Diskuse o podstatě komunismu je stále živá. Příčinou této aktuálnosti není jen to, že stále dobře nerozumíme tomu, co to vlastně komunismus, ale především snaha využívat tu či onu interpretaci minulosti ke zcela současným účelům. Velmi často se pak v těchto diskusích sledují jen bezprostřední osobní a politické zájmy, příp. je autor determinován svými osobními, náhodně získanými předsudky, pro něž se následně snaží nalézt argumenty. Každý pokus o objektivní zkoumání totalitní minulosti také ihned ztroskotá, pokud není založen na objasnění pojmů, s nimiž se pracuje a pokud nejsou rozlišeny ideové systémy, včetně jejich historického vývoje, od praxe, jejíž realizátoři se více čí méně oprávněně či zcela neoprávněně prohlašovali za jejich uskutečňovatele.

Stížnost zaslaná Dopravním podnikům Praha

Musím si stěžovat na velmi špatné chování řidičů autobusů MHD v Praze (mám zkušenosti hlavně s linkami 113, 114, 171, 189, 215, 331, 333). Téměř denně mně autobusy předjíždí s nepřiměřeně malým odstupem. Zejména u dlouhých autobusů pak je téměř pravidlem, že ani úvodní odstup nedodrží a v průběhu předjížděcího manévru jej dále zmenšují.

Zatímco drtivá většina řidičů osobních automobilů mě v situacích, kdy šířka jízdního pruhu nedovolí bezpečné předjetí, objíždí vybočením do vedlejšího pruhu, případně počká, až nastane vhodnější situace, autobus obyčejně prostě jede děj se co děj.

Za poslední dva měsíce jsem potkal takových bezohledných řidičů autobusů MHD bezpočet, a proto má stížnost neobsahuje žádnou konkrétní identifikaci dotyčných vozů. Jde o systémový problém, který je nutno řešit systémově.

Osm zavražděných, celkem sedmnáct pokusů o vraždu. To je nevídaná věc - rekord české kriminalistiky. Je to rekord! Strach obcházející nemocnice, místa, kam člověk většinou chodí hledat zdraví. Strach vyvolávající vzrušení nad tou abnormalitou, která přitahuje jako magnet.

Osm vražd a sedmnáct vražedných pokusů, to je téma na reality show.

Všimněte si naprosto odcizeného pojetí celé události. Porovnejte vzhled, kterým je událost vizualizovaná. Je to vizualizace senzace, a to bez ohledu na její podstatu. Soap opera, žánr, který používá nesnesitelně vypjatého pojetí reality.

Německá ekonomie roste. A to už několik měsíců. Ne moc, ale do určité míry ano. Až dosud byli politikové ještě skeptičtí, ani moc nechválili své úspěchy, ale když novináři najednou přestali mluvit o globalizaci, tak i politikové zapomněli rozumně uvažovat. Mluví se, jako by neexistovaly mimořádné důvody, proč budou koncem roku 2006 hospodářské výsledky roku v Německu o trochu lepší než v roce 2005.

Rok 2006 byl pro Němce hlavně rokem světového mistrovství v kopané a jako ekonom bych dodal, taky rokem čekání na zvýšení daně z přidané hodnoty od prvního ledna 2007 o tři procentové body, to jest z 16 na 19%. Pro Němce s tím se v roce 2006 spojila radost ze života a s hrůzou ze zvýšených cen. A to byl ten druhý vliv, který víc ovlivnil pozitivní poptávku. Ale co z toho může být? Co to může znamenat pro německou ekonomiku?

Irácký prezident Džalal Talabání, klíčový spojenec USA, ostře odmítl analýzu dvojstranické americké Iraq Study Group. Označil její zjištění za "nebezpečná" a vyjádřil názor, že její doporučení "nikdo nebude brát vážně".

Zpráva je prý "nesprávným lékem pro nesprávnou diagnózu" a rovná se bezprecedentnímu zasahování do iráckých vnitřních záležitostí a v klíčovou dobu ohrožuje suverenitu válkou zničené země.

Talabání dodal, že návrh, aby americká vláda zavedla proti Iráku sankce pokud irácká vláda nesplní postupně určité požadavky, jsou "urážkou".

Talabánímu se především nelíbila myšlenka, že by americká armáda měla poskytnout daleko větší počty vojáků pro vznikající iráckou policií a iráckou armádu, že by je měla zvýšit z nynějšího počtu cca 3000-4000 osob na 10 000- 20 000 osob.

