ČTK, KOŠ│ Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost pražského magistrátu proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, který zrušil úřední zákaz pochodu pravicových radikálů někdejší židovskou čtvrtí 10. listopadu, v den výročí Křišťálové noci. ČTK to zjistila z úřední desky... (sic!) V rozsudku NSS uvedl, že úřad může posuzovat pouze nahlášený účel shromáždění, nikoliv domnělý. (sic!) Do ulic někdejší židovské čtvrti a jejího okolí je už oznámeno několik shromáždění proti neonacismu.

ČTK: NSS zamítl stížnost magistrátu ve sporu o pochod židovskou čtvrtí ZDE

Zbývá se otázat policie: čí práva bude hájit v tomto zpackaném úřednickém sporu - neonacistů jako obvykle, nebo demokratů různého politického i náboženského vyznání, antifašistů a židů, i když mezi nimi budou anarchisté? Odpověď nechť si každý čtenář učiní dle své životní zkušenosti a zváží poté, zda se případně svou osobní účastí v Maiselově ulici 10. 11. odpoledne a večer postaví na odpor státní moci. Na jedné či druhé straně... Protože státní moc neví, čí je a na Starém městě půjde tudíž o hubu a možná i o život.

Přímá akce proti "Pochodňovému" pochodu "hnědé špíny" Prahou v roce 2003 FOTOGALERIE BL

Neonacismus a extremistická hnutí v současné Evropě TÉMA BL

Jak vybruslit ze zapeklité zápletky českoamerické politiky a odporu Evropy vůči americkému unilateralismu po očekávaném pádu George Bushe a jeho neocons? Radar v Brdech ano nebo ne? Jací budou Demokraté v Bílém domě? Jaká bude "kolébka demokracie" za rok?

Měl jet na výlet pouze s Petrou Kováčovou, musel ale s sebou vzít třetího, konstatují škodolibě sociální demokraté. Předseda ČSSD Jiří Paroubek spolu s předsedou poslaneckého klubu strany Michalem Haškem přilétá dnes pracovně do Spojených států amerických.

Ministr financí Kalousek označuje reportáž v dnešním ranním vysílání ČT o Čunkově kauze za manipulaci, požaduje po televizi omluvu a "nápravu podle tiskového zákona". Zároveň Kalousek obecně tvrdí, že televize veřejné služby neinformuje o kauze Čunek objektivně. "Česká televize v případu Čunek neinformuje objektivně. Je zřejmé, že v rozporu se svým veřejnoprávním posláním píše vlastní akční příběh podle svého scénáře. Odmítám v tomto scénáři hrát předurčenou úlohu," zlobí se Kalousek.

iHNed: Kalousek: ČT manipuluje zpravodajství o kauze Čunek ZDE

Novinky, KOŠ│ Podle vyjádření "televizního odboráře" Dekoje pro server Novinky Bártkovu reportáž o místopředsedovi vlády Čunkovi "kladně hodnotí jak renomovaná agentura Media Tenor, tak etický panel České televize, složený převážně ze všeobecně uznávaných osobností", píše se v článku "Redaktoři ČT se bouří, chtějí od Topolánka omluvu"

Odboráři vyzvali ředitele České televize Jiřího Janečka, aby Čunka a Topolánka za výroky o zaplacených a zmanipulovaných reportážích buď přiměl k omluvě, nebo podal sám trestní oznámení. Janeček se na dopis Nezávislé odborové organizace České televize nevyjádřil. Činnost redakce zpravodajství a publicistiky bude prověřovat Rada České televize, pod vedením Jiřího Baumruka, kterého reportér Marek Wollner také obvinil z ovlivňování redakce. Informace o vyjádření etického panelu či Media Tenoru se ale neobjevily ani ve zprávách ČT pro tisk, ani mezi "opravníkem novinářských omylů" v sekci "UVÁDÍME NA PRAVOU MÍRU" či "NAPSALI O NÁS BEZ NÁS". Nejsou ani mezi dokumenty stránkách Rady ČT či Etického panelu ČT . Stížností k práci Reportérů ČT zde ale je dost. Kladné vyjádření k jejich práci ale nenajdete ani na stránkách analytické agentury Innovatio - Media Tenor, které Česká televize platí za pravidelné průzkumy, které jindy používá generální ředitel při argumentaci o "vyváženosti, nestrannosti a objektivitě".

Celkem 46 zemí světa a 2,7 miliard lidí čelí nyní vysokému riziku válečných konfliktů v důsledku globálního oteplování. Dalších 56 zemí světa čelí destabilizaci, která údajně ovlivní životy další 1,2 miliardy lidí.

