Trocha historie

Rezolucí OSN z 29. 11. 1947 o rozdělení zbylého mandátního území (to je ona nepřeložená partition D. Veselého) byla založena legitima státu Izrael i státu Arabů v Palestině, Z té největší části Britského mandátního území Palestina vzniklo již dříve Jordánsko. Druhý den napadli palestinští Arabové na celém území palestinské Židy a ještě před oficiálním vyhlášením státu Izrael jich několik set zavraždili, zabili a zranili. Celkem bylo zavražděno nebo padlo 6000 Židů během této doby a během následující války.

Do období 12. 1947 - 5. 1948 spadá i obléhání židovských čtvrtí v Jeruzalémě arabskými ozbrojenci a ukončení blokády operací Nachšon (duben 1948). Předávám dva pohledy na událost v Deir Yassin, arabské vesnici ležící na trase nákladních aut, s kterými Židé osvobodili desetitisíce obležených, vyhladovělých a z posledních sil se bránících Židů.

Čtenář může srovnávat.

a) "Jako clenky teroristicke organizace Irgun jste tam jako 17-tilete holky-zidovky za ziva vyrezavaly z tel tehotnych Arabek jejich deti a macetami jste jim usekavaly hlavicky. Arabskym chlapum jste za ziva urezavaly penis. Sveho boha Jehovu, ktery zada lidske obeti, skutecne umite oslavit velkolepe. Musel to byt hrejivy pocit citit na vlastnich rukou teplo vrele lidske krve. Jestlipak ten pocit stale mas? V zadnem civilizovanem ani necivilizovanem jazyku ne-existuje slovo pro zvrhlost s jakou vy zide uctivate sveho boha Jehovu. Lide, kdyz se setkaji s nepredstavitelnou zhovadilosti,  to  nazyvaji bestialitou. Bestialita oznacuje zvirecke chovani. Ale tim se zviratum krivdi. Hyena nebo zralok svou korist nemuci a navic provadeji uzitecnou cinnost pro zachovani prirodni rovnovahy. Mozna, ze jsi z toho masakru prinesla kus arabskeho odevu promoceho jejich krvi a usila jsi z toho Jarmulku, kterou nasazujes na hlavinky zidovskych deti pri zidovskych ritualech."

Zdroj: diskuse na internetu (jde o koncentrát arabských tradic o této události zhuštěný a předložený neznámou českou hlavou, první dvě věty se uvádějí, nejen na Blízkém Východě, jako fakta)

b) Výzkumná studie, provedená na universitě v Birzeitu poblíž Ramalláhu (ano, na západním břehu je Arabská universita ) uvádí, že muži z Deir Yassinu se aktivně účastnili násilných akcí proti židovským cílům a že mnoho mužů z vesnice bojovalo společně Abd-el-Kadr el-Husseinim v bitvě o Kastel. U vjezdu do vesnice byly vyhloubeny příkopy a více než 100 mužů bylo vycvičeno a vyzbrojeno puškami a automatickými zbraněmi Bren. Byla zřízena místní strážní jednotka a 40 obyvatel hlídalo vesnici každou noc.

Knaana Sherif, The Palestinian villages destroyed in 1948 -- Deir Yassin. Birzeit University, Documentation and Research Department ,1987

V článku "Deir Yassin -- oběti zbraní a oběti propagandy" Paul Holmes z agentury Reuters uvádí rozhovor s Mohammedem Radwanem, který v roce 1948 obýval Deir Yassin a bojoval několik hodin, než mu došly náboje.

zdroj ZDE

M. Radwan sepsal 93 zabitých a uvedl "...Vím, že když mluvím, je Bůh nade mnou, Bůh zná pravdu a Bůh nodpouští lhářům. ... Nebyla znásilnění. To všechno je lež. Nebyly tam těhotné ženy s rozříznutým břichem (v originále "slit open") . To byla propaganda vydávaná Araby, aby mohly arabské armády provést invazi. ... Podle těch řečí o Deir Yassinu došlo k vysídlení lidí z Palestiny"

Společný informační zdroj: ZDE

Tak zvaný džaninský masakr: 500 obětí se smrsklo na 50 zabitých, převážně ozbrojenců. Pověst z části přetrvává, existují však weby pečlivě analyzující přehnané zprávy z tzv. palestinských území, objevilo se nové slovo pro tento typ zpráv -- "Pallywood".

