Dvacet šest vedoucích představitelů Severoatlantického společenství, které svazuje severní Ameriku k Evropě, se v úterý sejde na summitu v Rize. Budou jednat o budoucnosti NATO. Spojené státy usilují o novou roli pro NATO. To totiž vlastně neví, k čemu je, od té doby, co vyhrálo studenou válku nad Ruskem. A malá válka v Asii vyvolala vážné pochybnosti o účelu NATO i jeho existence, argumentoval pořad rozhlasu BBC Analysis.

Afghánistán je operací, kde je zkoušena důvěryhodnost Severoatlantického společenství. Bude vážně otřesena, pokud se organizaci NATO nepodaří Afghánistán stabilizovat, míní Constanze Stelzenmüller, šéfka německého úřadu Německého Marshallova fondu. Američané chtějí, aby NATO dělalo víc. Argumentují, že je zapotřebí globálních institucí, zejména vojenských, které by byly schopny reagovat na hrozby kdekoliv na světě.

Šéfové států a vlád z 26 členských zemí NATO se sejdou v Rize ve dnech 28. -- 29. listopadu a budou jednat o operacích Aliance, o její transformaci a o jejích partnerstvích.

Bude se hovořit o angažmá NATO v Afghánistánu, o operacích NATO v Darfuru, v Iráku, v Kosovu a ve Středomoří. Šéfové států a vlád se zaměří na modernizaci vojenských schopností NATO, aby odpovídaly podmínkám dnešního rozrůzněného bezpečnostního prostředí.

Po rozpadu bipolárního světa byli jsme vedeni k návyku na "skutečnost", že existuje jen jedna mocnost - USA, která výlučně je schopna řešit problémy světa a to ve své vlastní kapacitě a režii.

Prostě nový, tentokráte superizolacionizmus USA. Opomněla se existence neangažovaných, které svoji posici neztrácely a nyní již mají opět svoji organizační strukturu a mohutné zázemí, jak prokázala nedávná schůzka v Havaně. Opomněli jsme také i na praxí prověřenou teorii, která učí, že "nic horšího se nemůže přihodit než vítězství" (mimo porážky). To proto, že vítěz má tendenci vládnout, ale i stagnovat, není nucen přemýšlet a hledat cesty s ohledem na objektivní realitu a inklinuje k neuváženým rozhodnutím.

Osm milionů liber může dostat předseda (správní) Rady BBC poté, co přeběhl z veřejnoprávní BBC do komerční ITV. Třiašedesátiletý Grade prohlásil, že si připadá, "jakoby se vracel domů".

Prohlásil také, že udělá všechno proto, aby dostal ITV znovu na nohy. Gradovo rozhodnutí BBC zaměstnance šokovalo a znepokojilo. Novinka prosákla na veřejnost včera v noci. Dnes ráno potvrdila ITV, že Grade se stane se začátkem roku 2007 výkonným ředitelem společnosti s platem 825 tisíc liber ročně, s odměnami ale může plat dosáhnout až dvojnásobku. Michael Grade se předsedou Rady BBC v květnu 2004, a to na dobu čtyř let.

Jak uvádí 28. 11. 2006 Marcin Gadziński z Washingtonu na stránkách internetové Gazety Wyborczej, proudové letadlo Gulfstream, které převáží nejdůležitější vězně CIA, takzvaný Guantanamo Express, v průběhu několika měsíců roku 2003 přistál v Polsku nejméně sedmkrát.

iHNed - onl 28. 11. 2006, 18:48: "Guantánamo express" údajně létěl i do Prahy ZDE

Je to nedlouho, co se řada Židů a Arabů v Izraeli modlila za společný mír. Pak Izrael sám, o své vůli vyklidil pásmo Gazy. Od té doby trvale stoupá počet raket dopadajících z pásma Gazy na území Izraele. Už je jich přes tisíc. Před nosy příslušníků mezinárodních sil došlo k vykopání 4 tunelů, kterými se pašovala munice, zbraně a komponenty na výrobu raket i drogy do pásmy Gazy. Vyklizení pásma Gazy bylo a je považováno Araby za vítězství Arabů nad slabou "sionistickou entitou", a základem na stupňování úsilí na likvidaci Izraele -- včetně Židů.

