdi na jednoznačný postoj našeho sjezdu, bohužel méně už na jisté lavírování tehdejší naší koaliční vlády.

Dnes jsme znovu bombardováni podobnými argumenty. LN píší o "základně v zemi srabů" neochotných cokoliv obětovat. V MfD nedávný titulek hlásal, že "nechtít se podílet na obraně je zbabělost". V září 2002 mne prezident Bush v osobním rozhovoru vyzval, aby OSN podpořila jeho válku a odkazoval právě na Mnichov a na nebezpečí appeasementu. Dnes Martin Hekrdla v Právu správně připomíná, že z mnichovanství jsou obviňováni ti, co u nás odmítají protiraketový deštník a jednostranné kroky USA bez podpory NATO. Znovu čelíme nebezpečí, že budeme asociováni s politikou převádění doktríny "preventivních válek" do reality.

Václav Havel znovu varuje před šířením ZHN a před mezinárodním terorismem. (Mimochodem souhlasím s Janem Eichlerem, že by se měl omluvit za svůj podpis na Dopise Osmi, jehož podpora pro "koalici ochotných" byla silná káva i pro Špidlu, který jej odmítl podepsat. Ani Cyril Svoboda se dosud neomluvil za matení českých poslanců a veřejnosti). Václav Havel umístění amerického radaru u nás bagatelizuje s tím, že jde "pouze o radar" a ne o rakety s hlavicemi. Je udivující, že nepochopil, že jde o dvě stránky jedné vojenské mince. Naváděcí radar v ČR bude očima raket v Polsku a je pochopitelné, že nepřítel bude chtít rakety co nejdříve oslepit ať už protiradarovou střelou, o níž hovoří náčelník gener.štábu Pavol Štefko, nebo nějakým sebevražedným komandem. Je pochopitelné, že Američané při útoku na Bagdád nejdříve vyřadili irácké radary. Ladislav Henek z TV Prima nás zas chlácholí ujištěním, že "radarová stanice zvýší bezpečnost protože bude úměrně své důležitosti také střežena". Někteří Poláci navrhují, aby jejich základna byla střežena americkými raketami Patriot s doletem do Běloruska a Ruska. Myslí si obyvatelé Brd, že takový přístup zvýší jejich bezpečnost?

Havel chápe, že základna by byla přijatelnější kdyby nešlo jen o česko- či polsko-americký projekt a tak zdůrazňuje, že jde o "pasivní komponent budoucí společné obrany", o americký "první krok k obraně celého euroatlantického prostoru". Je to však pravda? I důsledně proamerický předseda sněmovního výboru pro obranu Jan Vidím jen velmi opatrně spekuluje, že "lze předpokládat, že dojde-li v rámci NATO v budoucnosti ke shodě o výstavbě aliančního systému protiraketové obrany, bude tento americký systém jeho synergickou součástí." Bohužel NATO spíše předpokládá, že k takové shodě nedojde, v žádném případě ne v dohledné budoucnosti. Vyplývá to jak z prohlášení mluvčího Aliance Jamese Appathuraie,že "NATO se v této věci neangažuje ani v žádném ujednání do budoucna". Totéž vyplývá i z velmi mlhavých formulací summitu z Rigy, kde se pouze slibuje, že NATO povede o systému diskusi.

Ti, kteří už pochopili, že základna bude americká a ne alianční, se nás snaží přesvědčit, že takových základen je v Evropě mnoho, prý jsou v 16 členských státech EU. To je zavádějící informace, zavádí ještě více než tvrzení, že základna je v Dánsku místo přiznání, že je spíše v nehostinném prostředí dánského Grónska. Ne každá americká základna je přece součástí protiraketového deštníku. Pokud vím tak tyto střely jsou zatím jen na základně Fort Greely na Aljašce a na základně Vandenberg v Kalifornii.

