27. 11. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 11. 2006

Jak a kdy osvobozovat lidi od diktátorů, a kdy ne

Jde opravdu o boj Modrých proti Rudým?

Je celá řada způsobů jak osvobodit nějakou zemi. Většinou povstanou obyvatelé té země a osvobodí se sami. Tak jsme to udělali my. Jediným způsobem, jak se to NEDĚLÁ, je provést invazi do nějaké země a říct tamějším lidem: "Jsme tady, abychom vás osvobodili!" -- když oni sami NEUČINILI pro své osvobození nic. Když nejsou desetitisíce lidí ochotny obětovat svou krev za svržení diktátora, to by mělo být prvním varováním, že se nebudou ochotni účastnit na tom, když se rozhodnete je osvobodit. (Michael Moore)

To mi připomíná mé mládí v mé první zemi, Čes(koslovens)ku, když se někteří lidé divili proč nás "Západ" nebo "Amerika" neosvobodí od komunistů... zatímco my tak poslušně čekáme...

V něčem velmi souhlasím s Michaelem Moorem - je dobré co nejdřív nechat nespravedlivé války, a ještě lepší je se do ní nepouštět. Také je, dnes už, nad slunce jasné, že krmit diktátory, předcházet si je jako spojence je nejen vysoce naivní, ale i proti vaším vlastním zájmům. Pokud ty zájmy jsou skutečná svoboda a skutečná demokracie.

Poznámka: Slůvko "skutečná" se cítím nucen dodávat pro ty mé spoluobčany, kteří vyrostli v dobách, kdy česká řeč ztratila svůj prapůvodní smysl, kterým bezpochyby kdysi bylo se jasně a dobře domluvit. Nahradilo ji totalitní ptydepe, jehož hlavním smyslem bylo jakoukoliv domluvu znemožnit, takže slova původně velmi jednoznačná znamenají cokoliv, v nejlepším případě jejich pravý opak. Jak přešlo do pokladničky národních sebeklamů: "Řeči se povídají, chleba se jí."

Zdá se, že v tomhle jsme, i v Evropě, stále ještě nepoučitelní, předcházíme si jakékoliv diktátory, s iluzí že nás za naši dobrotu budou spolehlivě hřát. O nic jiného nejde ani u aktuálních tanečků kolem Putina. Jsem moc zvědav, jak by se tento diktátor zachoval, kdybychom jeho teplo (fuj!) opravdu potřebovali.

Bohužel, i Michael Moore je na jedno oko slepý, třeba když chválí sověty jak příkladně a dobře opustili Afghanistán... zřejmě jenom proto že jsou v jeho očích správně Rudí. Ale daleko horší než tato neohrabaná poznámka je jeho ignorantství, které mu dovoluje apelovat na dobré chlapce, které vidí v demokratických politicích, za velkou louží také zvaní Modří. Zatímco jiní stejně slepě věří v jiné dobré chlápky, za tou velkou louží zvaní Rudí.

V tom si s Michaelem Moorem a stejně tak i s jeho protivníky rozumíme - "oni" něco pro nás mohou, mají, musí udělat, a proto my je o to prosíme - ať hrdě jako pan Moore, nebo poslušně, ba pokorně jak je v našich krajinách zvykem. Pokud jsme jen pouhými prostými občany, a tu hru, kterou "oni" ve svém vlastním zájmu hraji, ochotně přenecháváme jim.

Jak přešlo do pokladničky národních sebeklamů: "Nech císařovi, co císařovo jest!" A protože v takové bludy věříme, tak také potřebujeme monarchy, pány, dnes už náhradní, a stále je nám jedno jak nahé. Zatímco my se bavíme tím, že spekulujeme o pravidlech jejich hry o prebendy, v bláhové naději, že pokud by si je oni změnili, že by pak konečně ta všechna naše přání vyslyšeli. Hmm... jak hloupí jsme! A jak dobrovolně! Jak dlouho tu naši hloupost budeme považovat za naše národní dědictví?!

Ale vraťme se za velkou louži. K věřícím jako je třeba pan Moore, věřící v to, že konečně ti jejich Modří vyženou ty jejich zlé Rudé, že jim konečně ukáží. Ale i ta jejich federace, ty jejich státy a jejich lidé nejsou ani modří ani červení, jak ukazují i ty všechny fialové mapy v poslední době tak často publikované, kterých si jen slepý, slepě věřící, nehodlá všimnout.

V dnes už zaostalé politice, která sleduje především hru o moc a vzestup k moci větší, jejímž účelem je dělení hmotných statků mezi mocnými, hrají zásadní, rozhodující roli její podporovatelé - prostí lidé, prostí věřící.

Škoda že jinak docela inteligentní lidé mají potřebu věřit - ať v Modré nebo Rudé. Pokud by nemuseli věřit, mohli by přispět k tomu, aby slepá víra v barvy nestála v cestě k řádné správě věcí společných. Tak jak to má být. Jak to dnes už dávno může být.