Emise uhlíku, které způsobuje lidstvo, podle nové analýzy od roku 2000 rostou daleko výrazněji než dříve. Global Carbon Project konstatuje, že zatímco do roku 2000 stoupaly emise uhlíku o méně než 1 procento ročně, od roku 2000 stoupají o 2,5 procenta ročně.

Ke zvýšení emisí uhlíku dochází především v důsledku většího spalování dřevěného uhlí a také proto, že nedochází k výraznějšímu zvyšování energetické efektivnosti.

Dr. Mike Rapauch z vládního výzkumného projektu australské vlády CSIRO, který je předsedou Global Carbon Project, uvedl, že loni bylo vypuštěno do atmosféry 7,9 miliard tun (gigatun) uhlíku, v roce 2000 to bylo 6,8 Gt.

Global Carbon Project ZDE

Za úplňku (ale to byla náhoda, nikoliv záměr), což bylo samo o sobě velmi romantické, se v lese nedaleko bývalého kaolinového lomu Bělka potulovala trojice lidí. Byli to Alice Bezkočková, bývalá tanečnice, někdejší artista, vrhač nožů Šándor Viktora, který se teď ovšem živil docela jinak, a vysoký, pohledný muž se širokými rameny, nejspíše Rus, kterého oba znali jako Sergeje Komarovského a říkali mu Serži.

Na okraj lesa dojeli autem, nechali ho stát na křižovatce pod stromy a dál šli pěšky, protože příjezdová cesta ke kaolinovému lomu byla zavalená. Jelikož nechtěli, aby je někdo nepovolaný zahlédl, počítali s tím, že se k lomu dostanou za soumraku. Ukázalo se ale, že si Viktora cestu nepamatuje docela přesně, protože tu byl naposledy hned po válce, a ne úplně střízlivý, a tak se do okolí lomu dostali už za tmy. Šli opatrně, jeden za druhým, tak aby se viděli, Viktora první, pak Alice a za ní Rus. V jednom okamžiku Alice zjistila, že je v lese sama.

Kandidátka na předsedkyni KDU-ČSL a předsedkyně jejich poslaneckého klubu Vlasta Parkanová chce před nadcházejícím sjezdem, aby se strana přejmenovala. Vhodný by byl podle ní tradiční název "Lidová strana". Vlasta Parkanová Preferuje trvalou koalici po vzoru CDU-CSU. Strana podle Parkanové musí "vzít na vědomí stále přetrvávající averzi značné části veřejnosti vůči katolické církvi a křesťanství vůbec." Za favorita je médii prozatím považován vsetínský kandidát, starosta Čunek, který se mediálně zviditelnil kontroverzním rozhodnutím vystěhovat z centra Vsetína romské neplatiče nájemného.

Slovenskou Ľudovou stranu, která byla hegemonem politiky Slovenského štátu, vedl katolický kněz Andrej Hlinka Lidovou stranu v Československu vedl Jan Šrámek, představitel ČSL od r. 1919, celostátní předseda ČSL od r. 1922 do roku 1948, 1948 - 1951 A. Petr, 1951 - 1968 J. Plojhar).

"Lidová strana je stranou všech, a proto ve vládní většině svědomitě se stará o to, aby se u nás nevládlo třídně ve prospěch stavu jednoho, nýbrž bude vždy pracovati, aby se vládlo stejně spravedlivě ke všem stavům a třídám obyvatelstva. Všichni jsou občany tohoto státu, všichni mají právo na živobytí."

"My nejsme žádní lidovci, ale křesťanští demokraté"

Nemá to asi smysl, ale přesto ještě poslední reakce na evergreen antikomunismu. Pominu-li to, že Boris Cvek vůbec nechápe atmosféru těsně poválečné doby, není schopen a ani se nechce vcítit do podvědomí milionů lidí v celé Evropě, pominu-li to, že žije v zajetí mýtů (např. že rozhodujícím zvratem ve válce byl vstup USA), tak mě zaujaly hlavně dva body jeho reakce. Nejdříve, že neodpověděl na to, proč se lidé jeho zaníceného ražení a svatého zápalu nepustí do stejně brilantních analýz i jiných historických systémů než byl komunismus.

