V ústavě se praví tolik: "Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Vyzdvihl bych v tomto případě sousloví "v zájmu všeho lidu". Myslím, že je v zájmu všeho lidu, aby s ním jeho senátor komunikoval. Pokud si pan senátor myslí, že může komunikovat jen s tím, kdo se mu osobně líbí, lépe řečeno, pokud se jeho vědomí a svědomí neslučuje s ústavou, pak měl patrně složit senátorský slib s výhradou. Jeho mandát by tím pádem zanikl a pan Štětina by se mohl směle pustit do ignorace všeho zapšklého a do prohibice opia lidstva. Mohl by se plně obětovat své velké ideji.

Takhle by ale pan senátor Štětina naopak komunikovat měl, a to intenzivně a zejména s těmi, s nimiž nesouhlasí. Měl by tedy komunikovat přímo s komunisty a dokázat jim a veřejnosti v čem je komunismus pomýlený a nebezpečný, když to pokládá za důležité. On chce místo toho komunisty zakázat; nebo je snad jen chce donutit, aby se přejmenovali, pak bude patrně šťastný a spokojený.

To mi něco připomíná. Připomíná mi to formu komunikace mezi komunisty a jejich odpůrci během normalizace. Komunisté se svými buržoazními, revanšistickými, reakcionářskými a zejména zapšklými odpůrci absolutně nekomunikovali, pokud nebereme jako formu komunikace státní násilí.

A jak řešili komunisté problém se svými odpůrci? Co vím z četby doporučené literatury, nejraději je všemožně zakazovali. A nejen odpůrce komunisté zakazovali, zakazovali i slova. Náhodně vyberu třeba pojmy jako politická svoboda, Masaryk, totalita, Baťa, okupace, Zlín, kapitalismus. Byl by z toho slušný slovník.

Nevím, s jakou pravděpodobností se dá předložit následující hypotéza, ale zdá se možné, že se senátor Štětina politicky vyučil právě v komunistické totalitě a ani si to asi moc neuvědomuje. Takže až si to pan senátor uvědomí, měl by buď začít komunikovat, nebo se zakázat, protože má s komunismem hodně společného. Pokud mu tedy nejde jen o ten slovní základ.