Pamatuji se na schůzi ministrů zahraničí Aliance v Bruselu, které jsem se poprvé zúčastnil jako ministr nové členské země NATO v dubnu 1999. O potřebě evropské podpory pro americký protiraketový deštník tam pohovořil Colin Powell. Velmi vášnivě na něj reagoval tehdejší britský ministr zahraničí Robin Cook, který se jednoznačně distancoval od všech forem nebezpečných "hvězdných válek", které povedou k dalšímu zbrojení, napětí a nestabilitě. Nikdo z Evropanů mu neoponoval. Mám obavu, že měl Robin tehdy stejnou pravdu jakou měl pak v březnu 2003, kdy na protest proti invazi do Iráku rezignoval jako předseda britského parlamentu. Nevím odkud bere Václav Havel tu jistotu, že pokud my a Poláci tuhle základnu odmítneme, že ji přijme Velká Británie, kde mimochodem ještě zcela nevybledly vzpomínky na velké demonstrace proti raketám Cruise a Pershing v britském Greenham Common a i proti SS20 u nás. Nejčastějším heslem bylo heslo, že "žádná raketa není mírová". Vím to. Byl jsem tam.

Značnou vypovídací hodnotu má zjištění, že ti, kteří odmítají návrh evropské ústavy a celý proces prohlubování evropské integrace současně důrazně prosazují bilaterální dohodu s USA o jejich základně na našem území. Patří mezi ně pochopitelně i současná vláda. Chci věřit, že ČSSD naopak podpoří německé předsednictví v úsilí oživit diskusi o euroústavě a současně odmítne ignorování našich evropských spojenců jak v EU, tak v NATO tím, že by arogantně předjímala výsledek diskuse v Alianci a podpořila instalování americké základny. Tedy základny budované proti hrozbám, kterým nečelíme či přinejlepším nás může chránit před hrozbami, které sama vytvoří. Evropské spolupráci, o níž tak často hovoříme, dáme palec dolů, pokud budeme považovat jakoukoliv formu euroústavy za mrtvou a dáme zelenou americké základně na evropské půdě mimo rámec NATO.

Václav Havel píše, že pokud odmítneme "nabízenou spolupráci a ochranu", tak si musíme "položit otázku, co vlastně v tomto světě chceme". To je správně položená otázka. Lituji, že nemám čas na detailnější odpověď. Snad stačí když vyjádřím své přání, abychom v sobě našli odvahu nebýt vazaly žádného Velkého Bratra, odvahu říct své rozhodné NE unilaterální silové politice jakékoliv velmoci či zbrojařských lobby, odvahu odmítnout mnichovanství, tedy ustupování nebezpečné politice mocných, a tedy odvahu podpořit multilaterální politická řešení konfliktů ve spolupráci s EU či OSN, podpořit kolektivní obranu v rámci NATO i budoucí společnou evropskou obranu, jak ji mimochodem chce zakotvit i evropská ústava.

Pokud je pravda, že systém není namířen proti Rusku, ale proti dosud nevyrobeným iránským raketám (nechme stranou otázku proč by Irán střílel na ČR nebo na USA přes ČR) či proti anonymním teroristickým skupinám, které již vlastní rakety dlouhého doletu s jadernými hlavicemi (jejich existence je pro mne novinkou, ale prý je o nich něco známo ministryni Parkanové), tak by mělo dojít k dohodě nejen uvnitř Aliance, ale i v multilaterálním rámci probíhajících diskusí NATO-Rusko. Snížilo by to napětí, podezírání, mohlo by to zamezit nové spirále zbrojení.

Souhlasím s Havlem, že se staneme vazaly, "nebudeme-li včas připraveni na skutečná budoucí možná nebezpečí". Tímto nebezpečím je pro mne slepý unilateralismus, preferování řešení konfliktů vojenskou silou spíše než diplomacií a citlivými sociálními projekty, preferování preventivních válek před odzbrojováním či společnou politikou jako výsledkem rovnoprávné spolupráce se všemi našimi spojenci.