Dolejš chválí Gottwaldovu éru těmito slovy: "Zemřel tak muž, který zavedl v Československu režim, jenž nabídl lidem celou řadu sociálních jistot, dokázal provést razantní industrializaci a vyrovnat rozdíly zaostalé východní části země." To vypadá tak, jako by před rokem 1948 náš stát byl zaostalý a jako by jen díky komunistům zažil industriální rozkvět a sociální jistoty. Československá republika patřila ovšem před nástupem komunistů ke státům, které měly ve srovnání s evropským průměrem vynikající postavení zejména před válkou, ale i po válce. Sociální reformy by tu jistě proběhly za asistence demokratické levice i bez komunistů (tak jako proběhly v Rakousku či Německu, státech ve srovnání s Benešovou republikou velice zaostalých, které nás ovšem díky svobodnému společenskému a ekonomickému vývoji drtivě předběhly) a náš průmysl, naše společenské a vědecké elity by nemusely hromadně utíkat před tyranií či hynout v komunistických lágrech, v uranových dolech atd., nýbrž sloužily by přirozenému rozvoji naší společnosti. Československá republika po čtyřiceti letech vlády komunistů vypadala jako šedivý, odrbaný bankrotář bez invence, plný pokrytectví, strachu a ponižování. Byla státem, který v padesátých letech vyhnal, pozavíral a zdecimoval své elity, státem, který se po srpnu 1968 definitivně uzavřel do šedivých lží, do konečného úpadku a bezduchého živoření.

A to je to, co Jiří Dolejš nezmiňuje. Gottwald po svém nástupu k moci nebyl zodpovědný jen za pár excesů na levicových politicích (Horáková, Kalandra, Slánský), nýbrž spolu s celým vedením KSČ i za to, že tu byli mučeni, popravováni a zavírání v monstrprocesech lidé, jako byl Heliodor Píka, lidé z prostředí církví a univerzit, lidé z nejrůznějších nekomunistických společenských organizací, lidé, kteří se proslavili svým statečným bojem proti nacismu v západních armádách atd. atd. Gottwaldova éra je érou likvidace svobody tisku, svobody podnikání, je érou pronásledování inteligence a kultury , je érou vzniku Státní bezpečnosti, organizace, jež se inspirovala v Gestapu, je érou potlačení nezávislé justice, érou ideologizace školství, érou nenávisti k soukromému vlastnictví a zejména také k sedlákům, z nichž mnozí byli za lnutí na rodových polnostech zavíráni, mučeni a nuceně vystěhovávaní. Gottwald uvrhl Československo (na rozdíl od šikovné politiky Rakušanů) pod přímý vliv SSSR, jehož satelitem, ba spíše kolonií jsme byli až do roku 1989.

Gottwald ztělesňuje brutální, krvavé popření všech hodnot, které musejí být demokratovi svaté, má-li být demokratem: popřením právního státu, základních svobod, popření plurality a práva na vlastnictví, popřením elementárního smyslu pro pravdu a lidskou důstojnost. Jiří Dolejš se snaží ve svém článku pro Britské listy zkreslovat historii, jak to komunisté vždycky a velmi dovedně činili, a tím se hlásí ke své komunistické identitě komunistickým, čili zcela hanebným způsobem. Hlásí se ke Gottwaldovi a k popření demokracie jako takové. Sapienti sat.