Dělnictvu i všem by se žilo mnohem lépe. A dnes bychom byli nejspíše daleko před Německem a Rakouskem (protože naše startovací pozice v roce 1945 měla velký náskok). Navíc by naše dějiny byly mnohem méně krvavé a nemuseli bychom v nich vzpomínat na uranové lágry, na StB a monstrprocesy.

Pane Junku, píšete: "Nechť přestane pan Cvek mluvit o demokracii, o které ví jen z knih, které si sám vybíral. Protože každý, ať chce nebo nechce, si četbu vybírá. Kde byl, když se černoši v USA v padesátých a šedesátých letech snažili stát lidmi?" Co tím chcete říci? Jednak: není pravda, že antikomunista, kterým jsem, musí schvalovat rasismus a všechno, co kdy bylo v USA standardem. Patrně to nepochopíte, ale třeba právě v boji proti rasismu se nejvíce uplatnili černošští evangelikálové (příkladem je M. L. King), kteří byli jakožto hluboce a aktivně věřící křesťané nejspíše také antikomunisté. Svět je, pane Junku, mnohem barvitější, než si dokážete představit.

A pro jistotu ještě jednou... Píšete: "Byl to kompromis, boty se ušetřily, a nevypadala tak chudá, protože boty měla. Můj otec docházel do práce z téže vesnice v létě i v zimě, za každého počasí pěšky, protože ze své mzdy si na kolo nemohl ušetřit. Pracovní doba byla dvanáct hodin. V sobotu "jen" osm." Myslíte, že v Německu či Rakousku či Dánsku, Švédsku, Norsku, v Británii atd., kde nikdy nebyli komunisté u moci, tenhle stav trvá? Naopak - měli tam sociální vymoženosti dřív než my tu za komunistů - a zároveň měli i demokracii, obešli se bez monstrprocesů, uranových lágrů a StB. Chápete?

A propos: můj otec má 80 let a já díky tomu vím hodně o realitě první republiky, v tom mne poučovat opravdu nemusíte - zvláště když jste se narodil až po válce a "pamatujete" Masaryka stejně jako já :-) .

"Ničím nelze okecat to, že komunistický Sovětský svaz zachránil holou fyzickou existenci malých středoevropských národů, tedy i Čechů a Slováků."

Svatá prostoto! Nejprve je třeba říci, že Sovětský svaz se s Hitlerem spolčil (pakt Molotov-Ribbentrop), rozdělil si s ním Polsko (kde vyvraždil desítky tisíc polských důstojníků), podporoval ho dodávkami potravin ve válce proti Západu a ani by nemrkl okem, když nás Hitler pohltil. Sovětský svaz se stal antinacistický po Hitlerově překvapivém útoku. Stalin se zhroutil, prohrával co mohl a zvětšil se za cenu brutálního pohrdání životy svých vojáků (ucpával frontu mrtvými těly) a za cenu obrovských dodávek ze strany Británie a pak i USA (mohutné konvoje do Archangelska). Je otázkou, zda by Hitler válku vyhrál, kdyby nebylo Sovětů. Jisté je, že Británie vzdorovala dlouho sama a že rozhodující zvrat znamenal vstup USA do války. Nikdo nemůže říci, zda by Hitler definitivně vyhrál bez přispění Sovětů. To jsou spekulace. Chápu, že komunistům se hodí glorifikovat Stalinovu roli za války, ale zdůrazňuji: jen náhoda, jen Hitlerův šílený útok na SSSR rozdělil nerozbornou jednotu svou pobratimů: Hitlera a Stalina.

Pokud jde o to Stalinovo "zachránění" Evropy, také si nemusíme dělat iluze o režimech, které zavedl po vyhnání nacistů. Pro některé (třeba pro mnoho Ukrajinců) znamenal Hitler spásu (není se co divit, když jich Stalin v třicátých letech miliony vyvraždil hladem).

"Nacismus okouzlil jen opravdovou špínu a odpad společnosti, komunismus bohužel zaslepil mnohem větší části evropské společnosti, mnohem větší část elit. Cíle (nikoli metody) slibované socialistické společnosti byly totiž vždy humanitní, cíle (i metody) nacistické vždy odporovaly základním lidským hodnotám a měřítkům spravedlnosti."

BC: To je iluze levicových intelektuálů. Nacismus (čili nacionální socialismus) sliboval lidem dokonalou společnost, spravedlivou, sociální a silnou. Měl velký vliv mezi německými elitami (zapletl se s ním i Heidegger), alespoň zpočátku. O koncentračních táborech obyčejní Němci nevěděli žádná fakta a celá brutalita režimu se pro ně omezila na válku (a války se v Evropě vedly vždy, např. i Tomas Mann stálv první světové válce na straně císaře Viléma a Romain Rolland zachovával neutralitu), na deportaci Židů do sběrných táborů a na pořádek, udržovaný Gestapem.

Komunisté žádný opravdu "humanitnií" ciíl neslibovali - slibovali zrušení majetku, jednotu lidu, selanku nejnaivnějšího a nejhloupějšího rázu, která odporuje absolutně zdravému rozumu. Co je na tom humanitního?

Onen rozdíl mezi nacisty a komunisty, jak ho všude opakují zejména levičáci, je velkou lží druhé půlky dvacátého století.