Lidé mají podle mého nejen právo nechtít žít, lidé by měli mít i právo jiným pomoci vzít si život. V Německu je ale aktivní pomoc někomu umřít je trestným činem a pro lékaře může mít pomoc při sebevraždě v nejlepším případě záporné profesní následky. V diskusi o roli lékařů se v této souvislosti často poukazuje na Hippokratovu přísahu, která lékařům zakazuje provádět eutanázii, ačkoliv v novém podání právě tohle už v některých zemích není zakázáno.

Wainová mi připomněla, že z anonymně provedené reprezentativní ankety názorů německých lékařů, kterou vypracoval výzkumný ústav pro veřejné mínění TNS Healthcare, vyplývá, že 35 procent z nich se přimlouvá, aby v případě pokročilé těžké a nevyléčitelné nemoci měli lékaři mít právo pacientům pomoci spáchat sebevraždu. 16 procent lékařů dokonce souhlasí s tím, že by měla být povolena aktivní pomoc při umírání. V rámci ankety, kterou si objednal časopis Spiegel, bylo dotazováno celkem 483 lékařů, kteří sami ošetřují těžce nemocné lidi.

Když jsem si při čtení řádků Sandry Wainové uvědomil, v kterých případech jsem bezmocně seděl na návštěvšě u postelí těch málo mých známých, kteří už nechtěli žít, zdá se mi, že procento těch lékařů, kteří by chtěli nevyléčitelně nemocným pomoci ukončit život, opravdu není velký. Ale co si o tom myslíte vy ?