K údajnému odvolání Akademického senátu VŠUP (dále jen AS) ze dne 3. 7. 2006 není možné se vyjádřit, protože usnesení o takovém odvolání nebylo AS nikdy doručeno. Totéž platí o údajné petici ze dne 16. 5. 2006 v níž část akademické obce (dále jen AO) měla vyjádřit AS nedůvěru.

Nebyla nikdy předložena a teprve v nedávno vypracované žádosti o přezkoumání rektorských voleb vypracované Richardem Balážem a MgA Janem Morávkem byla v části přílohy přiložena také kopie její titulní strany. A to zcela opomíjím fakt, že vyjádření nedůvěry a odvolání jsou rozdílné akty, jež nelze zaměňovat a že o vyslovení nedůvěry rozhoduje pouze PLÉNUM AO.

První skutečností, ke které se AS vůbec mohl vyjadřovat bylo hlasování členů akademické obce o odvolání senátu, které se konalo dne 13.10.2006 na detašovaném pracovišti VŠUP ve Zlíně, kde pro toto odvolání hasovalo 39 členů AO. Toto shromáždění bylo svoláno do místa vzdáleného cca 300 km od hlavního sídla instituce a jeho konání bylo oznámeno pouhý jediný den před jeho konáním a to pouze na intranetu školy, což rozhodně není forma oznámení takto kruciálních záležitostí na VŠUP "obvyklá" (závažné události se kromě intranetu na VŠUP vždy oznamují vývěskami v její hlavní budově a to na více vhodných místech, především pak logicky u vstupu do budovy).

Je pochopitelné, že většina členů AO, která tak něměla možnost uplatnit svá práva se k věci vyjádřit, se cítíla poškozena a rozhodla se vyjádřit svůj postoj podporou legitímních procesů vedených AS formou podpisové akce s náležitostmi petice. Tuto podporu svým podpisem deklarovalo ve velmi krátké době 166 členů AO. AS byl s touto podporou seznámen na řádném zasedání a následně mu byly řádně vyplněné podpisové archy předány. Senát proto musel takovou skutečnost brát v potaz i kdyby nechtěl.

Je zajímavé, že o této skutečnosti Jan Paul (resp. Richard Baláž) takticky pomlčel. Kvůli podezření z nelegitimnosti pokusu o odvolání ze dne 13.10.2006 požádal AS o zpracování právního rozboru AK Vašíček, Frimmel & Honěk.

Rozbor zpracoval JUDr Dan Dvořáček, který se dlouhodobě zabývá obl. vysokoškolské legislativy. Rozbor zcela přesvědčivě argumentoval ve smyslu nelegitimnosti výše popsaného aktu odvolání AS. Proč i o této skutečnosti Jan Paul mlčí, je mi nejasné.

Že by opomněl vícezdrojový sběr informací? To, že si vzhledem k situaci na škole zastupující prorektor MgA Petr Larva PhD nechal zpracovat svůj posudek od advokátní kanceláře dle svého výběru je věc vcelku pochopitelná stejně jako to, že jeho výsledek odpovídal zadání, které kancelář dostala. AS ovšem zastupuje celou AO a nikoli jen a pouze úzce profilovanou skupinu, jejích členů. Není třeba, aby členové AO měli právní vzdělání, na jehož absenci žehrá pan Larva. V této věci by postačilo minimum právního citu a soudného rozumu, aby se člověk neukvapil a osud instituce neidentifikoval s přáním 39 lidí, kteří si osobují právo rozhodovat jménem 450 ostatních. Oba právní rozbory jsou ostatně AO k dispozici na intranetu školy.

Jan Paul ve svém článku dále konstatuje, že samotná volba rektora měla prý nestandardní průběh. Tvrzení se opírá o tradici, jak se rektorké volby konaly v minulosti. Pravdou ale je, že právě v minulosti se volby nekonaly důsledně podle platného Volebního a jednacího řádu AS VŠUP, protože je nikdo tak důsledně jako letos nesledoval a nehledal pochybení. Návrh na jmenování rektora upravuje volební a jednací řád ve svém čl.4 takto:

Právě kvůli bezprecedentnímu tlaku, kterému byl tento senát během své práce vystaven, musely volby probíhat co nejdůsledněji podle platného předpisu, a to si vyžádalo některé změny proti volbám minulým (přitom i minulé volby se vždy trochu jedny od druhých lišily) Jak vidno o institutu volební urny (navíc o volbu se zde ani nejedná) předpis nehovoří. Naopak vyžaduje shromáždění návrhů ze všech ateliérů, což by použití urny při domyšlení do důsledků v žádném případě neumožnilo. Jde totiž o to, že senát se musel pokusit sebrat návrhy prokazatelně Z ATELIÉRŮ. Proto byly návrhy podávány pomocí atelierových archů. Samotná nominace přitom byla anonymní. Každý atelier mohl teoreticky nominovat neomezený počet kandidátů, tedy každý jeho člen opět teoreticky neomezený počet. Nebyla přitom vyžadována žádná autorizace. Nešlo tedy o návrhy ateliérů, ale dle litery předpisu "z ateliérů".

Proč se článek Jana Paula pokouší o podsunutí úmyslu "odmítnutí některých kandidátů již zástupcem atelieru"? Pokud bychom ovšem předpis vykládali do důsledku "ad absurdum", zjistili bychom, že by vlastně kterýkoli atelier mohl rektorské volby zcela znemožnit, pokud by prokázal, že AS nesesbíral návrhy právě z toho konkrétního atelieru (atelier by prostě žádný návrh nepodal).

