V pátek skončený Febiofest byl celkově zdařilou a pro domácí kulturu přínosnou akcí. I když žádný z nových snímků nelze označit za opravdu výjimečný opus, mohli diváci, kteří se dokázali zorientovat v opět až zbytečně opulentní filmové nabídce, zhlédnout např. pozoruhodné autorské snímky málo známých kinematografií (např. turecké filmy Májová oblaka a Loďky z melounových slupek), díla právem vyzdvihovaná v zahraničí (Dealer, Dívka z Monday nebo Pornograf) i "klasiku" uznávaných mistrů (např. filmy Carlose Saury či Želimira Žilnika). Většina těchto děl má společné to, že je v Česku jindy uvidíme bohužel jen stěží (o Febiofestu srov. Kritický klub na stanici Vltava v pondělí 11. 4. od 16 hod., popř. reprízu pořadu v noci ze středy na čtvrtek 14. 4. v 0, 35).

Tři procenta do Státního fondu kinematografie ano či ne -- hlavní otázka otevřeného zasedání podvýboru pro mediální legislativu, které svolala na úterní odpoledne poslankyně Kateřina Dostálová (ODS). Rozpor byl tradiční -- zda zákon, který již prošel prvním čtením, je dobrý, nebo špatný. Problém byl, že kvalitu viděla každá ze zúčastněných stran v něčem jiném. Jedni v touze neplatit nic, druzí v touze získat co nejvíc. Sněmovní verze kvality...

Odbory v britském veřejnoprávním rozhlasovém a televizním vysílateli BBC se chystají provést hlasování mezi svými členy ohledně toho, zda mají zahájit stávku. BBC chce propustit až 4000 svých zaměstnanců. Rozhovory mezi odboráři a vedením BBC se dostaly do slepé uličky. Od dob Margaret Thatcherové nesmějí odbory v Británii vyhlásit stávku, pokud to nemají potvrzeno "referendem" mezi svým členstvem.

Odborové organizace BECTU, National Union of Journalists (Národní svaz novinářů) a Amicus konstatovali, že generální ředitel BBC Mark Thomspon odmítl jejich požadavek, aby nedošlo k nucenému propouštění zaměstnanců.

Papež byl pohřben. Otázkou zůstává, jestli definitivně. Tato otázka se dá zodpovědět dost těžko, ale ze způsobu, jakým byla papežova smrt zprostředkována médii lze leccos vyvozovat. Možná, že až s odstupem času, až opadnou dost neautentické pocity sounáležitosti s duchem zemřelého, vznikne nějaká širší polemika o tom, jaký podíl měla média na vytváření atmosféry ne nepodobné realizaci kultu osobnosti. O tom, že část české veřejnosti skutečně vnímala tento televizní pohřeb velmi sugestivně a angažovaně svědčí velice bouřlivá diskuse na Britských listech, kde se poměrně hodně čtenářů dokázalo dost nekontrolovatelně rozlítit nad tím, že se na tomto serveru v době pohřbu objevily články připomínající dost kontroverzní postoje papeže a celé katolické církve k tak eticky ožehavým otázkám, jako je prevence AIDS nebo vnímání homosexuality.

Psáno pro ČRo 6

Chcem Vám poďakovať za Vaše prenikavé a pravdivé pomenovanie súčasného vývoja spoločnosti. Smrť Wojtylu a celé divadlo okolo prišlo vhod dominantným prúdom v spoločnosti - túžba po religiozite, hlboký iracionálny pohľad na život, neschopnosť žiť bez dogiem, túžba po "otcovi", oddaná viera k sprostredkovanému svetu, atď. Moja poznámka smeruje k potencionálnemu vývoju, z ktorého tušiť obavy, a Vy k nemu tiež nenachádzate odpoveď.

Vatican reality show must go on! Pápež to už má za sebou, ale takmer dvetisíc rokov pokračujúca show nekončí. Katolícka cirkev vždy mala zmysel pre teatrálnosť.

V súvislosti s agonizovaním Kristovho zástupcu na planéte Zem sa Vatikánu a vôbec celému katolíckemu svetu podarilo vyprodukovať ojedinelú, ale v podstate však tradičnú reality show porovnateľnú s tými najväčšími nechutnosťami, aké sa na obrazovke vyskytli vďaka napríklad Mojsejovcom.

