17. 2. 2005
Cimrman a Největší ČechTaky mám dojem, že "nominace fiktivního hrdiny je typicky českým podvracením celého projektu". Zato mám pochybnosti o "anarchistické a antiheroické" podstatě české veřejnosti a o tom, že ji tak vadí "pokus České televize zvýšit sledovanost svých pořadů". Řekl bych, že samotná snaha zvýšit sledovanost je celkem legitimní. Výhrady by mohly být proti tomu, jakým způsobem se o to snaží. Českou společnost vidím spíš jako plebejskou. |
Není divu, který z okolních národů se už stovky let musí nějak obejít bez duchovní autority své intelektuální elity? Češi se to naučili. Za tu cenu, že žádné duchovní autoritě nevěří a na žádnou nespoléhají (jo, jo, my se o něj/ní opřeme a on nám ho/ji zas někdo zabije nebo vyžene). Však my se nějak protlučem sami ... Proto asi velké osobnosti nepřijímají a nepovažují za své. Raději je zvednou na piedestal a uctívají. Zároveň se tak od nich taky distancují. Chrání se vnímat je a využít jejich myšlenky. Pokud možno přehlížejí jejich "praktický význam" a v tom dokážou být pozoruhodné "natvrdlí". Je to ale důsledek staleté traumatizace společnosti, důsledek soustavného decimování její intelektuální elity. Vy máte za to, že pomůže kritika důsledků - patologické nálady a (sebe)destruktivního chování veřejnosti. Možná máte pravdu. Možná je ale důležitější, aby si společnost uvědomila své trauma a začala si lépe aspoň rozumět, ne-li lépe se chápat. Jsem přesvědčen, že teprve pak může začít nahlížet dlouhodobou neudržitelnost svých nekonstruktivních postojů a vyvodit z toho potřebné změny. Takže si moc neumím představit, že by lidi na projekt reagovali jinak. Podle mého mínění to byl od ČT nápad asi tak šťastný, jako mluvit o provaze v domě oběšencově ... Z tohoto hlediska je český ateismus nejspíš take symptomem traumatu a není tedy na co být hrdý - vzbuzuje spíš můj soucit. |