Dovolte mi, abych Vás upozornil na zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, který České televizi v § 3, odst. 2, písm. c) ukládá úkol: "vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti". Víru a náboženství tu najdete v jediném odstavci hned dvakrát.

Je pochopitelné, že Česká televize plní toto zadání takovým způsobem, aby co nejlépe vyhověla těm cílovým skupinám, jimž jsou jednotlivé pořady určeny. Je tedy zcela přirozené, že na Velikonoce, nejvýznamnější křesťanský svátek, vysílá Česká televize pořady, primárně určené věřícím katolíkům. Ve středu 6. července bude zase vysílat pořady pro ostatní křesťany, ale nezapomíná ani na Židy či příslušníky jiných vyznání.

Píšete: "Tak velký prostor pro náboženství totiž neodpovídá názorové skladbě české společnosti." Mýlíte se. Náboženské pořady tvořily v roce 2004 celkem 0,6% vysílací plochy programu ČT1 a 0,8% programu ČT2. V roce 2005 se ani referováním o úmrtí papeže Jana Pavla II. žádným markantním způsobem toto procento nezvýší. Jste opravdu přesvědčen, že v české populaci je pouze něco mezi 0,6% až 0,8% věřících všech vyznání?

Problém je v tom, že celoplošná plnoformátová televize zpravidla vysílá 24 hodin denně po celý rok. Budete-li její vysílání posuzovat podle programové nabídky v době nejvýznamnějších církevních svátků, nutně získáte poněkud zkreslený pohled.