"Snažím se mu domlouvat: Ale pane generále, to přece nemohlo být myšleno vážně?!
Generál Ruzskij, prkenně: Eto gosudarstvovo napravlenie! Chvátit!
Zoufale do něho hučím: Mějte rozum, proboha vás prosím, co s váma budu dělat?
Generál Ruzskij znovu zatvrzele zavřískne: Něponěmáju!"

Effenberger, V.: Balagan. In: Surovost života a cynismus fantasie. Orbis, Praha 1991. S. 234

Po srpnové válce s Gruzií nebylo v Rusku instituce proslulejší nad armádu. Všichni chválili její výkony, přinejmenším podmínečně, vyjadřovali vděčnost za obnovu sebevědomí národa, všichni upozorňovali, že vojáci potřebují více prostředků. Přešlo několik měsíců a ukazuje se, že následné události se budou patrně odvíjet typicky ruským způsobem. Plánuje se reforma s přechodem k brigádnímu systému inspirovaná Američany, změna doktríny, v několika letech by měla být armáda konečně rekapitalizována, v příštích deseti letech by mělo být dokončeno kompletní přezbrojení. Jenomže se neví, co jiného než opičení po USA je vlastně příčinou přechodu na brigádní systém, o doktríně se zatím mnoho nepíše, rekapitalizace s prudkým poklesem cen ropy dostane zřejmě dost odlišné obrysy - a přezbrojení technikou, která prošla často kritizovanými armádními zkouškami, bude namísto využití příležitosti k přechodu na novou generaci materiálů často znamenat prodloužené zaostávání za Západem.

Ústavní soud začíná 24. listopadu rozhodovat o "Lisabonské smlouvě". Pro lepší porozumění ÚS se můžeme podívat, kdo s kým "hlasuje" v plénu ÚS.

Graf je nejlepším zobrazením rozložení současného ÚS. Tento graf pokrývá přes 80 % rozptylu, nebo-li zahrnuje přes 80 % informace. (Na směru os zde nezáleží, tj. graf lze rotovat doprava-doleva či nahoru-dolu; osa x zde zhruba postihuje "rebelskost" - čím více vpravo, tím více soudce mívá odlišný názor od většiny)

V osmdesátých letech pronikl agent tajné komunistické policie na podzemní semináře o ekonomii, které pořádal Václav Klaus. Estébák však ve své zprávě ze seminářů nepsal o tom, jak Klaus šíří protimarxistické myšlenky, největší dojem na něho udělala nyní už všeobecně známá Klausova arogance, píše deník New York Times.

"Jeho chování a postoje vyvolávají dojem, že má pocit, že je zneuznaný génius," zaznamenal policejní agent ve své zprávě, která byla mezitím zveřejněna. "Kdokoliv s Klausem nesouhlasí, je to podle něho blbec."

Poslankyně Olga Zubová, zvolená za Stranu zelených, uvedla, že na ministerstvu životního prostředí je zaměstnán bývalý zaměstnanec Státní bezpečnosti (StB) Miloslav Málek. Podle jejího vyjádření na serveru novinky.cz se obává, že Málek má nyní "na starosti" její rodinu. Už několik měsíců prý útočí na ni i jejího manžela.

Na jedné straně je samozřejmě pravda, že politikové by měli spolupracovat s osobami, které nenesou žádný morální škraloup. Zvlášť podivné je, že Martin Bursík, předseda pravicové Strany zelených, mezi jejímiž aktivisty jsou četní "bojovníci proti komunismu", zaměstnává bývalého estébáka.

Na druhé straně mi připadají dvacet let po pádu komunismu kampaně proti aktérům dávno minulého režimu umělé a účelové. Dopis Olgy Zubové je podivně paranoidní. (Cibulkovy seznamy jsou nespolehlivé a vážně na ně odkazují jen "divní lidi".) Toto, takovéto dopisy, se dnes v České republice považují za normální politické chování? No, posuďte sami (JČ):

Dopis Olgy Zubové jistě není "normálním politickým chováním", jak píše Jan Čulík, na druhé straně Česká republika není normálním politickým prostředím. Kdyby pan Málek dělal práci obyčejného řadového referenta na MŽP, nikdo by si ho zřejmě nevšiml. On ale v době před posledním sjezdem SZ založil v Bratřínově (obec vzdálená 28 km od Prahy, 135 obyvatel) jednu z desítek základních organizaci strany, které Bursíka na tomto sjezdu podpořily. Vznik řady z nich iniciovali lidé profesionálně spojení s MŽV, například zaměstnanci Státního fondu životního prostředí, ale zřejmě i zaměstnanci ministerstva přímo.