Toto varování přináší studie organizace International Alert. Její analýza pod názvem "Podnebí konflitů (A Climate of Conflict)" bude zveřejněna tenty týden. Velká část Afriky, Asie a Jižní Ameriky se stane terčem válečných konfliktů a sociálního chaosu vzhledem k tomu, že v důsledku globálního oteplování bude zaplaveno území, stoupnou hladiny moří, roztají ledovce a častěji se budou vyskytovat silné bouře. Ohrožena je i Evropa.

Štěpáne Kotrbo, přece jen mám ještě jedno řešení, o kterém se ve Vašem "Poučení..." nezmiňujete. Nevymyslel jsem ho sám, udělali to už dávno přede mnou staří Athéňané. Jmenuje se přímá demokracie.

Přirozeně si uvědomuji nepřenosnost některých historických zkušeností do dnešní doby. Antické městské státy vymyslely přímou demokracii víceméně náhodou, k jejímu vzniku přispěla nejen otrokářská ekonomika, ale především přírodní podmínky. V určité chvíli si jejich občané uvědomili, že raději než okopávat v potu tváře suchá políčka na kamenitých terasách mohou sklízet olivy (ty rostou víceméně samy), shrábnout prachy za prodej oleje do celého Středomoří a ušetřený čas věnovat filosofii, sportu, umění - a politice.

Milá AČFK, Způsob, kterým jste se zbavili Jiřího Králíka je vzor podlosti a říká se mu kudla do zad. Stává se to často: Nadaný člověk s vizí vymyslí akci, postaví ji na nohy a dá jí světové jméno. Když se z ní pak stane finančně přitažlivý podnik, najde se vždycky někdo, kdo na něj ukáže prstem a praví: On krade, on je lajdák, on nám to kazí a musí odejít. Bude jen na Jiřím Králíkovi, jestli se z vašeho zbytečného ponížení dokáže zvednout a pokračovat. Věřím, že to dokáže a že najde oporu v mnoha kolezích. Zatímco za vámi nestojí vůbec nic a vaše jména jsem nikdy neslyšela, on dokázal už mnoho a to se počítá.

My Češi si neumíme pěstovat silné a výrazné osobnosti.

Jsem také jeden z těch důchodců, který si nechá na sobě dříví štípat. Věřím panu Matějkovi, že svou připomínku myslel upřímně a dokonce mu částečně dávám i za pravdu. Jenomže je zde jedno "ale". Velmi bych přivítal nějakou konkrétní radu, co jiného můžeme v současné době asi tak dělat?

Proč mají potřebu americký radar podporovat kolaboranti s komunismem?

Server iHNed.cz píše:

Jiří Lábus není ve vládní propagandě nováčkem. V roce 1978 účinkoval v epizodě Mimikry seriálu Třicet případů majora Zemana, zasazené do roku 1972. Jiří Lábus tehdy vystupoval v roli rockového hudebníka Josefa "Chozého" Borůvky, epizoda se snažila očerňovat český hudební underground v čele se skupinou Plastic People of the Universe, postavy členů undergroundu byly vykresleni jako sociopati, narkomani, únosci letadla a vrazi.

Reuters-AP-TASR-SITA koš│ Spojené státy i Velká Británie chtějí přerušit finanční pomoc Pákistánu poté, co generál Parvíz Mušarraf v zemi vyhlásil výjimečný stav, aby si pojistil své jmenování prezidentem za situace, kdy jeho legitimitu napadl Ústavní soud. Britský krok uvedly zdroje z britského ministerstva zahraničních věcí. Pákistán, který je druhým největším příjemcem britské rozvojové pomoci, má podle britského Úřadu pro mezinárodní rozvoj získat v letech 2008 až 2011 prostředky v celkové výšce 480 milionů liber . Britská vláda vyjádřila hluboké znepokojení nad situací v Pákistánu. Po Mušarafově převratu v roce 1999 už jednou zmrazila finanční pomoc Pákistánu, posléze ji však obnovila. Ministryně zahraničních věcí USA Condoleezza Riceová informovala, že USA také posoudí poskytování pomoci Pákistánu. Mluvčí Pentagonu Geoff Morrell uvedl, že neexistují plány na zastavení vojenské pomoci Pákistánu. Režim Parvíze Mušarrafa je přitom jedinou zemí, ochotnou vést spolu s USA v regionu "válku proti terorismu". Za spojenectví s USA je Mušaraf v zemi tvrdě kritizován muslimy. V případě přerušení finančních toků se dá očekávat zhoršení pozice stávající vlády a zhoršení bezpečnostní situace v celé oblasti, včettně Afghánistánu, dokonce i Mušarrafův pád. Za Brusel kritizoval Mušarrafaův krok Javier Solana.