Polemika s články Miloslava Junka "Přestaňte myslet na to, jak hrozné to bylo za socialismu" a Lubomíra Novotného "Svět bez komunistů by byl světem nacistů"

Pane Junku, já neříkám, že se sociální situace v ČSSR, zvláště v sedmdesátých a osmdesátých letech (nezapomeňte na měnovou reformu, která zplundrovala majetky dělníků, nezapomeňte na likvidaci venkova, kde se zemědělství chopil městský "proletariát" a ze zkušených sedláků udělal čeledíny atd.) nebyla lepší než za dob Masarykovy republiky. Kdybyste četl můj článek lépe, pochopil byste, že říkám: sociální i ekonomická situace v Československu by byla mnohem lepší v 50., 60., 70., 80., 90. letech i dnes, kdyby tu sociální politiku v něm nedělali komunističtí tyrani, kteří zlikvidovali inteligenci, průmysl, zemědělství a svobodné bádání a všechny hodnoty, ale kdyby tu politiku - stejně jako v Německu, Rakousku, Švédsku, Británii, Francii, Dánsku atd. - dělaly levicové strany, tzv. menševické (socialisté, sociální demokraté).

Nerozumíte tomu, že premiérův tajemník zpochybnil jednání o vládě mezi ODS a ČSSD a zároveň mluvil v souladu s oficiálním postojem ODS, když ODS jednání s ČSSD nezpochybňuje? To je od vás sice trapné, ale rád bych pro méně chápavé celou situaci vyjasnil. Z prohlášení představitelů ODS totiž jednoznačně vyplývá, že to je nejen možné, ale že je to vlastně úplná banalita...

Šéf ruské státní agentury pro jadernou energii ROSATOM v úterý vyloučil, že radioaktívní polónium ²¹⁰Po, které spůsobilo smrt defektora KGB Alexandra Litviněnka, bylo ukradené v Rusku. Sergej Kirijenko zdůraznil, že výroba a export tohto izotopu jsou přísně kontrolované. "Obvinění, že ho někdo ukradl z výroby, jsou absolutně nepodložené. Kontroly jsou velmi přísné," prohlásil. Dodal, že společnosti, které dovážejí čisté polonium z Ruska, musí podepsat certifikát, že látka nebude zneužita. Rusko podle Kirijenka vyváží měsíčně 8 gramů polónia-210, pričemž všechno jde do USA. Vývoz do Británie zastavilo Rusko před pěti roky.

Times Online, UK, 19:30: Blair vows nothing will hamper spy murder hunt ZDE

A je to tady. Paroubek dal najevo, že nyní musí zase chvíli hrát tvrdě, ovšem s daleko větší grácií než dřív. Licitovat. Skrytá kamera umožnila vedení sociální demokracie vrhnout kostky bez doteku. Místo stále horší vyjednávací pozice padla levici na negociační poušť božská mana v podobě obhroublého výroku poradce předsedy ODS. Topolánek se navíc páně Dalíkovým nástinem zamýšleného politického draftu ocitl v automatickém podezření probouzejícím démony minulosti. Přesněji dřívější totožné snahy administrativních sil, kterým, shrneme-li nedělní slova občanské demokratky Němcové, volební důvěru ve straně nikdo nedal.

Dne 28. 11. 2006 se od 19:15 uskuteční v aule Filosofické fakulty Univerzity Karlovy debata na téma ,,Ano či ne americké protiraketové základně?" Pozvání do panelové diskuse přijal filosof Erazim Kohák, tiskový mluvčí Ministerstva obran ČR Andrej Čírtek a ředitel Občanského institutu Roman Joch. Za iniciativu Ne základnám vystoupí její mluvčí Jan Májíček.

Stopy polonia-210 byly během vyšetřování smrti bývalého ruského špiona Alexandra Litviněnka na několika místech v Londýně. Scotland Yard potvrdil, že tento radioaktivní izotop byl nalezen v Grosvenor Street č. 25, nedaleko Millennium Hotelu, kde se dne 1.listopadu Litviněnko setkal s dvěma Rusy.

V nedělním referendu schválila více než polovina hlasujících helvetských občanů, že Švýcarsko poskytne deseti novým členským zemím Evropské unie pomoc ve výši jedné miliardy franků. Stalo se tak na základě dohody z počátku tohoto roku mezi Švýcarskem a Unií o poskytnutí této částky jako protislužbě za přístup k evropskému trhu, rozšířenému o nové členské země a za účast na unijních programech a aktivitách.