Olga Zubová je pod obrovským tlakem (zejména části své vlastní strany) a možná tomu skutečně podléhá víc, než by bylo zdrávo. Případ Málek je však dokladem toho, jak se dláždí cesta k moci. Kdo nebyl ve Straně, neměl šanci na kariérní postup. Platilo to za bolševika; nyní je to členství jistě dobrovolné. Málek sám je pod Bursíkovu rozlišovací schopnost. Jeho angažmá zařídily - podobně jako v řadě jiných případů - lidé, kteří na jeho pozici mají zejména existenční zájem.

tisková zpráva

Vážené novinářky, vážení novináři,

řada z Vás již naše prohlášení zná z telefonátů. Pro všechny ostatní posílám pro jistotu vše rovnou e-mailem. Jde o reakci na dnešní e-mail, který médiím rozeslala poslankyně Olga Zubová a který se týká jednoho ze zaměstnanců MŽP.

KD| Vzhledem ke stále zlověstnějším hospodářským vyhlídkám chystají spolupracovníci budoucího prezidenta fiskální stimulační balíček, jehož hodnota by v příštích dvou letech mohla dosáhnout až 700 miliard dolarů -- a vyrovnat se tak záchrannému balíčku pro finanční sektor. Suma, která je větší než náklady na šestiletou válku v Iráku, by představovala největší balík veřejných výdajů od dob Nového údělu Franklina Delano Roosevelta. Obama může být ovšem na druhé straně donucen odložit svůj slib zrušit Bushovy daňové škrty pro rodiny s příjmy přesahujícími čtvrt miliónu dolarů. (Podle některých ekonomů jsou daňové škrty samy o sobě opatřením, které stimuluje ekonomiku; jiní to však zpochybňují, mimo jiné i na základě analýzy dopadu Bushových daňových škrtů -- KD.)

Britský ministr financí Alistair Darling zveřejnil v pondělí odvážný plán boje proti hospodářské krizi. Připravil balík daňových škrtů a dotací ve snaze přimět britské spotřebitele, aby začali během nadcházejících 12 měsíců zase utrácet v obchodech. Poskytne také státní finanční podporu krachujícím firmám.

KD| Ruský vicepremiér a ministr financí Alexej Kudrin a ministryně hospodářského rozvoje Elvira Nabjulina koncem minulého týdne ve Státní dumě přiznali, že ruská ekonomika se ocitla v pasti. Nejen že bude třeba devalvovat rubl a vyrovnat se s důsledky klesajících příjmů z prodeje energetických surovin, ale bude také třeba "za pochodu" nalézt nový model rozvoje ekonomiky -- ten dosavadní se totiž vyčerpal.

Američtí špioni "shromažďovali data o soukromém životě Tonyho Blaira", konstatoval v pondělí bývalý komunikační pracovník amerického námořnictva. David Murfee Faulk, který pracoval na odposlouchávacím stanovišti ve Fort Gordon v Georgii, sdělil ABCNews. com, že viděl složku o Blairovi v roce 2006. Obsahovala prý osobní informace.

V USA není protizákonné shromažďovat informace o politických představitelích jiných zemí, avšak Británie a USA se navzájem zavázaly, že nebudou navzájem provádět výzvědné operace proti svým politikům. "Pokud je pravda, že jsme shromažďovali informace o Blairovi, bylo by to vážným porušením dohody, kterou máme s Brity," řekl televizi ABC jeden bývalý pracovník CIA.

Faulk byl minulý měsíc jedním z dvou mužů, kteří prozradili, že americká rozvědka odposlouchávala soukromé hovory amerických novinářů, pracovníků humanitárních organizací a vojáků rozmístěných v Iráku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Tragické události na Kavkaze jsou nejasné, vyvolávají emoce a mohou vést různé osoby k diametrálně odlišným závěrům. Při pokusu o analýzu si tak můžeme připadat jako v zrcadlovém bludišti - těžko hledáme cestu k příčinám událostí a podél cesty k nim vidíme někdy v představách sebe samé ve formě našich stereotypů a dogmat. Ideologicky zabarvené postoje pak generují úplné nesmysly.