Zjevně rozčílený Talabáni konstatoval: "Chtějí včlenit další tisíce amerických důstojnků do iráckých armádních jednotek. Jestliže se celá naše armáda stane nástrojem v rukou cizích důstojníků, co to bude vypovídat o irácké suverenitě? Máme mnoho bývalých iráckých armádních důstojnků, dobrých vlastenců a profesionálů, kteří byli proti Saddámu Husajnovi. Proč nemůžeme přivést tyto lidi do armády, aby vedli její výcvik?" Americký výcvik irácké armády a policie je podle Talabáního velmi chabý.

Podrobnosti v angličtině ZDE

19:45 Bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet zemřel ve věku 91 let, uvedla místní vojenská nemocnice. Jeho stav se podle tiskové kanceláře AP náhle zhoršil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Generál Pinochet byl v Chile u moci v letech 1973 - 1990. Během té doby bylo usmrceno nebo "zmizeno" 3000 osob. Byl obviňován z vážného porušování lidských práv, ale kvůli svému špatnému zdraví nebyl nikdy souzen.

Bývalá britská konzervativní premiérka Margaret Thatcherová přijala smrt Augusto Pinocheta "s velkým smutkem", konstatoval její mluvčí. Pinochet diskrétně podporoval Británii, když Margaret Thatcherová v roce 1982 válčila s Argentinou o Falklandské ostrovy. Thatcherová odešle Pinochetově rodině vyjádření "hlubokého smutku". Navzdory protestům Labouristické strany tehdy Thatcherová zrušila zákaz vývozu zbraní z Británie do Chile.

Naproti tomu labouristická ministryně zahraničí Margaret Beckettová při příležitosti Pinochetovy smrti vyslovila pochvalu "pozoruhodnému pokroku", jakého dosáhla Chile od doby, kdy Pinochet odešel z vládního úřadu.

Pryč jsou ty časy totalitního útlaku, kdy u tzv. "policie" (SNB) pracovali lidé rozumově dosti nevyspělí a násilní. Jejich nedostatečná inteligence byla tak vyhlášená, že jednoznačnou společenskou preferenci neměly vtipy o blondýnkách, ale o příslušnících VB. Například nošení čepice esenbáky by zdůvodňováno tím, že mají dutou hlavu, aby jim do ní prý nepršelo.

Od té doby se mnoho změnilo a u policie jsou dnes zaměstnáváni lidé morálně silní, tělesně zdatní, inteligentní a možno bez obav říci, že i moudří. S naší policií je to již tak daleko, že nerozdává delikventům rány pendrekem, ale uděluje jim dokonce i moudré rady.

Pan Štěpán Kotrba se mě před 2 lety s neskrývaným zájmem dotázal, jak si představuji technicky provést tu novou odluku politiky od státu, o které jsem se až příliš demokraticky, tedy zdarma ;-) rozepsal ve svém posledním příspěvku. Nezapomněl jsem a nyní svůj dluh splním.

Čunek: Milé sestry, vážení bratři, všichni delegáti a milí hosté, moc děkuju a především všem chci říct, že až příště si přečtu jednací řád. Já jsem totiž včera večer myslím začal psát ten svůj projev, tak jsem od jednoho bratra dostal pokyn. Máš na to jen 20 minut, ne že to bude delší. Teď jsem si jednací řád přečetl a zjistil jsem, že děkovný projev předsedy je bez omezení.

Milé sestry, vážení bratři, milí hosté, tak je to poslední dva měsíce pořád. První zodpovím jednoduchou otázku vám všem, protože se mě na to pořád ptáte: jak to bylo s tím medvědem. Takže minulý týden se porcoval medvěd, ale předminulý týden, když se natáčelo, tak medvěd porcoval mě. Takže žádné šrámy, jenom utržená podrážka.

Na tento sjezd jsem nepřijel s radostí. A ani zde s radostí nestojím. Proč je náš sjezd nedobrovolný a můžu říct s jistotou, že pro žádného kandidáta na předsedu, včetně mě tedy, není radostný, to si myslím, že víme tady všichni. Určitě bychom byli rádi, kdyby v tuto chvíli byla sestavena vláda, kdybychom měli to vedení, které bylo, a naše strana už řešila spolu se svými koaličními partnery úkoly, které má vláda, případně parlament.

Ale není tomu tak.