V neděli se opět (pokolikáté už) rozpovídali v televizi pan Moravec a přizvukovala mu jako host paní Němcová. Nevím, proč si vzpomněli zase na mladé komunisty - přesněji na zákaz jejich organizace. Ten zákaz je dokonalým důkazem, že v naší "demokracii" něco neklape. Ti staří komunisté a překabátění STBáci na ministerstvu vnitra si vzpomněli na starý komunistický zákon, že jakýkoli názor než povolený, je zakázaný. Těmto lidem listina základních lidských práv nic neříká. Chtěl bych jim tedy osvěžit paměť.

Pozvednout kritický hlas proti jednomu z nejušlechtilejších pořadů ČT, navíc moderovanému člověkem, jenž se těší všeobecné oblibě právě díky svému uměřenému a distinguovanému stylu, by mohlo budit zdání kritikovy malichernosti anebo nedostatku závažnějších témat. Ani jedno není pravda.

Rozhovor Marka Ebena se spisovatelkou Lenkou Reinerovou, odvysílaný ČT2 ve čtvrtek 23.11.2006, přinesl tak neobvyklá moderátorova pochybení, až se člověku svíralo srdce. A že se taková blamáž přihodí ikoně zdejšího moderátorského světa, je okolnost spíše přitěžující.

Nevím, zda jsem sám, komu nejpozději v ten večer připadlo, že jas "velké hvězdy obrazovky ČT", jak televize na svých webovských stránkách Marka Ebena s dětinsky nekritickým obdivem nazývá, notně vybledl.

Úřad ombudsmana či veřejného ochránce práv nemá u nás tradici. O účelnosti jeho zřízení mnozí pochybovali, mezi nimi i prezident Václav Klaus. Když konečně vznikl, poslanci se zachovali jako chytrá horákyně: vybavili jej velmi omezenými pravomocemi, aby aspoň neškodil, když už jeho ustavení nelze zabránit. Opisování od zemí, v kterých funkce existuje již celá desetiletí, se jako obvykle příliš neuplatnilo, protože naši zákonodárci nejraději vymýšlejí vše od nuly. Časem se podařilo pravomoci nového úřadu poněkud rozšířit. První ombudsman, právník JUDr. Otakar Motejl, zastává úřad od 18.prosince 2000 a jeho mandát nyní skončí. Způsobem, jakým si ve funkci vedl, jistě ovlivnil vnímání funkce ombudsmana veřejností.

Upozornění redakce: Autor je členem spolku Šalamoun, jehož předseda John Bok byl prezidentem navržen jako jeden z kandidátů na ombudsmana po Otakaru Motejlovi

Sdružení lékařských komor a asociací z 29 zemí Evropy (CPME - The Standing Committee of European Doctors) vyzvalo v otevřeném dopise Evropskou komisi, aby v rámci směrnice REACH podpořila 6 klíčových prvků pro lepší ochranu zdraví před průmyslovými chemikáliemi. Jedná se např. o povinnou náhradu nebezpečných chemikálií, právo na informace o chemických látkách nebo ochrana nejzranitelnějších skupin společnosti jako jsou děti a těhotné ženy. CPME reprezentuje asi 2 miliony lékařů sdružených v členských národních lékařských asociacích, včetně České lékařské komory.

Jak lehké a pohodlné je odsoudit dobu, a lidi v ní, aniž bychom brali v potaz souvislosti, mentalitu lidí, mezinárodní situaci.

Nechce se mi nosit dříví do lesa, protože kdo nechce pochopit, nepochopí, kdo nechce uvěřit, neuvěří. Možná ani nemůže, protože kdo v té době nežil, těžko může pochopit mentalitu a vztahy lidí tehdejší doby. Možná je to dnes směšné, ale když bylo potřeba stavět domy, tisíce lidí se dobrovolně hlásilo do stavebnictví. Když nebylo uhlí, tisíce lidí podepisovalo roční brigády do dolů. Pan Cvek jistě namítne, že kdyby nešli, tak by je zavřeli.

Jde (nejen) o článek pana Jiřího G. Müllera "Jak vyřešit budoucnost pro Kosovo, Abcházii a jižní Osetii?", který byl zveřejněn před týdnem, a tak ho už z britskolistových stránek svál čas.