O mučení vězňů v Gaze referuje izraelský web, vůči oficiální politice Izraele velmi kritický . Lidé, kteří do něj přispívají, jsou ovšem též těmi, kteří mají být podle charty Hizballáhu vyhlazeni, nebo, při pobytu mimo Egypt, zabiti (podle fatwy egyptského klerika Safwata Higazího). Web cituje zprávu Amnesty International o internaci tisíců palestinských Arabů po 27.2.2002: . "...AI dostala zprávy, že několik zadržených vyslýchaných izraelskou bezpečnostní službou GSS bylo vystaveno delší spánkové deprivaci, shabehu (shabeh -- dlouhé stání či sezení v bolestivé pozici), bitím a násilnému třesení." Tedy žádná znásilňování žen psy a jiné hrůzné citace Pinochetovy mučírny přeživších. Přeplněné tábory, kritizovatelná lékařská péče ano, nucené pití vlastní moči ani psí sex ne. A shabeh není kozelec.

Podívejme se, kdo jsou dle Amnesty International vězni a na koho se zaměřují výslechy s mučením. Většina vězňů, předpokládám, nikoho nezabila. Zpravodajská služba hledá politické vrahy a organizátory teroru. Pokud jste, čtenáři, vyrostl v Evropě, asi mučení nerad. Já vůbec ne, znal jsem absolventy nacistických koncentráků i věznic, komunistických kriminálů a uranových lágrů a i muže přeživšího Pol Potovu mučírnu Tuol- Seng.

Ale to, co se u nás běžně na fotografiích neukazuje, to byste rádi?

  Dva izraelští záložáci ve strážní službě Yesef Avrahami a Vadim Novesche zabloudili 12. 10. 2000 a snažili se najít pomoc na palestinské policejní stanici v Ramalláhu. Dopadlo to takto -- lynč a zohavení mrtvol.

zdroj BBC: Lynch mob's brutal attack ZDE

Dospělí i děti se z toho lynče radovali (video ze Západního břehu bývalo k vidění na webu You Tube, další natočil italský TV štáb, italské video převzala též BBC). Fotografie obětí byly snad kdysi na serveru izraelské armády či deníku Maariv, nyní jsou k vidění například na webu stoupenců tvrdého postoje vůči Arabům (Upozornění -- web je silně pravicový, politicky naprosto nekorektní a xenofobní, ale tak závažné snímky nefalšuje, ono by se na to brzy v Izraeli přišlo a největším kritikem Židů jsou Židé) i jinde. Fotografie umučených i chování davu jsou potvrzeny svědectvím kameramanů a fotografů z Evropy, např. Marka Seagera (Sunday Telegraph, 15.10. 2000)

Ovšem, pro někoho jsou neozbrojení záložáci také vojáci, kteří musí s nějakým tím umučením počítat. Ale co civilisté v kavárnách a v autobusech a děti? No, pravda, jsou nebo budou taky vojáky, že... Opravdu nejde o atentát na nevinné, ale o hrdinství?

Od září roku 2006 ve školních učebnicích palestinských Arabů Izrael neexistuje. Celé území je výlučně popsáno jako arabské. A podle arabské mediální propagandy Židé nikdy před vznikem sionismu v Israeli nežili a Kanaanejci byli Arabové.

Evropská Unie palestinské vlády finančně podporovala, včetně tisku školních učebnic (v Italii) a v podstatě bez kontroly. Tedy, - podpory režimu jehož konečným cílem je likvidace Izraele a vyvraždění Židů se spoluúčastnili čeští daňoví poplatníci.

17. 4. 2006. 9 mrtvých, 68 zraněných. Islámský Jihad identifikoval atentátníka: Sami Salim Mohammed Hammed.

foto Avi Cohen,Tel Aviv , Fotorepro AP

Irán již poskytl palestinským Arabům 300 milionů dolarů. Těm, kteří chtějí argumentovat sociální a zdravotní péči Hamasu čili jeho humanitou bych rád připomenul, že i nacisté se o své chudé starali a po záboru taky rozdávali polévku chudým ne-Němcům. Evropské diplomatické aktivity nebyly a nejsou k ničemu čím dál více a srovnávání evropských diplomatů s Daladierem a Chamberlainem se už ani nedá použít.

