28. 11. 2006
Ubohý prostý český čtenářJde (nejen) o článek pana Jiřího G. Müllera "Jak vyřešit budoucnost pro Kosovo, Abcházii a jižní Osetii?", který byl zveřejněn před týdnem, a tak ho už z britskolistových stránek svál čas. Začíná to už názvem. Autor se v textu velice správně drží formy Jižní Osetie (podle vzoru Jižní Korea), neboť jde o gruzínskou autonomní republiku, nikoli nahodile vybranou část osetinského území. V samotném titulu se však asi přepsal, což určilo směr celého, zřejmě narychlo psaného článku. Diplomaté Matthew (nikoli, jak se dočteme, Matthev) Bryza a Alberto Navarro (nikoli Navaro), jsou na tom ještě dobře oproti mrtvému gruzínskému exprezidentovi Zviadu Gamsachurdiovi, 1.pád Gamsachurdia, anglicky Gamsakhurdia, o kterém autor píše tuto větu: "vedla k tomu politika gruzínského ultranacionalisty Ghamsachurdieho" (správně česky Gamsachurdii). Dále je článek pestrým lunaparkem chybějících čárek, odklepů a chybějících písmen na konci slov. |
Prohřešky tohoto typu se však o něco dále mění v podobné skladebné, a dokonce věcné perly typu: "Mohlo by se to stát příkladem pro Srbskou republiku v bosensko-srbské federaci, aby z ní vystoupila..." (překlad pro nezasvěcené: REPUBLIKA BOSNA A HERCEGOVINA se skládá ze dvou subjektů: REPUBLIKY SRBSKÉ V BOSNĚ, kde žijí bosenští Srbové, a BOSENSKO-CHORVATSKÉ FEDERACE, kde žijí bosenští Muslimové a Chorvaté. Autor má zřejmě obavu, aby se Republika srbská nechtěla oddělit od Bosny a Hercegoviny). Krásný je také příklad následujících dvou vět: "Podobné problémy jsou i daleko od Balkánu, pod Kavkazem, s dvěma bývalými autonomními oblastmi Gruzie, s Abcházií a Jižní Osetií. Tato obě území, s etnicky odlišným obyvatelstvem od Gruzínů, se začátkem let devadesátých minulého století odtrhla v občanské válce od Gruzie." Po napravení by nám mělo vzejít toto znění: "Podobné problémy jsou i daleko od Balkánu, pod Kavkazem, s dvěma bývalými autonomními REPUBLIKAMI Gruzie, s Abcházií a Jižní Osetií. Obě tato území, ZEMĚ DVOU NÁRODŮ, ŽIJÍCÍCH NA ÚZEMÍ DNEŚNÍ GRUZIE, se od Gruzie odtrhla v občanské válce začátkem devadesátých let minulého století." (Zvýrazněny jsou pouze faktické nikoli větně skladebné "nápravy".) Abcházie a Jižní Osetie totiž už za SSSR byly, a dodnes jsou, autonomními republikami, a nikoli oblastmi, což je poněkud jiná správní kategorie. Také věta "s etnicky odlišným obyvatelstvem od Gruzínů" není vykloubená pouze skladebně, ale i významově. Nejsem si totiž jist, kdo je "etnicky odlišný". Zatímco Abcházové jsou spolu s Gruzíny členy kavkazské jazykové a etnické rodiny (k níž jsou z evropských národů řazeni například Baskové), Osetinci jsou členy indoíránské větve indoevropské rodiny, k jejímž dalším větvím patří drtivá většina evropských národů včetně nás. Jinými slovy: etnografie i historie říkají, že Abcházové se vyvinuli z téhož národa, z jakého Gruzíni, naproti tomu Osetinci (anebo Osetové, nikoli "Osetijci", jak je jmenuje autor článku) nejsou s Gruzíny coby národ nijak příbuzní. Čímž samozřejmě nechci ani jednomu z uvedených národů brát právo na sebeurčení, jen uvést zglajchšaltovanou formulaci na pravou míru pomocí vědy, jejímž hlavním posuzovacím měřítkem je v době, kdy je geneticky dokázáno, že všichni jsme příbuzní se všemi, především jazyk. A o ten mi v této poznámce šlo především. Vím, že ve svých řídkých článcích, které posílám do BL, dělám také jazykové i faktické chyby, jako každý jiný. Proto se zavazuji, že si své příspěvky po sobě napříště pořádně přečtu. Myslím, že Britské listy si nezaslouží dopadnout jako Metro, v němž se lze dočíst, že "pařížské letiště propustilo zaměstnance muslimské národnosti". Kdyby si vybraný čtenář spojil tuto informaci s článkem pana Müllera, mohl by si z obou poskytnutých informací klidně vyvodit, že poté, co se Srbsko vymanilo z federace, kterou mělo s Bosnou, všichni bosenští Muslimové emigrovali na pařížské letiště, odkud je navíc vyhodili... Pozn. JČ: Editorskou práci, jak vidno, mnohdy prostě nezvládáme. Možná se časopis nedá dělat ve dvou neplacených lidech... O to víc apelujeme na autory, aby se věnovali přípravě článků s pečlivostí. Potíž mimo jiné je v tom, že jediný redaktor chyby prostě v textu už po několikahodinové práci nevidí... Čtenářům se omlouváme. |