Poté, co Prezident Parvíz Mušarraf v zemi vyhlásil výjimečný stav, pozastavil platnost ústavy, s okamžitou platností přerušil vysílání na třicet soukromých televizí i rádií včetně BBC World, odvolal předsedu nejvyššího soudu Iftikhara Čaudhryho a vyměnil ho za Hamída Dogara, policie zatkla na 500 opozičních politiků , včetně lídra Pákistánské muslimské ligy Machdúma Džávida Hašmího, Asmy Džahangirové z pákistánské komise pro lidské práva a opozičního politika a hráč britské kriketové ligy , Imrana Chána. Okolo budov parlamentu, prezidentského sídla a Nejvyššího soudu policie postavila zátarasy. Premiér Šaukat Azíz v neděli řekl, že parlament je na základě výjimečného stavu oprávněn odložit konání voleb o jeden rok. Bývalá premiérka Bénazír Bhuttová prohlásila, že vyhlášení výjimečného stavu v zemi povzbudí extremisty.

Způsob, jakým byl zlikvidován 1. místopředseda vlády Jiří Čunek, nastoluje mnoho státobezpečnostních a souvisejících právních i etických otázek. První, která se naskýtá, je otázka mezí práv novinářů na ochranu zdrojů. Druhá je otázka limitů svobody slova a uplatňování práv na odpověď či opravné sdělení ve stejném čase i rozsahu ve stejném médiu - okamžitě, bez nutnosti se obracet na soudy a po několika letech se dočkat dvou vět. Třetí, neméně nebezpečnou otázkou, je absence kádrové práce, ale i ekonomického zabezpečení vrcholných pracovníků (v tom tradičním slova smyslu) v politických stranách i státních orgánech. O politiky se stát nechce a neumí postarat a přenechává jejich život po vypršení mandátu náhodě a privátnímu sektoru. Vražedné je to zvláště u šéfů rozvědek, kryptologů, vědců vyvíjejících komponenty zbraní hromadného ničení, diplomatů. Čtvrtou otázkou, jež je nyní nejspíše směřována vůči člověku poctivému až naivnímu, řediteli vnitřní bezpečnosti ministerstva vnitra, bývalému poslanci Bílému, jsem mu položil před časem před veřejnou besedou o odposleších: kde a kdy se zastaví denunciační vlna spikleneckých center v orgánech státní bezpečnosti a spravedlnosti , kdo ji zastaví a jak - na základě čí dohody s kým. Odpovědnost šéfů největších politických stran ze zneužití tajných služeb a policie je nabíledni, ať třeba politici tvrdí pravý opak.

Liberalismus některých policistů k přestupkům na silnici, nečinnost při sílícím neonacismu v ozbrojených složkách, neschopnost přimět státní úředníky k práci - to vše nahrává radikálům, a "jednoduchým řešením". Začíná to neprávem perlustrovanými demonstranty, zmlácenými anarchisty či vyraženými zuby na služebně, pokračuje to sadistcským zákrokem psychicky vyšinutého policisty vůči státní úřednici, pokračuje to lhostejností úředníků města vůči pochodu neonacistů. Kde to skončí? Vypálením úřadu vlády nebo vraždou premiéra? Prozatím se za nečinnosti předsedy vlády, ministrů vnitra a spravedlnosti vraždí mediálně.

Štěpán Kotrba se ve svém článku dopouští časté chyby analytiků: ze správně zjištěných (v tomto případě ovšem spíše tušených) faktů, osobně nejsem velký přívrženec konspiračních teorií/ vyvozuje nesprávné závěry.

Hezký bonmot o ženách, ale podobně analogický o sportovcích (rozdíl je mezi těmi co se jim na to přišlo a těmi kterým ne nikoliv mezi dopujícími a těmi čistými) v politice poněkud nesedí.

O Jiřím Čunkovi už bylo napsáno mnohé. Snad až příliš. Čunek je již několikátý předseda politické strany, který se po své volbě ocitl v palbě svých politických protivníků i partnerů. To by nebylo nic divného. Divné na tom je to, jak se k tomu pravidelně staví ti, kteří toho dotyčného zvolili. Nebudu jmenovat jen lidovce, protože bych mohl jmenovat i sociální demokraty a pak pokračovat napříč politickým spektrem. Jako kdyby se u nás stalo pravidlem, že za svou volbu neneseme žádnou zodpovědnost a že vlastně předseda si může za svou volbu sám, tak ať se stará a ukáže a my si potom zase zvolíme jiného. Přece se ho nebudeme zastávat, když už jsme si ho jednou zvolili, tak mu to musí stačit. A to že prý "nejsme jako Oni"...