Často se dočítám o tři čtvrti milionu palestinských uprchlíků z Palestiny, zejména když jde o peníze z Unie a předstírání lidského zájmu. Během prvních dvaceti let své existence absorboval Izrael židovské uprchlíky z arabských zemí v počtu cca 800 tisíc. (Nejen) česká media mi to zatajují a lidsky to nikoho vEvropě taky nezajímá.

Izrael nemíní vymazat z mapy žádný stát, ani vyvraždit celá etnika. Ale ani nemíní uposlechnout volání sekty Natorej Karta (rabbi Moshe Hirsch) a nebo Židů postižených stockholmským syndromem (Gush Shalom, Peace Now). Se zostřením postojů Iránu, Syrie, Libanonu ovládaného Hezbullahem a palestinských hnutí vůči Izraeli a i vlivem neschopnosti a nerozhodnosti "starých" izraelských politiků včetně Ehuda Olmerta dochází i k radikalizaci izraelské politické scény a vyskytují se úvahy o odsunu Arabů ze Samaří, coby páté kolony, z Izraele. To se asi málokomu z nás v Česku líbí, ale pořád jde více o životy Židům než Arabům. Nemohu si vzpomenout, že by kdy Židé propagovali paušální nenávist vůči Arabům či vůči muslimům a jejich vyvraždění. MeinKampf, Protokoly sionských mudrců a jiné odpornosti tohoto druhu jsou ovšem ve světě islámu knihy čtené i filmované, sledované v TV o Ramadámu a jejich obsahu se pevně věří.

V případné diskusi o nestrannosti mohu říci jen to, že při posuzování blízkovýchodního konfliktu nejsem citově nestranný, když se tam jedná o bytí a nebytí židovského národa.

O ceně novinářské práce

Chronické selhávání novinářů v Evropě s "žido-křesťanskými kořeny" už také nepřekvapuje. Vždyť jak vypadá to největší nebezpečí světovému míru, které vyrobili evropští novináři a komentátoři na mapě? Je to jen zrnko písku obklopené rozsáhlou plochou muslimských zemí -- od Mauretánie až po Indonésii. Počet arabských či muslimských obětí válek, ve kterých se Izrael od roku 1948 angažoval, je tak cca 20 tisíc. Počty muslimských obětí Francie, Ruska či USA jdou do statisíců. Počet obětí válek a bojů mezi muslimy samými bude dle mého názoru srovnatelný - stovky tisíc až miliony. Jak píší novináři o jiných konfliktech? Třeba o tom v Sudánu, Etiopii, Indii, Thajsku, či na východním Timoru? Zajímalo je někdy, jestli tam nemuslimové bojují dostatečně čestně a podle představ o pravidlech válčení levičáků ze salonních pohovek, kteří nepřišli o čtvrtinu svých příbuzných v bojích o existenci? U Izraele je to zajímá velice, včetně spekulací, že legitimní stát nemá právo na existenci. Na podporu této myšlenky (diktováno strachem nebo jen hloupostí?) vyhrabou i atraktivní snímky členů Natorej karty (méně než promile všech Židů na světě) s plakáty.

Českým novinářům postačuje a musí postačovat držet se evropského, proislámského trendu. Ale i u nás se objeví malá, ale naše, připrcatěle česká antisemitská sprostota. Příklady níže jsou převzaty ze zpravodajství serveru Aktuálně:

1. "Izrael našel naftu, co vytěží Arabové?" Titulek dehonestující -- srovnej s psaním o nejkvalitnější naftě světa na Moravě : (Izrael je v palivech zcela závislý na dovozu)

2. "Izrael vyhlíží nového mesiáše. Rusa" Další dehonestující titulek: (Židovský emigrant ze Sovětského svazu, samozřejmě se uvede -- miliardář, zaplatil dětem ze Sderotu, ostřelovaného z pásma Gazy, odpočinek u moře.

