Ten nemůže odstranit hlubokou krizi a nefunkčnost české politické scény. Je to jen kosmetická úprava problému, který bohužel prorůstá čím dál více jako parazit všemi vrstvami naší společnosti.

Politika nesmí být spojena s výkonnou mocí. Úkolem politika je navrhovat politický ideový program. Komunikovat s lidmi, přemýšlet nad problémy a hodnotit je, navrhovat způsoby řešení a umět pro ně lidi nadchnout. V případě volebního vítězství ve svobodných volbách zajistit, aby z principu žádný člen politické strany neměl výsostné a automatické právo vykonávat řídící úlohy ve státních výkonných funkcích.

Kandidáti na výkonné vládnoucí funkce jsou vybíráni na na základě veřejného a řádného konkurzního výběru s maximálními předpoklady pro výkon svěřené funkce jako v každé manažerské profesi, s výsledky předchozí praxe v daném oboru, jazykovými schopnostmi, předpoklad pro koncepční práci, vynikajícími znalostmi v oboru a jasnou strategií.

V tom je demokracie - aby lidé, kteří nemají čas ani žaludek vystoupat v kariéře do čelních řad politické strany - měli mít bez omezování a svázanosti (s jakousi zbytečnou politickou loajalitou) šanci na naprosto stejnou profesní kariéru. Úkolem nezávislého je přesvědčit sněmovnu o svých plánech, cílech a strategii, aby všechny politické strany, kterým jde skutečně o prosperitu našeho státu, aby taková rozhodnutí veřejně a hlavně statisticky viditelně projekty schvalovaly nebo ne. V krajním případě a při předpokladu, že dojde ke stírání státních hranic a k integraci připustit, že v čele rezortu nemusí to být výlučně osoba s českou státní příslušností. Předpokládám, že smyslem a hlavním cílem programů všech hlavních politických stran je ekonomická prosperita naší České republiky. Hlavním úkolem politické strany má být pouze pečlivá kontrola takové práce a tím je dáno, co je to vlastně ta nečitelná zodpovědnost vůči svým voličům.

Jaké výhody vyplývají z odluky politiky od státu?

• změna role - politická strana je pouze veřejnou kontrolou, nikoliv tvůrcem a strůjcem výkonné moci
• politické strany se rázem zbaví kariéristů a nedostatečně kvalifikovaných čekatelů na vysokou státní funkci
• politika se tak stane záležitostí lidí, kteří se již v životě ekonomicky stabilizovali a mají vyšší cíle než materiální, stejně tak jako i lidí obětavých s vysokým sociálním cítěním
• volby si strany uhradí výhradně z legálních zdrojů a příjmů a činnosti strany a jejich členů
• politický program - aby ho lidé neignorovali - bude muset přihlížet ke skutečné realitě života v zemi
• zanikne motivace si vítězstvím ve volbách pomáhat ekonomicky a nekontrolovaně pouze své straně a sami sobě
• politické strany přestanou za svá vítězství či pro své potřeby parazitovat na státní pokladně
• zanikne politickoekonomický lobbing a sponzoring od čekatelů na státní zakázky
• za mizerný výkon ve státní funkci neponese morální zodpovědnost nepostižitelný politik, ale konkrétní, kvalifikovaná a kontrolovatelná osoba, která je zbavena funkce okamžitě, bez ohledů a politických tahanic
• zmenší se existenční závislost médií na jakékoliv politické scéně
• politické strany si budou rozdělovat svá křesla v parlamentu a podílet se pouze na schvalování návrhů předložených nezávislými vysoce produktivními osobami
• přestane řevnivost a vzájemné osočování stran, která může více a hlavně za úpadek země
• pojistkou pro svobodu a demokracii v zemi jsou svobodné objektivní volby

Občan dnes opravdu neví, koho volit. Neví, kdo bude chránit jeho každodenní zájmy a stále těžší boj o chléb vezdejší. Navíc v době, kdy jednoznačně je celosvětovým cílem udržení či zvýšení životní úrovně, dostatku surovin, místa k životu a dík celosvětové provázané informovanosti mají pomalu pojmy jako "pravice, levice, komunista,..." stejně jako kdysi slovo "feudál" skončit v archivu minulých dějin. Žijeme v jiné době, s jinými prioritami.

Neztrácel bych čas psaním zbytečných vět, kdybych nevěřil tomu, že tento návrh přispěje k politické a vzápětí i ekonomické stabilitě státu a zlepší stav morálky a obrazně dýchatelnost ovzduší v naší zemi.

Dlouhodobá strategie a podpora rozumných koncepcí je jedinou možností, jak se dostat z hloupého zadlužení, ze stagnace a z blbé nálady, která je cítit všude kolem. Tato věta se nebude líbit lidem, kterým se daří materiálně dobře a jsou subjektivně a individuálně uspokojeni. Jenže oni nechtějí udělat nikdy a nic pro ostatní spoluobčany, kteří nemají všichni to štěstí nebo jejich vynikající schopnosti nebo dravost. Oni ti sebestředně zaměření lidé ty cizí problémy nechtějí ani vidět. Jak žije a pracuje normální člověk, tak se žije v celé společnosti. Výsledkem nutných společenských změn bude pravděpodobně i změna postoje občana ke své vlasti. Zvýšení hrdosti díky zvýšené celospolečenské prosperitě, jeho lepší vztah k České republice nikoliv jako k místu, kde máme skvělé hokejisty, ale jako k zemi, kde se všem žije a pracuje mnohem lépe než jinde.