Nechávat si posílat na mobil nečerstvější zprávy má svůj půvab. Zejména, pokud jsou to zprávy serveru iDnes. Přiznávám, že mám jejich službu ráda. Většinou jsme sice na stejných akcích, ale díky esemesce jsem se jedné noci dozvěděla, že ty zvony opravdu zvoní proto, že zemřel papež. My, co potkáváme hochy z Mladé fronty (dnes), víme, že jsou rychlí. Politik ještě nedomluví a oni už mají telefon u ucha a referují. Mnohdy by ale vyslechnout konce měli. Jejich rychlost rychlejší, než rychlá mívá totiž občas roztomilé nuance. V úterý vzduchem přisvištěla ve 12:55 informace, že "Stát musí zaplatit přes dvě miliardy korun firmě Petrcíle. FNM neuspěl u soudu s odvoláním proti prohrané arbitráži. V ní šlo o 15% akcií Nové Huti." Ale hoši nakonec přece jen vyslechli zprávu do konce -- a -- vydali opravu. Ve 13:31 bylo náhle všechno jinak. "Oprava: Stát vyhrál spor s firmou Petrcíle. Nemusí jí zaplatit 2 miliardy Kč, rozhodl odvolací soud. Zvrátil tak výsledek arbitráže kvůli Nové huti."

Žádnému byznysmenovi touto zprávou zřejmě nikdo ztrátu nezpůsobil, ale Bůh se musel dost bavit, když tak letěly kolem něj.

Spolkový úřad práce vydal další špatnou zprávu -- v březnu opět stoupla nezaměstnanost a je nyní srovnatelná se situací na počátku třicátých let. Pět miliónů nezaměstnaných tvoří 12 % práce schopného obyvatelstva. Odborníci upozorňují sice na vliv nové metodiky a probíhající reformy, ale 92.000 nových nezaměstnaných proti únoru je holý fakt.

Německá vládní SPD chce v rámci boje s nezaměstnaností snížit daně podnikům z 25 na 19 %.

V sloupku "Lidé se bojí žít bez náboženského dogmatu" obviňujete Českou televizi, že "pro velikonoční vysílání předala svůj televizní signál kněžím" a dokonce se (doufám, že pouze řečnicky) ptáte: "Má snad ČT s arcibiskupstvím dohodu, že bude šířit náboženskou propagandu?", píše Nikolaj Savický z České televize.

Může se to zdát banální: interpretace faktů! Co to je? Proč se o takovou věc vůbec zajímat?

Uvedu dva příklady, které naznačí, jak důležitá je ona interpretace skutečnosti. Člověk, který pochopil její význam, není tak lehce zmanipulovatelný. Nebo chcete-li: je mnohem odolnější vůči populismu. A to je schopnost nesmírně potřebná.

Dovolte mi reagovat na větu "Myslel jsem, že tupá víra v ideologii byla zdiskreditována pádem komunismu. Zřejmě jsem se mýlil." z Vašeho sloupku " Lidé se bojí žít bez náboženského dogmatu ", píše David Maňák.

Vážený pane Čulíku, na hroznou ČT1 se dívám asi více než Vy, i když také ne často, píše Marek Radecki. Neviděl jsem ani nedělní ani pondělní pořady ČT. Avšak dříve mi nepřipadal dostatečný vysílací čas věnovaný křesťanským či katolickým názorům, bylo to poté, kdy jsme si přečetl na BL článek o tom, že každá názorová skupina má obdržet na publikaci svých názoru patřičný čas, proto mi připadal pro 10 procent (pokud je tolik křesťanů v ČR) čas nepřiměřený. Výroky o katolických médiích mi připadají úsměvné, já to cítím opačně - strach kněží, aby si to nerozházeli u lidí, masmédia tvořící názor na církev.

Rád sleduji a čtu články v Britských listech, i ty Vaše, napsal Janu Čulíkovi Petr Husek. V oblasti politiky oceňují Vaše bystré postřehy. Jinak je tomu v hodnocení náboženství, což jste prokázal úterním sloupkem. Málokdy reaguji, ale tentokrát učiním výjimku. Váš úterní příspěvek, a třeba onen pana Škabrahy (Honza Pavel Superstar), nesporně snižují poctivou intelektuální úroveň Vašeho časopisu...

Vaše listy považuji, co se týká komentářů k dění v ČR i ve světě, za nejlepší dostupné médium. Chtěl bych jenom vyjádřit jeden názor, a ten ilustrovat na dvou příkladech. Osobně se zajímám o křesťanství a s tím související dějiny katolické církve se všemi zločiny, co napáchala.

Vzhledem k tomu, jak se na Britské listy útočí v souvislosti s jejich texty o pohřbu Jana Pavla II., považuji za nutné vaše psaní ocenit. Z českých médií, které sleduji (samozřejmě malinký zlomek z celkového počtu, ale ne zas tak málo) jste jediní, kteří téma pojednali s kritickým odstupem hodným myslícího člověka. Platí to o úvodníku Jana Čulíka, článku Martina Škabrahy "Honza Pavel Superstar" a také o řadě předchozích textů.

Reakce na článek Víta Zvánovce "Proč publikují Britské listy články od ekonomických fachidiotů?"

