Ještě absolventi mého ročníku patřili a patří svými znalostmi, pracovitostí i talentem ke špičce. Absolventi dnešní jsou mnohdy nezaměstnatelní, což jsem si ověřil v minulých letech v praxi. Chtějí dělat umění a "užitnost" je nezajímá. Mnohdy neumí ani řemeslo, natož aby v něm hledali základ tvorby. Chtějí být pouze slavní... Co nejrychleji. Marketing a propaganda je pro ně víc než práce.

Mohl bych a asi bych i měl doporučit těm, kteří tuto školu a její pedagogy financují, provést forenzní audit nakládání s veřejnými penězi za uplynulá léta, prověrku fungování všech samosprávných institucí, legality a legitimity jejich rozhodnutí a zvážit poté, zdali ještě existuje veřejný zájem, který by ospravedlnil veřejné financování a existenci tohoto učiliště. Tato škola potřebuje silnou, nekompromisní a všemi respektovanou osobnost ve svém čele s jednoznačným cílem obnovit smysl existence tohoto učiliště a manažerskými schopnostmi v oblasti krizového řízení a já, její absolvent, žádnou nevidím.

Zde je neoddiskutovatelná role ministra školství a jeho akreditační komise, zde je neoddiskutovatelná role NKÚ a možná i kriminální policie. Svou kompetenci v případu by si měl přiznat i školský výbor Poslanecké sněmovny. Protože zatímco s mnoha tématy ztratil tento výbor v minulém období spoustu času, neviděl jsem zde jakýkoliv zájem o vysoké umělecké školství a kvalitu jeho výuky. Je na čase udělat na VŠUP komplexní due dilligence - hloubkovou kontrolu všech interních procesů a dlouhodobě neřešených sporů.

VŠUP už dávno není tím, čím bývala, protože český průmysl už také není tím, čím býval. VŠUP dneška není ani stylotvorným Bauhausem, ani učilištěm pro "aplikované" disciplíny ve vazbě na konkrétní výrobce, ministerstvo průmyslu či Design Centrum ČR. Hraní si na umělce není umění. VŠUP si neumí poradit se svou, sedmnáct let trvající tvůrčí svobodou. Je křivým obrazem pokřiveného světa pseudokulturních výbojů, dávno vyčpělého konceptualismu a dávno viděného formalismu. Je stejná, jako neupravená, syrově bezprostřední odpověď jejího pedagoga Jiřího Davida v Britských listech. Iracionální. David se dopouští těžko pochopitelných koncepčních chyb - neargumentuje věcně, ale emocionálně, používá apriorních odsudků namísto střízlivosti dokumentace detailů. Nejspíše proto, že solidní argumentace musí být podložená fakty a David podklady nedodal...

Takže se po nich podíváme sami.