V posledních dnech se v médiích objevily zprávy o protestech Číňanů vůči Japoncům. Protože Čínu máme zaškatulkovanou jako komunistickou zemi, zatímco Japonsko je příkladem vrcholného kapitalismu, většina komentátorů si netroufla příliš zřetelně objasnit, o co vlastně jde.

Dát za pravdu Číňanům ve sporu s Japonci je skoro totéž, jako uznat, že prezident Bush neměl tak docela pravdu když tvrdil, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení.

Český občan se tedy dozvěděl v podstatě jen to, že se Číňanům nelíbí nové japonské učebnice historie, které bagatelizují zločiny, jichž se japonští militaristé dopustili ve válce proti Číně. Samozřejmou součástí zpráv bylo i konstatování, že s Číňané tím vlastně reagují na kritiku jejich politiky vůči Tibetu. Nepoučený konzument takových sdělení mohl mít pocit, že čínští komunisté zlovolně útočí proti spravedlivým Japoncům, aby zakryli svoje vlastní viny.

Ve skutečnosti je problém docela jinde. V době čínsko-japonské války v r. 1937 zmasakrovali Japonci 250 tisíc civilistů v v Nankingu, což Číňané pochopitelně považují za válečný zločin.

Japonci jej v nové učebnici interpretují pouze jako incident. Stejně "zdrženlivě" komentují nucení tisíců asijských žen k prostituci pro japonské vojáky. A právě takováto interpretace historie je příčinou čínských protestů.

Snad ještě zřetelnější příklad je zcela rozdílná interpretace příčin, které vedly v těchto dnech k porušení příměří mezi Palestinou a Izraelem. Ministerský předseda Šaron označil za viníky palestinské ozbrojence, potažmo palestinské vedení, které nedokázalo skupiny bojovníků odzbrojit.

Palestinci poznačují za viníka izraelskou armádu, která zastřelila tři čtrnáctileté kluky, kteří "ohrozili izraelskou bezpečnost". Palestinci tuto tragédii interpretují tak, že kluci si kopali, míč jim zaletěl do "zakázaného pásma" a když si pro něj šli, byli zavražděni.

Už chápete, jak podstatná je interpretace události? Jen aby měl každý čtenář o čem přemýšlet, uvedu základní fakta, která zahájila nenávistný boj mezi Palestinci a Izraelity:

Po druhé světové válce se židé snaží založit vlastní izraelský stát. Program jeho založení zveřejnil Sionistický kongres 13.8.1945. Měl vzniknout na historickém území Palestiny, která v té době byla pod správou Velké Británie. Svět je (na rozdíl do Palestinců) této aktivitě nakloněn - pociťuje spoluvinu za holocaust a nikdo si netroufne proti Izraeli cokoliv namítat. Židovská podzemní organizace Sternova skupina demonstruje svoje odhodlání vynutit si židovský stát: v Haifě uskuteční 12.1.1946 pumový atentát, když odpálila automobil, naplněný výbušninami, který zaparkovala před policejním velitelstvím (že to cosi připomíná? - čtěte dál).

V květnu 1947 ustavuje VS OSN komisi, která má prozkoumat situaci v Palestině. Návrh Arabské ligy na vytvoření palestinského státu a stažení britských jednotek je odmítnut. 1. září předkládá Výbor OSN pro Palestinu Valnému shromáždění dvanáctibodový plán řešení palestinské otázky: mají vzniknout židovský a palestinský stát, správa Jeruzaléma má přejít do rukou OSN.

14.5.1948 vypršel pětadvacetiletý mandát Velké Británie nad územím Palestiny. V tom okamžiku vyhlásila Židovská národní rada na Palestinském území samostatný stát Izrael. Odpovědí Palestinců byla první arabsko-izraelská válka. Arabská liga si vytkla cíl: zahnat Izraelce do moře.

Od té doby nepřátelství mezi Araby a Izraelci nikdy neustalo.

Je zřejmé, že není jednoduché rozhodnout, kdo vlastně celý konflikt začal a kdo jej dál rozdmýchává. Ať se to laskavý čtenář pokusí posoudit sám. Záleží samozřejmě na interpretaci historických reálií, aby viníkem mohl být označen ten, či onen. A v tom je ta svízel.

***

Nynější zpráva o čínských protestech proti japonské dezinterpretaci historie má ještě jednu zajímavou kličku, dodává Max Parková. Podobným způsobem totiž zkreslují Japonci historické události ve dvacátém století i vůči Korejcům, které utlačovali. Korejské veřejné mínění i tisk proti tomu systematicky protestují: do mezinárodních sdělovacích prostředků se do však nedostane, poznamenává autorka, neboť koho by zajímala malá Korea. Pokud však vzniknou protesty ve velké Číně, to je přece jiná věc...