Pojďme tedy spolu pátrat po příčinách a možných důsledcích současné krize.

Lidé mají krátkou paměť. Internet naštěstí ne. Zkuste si otevřít tento odkaz. Pokud tak učiníte, narazíte na více než 5 let starý článek, který nese nadpis "Rath požaduje vysokou spolúčast pacientů". Zajímavou změnu v názorech prodělal tehdejší prezident lékařské a nynější stínový ministr zdravotnictví za ČSSD a především novopečený hejtman středočeského kraje David Rath. Copak se tedy v onom článku z června 2003 vlastně píše?

Priority českých médií! Před krajský úřad v Praze dorazili odpůrci voleného hejtmana Davida Ratha, čteme na iDNES. Pak se ale dovíme, že byli... tři.

Díky působivému výkladu Sandry Wainové ze života člověka, který nezavírá oči před koncem života a dívá se vědomě na bídu a nouzi některých svých starých bližních, jsem si vzpomněl na jednu anketu mezi německými lékaři. A tím se vracím s novou informací k tématu ochrany života a právu si život vzít, o němž jsem už v BL psal...

Abychom pochopili reakce politických špiček Ruska na problémy, které před ně kladou jejich nejbližší sousedé, Evropa i Spojené státy americké, při hledání odpovědí na otázky pro nás mnohdy tak palčivé, je třeba vnímat emoce, které ovládají současnou ruskou společnost. Ne elity, ale masy. Protože ty tvoří politiku politiků. Ty tvoří reakce států. Cesta k ruské duši vede přes bardy dneška. Přes velké mýty minulosti. Zatímco v Česku zůstal regionálně zakotveným, aktuálním písničkářem pouze Jarek Nohavica a pro komunisty zpívající Statis Prusalis (a ten hovoří spíše ke starší a střední generaci), v Rusku je to množství zpěváků, oslovujících mladistvé. Zatímco Nohavica se zoufale vyhýbá jakékoliv politice, v Rusku je politika součástí života. Podívejte se, jak o Moskvě zpívá Oleg Gazmanov na oslavách Dne vítězství. Pěsni pobědy se jmenoval ten koncert na počest vítězství, které jsme u nás docela odignorovali. Berte to jako virtuální cestu do země Nostalgie, výuku ruštiny, nebo jako sondu do duší milionů občanů země, kterou jen těžko můžeme ignorovat...

Nejspíš se na tomto názoru neshodnu s Alexandrem Vondrou, stačí mi ale, že se na něm shodnu s Barackem Obamou.

Наташа Королева, Олег Газманов - Шаланды ZDE

K tomu dodává Emma Čulík z Petrohradu: Oleg Gazmanov je jedním z mnoha takovýchto zpěváků, kteří vystupují VŠECH MOŽNÝCH akcích, od Vánoc až k akcím organizace Jednotné Rusko. Jdou po penězích.

V Rusku ve skutečnosti neexistují dnes žádní političtí umělci. Většina ruského obyvatelstva považuje politiku za něco, co je příliš otravné a příliš složité na to, aby se tím zabývali. Ruští zpěváci nezpívají o politice, ale mají ve zvyku zpívat nostalgické písně. Jak politická byla tato akce? Už jsem pro Britské listy o Dni vítězství psala ZDE. Zdá se mi bizarní, že takovýmto způsobem místní lidi oslavují konec války, ale to je prostě jejich mentalita. Kromě toho, blokáda Leningradu tady byla opravdu strašná... Den vítězství je dnes využíván pro masové zvlastenečtění celé země - jen se podívejte, jak jsme dokonalí, atd., atd.

K tomu: Emma Čulík: "Promiňte, pane, císař nese komunistickou vlajku" ZDE

Reakce Štěpána Kotrby: Nevšiml jsem si, že by čeští zpěváci ignorovali peníze a zpívali za skývu chleba, stejně jako jsem si toho nevšiml u zpěváků britských. A u jedněch i druhých jsem nezaregistroval, že by ignorovali propagační akce politických stran. To, čeho jsem si ovšem (narozdíl od Emmy Čulíkové, která to ovšem považuje za bizarní) všiml, že ukotvenost ruského popu do vlasteneckých mýtů, historické tradice a reflexe politické reality je daleko větší a daleko organičtější než v Česku.