Na úvod bych pana Zvánovce rád informoval - pokud to ještě neví - že Britské listy skutečně žádné "odborné korektury" neprovádějí, a že "vydávají, co jim přijde pod ruku" (Není to tak úplně pravda, pozn. red.) . Svědčí o tom ostatně i otištění jeho výhrad, aniž by někdo zkoumal, nakolik jsou tyto výhrady opodstatněné. Když se totiž budeme jednotlivými výhradami zabývat, zjistíme, že opodstatněné nejsou.

V Británii před všeobecnými volbami, které se budou konat 5. května, probíhá nyní volební kampaň. Referuje Jan Čulík.

Psáno pro ČRo 6

V pondělí zveřejnil předseda britských konzervativců Michael Howard zkrácený předvolební manifest své strany. Zdůrazňuje v něm, že chce splnit "prosté tužby britského lidu". Lidé prý chtějí nižší daně a čistší nemocnice. Zároveň se snaží britští konzervativci ve svém předvolebním programu využívat strachu britských voličů ze zločinnosti a z cizinců a z přistěhovalectví.

V Británii se blíží všeobecné volby (budou se konat 5. května) a probíhá intenzivní předvolební kampaň. Páteří předvolebního programu britských konzervativců jsou xenofobní, protiimigrační postoje.

Jejich odpůrci z vládnoucí Labouristické strany nevěřili svému štěstí, když objevili, že britská Konzervativní strana orwellovsky pozměnila jednu fotografii, na níž je její volební kandidát, aby to odpovídalo nynější xeonofobní politice této strany.

Opravdu bych nečekal, že budu obhajovat římskokatolickou církev, navíc po reakci pana Cveka. Předpokládám ale, že jen nedočtení celého anonymního žvástu ho vedlo ke shrnujícímu tvrzení, že text "pravdivě, avšak jednostranně informuje o dějinách římskokatolické církve". Není tomu ani v nejmenším, protože čtenářům je předloženo naprosto lživé tvrzení, že "Římskokatolická církev je plně zodpovědná za největší holocaust v dějinách -- holocaust židů, který nezačal příchodem Hitlera, ale už ve středověku -- za přímého vedení církve a jejích hodnostářů..."

V máji uplynie rok, čo vedenie STV ohlásilo "spustenie pôvodnej slovenskej tvorby ako veľký cieľ manažmentu" -- no a tá sa teda spustila, priam až na kolená. Ak by sme frekvenciu pôvodnej tvorby merali dokumentom, ako býva v našich končinách zvykom, posledný premiérovaný pôvodný dokument s rokom výroby 2004 (o sťahovaní Slovákov z Podkarpatskej Rusi späť do vlasti) sa nám ušiel 10. decembra a "šmitec".

Začalo jednání o vládě bez Stanislava Grosse. Může trvat několik týdnů.

Tentokrát za to komunisté skutečně mohou. Svým hlasováním v Poslanecké sněmovně udrželi Stanislava Grosse na postu premiéra a dali mu tak možnost manévrovat. První krok učinil dozadu - oznámil ochotu rezignovat, když prezident slíbí, že pověří sestavením vlády opět sociálního demokrata. Prezident to okamžitě slíbil, neboť to v předcházejícím týdnu naznačil již mnohokrát. A Gross nerezignoval.

V roce 2004 byl přijat kolegiem Evropské komise návrh novely směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie, kterou by se měla měnit směrnice 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby.

Jednou ze změn tohoto předpisu je konstatování, že doba nečinnosti v průběhu pracovní pohotovosti není považována za pracovní dobu. Pokud však zákony členského státu, kolektivní smlouva nebo dohoda mezi sociálními partnery nestanoví v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi jinak. Dále se ve směrnici praví, že členské státy musejí v každém případě přijmout nezbytná opatření, aby žádný zaměstnavatel nevyžadoval, aby pracovník pracoval déle než 48 hodin v období sedmi dnů bez předchozího písemného souhlasu pracovníka s vykonáváním takové práce. Doba platnosti takového souhlasu nemůže být delší než jeden rok a souhlas lze obnovit. Případný souhlas udělený při podpisu samotné pracovní smlouvy nebo v průběhu zkušební doby má být neplatný. Podle této úpravy nemá žádnému pracovníkovi vznikat ze strany zaměstnavatele újma, protože nesouhlasí s takovou prací a žádný pracovník nesmí pracovat více než šedesát pět hodin v průběhu jakéhokoli týdne, nestanoví-li kolektivní smlouva nebo dohoda uzavřená mezi sociálními partnery jinak...

Evropská odborová konfederace a Českomoravská konfederace odborových svazů poslední návrh Komise je z jejich hlediska naprosto nepřijatelný a ohrožující dosavadní pojetí sociální Evropy.