Pozn. JČ: Zdá se mi však, že Michael Moore projevuje docela dobře nezávislost na ideologických proudech - v citovaném mailu vyhrožuje americkým Demokratům, že jim udělá peklo, pokud nestáhnou vojska z Iráku. - A neprojevuje se Vladimír Rott tak trochu rasismem, když automaticky považuje všechno, co je ruské, za pekelné? Docela mě to uráží, protože mám blízké ruské spolupracovníky a kolegy. Dokážeme se zbavit stereotypů?

                 
Obsah vydání       27. 11. 2006
27. 11. 2006 Michael Moore: Musíme činit pokání. Stáhněte teď americká vojska z Iráku
28. 11. 2006 Polonium-210 nalezeno v Londýně na několika místech
27. 11. 2006 Poláci už splnili v Iráku svou misi
27. 11. 2006 Jak opustit Irák se ctí
27. 11. 2006 Jak a kdy osvobozovat lidi od diktátorů, a kdy ne Vladimír  Rott
26. 11. 2006 Tajná studie USA: Výsledkem americké okupace Iráku je občanská válka
25. 11. 2006 Z hviezdy médií prezidentka? Radovan  Geist
24. 11. 2006 Demokracie a jaderné zbraně Alexej G. Arbatov
27. 11. 2006 Post-doctoral fellowship at Oxford University
24. 11. 2006 Putin: Rusko je přirozeným členem evropské rodiny Miroslav  Polreich
27. 11. 2006 Opravdu byl bývalý špión otráven poloniem 210? Štěpán  Kotrba
26. 11. 2006 Smrt ruského špiona spojena s krádežemi jaderného materiálu
25. 11. 2006 Smrt ruského špiona: Vážné zdravotní riziko veřejnosti
27. 11. 2006 Poplatky uvalené na CD a DVD
27. 11. 2006 Multipolarizace zahraniční politiky pokračuje Miroslav  Polreich
27. 11. 2006 Daleká cesta František Emanuel Zelenka
27. 11. 2006 O loajalitě a únicích informací Jan  Polívka
26. 11. 2006 Říjen 2006: rekordní čtenost stránek Britských listů
27. 11. 2006 Co s cizincem, který už není cizinec Uwe  Ladwig
27. 11. 2006 "Štětinova" senátní komise Stanislav A. Hošek
27. 11. 2006 Co Vojtěch Filip o antikomunismu neřekl a říci měl Štěpán  Kotrba
27. 11. 2006 Vojtěch Filip dal najevo, že KSČM není slušná strana Jan  Čulík
27. 11. 2006 Svět bez komunistů by byl světem nacistů Lubomír  Novotný
27. 11. 2006 Antikomunismus a dnešní komunisté Boris  Cvek
27. 11. 2006 Filip: Popřením nejzákladnějších lidských práv je antikomunismus Vojtěch  Filip
27. 11. 2006 Antikomunismus a (ne)udržitelný život Miroslav  Prokeš
27. 11. 2006 Antikomunismus všedního dne Kateřina  Konečná
27. 11. 2006 Přestaňte myslet na to, jak hrozné to bylo za socialismu Miloslav "Kraken" Junek
27. 11. 2006 Gottwaldovo místo v dějinách komunistického hnutí Miloslav  Ransdorf
27. 11. 2006 Tenkrát ve Frývaldově 25. 11. 1931... Vladislav  Černík
27. 11. 2006 Mexiko: policejní represe posílily síť občanské společnosti Eva  Malířová
27. 11. 2006 Rath prohrál soud s Julínkem?
27. 11. 2006 Krádež a "krádež"
27. 11. 2006 Čeští vojáci v Afghánistánu a ... mrtví Španělé v madridských vlacích? Vladislav  Černík
27. 11. 2006 Poslední dny Christianie?
27. 11. 2006 Varlata ztracená a znovu nalezená František  Schilla
27. 11. 2006 Reklama z Nového Zélandu
27. 11. 2006 Válka proti prezidentovi pokračuje Zdeněk  Jemelík
27. 11. 2006 Viscontiho Tadzio Boris  Cvek
25. 11. 2006 Kudy a jak dále? Jiří  Paroubek
25. 11. 2006 Maji ženy povinnost chlapům vařit? Lenka  Vytlačilová
25. 11. 2006 Ti mrda, ne? Štěpán  Kotrba
25. 11. 2006 Jiří Karas jedná jako zákoníkové a farizeové Boris  Cvek
24. 11. 2006 "Když umíral Říman ve svém domě, přijal nejstarší syn v jeho polibku jeho vydechnutí a zavolal jej jménem" (conclamatio) Jan  Paul
24. 11. 2006 Vrtění Hučínem a zakroucené paragrafy Filip  Rožánek
25. 11. 2006 Kto postaví nedobytnejšiu pevnosť Británia? Tomáš  Mrva
21. 11. 2006 Hospodaření OSBL za říjen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce