Mí předřečníci a hlavně Jan Kasal, mi hodně pomohli. Mám sedm minut, nebo měl jsem sedm minut, a hodně věcí z minulosti bylo řečeno naprosto jasně. Jsem však přesvědčen, že Grossovou aférou jsme skutečně začali sestupu přízně voličů. Protože sami jsme byli nevěrohodní, ať už právem nebo neprávem, jsem přesvědčen, že neprávem, a poukazovali jsme, moralizovali jsme a já vás všechny moc prosím, aby, pokud se to novému vedení stane, aby se ještě dříve vzedmula větší vlna než bylo tehdy na celostátní konferenci, kde pouze 15 procent hlasovalo pro to, abychom Grossovu aféru nechali sociální demokracii, protože je to jejich člověk a nechali to soudu, případně policii, protože jim vyšetření patří. Dnes vypadáme špatně pochopitelně, protože soud i policie, pokud to k soudu tedy došlo, to ani nevím, případ uzavřely a Gross zkrátka odsouzen nebyl. Tedy ukázalo se, že jsme měli pouze nějaké morální důvody, ale s těmi se na veřejnost nechodí už vůči spravedlnosti.

Další velkou chybou byla ztráta tváře, ale ta byla taky dobře popsána. Jestliže něco říkáme, tak to taky dělejme a nesmí to být nikdy naopak. Odpovědnost za tuto chybu má celé vedení. Tuto odpovědnost nenese jenom jeden člověk. Já chápu, že jeden člověk může být v určité životní situaci, možná Věra Luxová velmi správně řekla, může být v situaci, kdy je v uzavřeném prostoru a nerozhodne se správně, ale Miroslav Kalousek se nerozhodl sám. A já jsem přesvědčen, že to rozhodnutí bylo kolektivní a bylo samozřejmě špatné. A ta situace, která nastala, my jsme ztratili tvář, ta situace se doufám už nikdy nebude opakovat.

Teď trochu odbočím. Včera mi volala moje nejmladší dcera, ta čtvrtá, a ptala se, kde jsem. A já jsem říkal, připravuji si projev. A ona se zeptala a kde se budeš projevovat. Já jsem říkal, však víš, v Brně, ti lidovci. A ona bez souvislosti se mě zeptala: a máš je rád? A mě ta otázka zarazila.

My si tu otázku v politice téměř začínáme klást. Ano, tato slova sevyjadřují většinou na úplně jiné půdě, ať už je rodinná, anebo možná na půdě veřejné, ale ve chvíli, kdy umělci předávají nebo dostávají nějakou cenu, a v tuto chvíli říkají, mám vás rád, protože vy jste hlasovali pro mě. Já bych vám chtěl říct, a myslím to naprosto vážně, že nejenom v tomto sále, ale věřím, že na celém světě, není člověk, kterého bych já nenáviděl. Pevně věřím, že mezi námi je většina takových.

Je mezi vámi dost lidí, se kterými mám názorové rozdíly, se kterými máme nějaký souboj myšlenek, ale to neznamená, že se nebudeme respektovat, a dokonce to neznamená, že bychom se neměli rádi. A proto s tímto, co mně vnukla moje dcera, chci říct zodpovědně jednu věc. Opravdu nechci nikoho vydírat, jak jsem byl kdysi nařčený, ale jsem přesvědčen, že to vedení, které nese vinu na tom, co se stalo, nemůže být ve vedení lidové strany v následujícím období, vyjma místohejtmana Línka, který se vyjádřil jinak, případně u těch jednání nebyl.

Takže toto z mé strany není pro vás ultimátum. Je to jediná prosba, volte mě či nevolte, ale s tím, že já bych neuměl být předsedou, tj. musel bych odstoupit, kdyby někdo ze starého vedení byl zvolen, mimo toho, co jsem řekl, s tím, že právě novinářům bych neuměl obhajovat skutečnost, proč, když hlásáme reformy, jsme je neudělali.

Ke straně se vyjadřovat nechci, protože naše strana žádné reformy nepotřebuje, myslím dole, protože ta jasně ukázala, že je zdravá. Souhlasím s tím a jsem velmi rád, že to Jan Kasal řekl, pokud budu zvolen, nechci být ve vládě, která je opřená o přeběhlíky. Pokud to nedopadne, souhlasím s tím, abychom klidně byli v opozici, nebojme se jí, a pokud to tak dopadne, jednání našich partnerů. Jinak upřednostňuji tří nebo čtyřkoaliční vládu, která bude mít mandát na celé období, aby učinila všechny potřebné reformy, o kterých všichni víme. Co se týká programu, tak ten máme hotový a bylo by nezodpovědné, abychom mluvili o změně programu, když nedávno byly volby. Velký muž přechodu našich století řekl: nebojme se. Nebojte se, nebojme se ani jako strana.