"...jsem hrdý na své kolegy v úřadu, kteří se mnou na té kauze spolupracovali... " řekl odvolaný vrchní olomoucký státní zástupce Ivo Ištván. Je to již druhý výjimečně aktivní zásah "shora", při kterém vládní úředníci zasahují do živého soudního procesu, ve kterém je přitěžováno dnes již bývalému místopředsedovi vlády. V obou případech je mimořádně aktivní státní zástupkyně Renáta Vesecká. Pokud tedy v dnešní právně zdevastované České republice přece jen existují schopní kriminalisté či soudci, kteří ještě jsou schopni dohledat a shromáždit buď přímé důkazy (což bohužel nevíme!) či minimálně krajně podivné skutečnosti o finančních poměrech vysoce postavených osob veřejného života, tak místo povýšení a odměn se dočkají odvolání. Nevzniká právě takto?

Diskuse o Čunkově kauze a o legitimnosti či etické oprávněnosti mediálního zveřejnění vyšetřovacích materiálů je inspirativní a potřebná, nicméně mnohé příspěvky vychází z  neoprávněného předpokladu ČR jako právního státu. Aniž by bylo třeba zabíhat do jiných či historicky vzdálenějších aspektů, kauza sama tento předpoklad dostatečně přesvědčivě vyvrací.

Marcela Urbanová podala na Jiřího Čunka trestní oznámení pro korupci, ve kterém uvedla konkrétní okolnosti, datum, důvod, částku, plátce a příjemce.

Čunkova demise na pokračování TÉMA BL

Jsem právník, ale není mi jasné, odkud se vzal názor, že zveřejnění materiálů ze spisu znemožní spravedlivý soud? Možná jde o zkratovitý a tedy nesprávný výklad § 30 odst. 1 tr. ř. anebo § 89 odst. 3 tr. ř. Dále pokud jde o frázi, že účel nesmí světit prostředky, řekl bych, že v případě sebeobrany to neplatí. Je-li účelem zachování demokracie v ČR, potom jsem přímo povinen použít cokoli, byť by to bylo proti pozitivnímu právu, či lépe řečeno proti pozitivistickému výkladu práva.

Z knihy Člověk a vzdělání v informační společnosti přinášíme ukázkovou kapitolu na aktuální téma. Jak se žije jedinci v komputerizovaném a algoritmizovaném světě prefabrikovaného světa korporací a médií? Jak islamističtí teroristé a křesťanští neokonzervativci ovládli liberální svobodu? Žijeme v mediokracii s transplantovanými prvky virtuální demokracie či postdemokratickém totalitarismu? Je film Vrtěti psem satirou nebo děsivou vizí? Na tyto otázky s překvapující pečlivostí odpovídá kniha, kterou jsme nedávno recenzovali.

Petr Sak & kol. Eroze demokracie a současné projevy totalitarismu. in: Člověk a vzdělání v informační společnosti PDF

Většina pravděpodobných voličů - 52 procent - by podpořila americký vojenský útok proti Íránu, jehož cílem by bylo zabránit této zemi vybudovat si jaderné zbraně. 53 procent dotazovaných si myslí, že Spojené státy zasáhnou vojensky proti Íránu před příštími prezidentskými volbami.Útok proti Íránu podporuje 71 procent Republikánů, 41 procent Demokratů a 44 procent nezávislých. Američané považují Hilary Clintonovou za nejvhodnějšího příštího amerického prezidenta, který by řešil nejefektivněji íránskou krizi, konstatují stránky organizace pro průzkum veřejného mínění Zogby Poll.

Podrobnosti v angličtině ZDE

To je podle The Washington Post nejpesimističtější výsledek v této anketě za víc než deset let. Bushova popularita zůstává na rekordně nízké úrovni 33 procent. Změnu si přejí prakticky všichni demokraté (93 procent) a velká většina nezávislých (77 procent). Nicméně i 51 procent Bushových republikánů chce odklon od jeho politiky, zatímco 46 procent chce pokračovat v nastoupené cestě. Voliče všech politických táborů nejvíce znepokojuje válka v Iráku. Pro 45 procent z nich bude irácký konflikt určující při výběru kandidáta. Ekonomika bude klíčová pro 29 procent Američanů a pro 27 procent reforma zdravotnického systému. Jen devět procent se bude rozhodovat podle přístupu k boji s terorismem. Kdyby se volby konaly nyní, vyhrála by Clintonová. Bývalého newyorského starostu Rudyho Giulianiho by - v zatím hypotetickém souboji - porazila poměrně malým rozdílem 50 ku 46 procentům. Další republikánské kandidáty Johna McCaina, Freda Thompsona nebo Mitta Romneyho by překonala výraznějším, přinejmenším devítiprocentním rozdílem.