Začíná to už názvem. Autor se v textu velice správně drží formy Jižní Osetie (podle vzoru Jižní Korea), neboť jde o gruzínskou autonomní republiku, nikoli nahodile vybranou část osetinského území. V samotném titulu se však asi přepsal, což určilo směr celého, zřejmě narychlo psaného článku. Diplomaté Matthew (nikoli, jak se dočteme, Matthev) Bryza a Alberto Navarro (nikoli Navaro), jsou na tom ještě dobře oproti mrtvému gruzínskému exprezidentovi Zviadu Gamsachurdiovi, 1.pád Gamsachurdia, anglicky Gamsakhurdia, o kterém autor píše tuto větu: "vedla k tomu politika gruzínského ultranacionalisty Ghamsachurdieho" (správně česky Gamsachurdii).

Dále je článek pestrým lunaparkem chybějících čárek, odklepů a chybějících písmen na konci slov.

Poté, co byla časopisem Lancet publikována studie o počtu iráckých obětí v důsledku americko-britské invaze, se na čas irácká otázka navrátila do starých kolejí. Série nekonečných sebevražedných atentátů a vršící se počty mrtvých v mnoha lidech vyvolávají spíš tupou apatii než neurastenické kolísání nálad. Násilnou smrtí, většinou při atentátech, umírá, podle celoplošných médií, v Iráku každý den sto lidí, neoficiální, avšak pravděpodobnější počet je až pětkrát vyšší.

Ač od těch smutných dnů uběhlo již spoustu času; je tomu již více jak 68 let, kdy první Československé republice odbily poslední hodiny její existence, v české společnosti se stále vedou spory, zda se Československo mělo či nemělo postavit v zářijových dnech roku 1938 Německu. Tento článek je jakýmsi dalším příspěvkem do oné diskuse.

Jak nadpis napovídá, jsem přesvědčen, že se bojovat nemělo. Tento článek vyvrací bludy o tom, že Československo mělo sílu a možnosti na to, aby se ubránit Německu mohlo. Konečný úsudek o "Mnichovu" však musí být ponechám na každém čtenáři; je tu totiž i hledisko subjektivní, které nelze vyvrátit.

Neuvěřitelný průběh má série mediálních dezinformací či zmatených prohlášení oficiálních britských míst, které následovaly po podivné otravě, která stihla ruského defektora Alexandra Litviněnka. Exotické názvy chemických prvků probouzejí bujarou fantazii čtenářů, uvyklých na thrillery z dílny americké vojenské produkce Donalda P. Bellisaria stejně, jako u jiných vzbuzují oprávněné pochyby.

The School of Interdisciplinary Area Studies at the University of Oxford seeks applications for a fixed-term three-year Post-Doctoral Research Fellowship in Cultural Processes in Eastern Europe.

Ničím nelze okecat to, že komunistický Sovětský svaz zachránil holou fyzickou existenci malých středoevropských národů, tedy i Čechů a Slováků. A jako mobilizační prvek pro ty bezejmenné kluky odkudsi z východu sloužila i myšlenka komunismu, což kdysi znamenalo rovnost, humanitu a víru ve spravedlivou budoucnost. Bez této víry by dnes Boris Cvek své zanícené moralistní texty možná ani nepsal, zvítězila by jiná totalita. Totalita, která by panu Cvekovi a jemu podobným otevřela oči, aby konečně uviděli, že komunismus není roven nacismu. Svět bez komunistů by byl světem nacistů.

Přátelé, zítra je den, kdy budeme v Iráku déle, než jsme byli v celé druhé světové válce.

Ano, je to tak. Dokázali jsme porazit celé nacistické Německo, Mussoliniho a celé japonské impérium za KRATŠÍ dobu, než po kterou trvalo jediné světové supervelmoci zajistit silnici z letiště do centra Bagdádu.

A nám se nepodařilo ani to.

Je celá řada způsobů jak osvobodit nějakou zemi. Většinou povstanou obyvatelé té země a osvobodí se sami. Tak jsme to udělali my. Jediným způsobem, jak se to NEDĚLÁ, je provést invazi do nějaké země a říct tamějším lidem: "Jsme tady, abychom vás osvobodili!" -- když oni sami NEUČINILI pro své osvobození nic. Když nejsou desetitisíce lidí ochotny obětovat svou krev za svržení diktátora, to by mělo být prvním varováním, že se nebudou ochotni účastnit na tom, když se rozhodnete je osvobodit. (Michael Moore)

To mi připomíná mé mládí v mé první zemi, Čes(koslovens)ku, když se někteří lidé divili proč nás "Západ" nebo "Amerika" neosvobodí od komunistů... zatímco my tak poslušně čekáme...

