Není noc ani den. V tu neurčitou chvíli
zas pracně zlézá hřbety pustých hor
k neurčitému, bezcílnému cíli.
Chuchvalce mraků táhnou za obzor.
Cítí jen rukou, která hmatá skálu.
Ví jenom nohou, jež se vzepřela.
Nežádá víc. Má dost na tomto málu,
které mu dřina vrývá do těla.
Skála se drolí na beztvarou masu.
Z ledovce kape ušpiněný sníh.
V poryvech větru hučí krutý smích.
Vnímá jen rukou, která hmatá skálu.
Ví jenom nohou, jež se vzepřela.
Neslyší výsměch tomu svému málu
toho, jenž ví a zná vše docela.
Chuchvalce mokrých mraků skryly
lhostejný plenér mrtvých hor,
A horolezec, dalek bezcílnému cíli,
netečně mizí za obzor.

Jedna z posledních, nepublikovaných básní, otištěna in memoriam 12. 7. 2004 v článku Zuzany Slobodové Za Karlem Brušákem, Literární noviny 2004. Mezi svých Deset básní vybrala Ester Fleischerová.