Nejsem si docela jist, jestli tuto větu myslíte vážně nebo ji uvádíte jako jistý prvek skladby slovesného útvaru, který má za úkol spíše indukovat téma další či jiné nežli sdělovat informaci nebo být tečkou k tématu hlavnímu. Možná jste se jen zadíval z okna, možná chtěl už dopsat článek. Nějak mi to k Vám nesedí - ta údajná Vaše víra ve sdělovanou skutečnost.

Pokud je tedy pravda (a nikoliv pravdou, jak jsem byl před časem poučen - a BL za to děkuji), že si myslíte, že víra v ideologii byla zdiskreditována, ať už čímkoliv dějinným, tedy pro běžný život společenství obyčejných lidí něčím významným, pak si myslím, že se zastánci tohoto názoru mýlí.

(Všimněte si jemnějšího stupně sdělení názoru, jehož původcem je pouze úcta k diskutujícímu, nikoliv nedostatek vlastní jistoty ;-)

Myslím, že za potřebou lidí věřit, ať už v jakoukoliv ideologii, víru, je strach. Strach je součástí všech stupňů žebříčku potřeb - od potřeby dýchání až po bezpečnost.

Lidé tyto potřeby mají a současně s těmito potřebami mají i strach, ve větší či menší míře, že o zdroje nebo možnost plnění každé této potřeby přijdou.

Proto strach o vlastní bezpečnost jednotlivce a tendence skupiny jednotlivců k přejímání většinového postoje vedou podle mne k potřebě slučování se, sdružování, akceptace autorit s vnitřně uspokojující domněnkou, že rizika bezpečnosti jednotlivce jsou tak snížena a strach, protože je nepříjemný, může být menší.

Proto se členové jednoduchých společností organizují kmenově, v dalších věcích (jak jinak skloňovat věk, věky?) pak proto poddaní akceptují krále, následují führera, aby posléze občané šťastně spočinuli v náruči státu a nedej bože (to je hloupá fráze, co?), aby dále spočinuli v náruči sociálního státu.

Totéž platí o náboženství - kombinaci umění poskytovat útěchu a snižovat pocit strachu, ať toho, který už byl nebo toho, který je teprve právě náboženstvím objeven, což je skutečnost, která za mnohými náboženstvími stojí jako hlavní důvod své existence.

Lidské potřeby jsou neomezené, a na každou potřebu vznikne, protože musí, i její plnění. Protože existuje v lidských myslích duševní stav, který lze popsat jako nikoliv pevná jistota ve věci budoucí, v míru zabezpečení plnění potřeb, a to odjakživa a obávám se, že trvale, tak bude stále existovat víra, jíž se bude ujímat náboženství, jakožto pomyslný pevný bod, pomocí kterého lze chaos, z něhož jde strach pro svou nevypočitatelnost, buď domněle řídit nebo alespoň vysvětlit a dosíci tímto prostřednictvím vyšší míry jistoty, že rizika budou malá a nalézt tak větší klid v duši a ukojit tak svou potřebu.

Protože jsme na Zemi měli a stále máme a mít i budeme běžnou populaci s přiměřeným, běžným přístupem ke vzdělání, když nepředpokládám žádný náhlý vzestup intelektu nebo objev význačného všeobecně lačně akceptovaného myslitele s novými myšlenkami, bude pravděpodobně tento stav přetrvávat nadále.

Mohou se jen měnit osoby a obsazení, předpokládám, že s rostoucím možnostem jedince v oblasti být informován, bude místo Boha nahrazovat směs silných realističtějších, ale stejně prázdných autorit - ne, nebude to OSN, ale spojené státy Evropské a její prezident, pokud se podaří překonat pocity vztažené k národu a jazykové komunikační bariéry. A ty se překonat podaří - ale až tak kolem 2100.

Víra v ideologii se proto může měnit, ale jako taková zůstane, dokud se nezmění psychika člověka. A to bude za hodně dlouho. Odhaduji to na jeden až dva tisíce let, spíše více.