V něčem velmi souhlasím s Michaelem Moorem - je dobré co nejdřív nechat nespravedlivé války, a ještě lepší je se do ní nepouštět. Také je, dnes už, nad slunce jasné, že krmit diktátory, předcházet si je jako spojence je nejen vysoce naivní, ale i proti vaším vlastním zájmům. Pokud ty zájmy jsou skutečná svoboda a skutečná demokracie.

Je potěšitelné, že už konečně komunistická strana započala svou reflexi na české politické scéně, a to i v historii. Že se tak děje pod tlakem primitivního antikomunismu, který se začíná vzmáhat v Evropě, zasažené ve svém sociálně liberálním konceptu Ústavy, je pochopitelné. Doteď měli mnozí komunisté strach se ohlížet. Trauma z rozpadu tábora míru a socialismu bylo příliš silné. Jednou už ale je třeba pohledět pravdě do očí. V souvislosti s militarismem části socialistických vlád, které se - ku své zkáze - zapletly s americkými neocons do agresivních válečných dobrozdružství na Balkáně, Iráku i jinde, se zkoordinovalo široké antimilitaristické a antiglobalistické hnutí s výrazně radikálně levicovým obsahem. Zformovala ho i sociálně liberální politika nadnárodních finančních instiucí - MMF, SB, WTO, bořících stoleté sociální jistoty lidí práce. Od řeckých komunistů, skandinávských zelených, italských odborářů po španělské anarchisty jde strašidlo masových demonstrací proti nadvládě peněz nad lidmi napříč Evropou. Evropou znovu obchází strašidlo.

Jen vyčerpaní, přestárlí a nicnechápající komunisté v mnoha zemích už dnes nevědí, jak a čím oslovit masy...

Snad jako každý politik, i předseda KSČM reaguje na společenské tlaky proti jeho straně a snaží se vytvořit ohledně své strany co nejpříznivější dojem. Je pravda, že antikomunismus, který se v poslední době v ČR vzedmul v některých kruzích, je velkou měrou politicky motivovaný. Na druhé straně má Filip skutečně velkou potíž. Zápolí s dědictvím totalitní KSČ, která po značnou část období let 1948 - 1989 vládla v Československu nedemokraticky a utlačitelsky, jako koloniální nástroj středověkého Sovětského svazu. Ať je od pádu komunismu dnešní KSČM, která se skutečně nechová nijak antidemokraticky, jakkoliv - možná neprávem - ostrakizována, Filipovo rozhodnutí bagatelizovat a omlouvat utlačitelskou politiku je absolutně nepřijatelné, diskreditující, a jen poskytuje - právem - vodu na mlýn antikomunistům, kteří tvrdí, že je KSČM neseriózní a nedemokratická strana. Omlouvat útlak v padesátých letech, například zařazování "nepřátel společnosti" do trestních jednotek PTP beze zbraně, je od Filipa už doslova obscénní. Sprosté.

Se zájmem jsem si přečetl články v dnešních Britských listech, napsané příznivci komunismu o antikomunismu. Úplně stejně by mohli psát dnešní neonacisté o antinacismu -- vždyť také mezi antinacisty existuje spousta radikálů (hlavně krajně levicového smýšlení) a často i málo respektu k nacistům. Komunisté mají velkou výhodu, že jejich vliv na intelektuály a široké vrstvy (i nacismus byl kdysi podobně vlivný) nebyl zmařen žádnou analogií Norimberského tribunálu, žádnou masivní kampaní o zločinech komunistických režimů, srovnatelných přímo s holocaustem.

Jsem rád, že se můžeme dnes sejít tady - v Praze - a říci něco o současné situaci v oblasti lidských práv. Lidská práva byla vždycky nedílnou součástí komunistického hnutí. Lidská práva, solidarita a pokrok, lepší životní úroveň, právo pro každého bylo od počátku vlastní celému komunistickému hnutí v době jeho založení i v době jeho existence. Nakonec lidská práva byla používána jak v práci komunistických stran, tak v práci proti komunistickým stranám.

LN: Filip: V ČR jsou fašizující tendence ZDE

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.