Poznámka: Slůvko "skutečná" se cítím nucen dodávat pro ty mé spoluobčany, kteří vyrostli v dobách, kdy česká řeč ztratila svůj prapůvodní smysl, kterým bezpochyby kdysi bylo se jasně a dobře domluvit. Nahradilo ji totalitní ptydepe, jehož hlavním smyslem bylo jakoukoliv domluvu znemožnit, takže slova původně velmi jednoznačná znamenají cokoliv, v nejlepším případě jejich pravý opak. Jak přešlo do pokladničky národních sebeklamů: "Řeči se povídají, chleba se jí."

Zdá se, že v tomhle jsme, i v Evropě, stále ještě nepoučitelní, předcházíme si jakékoliv diktátory, s iluzí že nás za naši dobrotu budou spolehlivě hřát. O nic jiného nejde ani u aktuálních tanečků kolem Putina. Jsem moc zvědav, jak by se tento diktátor zachoval, kdybychom jeho teplo (fuj!) opravdu potřebovali.

Bohužel, i Michael Moore je na jedno oko slepý, třeba když chválí sověty jak příkladně a dobře opustili Afghanistán... zřejmě jenom proto že jsou v jeho očích správně Rudí. Ale daleko horší než tato neohrabaná poznámka je jeho ignorantství, které mu dovoluje apelovat na dobré chlapce, které vidí v demokratických politicích, za velkou louží také zvaní Modří. Zatímco jiní stejně slepě věří v jiné dobré chlápky, za tou velkou louží zvaní Rudí.

V tom si s Michaelem Moorem a stejně tak i s jeho protivníky rozumíme - "oni" něco pro nás mohou, mají, musí udělat, a proto my je o to prosíme - ať hrdě jako pan Moore, nebo poslušně, ba pokorně jak je v našich krajinách zvykem. Pokud jsme jen pouhými prostými občany, a tu hru, kterou "oni" ve svém vlastním zájmu hraji, ochotně přenecháváme jim.

Jak přešlo do pokladničky národních sebeklamů: "Nech císařovi, co císařovo jest!" A protože v takové bludy věříme, tak také potřebujeme monarchy, pány, dnes už náhradní, a stále je nám jedno jak nahé. Zatímco my se bavíme tím, že spekulujeme o pravidlech jejich hry o prebendy, v bláhové naději, že pokud by si je oni změnili, že by pak konečně ta všechna naše přání vyslyšeli. Hmm... jak hloupí jsme! A jak dobrovolně! Jak dlouho tu naši hloupost budeme považovat za naše národní dědictví?!

Ale vraťme se za velkou louži. K věřícím jako je třeba pan Moore, věřící v to, že konečně ti jejich Modří vyženou ty jejich zlé Rudé, že jim konečně ukáží. Ale i ta jejich federace, ty jejich státy a jejich lidé nejsou ani modří ani červení, jak ukazují i ty všechny fialové mapy v poslední době tak často publikované, kterých si jen slepý, slepě věřící, nehodlá všimnout.

V dnes už zaostalé politice, která sleduje především hru o moc a vzestup k moci větší, jejímž účelem je dělení hmotných statků mezi mocnými, hrají zásadní, rozhodující roli její podporovatelé - prostí lidé, prostí věřící.

Škoda že jinak docela inteligentní lidé mají potřebu věřit - ať v Modré nebo Rudé. Pokud by nemuseli věřit, mohli by přispět k tomu, aby slepá víra v barvy nestála v cestě k řádné správě věcí společných. Tak jak to má být. Jak to dnes už dávno může být.

Pozn. JČ: Zdá se mi však, že Michael Moore projevuje docela dobře nezávislost na ideologických proudech - v citovaném mailu vyhrožuje americkým Demokratům, že jim udělá peklo, pokud nestáhnou vojska z Iráku. - A neprojevuje se Vladimír Rott tak trochu rasismem, když automaticky považuje všechno, co je ruské, za pekelné? Docela mě to uráží, protože mám blízké ruské spolupracovníky a kolegy. Dokážeme se zbavit stereotypů?