Vzhledem ke stále se zhoršující situaci v oblasti bydlení obecně, a nájemního bydlení zvláště, zasedala v uplynulém týdnu v Praze pracovní skupina Mezinárodní unie nájemníků -- Úřadu pro země střední a východní Evropy. Přítomni byli zástupci sdružení nájemníků Polska, České republiky, Slovinska a Chorvatska. Účastníky pracovní skupiny přijal stínový ministr pro místní rozvoj Radko Martínek (ČSSD) a informován o jednán byl i ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič (ODS).

Nechtěl jsem se k problematice "partaje" už vracet, ale diskuse posledních dnů kolem mne o komunismu, majetku a mnohém jiném mne vyzvala zvednout tuhle kartu ještě jednou... Politická strana je dítětem devatenáctého století, o kterém víme zhusta jenom tolik, že je to století páry a díváme se na něj velice shovívavě jako na staré dobré časy. Toto nádherné devatenácté století vyústilo v období, které se nazývá "fin du siècle" a obecně označuje okolnost, že devatenácté století pokračovalo až do počátku první světové války, která se až do druhé světové války jmenovala Velká válka. Bylo to století, ve kterém se formovaly občanské ctnosti, které jsou dodnes pokládány za základ sociálního kapitálu evropské společnosti a to i tam, kde už po nich není ani vidu ani slechu. Toto století také vytvořilo současnou podobu evropské parlamentní demokracie a její neodmyslitelnou součást - politické strany.

• Proč v Izraeli, na jeho území, zůstali po válce 1948-49 nejen Drůzové ale i muslimští Arabové a žili s Židy v jejich státě v míru až po zbytek 20. století (dnes tvoří 30% obyvatel) a požívají plně lidských práv a svobod ?
• Berou v OSN v úvahu i práva židovských milionů uprchlíků z arabských zemí do Izraele nebo na ně kašlou, protože Izrael je integroval do své společnosti?
• Lze brát nabídky příměří vážně jako cestu k míru, když konečným cílem toho, kdo nabízí příměří, je vyvraždění těch, kterým je nabízeno ?

Fire Eagle - Ohnivý Orel, náčelník Seminolů, se vydal na cestu do města s malým vakem plným zlata, aby najal placeného zabijáka, který by ochránil jeho kmen a zlato z jejich tajného dolu. Našel jich sedm. V minulém týdnu konečně ODS zveřejnila svoji odpověď na Agendu 2010 , předloženou ČSSD - sedm statečných reforem pro svou budoucnost. A to určitě stojí za chvíli zamyšlení posouzení v rovině filmové, politické i odborné - ekonomické.

Začneme-li politickou rovinou, pak hned na úvod si řekněme, že není dobré opisovat, jak se o to pokusila sociální demokracie v Agendě 2010. Gerhard Schröder s tou svojí Agendou 2010 nakonec volby prohrál -- tak proč po volbách, které za vyhrané označit nelze, chce česká sociální demokracie následovat jeho příkladu? To pochopí jen málokdo.

Každý ale chápe, co jsou to falešní sobi.

Pořad TV Nova Na vlastní oči si zaslouží respekt pro profesionální investigativní práci. Škoda, že si kazí reputaci tendenčními reportážemi, jako byla ta od reportérky Jany Škopkové ze dne 29.11., která se věnovala systému mýtného v ČR. Nechci se tady zabývat pošpiněním dobrého jména společnosti Kapsch rádoby důkazy korupce, spočívající v rozostřených záběrech osob X hovořících o osobách Y kterak možná slíbily úplatek pro osoby Z. To nechme k posouzení soudu. Paní redaktorka se však znovu rozhodla udělat všem tápajícím jasno, která že je ta nejlepší mýtná technologie. Jako expertka si pro jistotu přizvala pro potvrzení svých závěrů hned několik "nezávislých" odborníků. Diváci se tak v rámci objektivity neměli šanci dovědět druhý úhel pohledu.

Jestliže "pirátské" kopírování je mimo jakoukokoli pochybnost odsouzeníhodným trestným činem, pak "výpalné" za prázdná média a atd. je nemorální okrádání všech těch, kteří autorský zákon neporušují a je postaveno na presumci viny.