Pozn. Emmy Čulík: Ten celý článek Štěpána Kotrby je tak irelevantní: Gazmanov nemá vůbec vazby na politiku. Zpěváci - "bardi" - jsou samozřejměv Rusku stále ještě nesmírně populární, ale už nejsou tolik aktivní jako dřív. V devadesátých letech byli opravdu slavní - "Kino", Ševčuk, bylo jich množství.

Vlastně nechápu, proč o tomhle Kotrba vůbec píše. Chtěla jsem poznamenat, kdybych bývala měla více času, že tyhle akce by se neměly brát vážně - je to prostě skrznaskrz PR. Ano, Rusko je země, která žije z nostalgie, no a co, proboha? Co je na tom nového?

Nesouhlasím úplně s Emmou Čulíkovou ohledně Gazmanova, píše John Dunn, odborník na ruská média a politiku. I když jsem si jist, že nikdy nezanedbá šanci vydělávat peníze, Gazmanov byl vždycky politickým zpěvákem, z nahrávek je možno vysledovat jeho politický vývoj už od předvolební kampaně r. 1993. Ano, byl vždycky do značné míry nacionalista, a to i v době, kdy to ještě nebylo v Rusku populární a nedaly se tím vydělávat peníze. Viz tento clip z roku 2005: ZDE

Tak to tu máme nanovo. Jenom si sociální demokraté jenom lehounce "přičichli" k moci, opět se nám začínají ukazovat ve svých "pravých" barvách. Tragikomická role sociálních demokratů, stylizujících se do "zachránců" kapitalistického systému, neschopných dělat jakoukoli konzistentní levicovou politiku, tak pokračuje. A bude pokračovat i nadále. Sociální demokraté, kteří jsou našimi sdělovacími prostředky často velmi humorně překřtívání např. na "socialisty", neunesli tíhu mandátu, který na ně voliči "snesli", a tak se o ni museli podělit se svými blízkými z řad pravice. Chování sociálních demokratů už snad nemůže nikoho překvapit, je totiž zcela symptomatické.

Omlouvám se za voliče Pavlu Bémovi za to, že přestože „ODS udělala neuvěřitelné množství dobrých kroků“, jak primátor pravil v neděli u Moravce, a voliči přitom nechali v krajských volbách ODS vyzmizíkovat. Je to opravdu nehezké, že voliči neuměli patřičně ocenit, s jakým sociálním jemnocitem ODS přistoupila ke zhoršující se sociální situaci nejbohatších a snížila jim daňové zatížení.

Dnes již je zřejmé, že na rozdíl od původních iluzí, podle nichž šlo jen o krizi hypotéčních úvěrů v USA, jde ve skutečnosti o globální finanční krizi, charakterizovanou strmým pádem kapitálových a peněžních trhů i předních bankovních domů, zamrznutím nejen peněz, ale i důvěry. Ta je zaviněna nejen hazardním chováním subjektů na peněžních i kapitálových trzích. Bezprostřední příčinou takového chování je především extrémní deregulace těchto trhů, která umožnila využívání sofistikovaných, neprůhledných hazardních produktů, jako jsou vícestupňové deriváty, tj. odvozeniny a odvozeniny odvozenin cenných papírů, nebo zcela neregulovaných hazardních institucí, jejichž symbolem jsou zejména hedgeové fondy, již dávno nazývané představiteli evropských odborů kasinovýn kapitalismem.

Proto dnes vlády a centrální banky v USA i v ostatním světě přistupují nejen k hašení důsledků této krize zachraňováním rozhodujících ohrožených bank, ale především zpřísňováním pravidel regulace a dohledu na těchto trzích k překonávání alespoň těchto bezprostředních příčin.

Několik týdnů krize značně změnilo svět a ten je dnes zcela jiný než před ní.

Nedávno jsem našel ve schránce jakési propagační noviny k volbám a než jsem je odložil do krabice na chodbě, všiml jsem si bezděky článku Václava Havla Dozrál čas a tam mě zaujala tato část jednoho odstavce...

Ve sněmovně je návrh zákona, který je potřeba odložit, ale neodmítnout. Je dobrý, ale ne dost dobrý na rozpočet 2 mld. Kč.