ČTK: Tři čtvrtiny Američanů chtějí změnu, dnes by vyhrála Clintonová ZDE

„ČSSD chce dostat na Hrad Jana Švejnara“, tvrdí titulky médií. Vzhledem k tomu, že jej navrhovali Zelení (pokud ještě na tom trvají) a že i pro leckteré poslance KSČM (např. Zuzku Nebarovou-Rujbrovou) je „přijatelný“, není profesor Švejnar zcela bez vyhlídek. Je přirozeně „otázne“ jak říkají Slováci , koho že bychom v případě, že by se stal hlavou státu, na Hradě měli. Nechci se ohánět důvodem „patriotickým“, že Švejnar tráví polovinu (více nebo méně, snad na tom nesejde) svého času v USA – třebaže to znamená, že o jeho vazbách na tamější poměry (struktury, politické známosti nebo sympatie) nic nevíme. Jako český prezident by přece – věřme – trávil většinu času zde. Zarazila mne jiná věc.

Nastává jeden z posledních říjnových večerů v Londýně. Kdyby se člověk neujistil na internetu, že je skutečně teprve desátý měsíc roku, myslel by si, že na dveře tluče pan Silvestr. Tak ohlušivý je zvuk petard a rachejtlí, ozývající se zvenku. A ten největší rachot nás teprve čeká! Blíží se totiž pátý listopad a s ním velké ohňostroje, slavná to “bonfire night”.

O pokrytecké a agresivní politice při budování tzv. čtvrté polské republiky bratří Kaczynských již bylo mnoho napsáno. Nyní se karta obrátila, a tak další (tentokrát předčasné) volby v porevolučním Polsku tradičně přinášejí nového vítěze, přičemž ten odcházející nemusí vydržet ani do příštího klání.

Porážka jednovaječných "kačerů" -- jak jsou vlastním národem ironicky nazýváni -- přinesla mnohým zklidnění.

Za erupce vášnivých právně- politicko- krimininalisticky- etických debat, hárajících kolem kauz místopředsedy vlády Čunka, Kubiceho zprávy, lobbingu v kauze radarové základny v Brdech aj., zaznamenaly mé ochabující „buňky šedé kůry mozkové“ nové důkazy starých maxim, že

• to co máme za přemýšlení či meditaci, je pouhé přeskupování předsudků, resp. že
• inovace je dobře zapomenutá stará zkušenost. Hle z minulého týdne dvě potvrzení aktuálnosti výrazných literárních „předpovědí z minulosti“.

Právě uplynulý minulý týden je poznamenán nebývalou aktivitou předních německých politiků na Blízkém Východě a v Asii. V pondělí byl zahájen cestou spolkového ministra obrany Franz-Josefa Junga v Libanonu, Spojených arabských emirátech, Jordánsku a Izraeli. V Bejrútu navštívil tamní německé námořní síly, které zde v síle 75O mužů na palubě flotily zajišťují neutralitu pobřeží. V Abu Dhabi a Dubaji dosáhl dohody o německém výcviku iráckých vojáků a v Jordánsku o účasti Bundeswehru v rámci jednotek OEP. Závěrem se sešel s izraelským ministrem obrany Ehudem Barakem. Ve stejné době se tam sešel spolkový ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier s izraelským premiérem Ehudem Olmertem a palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Oba politiky seznámil s akčním plánem pomoci EU pro tuto oblast a předal německou pomoc jeden milion eur pro obyvatelstvo Gazy. Hlavním cílem jeho diplomatického úsilí bylo připravit nastávající konferenci o míru v této oblasti, která se má konat ve Spojených státech. Steinmeier odtud odcestoval na mezinárodní konferenci o Iráku do Istanbulu, které se účastnili především sousedé této země, ale i delegace OSN a EU, jakož i ministryně zahraničí USA. Podpořil zde snahu irácké vlády zesílit kontrolu nad kurdskou dělnickou stranou PKK, která podniká útoky proti turecké armádě. Varoval však Turecko před vstupem do Iráku.

