Všichni a ve všech sdělovacích prostředcích mluví o tom, že KSM musel být zakázán, protože chce odstranit soukromé vlastnictví. To je lež. Nevím, jestli si ti lidé uvědomují, že lžou, ale bojím se, že to ví a říkají to schválně, aby lidi postrašili, aby je poštvali proti těm mladým naivním snílkům.

Soukromé vlastnictví je třeba televizor nebo propisovačka. Soukromé vlastnictví je samozřejmě i automobil nebo rodinný dům. A nevím o tom, že by mladí komunisté chtěli brát lidem auta nebo televizory. Mladí komunisté chtějí -- jak píší ve svých stanovách -- změnit systém tak, aby v zemi nebylo soukromé vlastnictví výrobních prostředků. A to je velký rozdíl od toho, co nám tvrdili Moravec s Němcovou a čím nás krmí sdělovací prostředky. Na svůj názor mají mladí komunisté právo a toto právo jim zajišťuje právě Listina lidských práv. A nejen to !! Listina lidských práv jim zajišťuje tento jejich názor hlásat a rozšiřovat slovem i písmem všemi prostředky !!! Jsem si jistý, že z těch odpovědných zakazovatelů ji žádný nečetl. A některý o ní ani neslyšel. Na VÚMLu se to nevyučovalo. Je smutné, že naše česká "demokracie" pošlapává vlastní základající listiny, určující její opodstatnění.

Soukromé vlastnictví není posvátná kráva, jak si někteří myslí. Přitom zákaz nebo omezení soukromého vlastnictví výrobních prostředků není nic výjimečného. Dokonce ani soukromého majetku nevýrobního charakteru. Možná jste slyšeli o izraelských kibucech. To byly dokonalé komunistické společnosti, i když se jim tak neříkalo. Jednalo se o společenské uspořádání, ve kterém lidi společně pracovali, společně spravovali společný majetek. Společnost jim poskytovala bydlení i stravování, vychovávala jim děti. Dokonce i výdělek byl společný. A když se rozhodli, že si koupí televizor, tak ten televizor byl zakoupen ze společných peněz a dán do každé domácnosti. Do každé ! Kdyby nebylo dost peněz, nic by se nekoupilo. Muselo být dost pro všechny. Bylo to skoro jako komunistické "každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb". Jen i ty potřeby byly společné. Myslím, že Židy v kibucech nikdo z komunismu nebude osočovat, ale byla to spravedlivá společnost, ve které nikdo nežil z práce druhého. A to je to, co chtějí mladí komunisté. Kibuce v Izraeli jsou už minulostí -- rozpadly se. Přesněji, je rozbili ti, co chtěli mít víc než druzí. To jsou ti, kteří chtějí žít z práce těch druhých. Hybatelé pokroku.

Někteří lidé u nás vypadají, že jiné než soukromé vlastnictví neznají a neuznávají. Jenže existuje mnoho druhů vlastnictví. Třeba společenské. A společenské vlastnictví by bylo výhodné i jinak. Na příklad města by mohla zřídit stavební i jiné podniky, zajišťující chod města. Takový stavební podnik v majetku města by automaticky dostal všechny stavební práce ve městě. V takovém podniku by se muselo hlídat jen to, aby se tam nekradlo. Jinak by bylo jedno, jestli podnik vydělává nebo prodělává. A kdyby podnik prodělal, zaplatilo by se to z městského rozpočtu. A všechno, co by podnik vydělal, by se vrátilo do městského rozpočtu. Protože plátcem za služby by bylo město, bylo by to jedno. Hlavní by bylo, že by si nikdo z peněz města nestavěl vily a nekupoval luxusní auta. Mělo by to i jinou výhodu -- zlikvidovalo by to korupci. Soukromý podnik by už nemohl podplácet úředníky města, aby dostal zakázku. Představte si městské úředníky, kterým by nikdo necpal do kapes obálky s penězi. Myslím, že by i poklesl zájem o funkce v městských zastupitelstvích. Jenže vykládejte něco takového politikům, kteří z toho žijí a platí svoje volební kampaně. Kdo mi nevěří, ať si zjistí, že v současnosti probíhá skoro 200 soudních případů korupce, kde ODS hraje prim. Ale není sama a je to pouze proto, že vládne na všech radnicích. Kdyby tam vládla jiná strana, byla by v tom ona. Jak poznali i socialisté po osmi letech vládnutí.

Stejně jako stavební podniky, mělo by město zajišťovat všechny svoje potřeby. Prostě pro město by pracovaly jen podniky v majetku města. I tak by pro soukromý sektor zbylo dosti příležitostí.

Navíc to platí i pro stát. Proč by dálnice u nás měla stavět soukromá firma, nota bene cizí? Dálnice ale i jiné by mohla stavět státní firma. A zase -- zisk by šel do státního rozpočtu a nikoli do zahraničí. Chce to trochu víc přemýšlet a méně politizovat.

Odstranění soukromého vlastnictví tak, jak bez bližšího vysvětlení požadují mladí komunisté, je problematické a také zbytečné. V podstatě je mi jedno, kdo vyrábí auta nebo televizory. V nejhorším případě se bez nich obejdu. Ale na rozdíl od aut mi není jedno, kdo mi prodává vodu nebo elektřinu. Kdo mi poskytuje důchod nebo zdravotní ošetření. A nechci, aby se mě v nemocnici nejdříve ptali, kolik mám peněz a teprve potom mě ošetřili nebo taky ne. Na rozdíl od ODS si myslím, že ve společnosti jsou činnosti, kam by se soukromý kapitál neměl pouštět. Až donedávna to byly služby obyvatelstvu, které i v západní Evropě byly v rukou státu. Výjimkou jsou Spojené státy. Tam je soukromé všechno. A podle toho to také vypadá. Funguje to podle hesla "všechno je jasný -- nic není jistý". Ve Spojených státech není jisté, jestli budete brát důchod nebo vás ošetří v nemocnici. Tam beze zbytku platí "bez peněz do hospody nelez". Pro ty, kdo nevěří, si stačí vzpomenout na Enron.

V celé Evropě bylo zdravotnictví nebo důchody v režii státu. A až dosud to fungovalo bez problémů. Nyní nastávají problémy. Zajímavé je, že to je v době, kdy kapitál přebírá vládu nad světem. Prostřednictvím MMF diktuje podmínky zemím. Součástí těchto podmínek je privatizace důchodového a zdravotního pojištění. Každému je jasné, pro koho jsou výhodné soukromé důchodové fondy. Lidé to nejsou. Argentina na příkaz MMF privatizovala důchody. Nakonec to byly vytunelované důchodové fondy, které způsobily bankrot Argentiny. Ano, bankrot celého státu, kdysi bohatého, výkladní skříně jižní Ameriky. Důchodové fondy musí být v rukou státu, protože jedině stát je schopen zajistit vyplácení důchodů za všech okolností. Stejné to je se zdravotnictvím.

Celý svět se mění. A k lepšímu to není. I proto by měla být udělána tlustá čára mezi veřejným a soukromým. Bohužel - soukromé vlastnictví musí být regulováno a omezováno. Jinak by nám přerostlo přes hlavu.

Někdo by mohl říci -- už se stalo.