Jistě si řeknete, že je to skvělý úspěch a že naše společnost se konečně humanizuje a stává součástí vyspělé euroatlantické demokracie. Posuďte na příkladě ze života sami. Mojí přítelkyni je již přes padesát let. Žije sama se svým sedmadvacetiletým synem. Syn se začal v poslední době vášnivě oddávat kouření, alkoholu a také drogám. Nedávno přišel brzy ráno domů. Byl ve značně agresivní náladě a napadl svoji matku. Matce se podařilo ubránit, uniknout z jeho dosahu a nepříčetného jej zamknout v pokoji. Potom zavolala telefonem policii o pomoc.

Policie se dostavila na místo činu asi po 15 minutách. Dva mladí policisté, trochu starší než její syn, obhlédnuli situaci. Se synem blábolícím různé nesmysly a výhrůžky neprohodili ani slovo. Asi ze strachu, aby jej ještě více nepodráždili. Potom se obrátili na matku a sdělili jí velice moudrý výrok: "Paní, jak jste si syna vychovala, takového jej máte." Nechali zkoprnělou matku na místě činu a odešli. Patrně měli s výchovou synů velké zkušenosti. Asi nebudu sama jediná, kdo si myslí, že moje přítelkyně vychovala svého syna určitě lépe, než matky oněch policistů své synáčky.

Přespříliš moudrosti policii asi škodí. Více by jí slušel respekt a schopnost zásahu. Leckdo by jim možná potom odpustil i tu jejich někdy dutou hlavu. Takto, pokud nebudete vědět, co dělat, tak si zavolejte polici. Možná vás eskort službou přijedou obveselit moudří šašci. Jestliže však někdo napadne slabou ženu, tak koho zavolat? To nevím.