Následují "závadové obrázky a texty", které by vás mohly urazit, zejména pokud jste blbec, cigán, Čech, idiot, kokot, komunista, V tom případě to nečtěte.
Práva cikánů : Cikán ti může vynadat do bílých kurev. Tebe se pak nikdo nezastane, protože se to považuje za jejich přirozený projev. Ale nedej bože, aby to bylo naopak.
Cikán má právo na stejnou zdravotní péči, jako ty. To, že do zdravotní pokladny pravděpodobně nikdy nepřispěl je fakt, který je ovšem velice "rasistický", a proto to raději nikde neříkej.

Tak začíná článek na webových stránkách brněnského zastupitele za ODS Petra Paulczyňského , žijícího ve čtvrti Židenice. I když ho představitel brněnské samosprávy nenapsal, ale převzal od jakéhosi Václava Vlka z Neviditelného psa, vyjadřuje článek "O právech menšin" nejspíše jeho mínění. Ukazuje, na jaké voliče sází brněnská ODS, jakou společnost by chtěla vybudovat v moravské metropoli. Jeden článek to ukazuje lépe, než celý volební program... Další článek převzal Petr Paulczyňski od "národovce" Ondřeje Šlechty z časopisu Národní myšlenka. Šlechta se v něm zastává neuvěřitelných výroků senátorky Liany Janáčkové na adresu Romů. Xenofobní články se lživými údaji, kterými naplňuje trestný čin vyvolávání nenávisti vůči skupině obyvatel, ale píše i brněnský zastupitel sám. Či je s hrdostí podepisuje. Státní zastupitelství nechává jeho činy - na rozdíl od 1. místopředsedy vlády Čunka - bez povšimnutí. Hádejte proč? Na rasismus a xenofobii má právo pouze ODS.

O právech menšin ZDE

Šéfredaktor Jan Čulík svým argumentem o vynuceném mlčení médií o případech sub judice zasel vítr a sklidil bouři kritik, kterým se všem hravě vysmál, protože patlaly o případech senátora Čunka a nemířily na jádro argumentu. Já se svým opožděným pšoukem pokouším vytrhnout Čulíkův argument z kořenů. Tak mě vzrušená situace mediální popravy vicepremiéra rozkvedlala –

Okolo novely zákona o zdravotnom poistení sa rozohrala až nečakane dramatická politická hra. Ako už býva na Slovensku zvykom, jej aktérmi neboli parlamentná opozícia na jednej a vládna koalícia na druhej strane. Vládne zoskupenie si na drámu tradične vystačilo samo. V tomto smere sa to súčasné neodlišuje od predošlých. Išlo o meranie síl, o tom niet pochýb. Po parlamente sa rozpráva, že HZDS nahnevala kritika Smeru namierená na nominanta hnutia v Slovenskom pozemkovom fonde. Tento človek má na svedomí veľmi podozrivé presuny lukratívnych majetkov, ktoré robil v čase, keď bol jeho šéf -- nominant Smeru -- mimo úradu. Vladimír Mečiar si asi nemohol dať len tak šliapať po svojich ekonomických záujmoch. Napokon, ako hovorí okrídlená veta, o peniaze ide až v prvom rade. A v politike predovšetkým.

Bída dětí nezačíná ani nekončí chudobou. Často jsou spojeny problémy dětí s chudobou rodičů, existuje ale i děti, jejichž rodiče mají vlastně dost peněz, ale děti doma tyranizují, a pak jsou i děti, o něž jejich rodiče nemají zájem, nikdo se o ně nestará. Některé tyto děti se nakonec dostanou na stránky německých novin, ale to bývá až po jejich smrti a jen někdy předtím, než jsou rodiče odsouzeni do vězení. Chudoba dětí je už nějakou dobu taky tématem televizních diskusí a politiků. O jednom takovém pořadu bych se chtěl dnes zmínit, protože se v něm stalo něco neobvyklého.

V sobotu 3. listopadu se v Praze konalo zasedání republikové rady Strany zelených. Přítomni byli také zástupci iniciativy Ne základnám. Mluvčí iniciativy Ivona Novomestská předala předsedovi Martinu Bursíkovi ještě před začátkem zasedání kopii volebního programu Zelených, v níž byly zvýrazněny body, které strana během svého působení v parlamentu porušila. "Strana zelených lákala před volbami voliče slibem obecného celostátního referenda a dalších prvků přímé demokracie. Při nedávném projednávání zákona o referendu v poslanecké sněmovně se však Zelení zdrželi hlasování a umožnili tak odmítnutí tohoto zákona. Takové jednání považujeme za zradu voličů." uvedla Novomestská.

