V druhé řadě mě zaujalo, jak se snaží stále vnucovat neudržitelnou tezi, že stejně přitažlivý jako komunismus byl i nacismus a k tomu uvádí už tisíckrát profláklý případ Heideggera. Nemá smysl zde vyjmenovávat plejádu význačných jmen, vnímajících komunismus a socialismus v poválečné Evropě jako nejvhodnější možný příklad pro budování nové společnosti. Pouze bych upozornil, že komunisté byli zastoupeni ve 14 poválečných vládách, měli své významné postavení v podstatě ve VŠECH západo- a středoevropských zemích (měli totéž i nacisté?), měli rovnoměrné zastoupení ve všech sociálních vrstvách a hlásit se ke komunismu bylo v v poválečné době spíše ctí (hlásit se k nacismu bylo někdy ctí ve Francii, Anglii, Dánsku, Švédsku, Holandsku, Československu, Švýcarsku...?). Podle Borise Cveka byly tyto miliony lidí jen hlupáky, kteří sedli na vějičku "...zrušení majetku, jednoty lidu, selanku nejnaivnějšího a nejhloupějšího rázu, která odporuje absolutně zdravému rozumu."? Byly ty tisíce českých, francouzských, italských, německých, slovenských, srbských, španělských atp. komunistů nasazujíc krk svůj a svých rodin během okupace (ano pane Cveku i v letech 1939-41, přestože pakt R-M tisíce komunistů dezorientoval) pitomci, jež to vše činili jen pro "...selanku nejnaivnějšího a nejhloupějšího rázu"? Víra v socialismus v komunistickém hávu byla sice omylem, z kterého se probíraly celé generace, ale NELZE ztotožňovat víru v komunistickou ideologii a nacismus, to je nesmysl a urážka milionů lidí v CELÉ Evropě.

K výše uvedenému už jen jednu větu. Možná by nebylo na škodu mírnit Cvekův křižácký zápal (Svatá prostoto... apod.) a poučování druhých z trůnu moudrého starce (Svět je, pane Junku, mnohem barvitější, než si dokážete představit... apod.), autor si sám tím nabíhá na vidle, protože jeho ploché antikomunistické agitky jsou rezervoárem pro možné úšklebky či jiná nepublikovatelná slova. A to je škoda, většinou jej totiž stojí za to číst.