Blaho pro střední a východní Evropu

Úřad pro cla a ochranu hranic Spojených států požaduje od roku 2003 informace o cestujících od leteckých společností - podrobné informace o přepravovaných osobách, tzv. Passenger Name Record (PNR). Celkem šlo o 34 různých dat, které aerolinky musejí poskytnout americkým úřadům během 15 minut po odletu letadla do USA. Zahrnují mj. jméno, adresu, datum narození, telefonní číslo, čísla úvěrových karet, jídlo objednané v průběhu přepravy či počet a váhu zavazadel. Je zakázáno předávat data, jež by mohla svědčit o náboženském vyznání, etnickém původu nebo zdravotním stavu. EU odmítla Američany vyžadovaný "pull system", který by znamenal volný přístup orgánů USA do databází leteckých společností a rezervačních systémů.

Přístupem k datům o cestujících se vytváří obrovský grid - prostor sdílení dat, znalostí ("human resources") a počítačů, proti kterému protestují inspektoři ochrany osobních dat .

Evropský komisař pro vnitro, justici a bezpečnost Franco Frattini připustil, že k informacím budou mít přístup i další bezpečnostní složky, nejen celní služba, která údaje nyní dostává, a ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Další agentury jako Ústřední zpravodajská služba (CIA) nebo Federální úřad pro vyšetřování (FBI) by dle oficiálního znění dohody o data musely požádat. Nikdo ale nedokáže zkontrolovat, zda USA dohodu plní a nevyužívají osobní údaje cestujících pro špionáž. Konkrétně jde jednak o požadavek respektování nové kontroverzní americké legislativy - Vlasteneckého zákona a Zákona o vnitřní bezpečnosti, ale i o zachování stávajících mechanismů automatického zpracování dat úřady USA. Podle vlastního vyjádření americké strany totiž není nikomu přesně známo, které instituce mají k údajům přístup.

Nejprve bylo toto opatření uplatňováno na dvě desítky muslimských zemí; což vyvolalo podezření z náboženské diskriminace. Proto byl systém rozšířen. Spojeným státům přitom jde o vytvoření integrovaného dopravního systému, založeného na interoperabilní a intermodální telematice, při které by měly plnou kontrolu nad totožností osob i nákladu, vstupujícího na území USA.

Visit us -- US VISIT

Údaje, získané od leteckých společností, jsou v USA zařazeny do informačního systému US-VISIT (Visitor and Imigrations Status Indicated Technology). Tento systém má v současnosti pět velkých databází, ve finální podobě jich má být dvacet. Systém se doplňuje o biometrické údaje, získávané prozatím formou daktyloskopických vzorků, a o digitální fotografie od občanů států, se kterými USA nemají bezvízový styk. Lze však očekávat rozšíření o další metody. Nezahrnuje však některé západoevropské země s početnými (a zčásti antisystémově naladěnými) muslimskými komunitami, které mají s USA styk bezvízový.

Údaje jsou intenzivně zpracovávány prostřednictvím screeningového systému CAPPS II a jsou mimo jiné porovnávány s informacemi z databází FBI. S výsledky může pracovat široký okruh amerických úřadů. Teprve po třech a půl letech by měla být většina dat vymazána a držena v neaktivní databázi osm let. USA původně požadovaly, aby se data uchovávala 50 let a aby mohla být využita nejenom v boji s terorismem. Je však otázkou, jak bude likvidace dat kontrolována. Kromě toho USA trvají na zachování biometrických údajů v po dobu 100 let. A jelikož biometrické údaje bez totožnosti a dalších operativních dat jsou k ničemu, je jasné, že ze systému nebudou v zájmu národní bezpečnosti vymazána nikdy...

Evropský parlament 21. dubna 2004 požádal těsnou většinou 276 proti 260 hlasům Evropský soudní dvůr o posouzení jejího souladu s právem EU. Reagoval na rezoluci svého Výboru pro lidská práva, která dohodu s USA odsoudil jako příliš vágní a nezaručující dostatečnou úroveň ochrany dat. Poslanci volali po zákazu předávání dat, dokud ESD nerozhodne. Rada EU ale 17. května 2004 přijala rozhodnutí, které umožňuje předávání dat osob cestujících letadly ze zemí EU do USA americkým orgánům. EK dohodu uzavřela dne 28. května 2004.

Letos v květnu však dohodu zrušil Evropský soudní dvůr, neboť právní základ smlouvy byl podle jeho stanoviska neslučitelný s evropským právem na ochranu osobních údajů. Obě strany měly na vytvoření nové dohody čas do 30. záři. Americká strana však přišla s požadavky na věcné změny ve smlouvě. Američané požadují, aby k údajům měly snazší přístup nejen celní úřady, jak tomu bylo dosud, ale také další bezpečnostní složky, které mají ve své agendě boj proti terorismu - a to je více jak dvě desítky institucí a tajných služeb. Nová dohoda by mohla umožnit americkým bezpečnostním složkám (CIA, FBI) plný přístup k údajům o cestujících pod formální podmínkou, že dodrží standardy na ochranu osobních údajů. Stávající dohoda je totiž pouze přechodná. Její platnost vyprší v červenci roku 2007. Jednání s Washingtonem mají proto začít co nejdříve. Podle vyjádření velvyslance Koláře dovozuji, že právě začala.

V čím zájmu vlastně je mít s USA bezvízový styk?

Velvyslanec České republiky ve Washingtonu by měl vědět, že Česká republika není členem Spojených států amerických, ale Evropské unie. Právní kultura v Evropě je naprosto odlišná od právní kultury a zpravodajské praxe USA. V současnosti je vlivem proamerické) orientace politiků po roce 1989 vízová dohoda asymetrická, navíc neobsahuje reciprocitu ani v množství poskytovaných údajů o občanech USA, kterou Spojené státy vyžadují po České republice. Stále taháme za kratší konec provazu demokracie...

České aerolinie (ČSA) na svých linkách mezi New Yorkem a Prahou přepraví na 200 tisíc cestujících , cca 53 procent letenek přitom prodají ČSA ve Spojených státech. Češi tvoří asi 20 procent cestujících z New Yorku. Zhruba 17 procent jsou Slováci.

EurLex:Council Directive 2004/82/EC of 29 April 2004 on the obligation of carriers to communicate passenger data ZDE