Co udělala Česká protipirátská unie proti tomuto hanebnému "výpalnému", co proti němu hodlá dělat do budoucna a co hodlá dělat proti snahám zpoplatnit obdobným způsobem celý Internet? ptá se v otevřeném dopise Aleš Čepek:

Minulý týden byla ve Vídni prezentována nová kniha "Mezi Hitlerem a Himálajemi - výpadky ze vzpomínek Heinricha Harrera". Autor knihy Gerald Lehner v ní osvětluje, jakou úlohu hrál nacismus v životě tohoto světoznámého horolezce, který začátkem tohoto roku zemřel v Korutanech ve věku 93 let.

Světovou proslulost mu kromě jeho nesčetných výprav po celém světě a řady knih pak přinesl i v Česku v nedávné době v televizi uváděný hollywoodský film "Sedm let v Tibetu" s Bradem Pittem.

Heinrich Harrer a Tendzin Gjamccho, 14. dalajláma

Velice pozorně jsem si přečetl sloupek Jana Čulíka s názvem "Pořád propastný rozdíl mezi Českou republikou a Západem" včetně krásného úryvku ze Škvoreckého a rád bych poznamenal, že to tak nějak asi je. Nicméně bych neméně rád poznamenal, že to tak je u nás už od nepaměti a možná by bylo dobré se zamyslet, jestli to náhodou není hodné respektu podobně jako jiné odlišné názory a pohledy na svět.

V současné době probíhá spor o platnost odvolání členů Akademického senátu Akademickou obcí a nejen o to, jde mnohem o víc...

Jestliže by byl Akademický senát shledán platně odvolaným, bude to mít za následek skutečnost, že osoba navržená prezidentu republiky ke jmenování rektorem nebyla navržena Akademickým senátem VŠUP, a prezident se může dopustit jmenování rektorem někoho, koho ani jmenovat nemohl. Šlo by o závažný precedens, neboť by toto jmenování bylo neplatné.

K tomu: Jan Paul, Rektora VŠUP odvolal prezident ZDE

Řevnivost, nedospělá iracionalita, soukromničení a revanšistická zapšklost zavládly mezi pedagogy na VŠUP. Do svých žabomyších sporů a privátních zájmů zaplétají své studenty, pletou své exhibice do výuky a z veřejnosti si chtějí selektivní publicitou udělat arbitra. Dlouhodobý marasmus ve výtvarném umění, neujasněnost role školy vůči výzvě, vyplývající z názvu školy vysoká i zaměření umělecko - průmyslová, dlouhodobá absence koncepčního řízení programové náplně jednotlivých atelierů, neexistence společenské objednávky a z toho vyplývající bezkoncepčnost, bezbřehá rozpínavost směrem k "artistním" disciplínám - to vše dělá z mé alma mater trosku, kterou bych nemohl s klidným svědomím dnes doporučit ke studiu nikomu.

Reakce na článek Jana Paula "Volba nového rektora VŠUP ve stínu nejasností aneb republiku si rozvracet nedáme! Nikdy!"

Vážená redakce Britských listů,

jsem dlouholetým čtenářem BL a vážím si vašich, často polemických textů a názorů. Jsem jednoznačně zastáncem kritického myšlení, které vytváří prostor pro realitu slov V.Bělohradského, cituji: ..... nabízet lidem polemický obraz o nich samých - když mu lidé porozumí jako svému obrazu, změní se. To je podstata moderní společnosti: změna tu není výsledkem vnějších tlaků, ale otřesů, které vyvolávají uvnitř obce její polemické obrazy.

Ovšem to, co se na vašich stránkách objevilo v pátek 8.12.2006 z "pera" Jana Paula, pod titulem : Volba nového rektora VŠUP ve stínu nejasností aneb republiku si rozvracet nedáme! Nikdy!, je bohužel jen zdánlivá investigativní žurnalistika.

Odmítám reagovat ( jak by si J.Paul asi nejspíše přál?!) na snůšku polopravd, překroucených argumentů a vyslovených lží. Přesto dodávám: o situaci na VŠUP, toho bylo poslední rok napsáno poměrně dost.

Po přečtení článku Jana Paula, zveřejněného na Britských listech není možné nereagovat. Ze článku je jasně patrné, že základem mu byly informace zprostředkované osobou pana Baláže, který je v něm několikrát citován a za jehož práva "menšiny" se autor staví. Celý článek se však bohužel netváří jako vyjádření autorova osobního názoru, který se třeba i může zcela ztotožňovat s názory a pocity pana Baláže, ale jako seriózní investigativní žurnalistika, která se snaží veřejnosti předkládat ověřená fakta a upozorňovat na nešvary společnosti. Jenže článek podstatným způsobem veřejnost dezinformuje a manipuluje s jejím míněním.