3. "Izrael likviduje Hizballah pomocí špičkové techniky" Po kliknutí uvidíte: videoreportáž ke článku. Libanon: 54 obětí náletu, z toho 37 dětí. Jenže od té doby se ví,, že nálet byl o asi 6 hodin dřív, než budova spadla. Žádný titulek typu: Hizbaláh používá civilisty jako lidské štíty (i na propagačním videu Hizbaláhu byl díky nepřesnému střihu asi ¼ sekundový záběr, kterak dodávka s raketometem parkuje vedle budovy lemované ozdobnou zelení.). Žádné video raket vystřelovaných od obytných domů, přitom obě videa byla volně dostupná prostřednictvím izraelských zastupitelských úřadů). Takže, Izrael = mocný a ubližující agresor. Atd.

4. "Po stopách války", autor Martin Novák, 17. 8. 2006: Libanonci prchají, Izraelci se stahují (jaký je rozdíl mezi ohroženým civilistou v Libanonu a v Izraeli?). Evakuace turistů z Libanonu uvedena, v Galilei nebyli turisté?

Pokud se komunistických levičáků týče, nepřekvapuje mne nic. Už Stalin získal na svou stranu muslimy. On ten nacionální socialismus ve Sjednocené arabské republice a sovětský socialismus našly společnou řeč i cíl: zničení liberálního Západu. Nešlo jen o boj proti kolonialismu, ale také proti sionismu. (A možná , jak z některých, v normalizaci nezdatných komunistů po roce 1969 vypadlo , o urychlení demoralizace zkaženého Západu pomocí drog...)

Nestalinističtí novináři a komentátoři se mi jeví jako lidé, kteří by potřebovali do světa na zkušenou, ale pokud možno ne na tržiště senzací s předem utvořenou názorovou šablonou, spíše si to své projít, "osahat", ztratit se v různých davech -- to aby organisátoři novinářských show a místní cenzoři ztratili na chvíli kontrolu, promyslet a nepsat stylem nezodpovědných puberťáků (všechno je skvělý a všichni super, spali jsme ve spacákách, vezl mne rikša, pěšky jsme přešli Alenbybridž, smlouval jsem skvěle na súku). Novinařina nepodložená dostatkem charakteru, pevné kondice a znalostí tématu i sebeuvědoměním si sebe jako novináře a ne jako kandidáta na post ředitele vesmíru, může být pro nás, čtenáře, velmi drahá.

Odškrtávači počtu mrtvol ve konfliktu 500 milionů proti 5ti milionům, naivkové manipulovaní propagandisty té či druhé strany. Fotoreportéři, fotografující v koutě tržiště "bojovníka" statečně mávajícího vlajkou, evropští reportéři kdysi v roce 1939 vzrušeně sympatizující s Německem, hanebně napadeným polskými bandity (nacistická inscenace přepadu radia Gleiwitz). Slouhové ideologií, režimů i církví, trpaslíci soudcující dějiny a s universálními recepty na lepší příští, kritikové papírků na chodníku, kteří necítí vražedný smog o 500 metrů vedle zorganizovaný "našimi radními" ... .

Ti všichni - jakou mají cenu? Jakou mají zodpovědnost?

V době války o Kosovo jsem vyzval k záchraně tři čtvrtě milionu uprchlíků z řad muslimských kosovských Albánců (BL 31.3.1999). Za svou tehdejší výzvou si stále stojím. Nemohu za to, že od požadavku autonomie (Ibrahim Rugova), přes pogrom na Srby za přihlížení mezinárodních jednotek ( www.decani.org/news_pogrom.html ) spěje vývoj k odtržení Kosova, snad i k opětovnému směřování k vytvoření "Velké Albánie" za aktivního souhlasu mezinárodního společenství. Lze mne těžko vinit z apriorní antimuslimské zaujatosti, jen proto, že mám výraznou nechuť k oslavovanému a nezdařenému multikulturnímu experimentu i k rozbíjení Srbska. Ostatně, během života jsem měl i mezi muslimy pár docela dobrých známých a žádné špatné známé. Domnívám se, že mohu tedy alespoň zčásti reagovat i na směs fakt a rétoriky v článku Daniela Veselého.