Televizní debaty se dají rozlišit podle toho, jestli se jich účastní postižení nebo ne. Dlouho debatovali v Německu při takovích diskusím jen novináři, politikové a takzvaní "odborníci" a nemuseli poslouchat, co si o jejich řečech myslí samotní postižení, o něž v diskusi vlastně šlo. Dnes se těchto diskusí stále častěji účastní postižení, takže jejich individuální osud často určuje postup a obsah diskuse. Zatímco se dříve účastníci, ale hlavně moderátoži vyhýbali nedotknutelným otázkám, dnes si dávají úzkostlivě pozor, aby se ničím nedotkli účastníků. Proto se tyto diskuse stále více stávají tancem mezi vejci a nic zajímavého se z nich nedovíte.

Avšak chci se zmínit dnes o otázce známé televizní moderátorky Maybrit Illner, na kterou moderátorka od politika z CDU nedostala odpověď. Illnerová se ho zeptala, zda by politik souhlasil s tím, že by někteří rodiče vlastně neměli mít děti. Illnerová si byla vědoma, že je to otázka provokativní, protože oznámila, že se chce zeptat na něco neobvyklého, a když politik neodpověděl, nedožadovala se odpovědi.

Pro mne to byl příklad dobré novinářské práce a zároveň ukázka postupu, kterého by bylo možno použít i v jiných případech dosud tabuových otázek, aniž by hned musel novinář přijí t o místo. Některá tabu se mají překonávat a dobrý novinář ví, jak to udělat tak, aby z toho hned nebyl skandál. Illnerová to ukázala. Ona ví, že někteří lidi by neměli mít děti. Myslím si, že by se děti měli už ve škole připravovat na to, jaká je to odpovědnost mít dítě, a mělo by se zabránit tomu, aby se člověk stal otcem či matkou, když na to vůbec nemá. Nebo si myslíte, že by tahle otázka měla zůstávat velkým tabu naší doby?