Pokusím se proto zcela věcně a proto možná i trochu suše a málo poutavě, protože bez emocí, reagovat na tvrzení v článku uvedená.

Britský premiér Tony Blair v pátek řekl radikálním muslimům, žijícím v Británii, že mají "povinnost se integrovat" do britské společnosti. Varoval je, že jim nebude dovoleno, aby ignorovali to, co charakterizoval jako "základní britské hodnoty demokracie, snášenlivosti a respektu pro právo". "Naše snášenlivost je tím, co dělá Británii Británií. Tomu se buď podřídíte, anebo sem nepřicházejte. Nechceme tu šiřitele nenávisti, bez ohledu na jejich rasu, náboženství, či přesvědčení," zdůraznil Blair.

K tomu: Jan Čulík, "Kauza Vadas a Hučín: My o koze a Hučínovi stoupenci o voze" ZDE

Hluboce jsem, jak se zdá, urazil prohučínovské sympatizanty, když jsem ve své recenzi poukázal na to, že film Martina Vadase, údajně o Hučínovi, nedávno odvysílaný v České televizi, je jen zmatenou mozaikou subjektivních názorů z druhé či třetí ruky a neanalyzuje meritum věci. Napsal jsem, že je docela dobře možné, že je Hučín obětí české justice, avšak že se Vadasův film tímto tématem analyticky nezabýval a nepřinesl žádná fakta.

Známí dezinformátoři se snaží vytvořit dojem, že existují pouze zlí Iráčané, kteří jsou k americkému "osvobození" chladní, případně je už Američané štvou, a ti dobří, který se americkým vojákům vrhají kolem krku. Nebo že člen strany Baas rovná se zarytý saddámovec až za hrob. To je podobná kravina jako tvrdit, že dnešní komunisté by nejraději probudili k životu Leninovu mumii. Vměšovat se do přirozeného vývoje v Iráku se neosvědčilo po Saddámově pádu a tím méně se může osvědčit dnes.

Boris Cvek tvrdí, že nacismus a fašismus jsou dvě výrazně odlišné ideologie, přičemž rovnítko fašismus=nacismus si vymysleli komunisté, aby odvrátili pozornost od rovnítka nacismus = komunismus. Současně uvádí, co považuje za typické a tedy podstatné pro fašismus na straně jedné, a nacismus a komunismus na straně druhé. Jeho tvrzení obsahují nejen řadu nepřesností, ale většinou mu zcela ušlo, co je "point" kritizovaného článku.

To, co vidí jako shodné a co je podle něj výrazně odlišné, není pouze nepřesné v přímém smyslu, ale také neúplností.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Již více než desetiletí se v odborné literatuře i na nejrůznějších odborných fórech hovoří o rozšířeném konceptu bezpečnosti. Znamená to, že základním privilegovaným referenčním objektem bezpečnosti přestává být stát, nebo jak uvádí některé autority, "národní stát". Do úvah odborníků vstupují i další entity - např. jednotlivci, nejrůznější komunity, soukromé hospodářské subjekty, národy, a nadnárodní nebo nadstátní uskupení. Klasické chápaní odpovědnosti za bezpečnost, která leží v zásadě v jedné horizontální úrovní v rukou národního státu, dostává druhý rozměr a to vertikální. Ten prostupuje od jednotlivce až k nadnárodním nebo dokonce globálním strukturám.

Polemika s článkem pana Klepetáře "Cena života i smrti a odškrtávači počtu mrtvol".

Chtěl bych poněkolikáté zdůraznit, že tento konflikt dusí jak Palestince, tak Izraelce, a sebevražedné atentáty palestinských obyvatel jak v okupovaném území, tak i na území Izraele nesou jeho hlavní rysy a vykreslují jej v té nejsyrovější, nejtragičtější podobě. Míra útlaku vždy vyžaduje zpětnou vazbu a jakési zrcadlo, v němž se odráží pekelná zkušenost týraných a jejich modus vivendi ; činy pro nás tak nepochopitelné.

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Masarykova univerzita v Brně pořádá příští týden seminář o nejrůznějších aspektech života v postkomunistických, potažmo demokratických společnostech pro běloruské i české studenty. Mimo jiné na něm vystoupí Petr Uhl, Jan Zahradil, Petr Pithart, Ivan Havel, Václav Žák, Bohuslav Binka a Jan Čulík.