Byl tedy alespoň učiněn pokus zcela transparentně umožnit naplnění litery předpisu. Oproti předpisu byla dokonce dána možnost navrhovat i každému členu AO, který není členem žádného z atelierů (hle, proč tuto skutečnost faktického porušení předpisu pan Baláž opomněl?).

Zvolený způsob byl tedy zřejmě jediným možným, který zaručil každému členu AO uplatnit svůj návrh svobodně a anonymně a zároveň transparentně dokázat úsilí dostát liteře předpisu. Senát jistě zvažoval opakování zvyklostí z dob minulých senátů nedržet se zcela předpisu, ale vědomí v takovém případě zcela oprávněně napadnutelné volby, jej od toho odradilo.

Zvoleným způsobem bylo (na rozdíl od voleb minulých) možno transparentně doložit, že žádná nominace nebyla svévolně vyřazena (vyzvednuté a odevzdané nominační archy byly zaprotokolovány a jsou součástí archivu AS VŠUP). Jména vzešlá z návrhů sebraných z ateliérů byla zveřejněna. Návrh kandidáta není volbou. O žádných preferenčních hlasech se předpis nezmiňuje, natož o přihlížení k nim v samotné volbě. Bylo by zcela zavádějící projem preferenčních hlasů svévolně instalovat. Je snad každému jasné, že pojem nominace už v sobě nese fakt, že kandidát nominovaný jedním členem AO má pro volbu stejnou validitu jako kandidát navržený členy třemi.

Průběh voleb je logicky konstruován tak, aby roli nehrál kamarádšoft, ale schopnosti, které se snaží každý kandidát prokázat právě v čase po přijetí své kandidatury. Jasným argumentem budiž také loňská zkušenost, kdy mícháním jablek s hruškami v podobě nominací jednotlivců a kolektivů celých ateliérů (což byl originální výmysl právě voleb minulých, vedených AS, jehož členem byl Richard Baláž) vstoupil pojem "preferenčních hlasů" do volební kampaně prof. Borise Jirků.

Přestože se v letošních volbách sešel bezprecedentní počet kandidátů, nevyužit AS své pravomoci selektovat tedy "zvážit jejich předpoklady k vykonávání rektorské funkce a doporučit kandidáty postupující do druhého kola" (viz výše uvedený čl.4 volebního a jednacího řádu), a doporučil do druhého kola kandidáty všechny. Prvním kolem voleb se rozumí právě ona možná selekce kandidátů.

Až zoufalé dryáčnictví projevuje Jan Paul, když nazývá hlasování na shromáždění AO dne 27.10.2006 posttotalitním aktem (proč mu pak pokus o převrat vedený 39 lidmi nepřijde aktem přímo totalitním?). Toto shromáždění bylo iniciováno statutárním zástupcem VŠUP Petrem Larvou.

V největší posluchárně školy , kde se odehrálo, bylo namačkáno cca 120 osob, což už je vzorek AO VŠUP vcelku reprezentativní. To, že na návrh jednoho ze svých členů (nešlo zároveň o člena senátu) se přítomná část AO spontánně rozhodla hlasovat o odmítnutí návrhů statutárního zástupce Petra Larvy, které by vedly ke zrušení řádně probíhajících voleb a jejich odložení na neurčito (hrozila by blamáž), nemá s činností AS nic společného. Nevím proto, jakým postupem mohl tedy AS členům AO odepřít jakoukoli možnost vyjádřit zásadní nesouhlas k regulérnosti a průběhu rektorských voleb, jak prohlašuje pan Baláž?

Omezila snad AO sama sebe? Pan Baláž dobře ví, že něco takového je nesmysl a on sám je toho důkazem. Má naprosto volný prostor k vyjadřování svých názorů i nesouhlasů a naprosto svobodně své právo využívá. Nikdo mu v tom nebrání. Musí ovšem pochopit, že ve svobodné společnosti také jeho spoluobčané mají právo té drzosti vyjadřovat svůj názor který se neslučuje s jeho a dokonce mají právo zastávat názory, které mohou být většinové proti těm jeho. Měl by pochopit že právo vyjadřovat názor a nesouhlas neznamená, že by se právě jeho názorům měla přizpůsobit společnost celá. Pochopení principu demokracie jako práva vnutit svůj názor většině je, pevně doufám, nesprávné.

Filipika pana Paula proti prohlášení vedení školy k faktu zpochybňování právoplatnosti rektorských voleb je směšná. Vedení školy je povinno k takové věci zaujmout stanovisko. Jeho zastáváním pak vůbec nikomu nebrání ani zabránit nemůže ve svobodě vyjádřit svůj názor. Pouze dává najevo, že se distancuje, jinými slovy se s takovým názorem neztotožňuje.

Obdobné platí i pro stanovisko Správní rady VŠUP. Odkazování Správní rady do mezí zákona, kde by podle Jana Paula měla "slušně řečeno mlčet", nemyslel snad autor článku vážně. Třešničkou na dortu článku Jana Paula jsou podsouvané asociace s dobou socialismu. Třešinkou v pravdě nestravitelnou, abych se na závěr "vcítil" do literární licence Jana Paula. Tolik k věcné a proto tak nudné problematice dezinformací, manipulací a polopravd v článku Jana Paula. O tom, zda je Richard Baláž blázen, prorok nebo mučedník, odmítám diskutovat. Není to problém můj a dokonce ani VŠUP.

V Praze dne 8.12.2006

Josef Čančík, student 6. ročníku VŠUP v Praze, člen SK AS VŠUP