Členové Strany zelených, kteří jsou zároveň členy Ne základnám, připravili účastníkům republikové rady přivítání v podobě dvou otevřených vchodů do budovy označených nápisy PRO RADAR a PROTI RADARU.

Aké príznačné. Na titulnej strane európskeho vydania Newsweeku, ktoré mi v lietadle strkajú do ruky, je veľký portrét spolkovej kancelárky A. Merkelovej s titulkom "Stratený líder". Týždenník rozoberá sklamanie z kancelárky, kedysi veľkej verbálnej reformátorky, teraz opatrníckej, hľadiacej len na prieskumy verejnej mienky, pohybujúcej sa čoraz viac do politického stredu. Jeden z dôvodov vážneho problému nemeckých sociálnych demokratov.

Veľká strana so 144-ročnou históriou, Sociálnodemokratická strana Nemecka, je údajne v najťažšej kríze povojnového obdobia. Za štyri roky vymenila štyroch predsedov, popularita dlhodobo "v pivnici", masívny odlev členov, riziko straty pozície sociálneho svedomia krajiny a postavenia veľkej ľudovej ľavicovej strany. A to všetko pri výraznom príklone nemeckej spoločnosti k ľavicovým pozíciám, sociálnej vyváženosti a spravodlivosti.

V politickej filozofii v posledných dekádach dominovala otázka spravodlivosti a kritika liberalizmu zo strany tzv. komunitarizmu. Predstavitelia komunitarizmu (napríklad Alasdair MacIntyre) obviňovali ľavicových liberálov (napríklad Johna Rawlsa), že vo svojich individualistických teóriách prehliadajú spoločenské väzby. Komunitaristi navyše vyčítali liberálom, že za rúškom ideologickej neutrality pracovali s hodnotami, ktoré sú typické pre odcudzený kapitalistický svet, ale ani zďaleka nie sú prejavom morálneho univerzalizmu.

Medzi najväčších kritikov liberálnej neutrality patrili okrem komunitaristov aj predstavitelia tzv. neomarxizmu. Nie však preto, že by a priori odmietali význam politických slobôd či ľudských práv jednotlivcov, ako sa o marxistoch niekedy predpojato tvrdí. Naopak, ako zdôrazňuje napríklad J. G. Murphy, slobody, ktoré sú spájané s liberálnou tradíciou (sloboda slova, sloboda tlače, sloboda združovania atď.) neomarxisti plne rešpektujú a uznávajú.

Súkromné zdravotné poisťovne sa štátu vyhrážajú veľkou vojnou. Za to, že im zrušil zisky z našich daní, sa vraj budú súdiť na medzinárodnej úrovni. Premiér Fico sa toho neobáva, súkromní právnici tvrdia, že by mal. Výsledky dlhoročných právnych sporov sa dnes odhadnúť nedajú, ale jedno je isté už teraz: porovnanie nášho systému s tým, ktorý majú vyspelé štáty ukazuje, že zdravotné poisťovne u nás majú niečo, čo nikde inde na svete: zisk z povinného poistenia.

Mimochodom, odvolávať sa na medzinárodnú arbitráž naozaj môže byť iba vyhrážanie. Pred rokom, pri prvých plánoch na obmedzovanie súkromných zdravotných poisťovní (ZP), sa ich zástupcovia vyhrážali inak: vraj zo Slovenska odídu a stiahnu odtiaľto svoje investície. Samozrejme, bolo jasné, že ide len o prázdne reči, lebo nikde inde by nemohli ryžovať tak, ako môžu u nás.

Zápas o republiku sa na Slovensku začal paradoxne až po 30. októbri 1918. Česi sa vehementne hlásili k samostatnému československému štátu oveľa dlhšie ako Slováci. Navyše treba zdôrazniť, že Maďari neprišli o Slovensko v dôsledku sprisahania veľmocí (tento komplex pretrváva u našich južných susedov dodnes), ale len a len vinou vlastnej politiky, predovšetkým v prvých mesiacoch roku 1918.

