Každá práce zabývající se holocaustem jasně odlišuje mezi přinejmenším třemi základními formami negativního vztahu k židům: náboženskou intolerancí k židům, tradičním antisemitismem devatenáctého století a jeho moderní (nacistickou) formou.

O náboženské intoleranci ve středověku lze říci jen tolik, že těžko hledat nějaký moderně pojatý "rasový motiv", a určitě by se dal vytvořit obdobný seznam opatření proti schizmatikům, politickým konkurentům, či později evangelíkům (či naopak katolíkům), jak o tom svědčí pojmy "Bartolomějská noc, či "pátek třináctého", či v Bavorsku tradované "české vinobraní". O odlišnosti pogromů (mimochodem slovo je ruského původu) a holocaustu velice dobře píše Petr Placák v posledním čísle časopisu Babylon). židé byli přinuceni se přizpůsobit složitému systému omezení a privilegií, což vedlo i ke vzniku instituce "dvorních židů", kdy finanční záležitosti toho kterého šlechtice jsou spravovány a dojednávány, co by pro něj nehodná práce, židovským správcem. Odtud pramení i angažovanost židovských prostředníků ve finančních aférách (např. ve Francii). Asi nejslavnější zobrazení je nejen nacisty zfilmovaný (a upravený) román Lion Feuchtwangera žid Sus.

Tradiční antisemitismus devatenáctého století je skutečně z větší či menší části i na katolických základech, ale už i v jeho případě je nutné připustit řadu jiných vlivů. Kromě již uvedeného případu dvorních židů, to byl nacionalismus, který mobilizoval "obyčejné lidi" a vytvářel moderní národy. židé se v tomto prostředí nedokázali rozhodnout, zda se stát moderním národem s vlastním státem (požadavek byl poprvé v moderní podobě vznesen rakouským novinářem Theodorem Herzlem a teprve roku 1897 se v Basileji koná první sionistický kongres). Roztříštěnost židovského etnika na bohaté "dvorní" židy ve Vídni a chudáky z Haliče vedla k nemožnosti vybudovat jednotné národní společenství v rámci Rakouska. Řešení tohoto bezdomectví bylo dvojí -- buď se stali podporovateli nadnárodní idey státu rakouského a nebo nějaké ideologie proti-národnostní jako byl socialismus a nebo hlásání obecného lidství.

Tradiční antisemitismus je tedy mixem národnostních, náboženských a ekonomických předsudků. Vídeňský antisemita 19. stol. židy považoval za své ekonomické konkurenty, naopak řada vídeňských židů podporovala vládu katolických veličenstev až do hořkého konce monarchie. V případě Rakouska tak lze tvrdit dokonce naprostý opak než je v článku: teprve likvidace a pokles významu tradičních institucí monarchie (mezi které patřila i rakouská katolická církev) umožnil likvidaci i zcela integrovaných a respektovaných židů. Představy například českého tradičního nacionalismu byly často podivuhodné, až choromyslné. V jednom antisemitském románu zachraňuje Čechy před židy Cikán.

Na www.holocaust.cz je definice "Holocaust - pronásledování a genocida židů, Romů a dalších skupin, jež nacisté považovali za méněcenné" a podle téhož zdroje "historie holocaustu" začíná až rokem 1920 (vznik NSDAP). Důkaz nesnesitelnosti mezi moderním nacismem a tradiční formou antisemitismu je právě v ideologickém kontextu. Nacismus nebyl (mj. dle Hannah Arendtové) zaměřen pouze na židy. Naopak, "židovskou otázku" chápal v kontextu problematiky rasové čistoty a vyhlazení židů byl pro něj problém plynoucí z určitého pojetí "vědecké" biologie. V Mein Kampfu se píše: "Už povrchní pozorování nám ukazuje jako přímo železný základní zákon všech bezpočetných projevů životní vůle přírody její v sobě uzavřenou formu rozmnožování. Každé zvíře se páří jen se zvířetem stejného druhu. Sýkorka jde k sýkorce, pěnkava k pěnkavě, čáp k čápici, polní myš k polní myši, domácí myš k domácí myši, vlk k vlčici."

Katolíci a obecně křesťané s tímto "biologismem" bojovali. Z pohledu katolického misionáře působícího třeba v Číně by byl tento názor naprosto cizí (teď se nějak nezastávám misijní činnosti, ale předpokladu, na nichž je postavena -- totiž že všichni lidé jsou stejní natolik, že jsou schopni spásy). Obdobně cizí musel "nositelům náboženských dogmat" připadat Hitlerův mysticismus založený na pitomém quasi-pohanství. Předsudky tradičních antisemitů dokonce pro nacisty představovaly problém, něco co je nutné zlomit a překonat, i když tam kde to šlo, je pochopitelně využili. I ta židovská hvězda, či výraz ghetto (a nic z toho rozhodně neslouží katolicismu ke cti) byla jen zástěrka, nikoliv propagace konečného řešení, které se netýkalo pouze židů, ale jak už jsem uvedl, šlo o likvidaci všech méněcenných lidí. Zatímco nacismus zakládá konečné řešení v určitých konceptech modernity, je to pro něj technický, odborný problém, tradiční antisemitismus je koneckonců založen na uznání tradičních hodnot a pověr.

Opravdu chce anonymní škrabák tvrdit, že nacismus likvidující i mentálně či tělesně postižené je nějakým způsobem inspirováno katolicismem? M. Foucalt ve svých Dějinách šílenství naopak dokládá, že oddělování těchto lidí od zbytku se děje až v kontextu osvícenské medicíny. Církev k nim byla naopak velice tolerantní, už z toho důvodu, že velice obtížně oddělovala šílence od lidí "bohem posedlých".

Určitě chování katolické církve během času holocaustu nebylo bez chyb. Konečně Slovenský štát, pokud vím, vedený katolickým duchovním platil za jednoho deportovaného žida 300 marek, ale jen "člověk intelektuálně ostýchavý" je schopen hovořit o její "plné odpovědnosti".