Tento návrh Evropská komise zpracovala a dne 22. 9. 2004 schválila ve svém kolegiu. Nový komisař pro sociální otázky Vladimír Špidla nechal však návrh přepracovat. Na nové revizi se pracuje. V současné době tedy platí směrnice stará, ale ze strany zaměstnavatelů je intenzivní tlak na novelizaci, která by přinesla řadu změn v neprospěch zaměstanců. Novela českého zákoníku práce, která by měla být jedním z hlavních témat nové vlády Jana Kohouta, by měla vymezit národní úpravu dříve, než bude nějaké znění nové směrnice schváleno. To proto, aby mohla být národní úprava zahrnuta pod výjimky, které tato směrnice bude umožňovat.

Jaká bude česká cesta?

Církev svatá své ovečky miluje. Vášnivě a nezpochybnitelně. Když jim zapovídá užívání kondomu tváří v tvář téměř jisté nákaze, dělá to s láskou. Když ženám kulantně naznačuje jejich duchovní méněcennost a homosexuálům jejich apriorní zavrženost, dělá to s láskou. A o upřímnosti citu zde nemůže být pochyb. Kýč je vždycky upřímný, pochybnost mu není vlastní.

Série článků a navazující diskuse v Britských listech v souvislosti s úmrtím papeže Jana Pavla II. představuje výmluvnou sondu do atmosféry dnešní doby.

Jednou z nejdůležitějších charakteristik globalizované postmoderní společnosti na prahu 21. století je návrat náboženství do veřejného prostoru. Víra přestává být ryze soukromou záležitostí, kterou z ní udělala tradice poosvícenského sekularizovaného státu. Ofenzíva křesťanské pravice v USA, šátková aféra ve Francii, kult Jana Pavla II. a Matky Terezy, Svědkové Jehovovi postávající na každém nádraží, boom "duchovní literatury" často se podobající svého druhu kuchařkám, témata jako eutanázie a potraty, ale též hromadné sebevraždy organizované fanatickými sektami a v neposlední řadě magické dvojčíslí 9/11, kterým vyznačujeme počátek tohoto století, to vše lze považovat za syndromy zmrtvýchvstání Boha, bůžků a model. Vynořuje se pak klíčová otázka: co z těchto syndromů je třeba přijmout jako doklad nedostatečnosti sekulárního pojetí společnosti, spjatého s evropskou modernou, a kde je naopak třeba dědictví sekularizace hájit a nepřipustit odbourání některých principů?

Jako křesťan nemůžu mlčet. Autor v tomto článku pokládá otázku "Má vůbec tato organizace v dnešním světě právo na existenci?".

Senátor Štětina nebude komunikovat s nikým, kdo publikuje na zapšklých Britských listech. Krom toho samo sebou nebude komunikovat s komunisty, to dá rozum, a místo slov odvozených od pojmu komunismus bude zarytě mlčet a tvářit se bojovně. A rudě.

Tady patrně není něco v pořádku. Pan Štětina je senátor a senátor je přímo volený člen parlamentu, zákonodárného sboru. Senátor je tedy veřejně činná (a zodpovědná) osoba a zástupce občanů ČR a jednou z jeho hlavních povinností je s komunikovat s veřejností, ať se mu zdá jakkoli zapšklá nebo komunistická.

Podle agentury STEM veřejnost sleduje Grossovu aféru pozorně. Není jí to ale nic platné (teď již podle mne), protože politici, především nastávající ex-premiér, hrají své podivné hry o moc a vše, co s ní souvisí (někdy je to i strach z odpovědnosti za napáchané nepravosti), aniž by se starali, co na to říkají občané.

Píše mi Michal Rusek, že prý nebylo moudré chválit novou knihu Miloše Zemana, vzhledem k tomu, že Miloš Zeman nedávno doporučil v rozhovoru s Alexandrem Kramerem čtenářům Práva Britské listy "jako jedno z mála českých periodik, které má alespoň snesitelnou úroveň".

Vzhledem k tomu, jakou má v českém prostředí zásluhou zejména sdělovacích prostředků Miloš Zeman pověst, nejsem si zcela jist, zda toto jeho doporučení nebylo spíš kontraproduktivní; kromě toho Britské listy Zeman jistě doporučil kvůli článkům Ivana Davida, jehož Zeman považuje za dobrého analytika. Ani s tímto hodnocením se samozřejmě nemusejí pozorovatelé shodovat. Nechápu ovšem, proč bych se neměl kvůli tomuto doporučení, které pro Britské listy absolutně nic neznamená, pokusit o zhodnocení Zemanovy nové knihy. Jak pravidelní čtenáři Britských listů vědí, nikdy nezakládám své soudy na osobních sympatiích či antipatiích. Snažím se vždycky o nezávislý pohled, padni komu padni. Nemám zapotřebí lézt komukoliv kamsi a zásadně neuzavírám žádná spiklenecká srozumění. Michal Rusek to snad mohl z mých článků za posledních 9 let pochopit.

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.