Skutečnou současnou hrozbou je:

• vše, co ohrožuje vnitřní svobodu a prosperitu země, zcela nerozumné pravidla hry a zákony, nepochopení světového vývoje, izolace země od kontaktů s mezinárodním společenstvím, nezájem o koncepční vytváření vysoké přidané hodnoty v naší zemi
• ožebračování občanů koncepčními chybami, komplikace života občanů a podnikatelů, jejich očividné obstrukce za účelem platit a platit, nákladná a nepružná správa země, nedefinování hranic spravedlnosti,
• různě vyložitelné odporující si zákony a tichá podpora amorálních praktik v podnikání a ve správě veřejných věcí a financí
• správa věcí veřejných a společných osobami, které se rozhodly všemi způsoby ukrojit si pro sebe společný majetek, být beztrestnými strůjci jeho ztráty, zašantročení anebo pro českou republiku prokazatelnými autory zcela očividně nevýhodných obchodů
• vlastizrada - dnes směšný pojem zradit vlast nepříteli, vlastizradou by mohlo být pojmenováno vše, co směřuje k ekonomickému znevýhodnění země, k rozprodání jejího majetku, k ztrátě nebo zanedbání ochrany duševního nebo majetkového vlastnictví občanů ČR
• otázka celkové ekonomické prosperity je dnes druhořadá a nikdo z vládnoucích politických stran na ni není zainteresován a nemá dokonce ani jinou než jen morální zodpovědnost v časově velice vzdálených volebních termínech

Po změně režimu se v roce 1989 dostali do čela státu Československo lidé, kteří svým morálním kreditem, zkušenostmi a vzděláním mohli a měli šanci vytvořit politickou scénu, která by byla vzorem celé Evropě.

Místo toho vzniklo něco, co je jen paskvilem - politicky činné osoby zavádějí zde jen to, co z dřívějšího režimu sami poznali a to praktiky kádrování, dosazování do řídících státních funkcí jen na základě členství, ceremoniály komunistické strany smíchané s naprosto nekontrolovatelnou a nezodpovědnou stranickou svobodou - pod ochranným pláštíkem svatého slova Demokracie.

Největším nebezpečím pro naši zemi není - jak hlásáno - dědictví minulosti, ale hloupost a nehybná zakonzervovaná dogmata. Vytváření stínových vlád a stínových ministrů je směšné až naivní a velice nebezpečné.

Většina osob starších 40 let jiný způsob než komunistický systém kádrů ani nezná anebo z osobních spekulativních a prospěchových důvodů jej nechce změnit. Aby se množství politiků a jejich důležitost a potřeba nějak obhájila, musí tito vytvářet zmatek a nesmysly, které jim poté nabídnou nové možnosti a veliké problémy, které mohou zase následně řešit. Za to pobírají plat a nikomu nikdy nemusí skládat účty ze svého skutečného vyčíslitelného užitku a přínosu. Jejich pozice je neotřesitelná.

Stále titíž lidé, někteří více již než 10 let, i přes své závažné omyl stále neodvolatelně vedou tento stát a znovu a znovu si rozdávají klíčové pozice. Bez této pojistky, bez odloučení politiky od výkonné moci, si politiku a pravidla hry stále tvoří konkrétní lidé, zájmově spojené, malé skupiny osob a je chybou je nazývat "politickými stranami", což je abstraktní a zavádí to diskuzi do zcela jiné a akademické roviny.

Každý konkrétní politik, pokud se může dostat do výkonné moci, má tímto možnost vytvářet a schalovat pro sebe a své kolegy nikým nekontrolovatelná a celou veřejností odsuzovaná privilegia. Může je zrušit pouze ze své vůle a nebo pod velice silným nátlakem veřejnosti, ale v naší zemi je morální kredit politiků tak nízký, že se na ni něj nedá spoléhat ani ve zcela banálních opileckých záležitostech a systémová změna je jediné východisko.

Politické strany ignorují voliče a nekomunikují s nimi. V době, kdy se většina národa vyjadřuje své smpatie formou SMS nebo internetem a hlasuje ve významném počtu o bezvýznamných blbostech v televizních pořadech je překvapující, že se politické strany touto formou neradí s lidmi, že nedokážou získat během vteřiny názor veřejnosti, její souhlas či odmítnutí.

Politik český obvykle výtky občanů bagatelizuje anebo je bere osobně. Je přesvědčen a v rámci vedoucí role musí hrát hru, že je schopen všemu rozumět a o všem osvíceně správně rozhodnout. Není ochoten pochopit ani připustit, že i pracovník lisující ve sběrných surovinách starý papír (= podřadná práce) může mít na problém mnohem jasnější odpovědi a reálnější názory. Že je tisíce vynikajících myšlenek mezi mnoha chytřejšími lidmi, které se nikdy nedostanou na správná místa.

Není schopen nic uznat a je pod jeho úroveň je poslouchat. Tohle není politika. Takový člověk nepatří do politiky, protože neumí s lidmi komunikovat a ani si je ničím naklonit, ničím imponovat a přesvědčit je svým chováním, že mu jde o správnou a poctivou věc. Že skutečně vyjadřuje názor většiny. Jiné lidi v čele státu nepotřebujeme. Takoví lidé nesmí profitovat ze společného majetku.