Dále bych rád poznamenal, že mne děsí srovnávání České republiky a Západu, protože nevím přesně, co je to Západ s velkým "Z".

Jsem připraven na srovnávání českého novináře a anglického novináře, ale už vůbec si nejsem jistý, že to bude podobně fungovat u novináře britského. Dokonce mám takový pocit, že něco jako britský novinář je možná jenom pohádková bytost. Věřím na anglického, skotského, irského ba i waleského novináře, ale ten britský novinář mi přijde nějak umělý, nebo sterilní nebo naklonovaný s cílem šířit slávu impéria, bez ohledu na to, co kde impérium páchá.

Viděl jsem různé lidi, kteří se narodili, žili a pracovali na západ od Aše a s některými se i znám. Nikdy mne ale nenapadlo, že bych se jim měl podobat. Dokonce ani nechci. Celý život se raduji z různosti a různorodosti a jsem připraven ji u každého respektovat, pokud se ním chci kontaktovat, něco od něj získat a něco mu naopak dát. Úplně stejně jsem na tom s lidmi ze Severu, Východu i Jihu. Domnívám se, že jsem vyrostl v natolik bohatém kulturním prostředí naprosto odlišném od anglického, že se od průměrného Angličana odlišuji nejméně tak jako průměrný Arab nebo já od průměrného Araba.

A pokud tento rozdíl trvá, jak vyplývá ze sloupku Jana Čulíka, mám velkou radost a rád bych měl podobný nárok na respektování svých propastně odlišných názorů, na který mají nárok ve sloupku zmiňovaní Palestinci nebo Iráčané.

A to nejdůležitější nakonec. Velice respektuji názory pana Čulíka. Jsou možná v této konkrétní záležitosti odlišné od mých, ale zaslouží úctu, protože upozorňují na věci a jevy reálné, nikoliv na pouhé jejich symboly. A takové názory jsou důležité...