|
12. 2. 2007
Na obranu kuřákůZ pamětí idiotaNapsáno po přečtení povídky "Má co říct", (v originále "Something To Say", autor James Thurber) a po přečtení článku "Veřejný prostor v krabičce cigaret" v Britských listech. |
|
Kouření je nyní běžně považováno za drasticky asociální návyk. Právem. Jen blbec ho hájí. Kuřáci umírají v průměru o dvanáct let dříve. Byl jsem v minulých dnech v jedné souvislosti na kardiologii a viděl jsem tam pacienty s nemocemi srdce. Jen idiot kouří. Zahrává si se životem i s životy jiných. Vláda má povinnost nekuřáky před idioty kuřáky chránit. Čtvrtek 18.7.1999Právě mě napadlo slovo dekadence. Myslel jsem, že kouření je součástí dekadence. Správně dekadentní člověk pokud možno co nejvíc pije alkohol, kouří a vůbec se oddává všem myslitelným rozkoším a neřestem. A dekadentní společnost by měla být plná takových lidí. Dekadentní společnost na pokraji svého zániku, ve stadiu příjemného rozkladu, kdy už skoro nikomu není nic svaté, ze všeho si můžu dělat legraci, neexistují žádná tabu, nexistují povinnosti, protože už existují jen práva na cokoli, co mě napadne...Ano, napadá mě "poslední člověk" Friedricha Nietzcheho: všichni jsou šťastní...ne, všichni jsme šťastní, a kdo není, ten odchází dobrovolně do blázince. Sobota 25.12.2002Vždycky jsem si říkal, že to Nietzche vymyslel krásně, ale že nikdy nic takového nezažiju. Jak jsem se mýlil! Vzpomínám si, jak jsem v lednu 2000 bloudil mrazivými ulicemi New Yorku, hledal práci a hledal teplé místo, kde bych si mohl dát kávu a kde bych si mohl u té kávy zapálit cigaretu...Hledal jsem, našel jsem. Práci i teplé místo......Esperanto Café v Mac Dougall Street, jen dva tři bloky jižně od Washington Square, otevřeno non-stop... i v New Yorku už mám místo, kde "jsem doma", vzpomínám si, jak jsem seděl v Esperanto Café 10. září 2001, bylo hrozné vedro, potom byla hrozná bouřka, druhý den bylo úterý a já v Esperanto Café nebyl, na Manhattan nejezdilo metro a nad Manhattanem se vznášel obrovský oblak prachu a kouře a tak dál. Středa 12.8.2003Někteří lidé říkají, že ten oblak nad Manhattanem byl trestem za dekadenci mojí civilizace. Někteří lidé říkají, že jsme si ten oblak způsobili my sami. Někteří lidé...lidé jako já... Jak zpívá Ian Curtis, prorok dekadence: "...people like you, find it easy...". Pátek 27.3.2004Zase jsem cestou lodí z Cay Caulker do Belize City potkal zase toho Kanaďana, už jsem mu radši neříkal o cigaretu, ta jeho kanadská krabička! Byly na ní vyfocené plíce kuřáka. Velice odporné... Kdy začnou takové krabičky prodávat v Guatemale? Ale co, v Guatemale...Kdy v Praze? Na trhu v Mexico City měli kubánské cigarety Cohiba a na nich není vůbec nic, Ministerstvo zdravotnictví na Kubě má asi jiné starosti než kouření. Také tam měli ty skvělé kamelky, Red Label, "back after 80 years no good reason except they taste good". Kam tenhle svět spěje? To si musím pamatovat... Neděle 15.10.2005Vůbec nechápu, že podle průzkumů veřejného mínění chce až 70 % kuřáků přestat kouřit. Proč nepřestanou? Nechápu to. To je přece mnohem dekadentnější než ty nejhorší neřesti...Když nedělám , to co chci dělat, pak nejsem svobodný. Je snad tahle společnost plná nesvobodných idiotů? Nebo otroků? Lhostejné otroků čeho. Pokud je někdo otrok kouření, pak má zřejmě mentalitu otroka a bude stejně dobrým otrokem čehokoli nebo kohokoli jiného. Bude otrokem... Že by první "poslední lidé" podle Nietzscheho? Říkají, že jsou nešťastní, protože kouří a nemohou přestat. Za to, že kouří, mohou všichni ostatní: tabákové firmy, kamarádi z dětsví, rodiče kuřáci, spolubojovníci z vojny a kdoví kdo ještě.. . Jak napsal W. S. Burroughs: "za všechno můžou odbory". Nejsem otrok. Kouřím. Baví mě to. Chutná mi to. Jsem otrok kouření? Kdo ví... Kouřím tam, kde se může kouřit. Tam, kde se nekouří, nekouřím. Já také nikomu neříkám, že sedět denně 8 hodin u počítače není moc zdravé, lidem, kteří prodávají alkohol nebo zbraně, neříkám, že tím ničí zdraví a životy jiných.Nic není ideální. "Ideálně spokojený" budu, až budu mrtvý. Zatím se mi líbí tenhle svět, není ideální. Zato je tu občas docela legrace. Líbí se mi citát Andrewa Langa: "He uses statistics as a drunken man lampposts -- for support rather than for illumination." Pátek 30.11.2006Už asi 20 let jsou "všichni" na Západě tak politicky korektní, že už to "všem" začíná lézt krkem. Naštěstí to už tak úplně není pravda, v posledních letech se "objevila" menšina, kterou je možné úplně v pohodě urážet: kuřáci smrdí, kuřáci jsou nemocní, kuřáci ohrožují naše zdraví, kuřáci, kuřáci... Nietzsche by měl radost. Třeba už není daleko doba, kdy budou kuřáci dobrovolně odcházet do ústavů, kde je kouřit odnaučí... Zákony? Vláda? Vláda je v poněkud schizofrenní pozici: bojuje proti kouření a přitom si nechává od kuřáků královsky platit. Pokud by to vláda myslela vážně, pak by měla zakázat prodej tabákových výrobků a nikotin by se dostal, tam kam stejně asi patří. Mezi drogy. Pokud vím, tak tohle zatím nikde nevyzkoušeli. Možná by to tam dopadlo podobně jako v té české pohádce, kde si švec chodí zazpívat na hranici země krále Miroslava...v téhle pohádce by si tam chodil zakouřit, i když asi jen těžko, už ani hranice nejsou to, co bývaly za časů králů a princezen... Pátek 9.2.2007Včera jsem dočetl knihu "The Book of Disquiet"...Fernando Pessoa. Je to nádhera. Na obálce je napsáno "one of the 100 books of all time". Já vím, je to reklama. Přesto souhlasím... A chci tu knihu doporučit, úplně všem. Kuřákům i nekuřákům. Já sám si zapálím další cigaretu. Je mi dobře ve společnosti idiotů: Fassbinder, Sartre, Buňuel, Nick Cave, Gainsbourg, MM, Fidel, Sigmund Freud, Marcello Lippi, subcomandante Marcos....a další (nekompletní seznam lze najít například zde http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_iconic_smokers ) Citát na závěr: "Miluju unavená dopoledne, právě jste se probudili, je deset ráno, zajdete do kavárny a koukáte z okna, pijete kafe, kouříte a nic neděláte - na ulici všichni někam spěchají...Není život krásný?" (Robert Smith, zpěvák The Cure, rozhovor pro časopis The Face, léto 1990) |
