Pokusme se tedy rozptýlit ideologické mlhy a najít jádro pudla. Argumenty pro válku lze shrnout do třech základních tezí:

1. Irák je vojenskou hrozbou pro celý Střední a Blízký Východ.
2. Nelidský režim v Iráku vede válku proti vlastním obyvatelům.
3. Irák podporuje islámské teroristy po celém světě.

K bodu 1
Je pravdou, že irácký režim byl reálnou vojenskou hrozbou, ale před 12 lety. Ve válce o Kuvajt byly jeho úderné síly rozdrceny - již tenkrát o generaci novější západní výzbrojí spojenců. Zbytek jeho armády se díky hospodářskému embargu pomalu ale jistě mění v hromadu šrotu. Irák v současnosti není prakticky schopen vést válku mimo své území a pokud by se k takovému šílenému kroku odhodlal, bude vzápětí smeten. V současnosti je daleko větší a skutečnou vojenskou hrozbou Severní Korea. A kolem tohoto problému USA jen bezradně přešlapují. Protože Korea JE skutečný problém.

K bodu 2
To je nepopiratelná pravda. Diktátor Hussein v Iráku krvavě potlačí jakýkoliv náznak odporu a použije všechny prostředky. Nechá popravit i vlastního syna, pokud se pokusí o emigraci. Ale ruku na srdce - opravdu to USA a dalším "strážcům lidských práv" tak vadí? Proč se tedy nezabýváme také situací v Alžíru (zde se počet obětí na obou stranách za posledních deset let blíží děsivému číslu 100 000). A co třeba Sůdán - islámské bojůvky ze severu země zde zcela regulérně na křesťanském a animistickém jihu "loví" otroky. Ti jsou pak prodáváni na tržištích na severu. Humanitární organizace v Evropě a Americe sbírají peníze, aby je mohli vykoupit a vrátit zpět domů, kde mohou být tito nešťastníci opět uloveni. A co lidská práva v Zimbabwe, kde díky Mugabeho politice dojde v horizontu dvou let k humanitární katastrofě srovnatelné se Somálskem? A podobně bychom mohli pokračovat. Tak proč zrovna Irák?

K bodu 3
Přímé napojení Iráku na islámské extrémisty nebylo v současnosti nijak věrohodně doloženo. Zato mnozí jiní mají prokazatelně špinavé ruce. Loď naložená padesáti tunami výzbroje pro Hamás, kterou zadržela izraelská tajná služba ŠINBET, byla ze Saudské Arábie. Odkud pochází Osama bin Ládin? A kde se nacházejí pozitivně zjištěné základny islámských teroristů? Sůdán, Somálsko, Jemen atd. Proč na tyto země nesměřuje vojenský úder?

Hussein se dnes dostal do pozice nevěrného manžela, byl již jednou pozitivně přistižen a teď musí prokázat, že tato situace se už nemůže opakovat. Jenže, aby to prokázal, musel by se nechat veřejně vykastrovat. Tím by však zcela ztratil, v islámském kontextu, tvář. Tak tedy kličkuje jak umí. Ví, že skutečnou válku (viz bod 1) nemá šanci vyhrát. A tak se skřípěním zubů ustupuje, jenže USA nezajímají žádné ústupky.

A opět se vynořuje neodbytná otázka.

Proč?

Odpověď je třeba hledat v obecnější rovině.

Především si je nutno uvědomit, že politika je v současném světě podřízena ekonomice. Konec konců závěr dvacátého století byl hřbitovem pokusů podřídit ekonomiku ideologii. Politici dbající žaludků svých voličů samozřejmě určují rámcová pravidla hry a korigují výsřelky vedení korporací. Ty zajímá jen horizont do nejbližší účetní uzávěrky. Na druhé straně si však právě ti samí politici velmi dobře uvědomují, které zájmové skupiny financovaly jejich kampaň a které budou financovat tu příští. A právě tato skutečnost platí v USA více než kde jinde. Současná americká vláda není vládou zemědělců z Akansasu nebo ocelářů a automobilového průmyslu z Illinoa či Michiganu. Jedná se o vládu ropné a zbrojní lobby. Tomu také odpovídá strmý nárůst vojenského rozpočtu. A také zcela nová strategie americké národní bezpečnosti.. Nebo si snad někdo může myslet, že šesti miliardový úplatek nabídnutý oficiálně Turecku je cenou za lidská práva v Iráku?! Mimochodem Turecko ho odmítlo i proto, že EU je mu nyní blišší než USA.

Je potřeba najít takového nepřítele, jehož porážka přinese těmto skupinám největší zisk. A komu prospěje porážka Severní Koreje a komu porážka Iráku. Irák si svou budoucí humanitární pomoc má čím zaplatit Korea ani Sůdán či Zimbabwe ne.

A proč francouzský ministr odjíždí na blekovou víkendovou misi po Africe, aby zablokoval v Radě bezpečnosti mandát pro válku USA. Rada má totiž 15 členů . Pět stálých s právem veta. Tři z nich Rusko, Francie a Čína budou hlasovat proti. USA a Velká Británie pro. Pro odsouhlasení rezoluce (pokud někdo ze stálých členů nepoužije práva veta) je potřeba 9 hlasů. Něnecko je také proti. Bulharsko bojuje o pozvánku do EU. Pokud Francie přesvědčí alespoň dva africké státy ze tří - Angola, Guinea a Kamerun - rezoluce neprojde a nidko ze stálých členů si neušpiní ruce vetem proti "ne-svatě" (viz postoj Vatikánu) spravedlivé válce.

Mimochodem čí ekonomické zájmy nyní hájí politika Francie? Irák převedl své devizové rezervy na Euro a v Euru také s Francií obchoduje?

Kdo nyní drží licence na těžbu ropy v Iráku (Rusko a Francie) a kdo je získá po ustavení amerického protektorátu?

Francouzská politika - diktovaná ekonomikou je jasná. Buď se podaří USA od války odvrátit a pak Irák zůstane v evropské zóně vlivu. A pak, postupně, (nikdo tu přece není věčně) bude civilizován a stále více připoutáván k EU. Nebo půjdou USA do války sami. Jistě, že zvítězí. EU ale získá velký kredit u celého arabského světa a přesně tolik vlivu USA ztratí. A také pokud bude válka trvat déle než měsíc a bude dost krvavá zlomí to vaz jedinému skutečnému evropskému spojenci USA britskému ministerskému předsedovi.