Zákon o základních registrech je potichu připravená norma, takže její autoři se chystají udělat stejné chyby, jaké se staly při schvalování regulačních poplatků ve zdravotnictví. U poplatků to má známé následky - novelu zákona (sláva, už se přišlo na to, že novorozence regulovat nemusíme) a prohru ODS v krajských volbách. To je dost vysoká cena. Také k základním registrům bylo mnoho připomínek bez diskuze zamítnuto a bylo opominuto veřejné projednání návrhu.

Abych nekřivdil týmu ministra vnitra Ivana Langera, musím uvést, že zákon je připravován dlouho a pečlivě. Je promyšlený, za to mají autoři můj obdiv, i když se exekutiva "poučila" na deset let starém návrhu z dílny komise informatiky a telekomunikací ČSSD. Jsou v něm myšlenky mnoha lidí, ale byly převzaty bez oboustranné komunikace s nimi. A jak informatici vědí, při přenosu se informace pouze ztrácí... Stejně jako autorství.

Polský ministr zahraničních věcí konstatoval ve středu minulý týden, že jeho země počká, až se Obamova vláda sama rozhodne, zda bude chtít umístit antirakety v jeho zemi. Polsko podle jeho slov nebude lobbovat u nové americké vlády pro projekt raketové obrany.

Starostové 30 českých měst naléhají na nového amerického prezidenta Baracka Obamu, aby zrušil plány na výstavbu amerického radaru 70 km západně od Prahy s tím, že by to ohrozilo Evropu, informuje tisková kancelář AFP. Pokud budou americké plány realizovány, Evropa se stane hlavním bojištěm ve velkém mezinárodním konfliktu, argumentují starostové. Plán realizovat systém protiraketové obrany ve střední Evropě už podle starostů vyvolává napětí mezi USA a Ruskem a USA a Evropskou unií.

Dvě třetiny českých voličů jsou proti plánům umístiut prvky americké protiraketové obrany v České republice. "Současní poslanci byli zvoleni, aniž by se konala jakákoliv veřejná diskuse o tomto projektu a americký projekt protiraketové obrany nebyl součástí žádného předvolebního programu žádné české politické strany," upozorňují starostové.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Celý svět si tento měsíc připomínal 90. výročí skončení první světové války, které připadá na 11. listopad 1918, kdy bylo uzavřeno příměří mezi Dohodou a centrálními mocnostmi. Stalo se tak poté, co čtyřletá válka vyčerpala Evropu, v Německu vypukla revoluce a rakouská monarchie se rozpadla. Centrem oslav byla vždy Francie, která nesla hlavní tíhu této války. Letos se tak však nestalo v metropoli země pod Napoleonovým vítězným obloukem, ale k nelibosti Britů a především Němců ve Verdunu, který se stal symbolem plýtvání s lidskými životy. Rozhodl o tom francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který oslavy přenesl z Paříže k legendární pevnosti Douaumont nedaleko Verdunu, kde se odehrával nejkrvavější střet na tomto bojišti. Během osmnácti měsíců zde padlo na rozloze pouhých 260 čtverečních kilometrů 436 tisíc německých a 535 tisíc francouzských vojáků.

Česká publicistika v hlavním proudu médií stále ještě preferuje rozhovory s politiky a jejich přímé reakce před analýzami a komentáři odborníků. Zejména nejsledovanější publicistické formáty v České televizi a na Primě jsou v podstatě tribunami politiků, kteří si na svou účast v nich zvykli a v podstatě bezostyšně považují za povinnost vedení redakcí a dramaturgů zvát je do těchto debat. Dělají si statistiku a ti nejvlivnější s nejlepšími styky ve sdělovacích prostředcích se chlubí před méně frekventovanými kolegy, kde všude už byli a kam že to příště zase půjdou. Jak by existoval nějaký jízdní žvanivý řád s přesnými příjezdy do té či oné televizní stanice. Funguje to tak dokonale, že není výjimkou, pokud se politik před kamerou i sám objedná pro další debatu slovy: "Až se tady zase sejdeme za pár měsíců, tak...". Nebo kdy vyčte moderátorovi, že "zde již dlouho nebyl".