Keď Woodrow Wilson vystúpil 8. januára 1918 v Kongrese USA so slávnym prejavom, v ktorom formuloval princíp sebaurčenia národov, v desiatom bode sa vyslovil za zabezpečenie autonómie pre národy Rakúsko-Uhorska, ktoré sa rozhodol chrániť. Nehovoril o rozbití monarchie. Maďarská politická reprezentácia nebola schopná vyjadriť sa k požiadavkám amerického prezidenta skôr ako v októbri (na žiadosť vodcu opozície Mihálya Károlyiho). To už však bolo neskoro. Prezident Wilson stratil trpezlivosť a (aj pod vplyvom Washingtonskej deklarácie z 18. októbra 1918, ktorú mu oficiálne odovzdal Masaryk) zmenil desiaty bod: podkladom mieru už nemôže byť len autonómia rakúsko-uhorských národov, ale ich úplné odlúčenie od monarchie a organizovanie vo vlastných štátoch. Navyše Francúzsko ako vôbec prvý štát na svete už 15. októbra uznalo Československo ako "mocensko-politický útvar". Hneď po ňom nasledovali Spojené štáty americké, Veľká Británia, Srbsko, Taliansko, Belgicko, Grécko. Osud Uhorska bol spečatený, Maďari však stále nechápali situáciu. Keď sa 16. októbra cisár Karol I. v poslednej chvíli pokúsil zachrániť monarchiu a vyhlásil zavedenie federatívneho systému, po proteste a hrozbách uhorského premiéra Sándora Wekerleho vyčlenil z tohto plánu Slovensko. Maďari odmietali opustiť toto územie dobrovoľne a v tej chvíli ešte nikto netušil, že boj oň bude trvať celých osem mesiacov.

Dovolte prosím malou korekturu k Vašeho článku. Prvním předsedou Strany zelených byl v roce 1990 MUDr. Jan Ječmínek, který neměl s FBIS a "kauzou Bamberk" nic společného. ... Asi jste měl na mysli třetího předsedu RNDr. Jaroslava Vlčka, u kterého by spojení s Bamberkem mohlo odpovídat...

Vyjádření ŠOK: Ano, měl jsem samozřejmě na mysli Jaroslava Vlčka, jehož role v kauze Bamberk a nejen v ní byla poměrně klíčová a temná. Janu Ječmínkovi se tímto omlouvám za nepřesnou informaci a opravuji i původní text.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Stovky právníků a politiků byly zatčeny, když nyní pákistánský diktátor prezident Mušaraf omezil ústavní práva vyhlášením výjimečného stavu, Mušaraf argumentuje, že výjimečným stavem chce zachránit "stabilitu Pákistánu" a potlačit islámský extremismus. Velká část pákistánské veřejnosti však zastává názor, že Mušaraf potlačil ústavní svobody, protože nezávislý soud vyhlásil jeho postavení za protiústavní. V lednu se měly v Pákistánu konat všeobecné volby, ty nyní byly odloženy na neurčito.

Západ má velké dilema: podporovat Mušarafův útlak v zájmu stability (tak, jako podporuje Saúdskou Arábii) a riskovat, že demokratické síly - anebo extremně muslimské síly -s tejně v Pákistánu časem zvítězí. Anebo se postavit proti prezidentu Mušarafovi a riskovat destablizaci Pákistánu už nyní. Pákistán je důležitým spojencem Ameriky v boji proti islámskému extremismu. Je to jaderná mocnost. (JČ)

Tři svátky si lidé připomínali v minulých dnech: Památku zesnulých, svátek Všech svatých a Den reformace. Jsou to svátky jen zdánlivě spolu nesouvisející.

Spojuje však všechny tři jedna základní myšlenka, a tou je smysl života. Smysl života, který přesahuje fungování naší buněčné soustavy, který spojuje lidstvo napříč generacím, a který se nemůže stát předmětem podvodného kšeftu s idejemi.

Pokud si dokážeme dát práci s dešifrováním dnes již těžko srozumitelných slov a pokusíme se je přeložit do našich současných souvislostí, možná zjistíme, že smysl všech tří svátků je překvapivě aktuální. Vždyť – kdo z nás nepřemýšlí o své smrtelnosti, kdo necítí potřebu souručenství slušných lidí jako protiváhy proti spiknutí gaunerů a komu je lhostejné neuvěřitelně zkorumpované prostředí, ve kterém žijeme a které jakékoliv usilování o smysl života strašlivě devalvuje?

tisková zpráva Českého rozhlasu 4 Radia Wave

Druhý ročník Startéru "startuje" už 6. listopadu. A čeká ho mnoho změn! Během prvního ročníku se ukázalo, že začínajících muzikantů, kteří dokáží složit kvalitní track, je bezpočet. Bylo jich víc než sto. Díky velké přízni posluchačů a fanoušků nakonec všechny porazil Yogi Rulez. Chcete být na jeho místě? Druhý ročník Startéru právě začíná!

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007