Vicepremiér a předseda lidovců Jiří Čunek navrhuje, aby stát poskytl peníze na terénní pracovníky, činnost neziskových organizací a organizací měst, které se potýkají s problémem lidí, kteří si odvykli pracovat a svým způsobem života působí problémy i svému okolí. Tito lidé by měli pracovat přímo s rodinami asociálních občanů, měli by jim radit a motivovat je, aby nežili jen ze sociálních dávek a posílali své děti do školy. Řekl to v nedělní Partii TV Prima.

I přes očividnou snahu pana exposlance Davida celou studentskou iniciativu spíše zesměšnit než s ní polemizovat bychom mu za jeho článek chtěli poděkovat. Představuje dobrou příležitost k podrobnější diskuzi, o kterou usilujeme. A pokud jde o výtky k jednotlivým bodům výzvy, lepší průpravu pro chystané debaty se zákonodárci než tento soupis exemplárních poslaneckých výmluv jsme si snad ani nemohli přát.

Předně: naše výzva není a nemá být souborem čtyř nejpalčivějších politických problémů dneška, s jejichž nápravou stojí a padá celá naše demokracie. V době, kdy je potřeba pracovat na důchodové reformě, reformovat špatné a opomíjené vzdělávání, mírnit ekonomickou krizi nebo zabránit případnému dalšímu povolebnímu patu, může snad naše výzva působit nepatřičně. Přesto jsme s rozmyslem vybrali právě tyto čtyři body. Představa, že se nejdřív budou řešit akutní problémy, a pak teprve se vymyslí, jak je řešit transparentně, se totiž možná líbí politikům -- my už jsme ale měli dost příležitostí povšimnout si, že nepřehledný a neprůhledný postup se na výsledném řešení vždy neblaze podepíše.

"Budu volit radar", prohlásil předseda Strany zelených na televizní kameru na závěr sobotního jednání Republikové rady, které se konalo v sobotu v Pardubicích. U dvou třetin potenciálních voličů se tím definitivně odepsal.

"Ať jde hned," řekl na adresu ženy, již svého času označil za "krávu", která "neumí ani pozdravit," vzor nového politického stylu Martin Bursík. Bursíkova leninsky formulovaná výzva byla součástí obsáhlejšího výroku: "Já budu hlasovat pro radar. Jestli Olga Zubová hledá důvod pro odchod, tak tady ho má. Ať jde hned."

,,Radary americké protiraketové obrany nedokáží bezpečně rozpoznat útočící jadernou hlavici od klamných cílů, které může nepřátelská balistická raketa ve vesmíru vypustit, aby snížila pravděpodobnost sestřelení skutečné nálože," říká Theodore Postol, profesor vědy, techniky a národní bezpečnostní politiky na Massachusetts Institute of Technology (MIT). Interceptory tak nevědí, co mají trefit. Toto Postolovo vyjádření již zveřejnila Federace amerických vědců (FAS) a světová i česká média. Četné odkazy najdete na Britských listech. Proč Američané za systém utratili přes 100 miliard dolarů? Je to zbraň, která během bleskového útoku dokáže z oblohy sklátit satelity protivníka: ,,Pro interceptory to je snadný cíl. Lze sestřelovat družice vzdálené až desetitisíce kilometrů od Země. Satelit visí nad stejným místem na Zemi (geostacionární družice) a na takový přesně definovaný bod lze snadno zamířit, ale i když družice mění polohu, je oproti balistické raketě spousta času jí zaměřit a sestřelit," konstatoval profesor Postol během své listopadové návštěvy v Praze.

Nová koncepce terciárního vzdělávání, prezentovaná Ministerstvem školství v Bílé knize, vzbuzuje naděje, že zahnívajícími a upadajícími univerzitami provane svěží uragánek, ale i pochybnosti, které již byly na stránkách Britských listů vyjádřeny v článcích jiných autorů.

Bohaté vlády a korporace začínají zkupovat miliony hektarů zemědělské půdy v rozvojových zemích s cílem zajistit si dlouhodobě přísun potravin.

Jacques Diouf, šéf organizace OSN pro potraviny a zemědělství, varoval, že to může vést k "neokolonialismu", kdy chudé státy budou produkovat potraviny pro bohaté státy na úkor vlastního chudého obyvatelstva.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 55946.43 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2008 částku 205 154.26 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a